Žebřina

Dnes Vám chci vyprávět příběh, který sice není můj, ale líčil mi ho jeden můj dobrý přítel. Dal mi svolení, abych Vám jej převyprávěl. Je z doby, kdy na mně Alice, po roční známosti, začala zkoušet polehoučku, jestli budu dobrý partner pro občasné klinik hrátky. Přiznám se, nejdřív jsem byl trochu nesvůj. Tyhle praktiky jsem nikdy přímo nevyhledával , ale ani nezavrhoval. Ovšem jedna věc je o něčem v hloubi duše uvažovat a jiná jít do praktických zkušeností. Byli jme s našimi známými na návštěvě u kamaráda v jeho vinném sklepě. Bylo už hodně po druhé ráno a naše partnerky si šly lehnout. My jsme s Petrem zůstali sami. Václav, majitel sklepa a několika vinohradů taky už šel, jenom nám řek ,,však jak půdete spať, tak potom zamknite a zhasnite.“ A my jsme seděli, každý před sebou sklenku Rýnského Ryzlinku a probírali život. A já, asi za to mohlo to víno, jsem se svěřil Petrovi kam asi Alice směřuje polehoučku naše hrátky. Mrknul na mně a povídá,,No, máš s tím problém? Povídám že ne ,jen je to pro mě nezvyklé a nikdy jsem klinik nezkoušel. ,,A chceš to s ní dělat? Tak se nechej od ní vést. A taky se zajímej. Alice je sestra , bude hodně vědět a taky umět. Něco si o tom přečti, aby jsi byl v obraze. Jestli to opravdu takhle chce, pomůže Ti . A Ty jsi šikovný, neboj se, všechno spolu nacvičíte. Říkáš křeslo, no to asi trochu problém bude. Ale mrkni na internet, určitě tam najdeš něco co původně mělo sloužit jinak, ale půjde to přestavět. Hlavně to musí být skládací. Aby to šlo potom někam uklidit..... Ale prosím Tě, Ty si myslíš, že my s Renčou nejsme taky trochu trhlí? Tak poslouchej……….. No a Vy přátelé čtěte.
Jmenuji se Petr. Jsem ženatý a svou ženu miluji. Už dvacet pět let. Hodně a pořád stejně silně. Seznámili jsme se s Renátou už na střední škole. Ona nastoupila do prvního ročníku a já jsem byl před maturitou. Líbila se mi. Moc. Přistěhovala se s rodiči ze Slovenska. Z Martina. Její otec dostal nabídku pracovat v našem podniku a asi byla zajímavá. Protože sebral ženu, obě dcery a přestěhoval se k nám. Do Ostravy. A my jsme si Renčou padli do oka. Byla taková, no jak bych to správně popsal. Hrozně moc fajn. Sice trochu ,,malé pivko“ ale temperamentem to zase všechno dohnala. Nosila delší, tmavé vlasy a když se chodbou rozezněl její příjemný hlas, nejeden spolužák se otočil kde ta malá ,,slovenečka“ je. No, nebudu to natahovat. Začali jsme spolu chodit a po mé vojně jsme se vzali. A začali snít o vlastním bydlení. Sny jsou jedna věc, ovšem dotáhnout to do konce, to je jiná. Byla to fuška a trvalo nám to. Ale zvládli jsme to. Soused vedle , který začal stavět zároveň s námi, byl pořád ještě na ,,hrubé stavbě“ když my už nosili zařízení dovnitř hotového domu. Ovšem ten se řídil heslem ,
,, Peter Ty zas robiš? Kurva mi robota nerobí dobře. Ja se na to asi dneska vykašlu a radši se dam pivo. Poť na jednu, mam fajnu slivovicu.“ No skočil jsem, občas, ale jenom občas.
