Rande

"Víš, jsi docela fajn, ale já bych nemohla být s někým, kdo... kdo měl něco se stejným pohlavím." Řekla Jana, můj nový objev na Amatérech. Svoji chybu nechat se vyzpovídat jsem si uvědomil záhy. Tak nic.

Za Janou jsem jel přes půlku republiky, a teď tohle. "Ale tady ti dám samolepku na památku!" Řekla nečekaně. Nedbala mých skuhrů, že je přece tak podobná mojí bývalé Nikol. "A to je další věc, máš ji furt v hlavě!" Řekla Jana. Ovšemže, málokterá mi to dělala pusou, jako Nikol. "Tak nic, no!" Řekl jsem a dosrkal latéčko. Venku byla bouřka, a tak jsme v kavárně ještě poseděli.

"Copak, blbý rande?" Ozvalo se náhle za mnou. "Poslouchal jsem. Jestli chceš, můžeme pokecat! Zkušeností mám fůru." Řekl nějaký děda.

Přišlo mi to docela ulítlé se zvednout od stolu a jít si přesednout, ale neodolal jsem ironii toho okamžiku. "Tak já už musím, ahoj!" Řekl jsem překvapené Janě a sednul jsem si o dva stoly vedle k tomu dědkovi. Chvíli jsem nevěděl, co řict. "Péro mám 18 čísel!" Řekl mi ten pán. "Já jen, aby ledy roztály!" Řekl. "Copak, že jsi chtěl utéct od mužů s takovou krásnou šťabajznou! I když kozy má pěkné, to zas jo." Řekl znalecky.

"To víš, já prasák starý už můžu ledasco komentovat!" Řekl a pozoroval, jak se Jana s povzdechem zvedla a vyrazila do té největší bouřky. "Tak tu už nedoženeš, ani kdyby se rozmyslela, haha!" Provokoval. "Neměl jsi jí říkat o těch krásných zkušenostech, už bys držel její kalhotky v ruce!" Řekl.

"Mimochodem, já jsem nějakej Franta!" Dodal. Taky jsem mu řekl své jméno. "Jé hele, jsme tu sami!" Řekl mi. "Chtěl by ses na něj podívat pod stolem?" Navrhl. A já se nenechal přemlouvat. "To je tak krásně nestoudné!" Řekl Franta, když jsem si pod stolem prohlížel jeho péro. A provokativně mu olízl žalud. "Uaw, to se dalo dobře procítit!" Řekl a pobídl mě, abych si ho vzal do pusy. Pochválil mě, když jsem poslechl. Kavárnou bylo slyšet mlasknutí. "Já si teď krásně představil, jako kdyby to byla ta šťabajzna, co ti vzala do zaječích." Řekl a po chvíli mu v něm začalo cukat. "Já se asi udělám, neva?" Řekl, ale podržel mi hlavu v rozkroku. "Ach díky, hned je ta kavárna lepší!" Řekl, když jsem nadvakrát polknul.

"Odkud vlastně jsi?" Zeptal se mě, zatímco jsem si utíral pusu do kapesníku. "Tyjo, taková dálka. A tos jel jen kvůli ní?" Podivil se. Řekl jsem, že jo. "Tak aspoň jsi nepřišel zkrátka." Usmál se. Mezitím se počasí trochu utišilo. Vyšel jsem ven, přesně na tu zastávku, na které se v zimě krčila Jana. Neříkala nic, ale tušil jsem, co si asi myslí...