Pyšný páv

„Kurva, chlape, příště si před ten vlak musíte stoupnout! Když to chci skoncovat, tak to doprdele udělám pořádně, ne?!“ rozčiluju se na toho postaršího zmítajícího se bezdomovce ve sprše jak dlaždič. Ztrácím úplně nervy a vychování po druhé denní v naprosto nekompatibilní sestavě kolegů. Je to chronický sebevrah. Vždycky se opije krabicákem, někde si něčeho asi šlehne a pak chce hrozně umřít. Většinou u toho zaměstná dvě tři policejní hlídky a pak buď internu nebo psychiatrii. Jedna kolegyně je těhotná, údajně, druhá je echt kráva jiného náboženského vyznání a tutově taky a kolega má v bedně fotbalový zápas. No a já to zase odseru spolu s mladou milou kolegyňkou. Je libo tuberu, černý kašel nebo snad žloutenku? Svrab a vši jsou jen neškodný bonus. Ti tři policisté taky moc použitelní nevypadají, pávi pyšní. Čtvrtej už preventivně venku vyprazdňuje obsah svého žaludku z toho smradu. Slečinky. Proč já se nestala fízlem?

Zápasím s tím starým koženým křivákem co má na sobě. Musíme ho vysvléct. „Do hajzlu, donese mi někdo alespoň ty nůžky?! Napadne to někoho? Nenapadne. Může to zvíře někdo držet, aby na mě nemakal?! Prosím! Haló, má tu někdo mozek?! Chlapi, budíček!“ zasypávám je svojí podrážděností. Tohle ještě dostanu později vyžrat. No zip se mi povede uvolnit a následuje výlev jen pro velmi silné povahy. Kluci z ženské interny by z toho určitě udělali soutěž „Vyhrává kdo nehodí šavli“. Ten výkvět od policie jistě nikdy nepůjde ke kriminálce a fakt nevím co při těch službách dělají, protože sakra hoši, ohodit mi podlahu jen z pohledu na červy vylézající ze střevní stomie, přeci není taková katastrofa, ne? Holky navalují a běží pryč. Já jen odskočím, protože se děsně leknu. Žaludek se mi zvedá, ale to dám. Ty bavorské vdolečky tam musí zůstat, prostě musí a tečka. „Sakra, chlape, na to přeci patří stomický sáček! To vám jistě dají i v Charitě. Pánové, mohli byste mi pomoct místo těch scén tady?“ zeptám se jich zoufale. Chlapovi sundáme i zbytek hader a já to nadělení na zemi a z toho bezdomovce prostě spláchnu teplou vodou. Ta koupelna bude potřebovat pořádnou dekontaminaci. Ale to udělá ten blbec, co čumí na fotbal už půlku směny.

Starší polda, co mě celou dobu vraždil pohledem a fakt jsem měla pocit, že mě na místě zastřelí, se budí z tranzu první. Mozek se vrací do hlavy, no možná i níž. „Sakra, ženo, vy byste měla být u nás na služebně. Byste nás srovnala do laťky a my bychom poslouchali jak pejsci. Ste fakt vostrá a hustá,“ lichotí mi. Asi. Představuji si to a ještě že mám roušky a nevidí jak se usmívám. Mám spíš pocit, že bych ojela polovinu sboru. Ach my ženy a uniformy. Ptá se co budu dělat po službě? Ojela bych polovinu sboru, ale ty bys byl v té druhé polovině, chlape. Jsem od hlavy k patě zahalena v ochranném oděvu, sexy asi jak muslimka v burce a on mě fakt chce zvát na rande? Vůbec ve mně nevzbuzuje ani touhu s ním flirtovat. Zná mě ale ze sportovní stáje, kam chodím na tréninky. Má tam své dva sportovní koně. Bezva, mé srdce obměkčeno. Máme společnou zálibu, takže asi budu svolná k večeři nebo něčemu takovému. Varuju ho, ale že jsem unavená a půjdu rovnou z práce, takže nic sexy mít nebudu. Prý všechno na mě bude sexy, pokud to nebude tepláková souprava.

Po tom, co to nadělení zas začne připomínat člověka, jej posíláme na chirurgické oddělení, protože ta jeho stomie bude potřebovat ještě zákrok a s tím se žádný internista zabývat nebude. Zbytek směny trávím s babama soubojem o sprchu a erární kosmetiku.

Nejdřív mě zpraží za absolutně nevhodné a neprofesionální chování. Sorry jako, jsem jen člověk. Alespoň že je děsně ukecanej a ohromuje mě smými historkami ze zásahů a různých případů. Velmi pyšný páv. Vede si spíš monolog. Pane bože, ať mu ten steak zaskočí. I když teda nevím, jak to z toho hovada velkého vytluču a heimlich taky nebude efektivní, když porovnám mojí muší váhu s tím vazounem. To si sakra máknu. Hej, nepracuj! Ježišmarjá, hlavně nezačít zívat. Bylo by to fajn, i bych mu to věřila, ale po tom co se (ne)předvedli s tím bezdomovcem mám akorát jasno, že pravda bude tak poloviční.

Když má pocit, že mě jakože dostatečně ohromil, tak očekává, že mu v autě asi roztáhnu nohy nebo co. Smolík, pyšný páve. Důrazně mu oznamuji, že se líbat nechci stejně jako nestojím o žádnou výměnu dalších tělních tekutin. Kupodivu se stahuje. Sice uražen, ale stahuje. Něco by ale přeci po mě chtěl. Chce vidět a mazlit moje krásné nožky. Je to jeho posedlost. Čumím na něj jak na blázna když mi zouvá boty. První projev péče a zájmu od té pitomé večeře. Varuju ho, že moje nožky na pedikúru a podobné srandy nemají čas. A jsem lechtivá. Nevadí. Svíjím se blahem a nahlas si občas vzdychnu když mi masíruje holá chodidla po celodenním běhání ve špitále. Opravdu to je slast. Ani si nevšímám když postupuje přes lýtka až k mým stehnům. Jo, tohle funguje, chlape. Z toho možná i zvlhnu. Pokračuj. Myslím ,že bych mohla zvládnout i víc, ale z toho blaha mě vytrhne, že by chtěl taky potěšit. Chce to udělat nožkama. Okej, budu si asi muset rozšířit svůj nekonečný seznam sexuálních úchylek až s tímhle skončím. V autě je teda pěkná akrobacie třít mu ptáka chodidly, ale když ho to potěší a já se zas přiučím něco nového, tak proč ne. Buďme pozitivní. Hezky ho třu a otlapkávám. Teda ne že by mi to šlo, když tomu teprve budu muset přijít na kloub. Občas schválně přejedu hrubou patou až po jeho žaludu ať to nemá jen hezký. A nebo taky zavadit nehtem. Jen tak jakože omylem. Líbí? Nelíbí, že? Dobře ti tak chlape. Nemáš chtít takové ptákoviny. Ještě, že to máme rychle za sebou. Zkropí tím moje nožky. Alespoň že mi je otře a pak líbá. Bezva, jsem zas o zvrácenost bohatší. Loučíme se s tím, že doufá, že se příště potkáme třeba ve stáji. No tak to bych myslím opravdu nerada, chlape. Při jeho trénincích totiž z koní lije pot proudem a jezdci umírají hrůzou. Ještě to nevím, ale brzy se mi této lekce policejního drilu dostane taky.