Říká se ,,postav dům, zasaď strom a zploď syna.“ Dům jsme měli. Stromy na zahradě už několik let rostly, ale dětí jsme se nedočkali. Nebylo nám to přáno. Ovšem žili jsme si celkem spokojeně a užívali si co nám hrdlo a hlavně jiné hříšné údy i tehdejší mocipáni dovolovali. A pak byla revoluce. A všechno bylo jinak. Mohli jsme cestovat. Viděli jsme poprvé moře, Paříž , potom egyptské pyramidy , Madrid, Londýn a další a další. A taky se nám otevřel nový svět v sexu. Najednou byla spousta informací, vycházely erotické časopisy, otevíraly se první sexshopy a nikomu to nevadilo. A my i když jsme si nemohli na náš sexuální život stěžovat, jsme objevili nové obzory. Koupil jsem Renátě prvního ,,robertka“ k vánocům. Nejdřív na něj nevěřícně koukala, ale pak jsme ho přibrali k našim hrátkám a moc si s nim rozuměla. A taky filmy. Už to nebyly stopadesáté kopie videokazet, kde se míhaly fialové šmouhy a člověk si pod tím měl představit něco co se se motá kolem erotična. Teď už se na filmy dalo dívat. A my jsme se sem tam na něco koukli a něco pak i vyzkoušeli v naší ložnici. Tak jsme objevili kouzlo análního sexu. Nám tehdy neznámou praktiku. Nešlo to hned, ale postupným tréninkem jsme se dopracovali k úspěchu. A stál za to . Renča byla vždycky hodně vzrušivá a prožívala svoje orgasmy silně . Ale u análku , jak se lidově říká ,,lezla po zdi“. Ptal jsem se jí, co jí na tom tak vzrušuje a dostal jsem odpověď ,, no moja odovzdanosť, celá sa Ti dávám, do posledného kúska mojho tela. A je to také pre mňa až maličko animálne, keď mi opichavaš riťku . Ja som potom celá bez seba. To preto tak jančím.“
Stavil jsem se po práci do půjčovny a donesl domů kazetu. Byl jsem nějaký zamyšlený .Vzal jsem první co mi přišla pod ruku , zaplatil a šel . Počkal jsem na Renču až přišla z práce a vykoupala se. Nalil jsem víno a pustil video. Renáta si ke mně přisedla, usrkávala víno a společně jsme koukali na nezvyklý děj. Odehrával se na starém hradě. Byly tam dva páry a hrály nějakou hru. A ti jedni samozřejmě prohráli. A pak najednou byl střih. Všichni čtyři byli ve sklepení, co bylo zařízeno jako středověká mučírna. Svítily tam pochodně a vypadalo to celkem strašidelně. Právě jednu dámu svlékali ze šatů. Asi tu co prohrála a uvazovali jí na skřipci, jako by jí chtěli mučit. Po chvilce už ta scéna vypadala, jako by trochu z toho středověku vypadla. Ale jenom trochu. Nebylo to žádné strašné mučení, o nějaké bolesti v jejím obličeji nemohla být řeč. Jeden pán, co stál vedle skřipce jí dráždil v rozkroku a ten druhý souložil s tou druhou dívkou ze zadu. A ona se opírala o kolo kterým se napínal provaz. A vždycky když ten pán víc přirazil, tak ta dívka se víc opřela a ta druhá vyjekla. Pán co si hrál s jejím rozkrokem přestal , přinesl si odněkud rákosku a začal tu slečnu na skřipci poplácávat na břiše a stehnech. Ne moc, ale i tak to asi to dost cítila. A pak jí zase chvilku dráždil a zase poklepával . Podíval jsem se tak trochu nesvůj na Renču a nevycházel z údivu. Renata děj sledovala s velikým zájmem a jezdila si rukou v rozkroku. Pak se na mně doslova vrhla a divoce jsme se pomilovali. ,,Prosím Tě, co Tě to popadlo?“ ptal jsem se potom. A dostalo se mi odpovědi ,,No mňa to velmi vzrušilo. Videla som na tom škrípci seba a Ty si mna vzrušoval v klině a potom aj tá rákoska, no možno by som to tiež chcela………..Tu úplnú bezmoc a odovzdanie. Ale nesmelo by to byť moc bolestivé, to už by sa mi nepáčilo.“
Celá ta záležitost mi nešla z hlavy. Ale nevěděl jsem jak to všechno zaonačit. Zkoušet uplatit nějakého kastelána na hradě aby nás nechal samotné v mučírně? To ne , to je asi blbost. A potom mě to trklo. Jednu místnost v našem domě jsme si zařídili jako tělocvičnu. Máme tam i žebřinu, co na ní Renča cvičí. Pokud bych jí trochu přestavěl a upravil………to by mohlo být ono. Šel jsem si zacvičit ale moc jsem tomu nedal. Spíš jsem uvažoval. Když jí odšroubuju ze závěsů a přidám tam ještě jedny níž, bude se opírat o zem a bude v šikmém náklonu, to by šlo. Tady dole, na boky by to asi chtělo přivrtat oka na nohy a nahoru budu muset vymyslet něco na vedení lanka. A chce to nějaký navijáček se západkou, abych to nemusel pořád držet a mohl se věnovat i jiné činnosti……..Všechno to musím přichystat a připravit. Potom počkat až Renča nebude doma. Bude to pro ní překvápko. Už se těším jak bude koukat. A při pomyšlení na to, jak moje hezká žena je mi tady vydána na pospas , se mi až zatočila hlava.
A že jsem muž činu, tak začít jednat nebylo nic těžkého. Závěsy na žebřinu jsem koupil v OBI. Byl tam i hezký lankový navjiák se západkou proti zpětnému uvolnění lanka. A oka do postrannic a pěkné karabinky taky .Hřídel s malou kladkou, tu mi vyrobili chlapi u nás v dílně, stálo mě to láhev dobré slivovice. No ano, od souseda. Tak zatím všechno v pohodě. V sexshopu to bylo taky jednoduché. Slečna mi snesla na co jsem si vzpomněl a doporučila to, na co jsem ani nemyslel . A to doslova. Pevná kožená pouta s ocelovými očky na ruce i nohy, šimrátko s peříčky, které se ale dá použít i jako rákoska, svíčku pro bdsm hrátky, nemá tak vysokou teplotu tání jako normální svíčka, hedvábnou masku na oči, skřipce na bradavky v podobě hezkého náhrdelníku a nádherně lesklý kovový obojek. Ten mě úplně uchvátil. No tak snad už mám všechno. Ještě kolík do zadečku pro Renču, jeden už sice máme, ale proč nezkusit malinko větší. Jenom to musím všechno dobře schovat v garáži, aby mi na to nepřišla a počkat na vhodnou chvilku. Těšil jsem se jako malý Jarda. A nemusel jsem čekat dlouho. Renáta odjela na dva dny na služební cestu. Vzal jsem si v práci volno a začal s přípravami. Sundat žebřinu byla hračka. Navrtat nové závěsy, no to taky nedalo moc práce. Žebřina v nich seděla dobře a byla hezky ze šikma. Jako opravdový skřipec. Tak ještě dvě dírky tady nahoře , hezky proti sobě tam příjde ta hřídel s kladkou, ták a dvě dírky do bočnic dole. Asi tady. Tam našroubuju ty dvě oka. A přišroubovat navijáček tak aby se dobře obsluhoval, no tak asi sem, zespoda bočnice žebřiny. Protáhnu lanko přes kladku a je to hotovo. Paráda. Když západka navijáku poprvé zacvakala, byla to jako rajská hudba pro mé uši. No ,technické věci mám hotovy, teď ještě doladit atmosféru. To by chtělo přítmí, zatáhnul jsem žaluzie v oknech. Ale i takové to skoro strašidelno, no to by mohly dodat svíčky. Jen musím vyzkoušet kolik. Dvě byly málo. Tak ještě jeden svícen sem a čtyři budou tak akorát. Sem přesunu ten malý stolík, na ten si položím šimrátkorákosku, masku na oči a tu svíčku v kelímku, co jsem koupil v sexshopu. A pouta. A kolík do jejího zadečku i s tubou gelu. Jsem velmi, velmi spokojen. Renča může přijet domů!
Večer jsem nemohl usnout, pořád jsem si to všechno představoval. Tohle jsme ještě nikdy nezkoušeli. Ty představy mně naplňovaly neskutečným vzrušením. Ale i trochu obavami, jestli mně Renátka nepošle do háje, až uvidí co jsem provedl s naší žebřinou. Je v posteli poddajná, to jo, ráda se podřizuje , ale přece jen, nebude to na ní už moc? Ale co , nějak už to dopadne. Sakryš, já snad dneska neusnu. Tak zkusím počítat ovečky. Jedna ovce….další ovce…..tři ovce…..čtyři ovce……pě ..do háje beran………….šest ovcí…….sedm…………..
Ráno jsem skočil na nákup. Udělám k večeři ,,katův šleh“ to bude správné předznamenání toho co bude následovat. A ve vinotéce láhev dobrého růžového vína. Renča ho má ráda. A já konec konců taky. Tak proč ne. Doma jsem všechno připravil, dal chladit víno a šel na zahradu. Práce venku mi snad dodá klid. Tak asi abych poryl ten záhon, už to potřebuje. Hodiny se vlečou , ale přece jen pomalu ubíhají v mém netrpělivém očekávání. No konečně, už jsou čtyři. Renáta přijede v pět. Skočím si do sprchy a pak honem kuchyň, tam se snad taky trochu zabavím. Jsem tak rozrušený a nedočkavý………už bude skoro pět. Ještě musím zapálit svíčky v tělocvičně, která dneska pozná i jiné využití. A Renátka už je tady .Zaparkuje auto a volá na mně,,Petrík, som doma, Ty varíš? Čo to je?Krásně to vonia a já mám strašný hlad, ako vlk .My voľačo slavíme? Zbehnem si iba rýchlo do sprchy a hneď som tu, som celá upotená,dobre?“ Říkám že jako jo a že se na ní moc těším. A Renča mizí v koupelně hned po tom co mi dá letmou pusu. A v očích jí skáčou rarášci, tak se mi zdá, že snad přece jenom bude náš den D. Vlastně BD když chceme poodhrnout pro nás zatím tajnou záclonku.
Renátka přišla z koupelny jenom v župánku a vlasy má stočeny v ručníku do turbanu. A moc jí to sluší. Pořád je ,,kočka“ .Už můj děda říkal ,, pěkna baba ,ta se na sebe može oblecť aji pytel od kavy. A furt budě pěkna. Tak to synku je.“ A já mu musím dát za pravdu. Nebyl to žádný vzdělanec, byl havíř a důlní záchranář .Život mu naplňovala tvrdá a velice nebezpečná práce. Darmo se u nás neříká,, su v šachtě eště ludě? Ni. Už tam su enem zachranaři!“ Ale jeho rozhled a přehled byl až udivující.Po revoluci mi říkal,, synku synku, němysli se, s tymi kapitalistami, to tež něbedě zadny med. Ja jich eště pamatuju. A vim jacy byli.“ No co myslíte , spletl se? S tím pytlem od kafe, to teda trefil určitě. Renči by asi fakt slušelo všechno. I ten pytel. Je zvláštní, že některé ženy nestárnou. Přibývají jim léta, to ano, ovšem pořád se za nimi člověk rád ohlédne. Pojedli jsme, nalil jsem víno do skleniček a podal své ženě. ,,No čo to slavíme, vyhrali sme športku?“ ,,Ne, já jsem vyhrál, Tebe. Že jsi si tenkrát nevybrala Bendu.“ Benda byl můj spolužák a taky se pokoušel. Ale dostal košem. ,,Pf, by som to chytila, taký….alebo ten, počkaj, ako on sa volá,tiež ma naháňal, Malík,to je druhý taký. Vyzerá ako sud a aj sa tak odkuluje, keď ide.“ Její odpověď mi zalichotila. Dodal jsem si odvahy, teď to musím zkusit. ,,Renčo, něco pro Tebe mám, už máš suché vlasy? Tak si sundej ten ručník. Zavři oči a nech se překvapit, ano?“ Trošku udiveně na mně koukla ale ženy jsou zvědavé, všechny. A moje Renátka obzvlášť. Tak přikývla, sundala ručník z vlasů , zavřela oči a čekala, co bude. Co jí mám nasadit nejdřív? Asi ten obojek. Je krásný a vypadá skoro jako náhrdelník. Nasadi jsem ho Renátě na krk a zajistil. ,,Už môžem?“,,Ještě ne!“ Rozhrnul jsem jí župan a její sice ne veliká ale hezká ňadra vykoukla ven. Zavěsil jsem řetízek do kroužku na obojku a skřipce jí nasadil na bradavky. ,,Au čo to je?“ Podivila se a otevřela oči. ,,Čo si to, čo to mám na krku?“,,No krásný náhrdelník,podívej jak Ti sluší.“ A vedu jí k zrcadlu na chodbě. Renča se prohlídla a konstatovala,, no áno, celkom mi to pristane. Ale kďe to budem nosiť?“,,Opravdu to chceš vědět?“,,Áno , Peter, čo Ty si zase vymyslel?“,,A budeš poslušná?“,,No veď hádam aj som, tak povieš mi na čo to všetko…….“ Je nejistá,neví na čem je a co vlastně zamýšlím. Je to zvláštní. Miluju ji a přesto si užívám tu roli že Renča najednou netuší co bude. A já vím. A zatím mám navrch. Tak dotoho. Snad mi necukne. ,,Tak pojď se mnou,“ strkám prst do kroužku na obojku a vedu jí k naší tělocvičně. ,,Á,ty jeden……tak už viem na čo to je. Vraj náhrdelník……“ Ale jde poslušně kam jí vedu. Zůstali jsme stát před dveřmi do tělocvičny. ,,Zavři oči!“ Snažím se dát do hlasu co nejvíce rozkazovacího tónu, ale nevím jestli to dokážu . Nikdy jsem to nepotřeboval .Renča zavírá oči a já otvírám dveře a vcházíme spolu dovnitř. Zavřu dveře a otočím jí čelem k upravené žebřině. ,,Už můžeš“ ,, Ty…ty jeden…..Čo si to spravil s mojou rebrinou? No čo to je? Ty si taký………povedala som možno ……ale veď vieš že ja……“ Podíval jsem se na ni, dal jí prst na ústa a řekl ,,Tiše a už mlč. Dej nohy od sebe a ruce si dej do týla. Stačí říct ne a nebudeme tuhle hru hrát.“ Chvili váhala, pokukovala po místnosti , kterou sice důvěrně znala, ale teď vypadala úplně jinak. Svit svíček jí dodával zvláštní ráz a atmosféru. A já si strašně moc přál, aby neřekla ne. Podívala se mi do očí a potom se rozkročila , zvedla ruce a opřela si je ze zadu na krku. ,,Počkej ještě!“ Rozepnul jsem jí župánek a Renča dala ruce dolů. Ten hezký kousek oděvu se jí svezl k nohám a ona zase sepnula ruce v týle. Zapnul jsem jí kožené pásky na nohy a potom na obě ruce. Pořád ještě neprotestovala. Pohled na ní byl úžasný. Byla nádherná,nejistá a přesto velmi vzrušená a plna očekávání. Stála tady nahá a krásná. Odevzdaná a vzrušená. Chtělo se mi popadnout jí do náruče, odnést do ložnice a pomilovat se s ní. Živelně a divoce . Jako by to mělo být naposledy. Ale to bych zrušil kouzlo okamžiku. Kouzlo které sice ještě může být opakováno, ovšem už nikdy nedosáhne svojí prvotní síly. ,,Stoupni si sem a předkloň se, opři se rukama o žebřinu!“ Poslechla a já vzal ze stolku kolík,nageloval a pomaličku jí ho zasunoval do její prdelinky. Renátka neprotestovala a pomáhala mi vrtěním zadečku.Když zaplul dovnitř,trochu vyjekla a prohlásila,, to ale nieje ten náš,je voľajaký veľký „ Stoupni si sem a opři se zadečkem o žebřinu!“ Stoupla si na první příčku a já jí připnul nohy karabinkami k okům v bočnici žebřiny. ,,Teď zvedni ruce nad hlavu!“ Poslušně zvedla ruce. Zapnul jsem ji je k háčku, kterým končilo lanko navijáčku. Trochu jsem otočil klikou a Renča je začala natahovat za tím háčkem , který jí je zvedal nahoru. ,,Ještě mám pro Tebe jedno překvapení, zavři oči.“Renča poslechla a já jí nasadil na oči masku. ,,Čo si to….veď nič nevidím, Petrík, čo to so mnou robíš.“ ,,Pššt. Řekni ne a já přestanu .“ Ale neřekla, byla vzrušená a pořád ještě nevěděla co se všechno bude dít. A já, starý zvrhlík jsem se nemohl vynadívat na mou hezkou ženu v pozici kterou jsem si před třeba takovým půlrokem, ani nedokázal představit. Otočil jsem pomalu klikou a Renátino tělo se ještě více vytáhlo .Ale pořád ještě stála na poslední příčce žebřiny nohama. Ale už se nemohla moc hýbat. Dýchala rychleji a její drobná prsa se skoro ztrácela. Jen hroty bradavek s připnutými klipsnami trčely vzhůru. Tak a teď bych Tě mohl trochu potrápit. Vzal jsem šimrátko a dotknul se jejích téměř neviditelných prsou. Nejprve se lekla, ale pak se nechala hladit peříčky a jenom se kousala do rtů. Přejel jsem na její pupík a zakroužil kolem dolíčku . A potom na stehna a lýtka. Renča začínala být čím dál tím víc vzrušenější. Myslím že je čas, pomalu se přesunout k jejím klínu. Odložil jsem šimrátko a přejel prsty hladký venušin pahorek. Krása. Nikde ani chloupek. Zakroužil jsem prsty kolem její svatyně. Moje žena pootevřela ústa a začala tak trošku jakoby pokňourávat. Věděl jsem, že chce abych jí laskal ještě víc a přivodil jí první uspokojení dnešního večera. Ale to jsem ještě nechtěl. Je hrozně vzrušivá a když je správná konstalace, stačí jenom náznak, brnknutí a přitisknutí . A Renáta okamžitě reaguje. Ovšem ona mi to dělá taky.Ví jak jí mám rád.Její tělo i její vůni. Tak si často přejede prstem svou milostnou rýžku a pak mi s ním přejede pod nosem. A já vím co chce a co bude následovat. Někdy jsme opravdu jako dvě zvířátka. Ale dnes jsem to já, kdo určuje pravidla. Až po její eventuální ,, Ne“. Ale to zatím ještě nezaznělo. Tak jí ještě trochu pohladím a zase si vezmu do ruky šimrátko. Ale teď obráceně. A jako v tom filmu,začnu Renču lehce poklepávat po bříšku, po stehnech a zase zpátky. Jenom lehce. Jen ať se jí trochu prokrví kůže.Tak ještě jednou dolů a nesmím zapomenout na vnitřní stranu stehen, tam je hodně citlivá. A moje hezká ,milá, malá žena zase pokňourává, takovým tím vzrušeným tichým sténavým hlasem. Odložím šimrátko a zase se věnuji jejímu nádhernému klínu.Teď už zajedu prstem mezi její lístečky a tam je krásně vlhko. Až hodně vlhko. Brnknu pár krát o její klitoris a druhou rukou pomaličku, zoubek po zoubku přitahuju kliku našeho improvizovaného skřipce. Renata je vzrušená, moc, hodně moc. Bude asi stačit jen maličko a bude tu její vrchol. Tak ještě malinko trápení a potom už bude následovat krásné vyvrcholení. Vzal jsem do ruky svíčku, co mi doporučila ta slečna v sexshopu. A pokapal jí bříško. Zaškubala sebou, co jí jen to upoutání na žebřině dovolilo. Pomalinku jsem kroužil a posouval kapky k jejím prsům. Počkat, to by chtělo…….sundal jsem jí skřipce z bradavek a potom je trochu polil horkým voskem. Vykřikla a snažila se uhýbat. Ale nemohla. A teď finále. Její , moje bude potom. A že bych už to potřeboval. Jsem vzrušený , hodně a moc. Přesunul jsem kelímek nad její pohlaví a potom nechal pramínek vosku stékat mezi roztažené a natažené nohy. Renča vykřikla a zaškubala sebou. Asi to nečekala. Nelenil jsem a začal si si ní hrát. Byla mokrá, tak mi prsty klouzaly samy . Dovnitř, ven, zakroužit na poštěváčku a zase dovnitř . A zase a zase dokola. Má hezká a milá žena sténá a volá,,Bože môj....ách... .Bože môj...Bože môj ..Bože môj. Napíná svaly na nohou a je celá červená. A nepřestává, dokud nepřestanu já. Rychle povoluji navijáček a uvolním její ruce, odpínám jí z karabinek i nohy a beru jí do náruče. A nesu do ložnice. Drží se mně kolem krku a z očí jí tečou slzy.To se jí stává když své vzrušení prožije opravdu velice silně. V ložnici se z ní stala divoká kočka. Tomu už se nedalo říkat milování. To se zvrhlo v něco víc. U nás v Ostravě se říká ,, v Bohapustu jebačku“. A tady, jak je mým zvykem, opět lehce odbočím. Nezlobte se.
Stalo se to ještě ,, za komárů“ , čtyři chlapi ze šachty ,,Rudý Říjen “ šli na tah Ostravou. A v jednom baru potkali ,, slečnu“ , co byla po pár panácích, ochotná jít s nimi na byt. Tam se situace zvrhla v hromadnou soulož. Slečna byla náramně spokojená, chlapi se asi činili, jenže otěhotněla. A protože byla mazaná, tak jako otce označila toho z nich, který byl ,,štajger“ ( důlní mistr) .A ten se u soudu hájil slovy a budu citovat přesně:,, Ehm ehm, slavny sude. Oni tři se tež účastnili te ,,Bohapuste jebačky." Tak kurva jak ja ku temu přijdu, že enem ja mam platiť! A sam? To je velika nespravedlnosť!! To ja tak nenecham! Poženu to vyše! Bo aji šachetni odbory budu stať za mnu!“ Hezky to řekl.Ale platit chudák musel.
Renča byla k neukojení a ani nevím kolikrát jsme společně dobyli vrcholy. Ale no minimálně….asi tak celkem ……těžko říct jenom tak z hlavy………to bylo mockrát. A dokonce možná i trochu víc. A pokud Vás zajímá,jestli jsem si naši žebřinu vyzkoušel taky,tak ano. Taky. Ale to už je jiný příběh.

,,Tak co, ještě máš pocit, že jste s Alicí nějací divní? No vidíš, tak to dopij, zamknem, zhasnem a půjdem spát. Holky už nám zahřívají postel.“

A ještě podpis.Doc.(89 Kg) MUDr Vít Blahoděj.
Spolupráce Mgr. Renáta Pekná-Zaujímavá-Zvedavá.