Jak jsem tě nechtěla

* Povídka je vymyšlená. Nebyla jsem u moře. Jsem v Beskydech a víte co ? Žádná Martina v Infocentru nepracuje ! Musím zavolat Januar.*

Ani ne 48 hod po rozchodu, mně přišla zpráva. Mně, která si chtěla dát pauzu a zase cestovat a mít víc času na přátele, když budu mít volné víkendy.
Psal slušně, spisovně bez chyb. Byl velice sympatický a hezký a - bohužel mladý. 30ti letý Matěj. Tlumočník a průvodce, žijící v centru Prahy. Takhle vypadá synův spolužák, ale zase, že by 4x propadl nebo šel tak pozdě do školy ? To je jedno, nechci ho. Zrovna včera sdílela kamarádka na fcb příspěvek:
"Ženy, nikdy si nehledejte o dost mladší milence. Včera jsem mu celou noc vysvětlovala, kdo to byli pionýři."
Je to ještě zajíček nebo je to už koloušek ? A jaký je věkový limit pro milfku ? Z mých úvah mě vyrušil telefon. Máma. Chtěla si povídat. Odpovídala jsem jednoslovně. Myšlenkami jsem byla jinde. Byla jsem v centru Prahy, v podkrovním bytě, kde leží na posteli velice pohledný, mladý muž, kterého jsem zaujala aniž by mě viděl nebo znal. "Myško myško, nezahrávej si. Jeď radši potěšit maminku. Jeho ať potěší někdo jiný. Co ty jsi za amatérku."

"A nechceš si jenom psát ?"
"Hm, tak jo."
"Napiš mi, co bys se mnou dělal, kdybych k tobě přijela. Jedu k rodičům, pak si to přečtu."

Předávám mámě kytku a probereme kde co. Cinkne mi jeden, zcela nový mail. Jdu si to na záchod v klidu přečíst. Začíná mně být horko. O klidu nemůže být ani řeč. Začínám ho chtít. Jdu ven na zahradu, slunce zapadá. Jsou krásné červánky. Jako ty, které máš v profilu. Rozhodla jsem se, že ano. Že tě chci. Že chci k tobě přijet. Ještě dnes večer. Vracím se zpět do domu, dopíjím kafe a loučím se. Píši ti to a přemýšlím, jestli u toho panikaříš, protože jsi to nečekal nebo se těšíš. Píši svůj telefon. Asi se těšíš, protože za chvíli přijde na whatsapp tvoje jméno a adresa. Doma rychlá sprcha, pečlivý výběr oblečení, nakrmit kočku a honem na dálnici. Přemýšlím, jak to udělám. Udělám to přesně tak, jak si to napsal.

Bzučákem otevíráš dveře a výtahem jedu do posledního patra. Stojíš ve dveřích, na sobě župan. Miluji muže v županech. Takový župan všechno skrývá a přitom stačí jen zatáhnout za uvázaný pásek v pase, ten se rozváže a ... a je to venku. Miluji penisy mužů v županu, kteří mě chtějí. To zní dobře. To bych si mohla dát jako samolepku na auto. Schválně, kdo by mi naboural zadek. LOL.
Přilepím se na tvá ústa a nohou zavřu dveře. Skopávám lodičky, kabelka padá na zem a já do tebe strkám, aby si couval do ložnice a na postel, na kterou padáš. Předstíráš, že přede mnou utíkáš a leháš si až k pelesti. Trochu se zavrtíš, podíváš se pod sebe a pak nechápavě na mě. Chci se začít svlékat, ale tváříš se vážně divně. Posouváš se a znovu si leháš se zakloněnou hlavou, pohledem nahoru. Plesk. Plesk plesk. Než se stačíš zvednout, máš mokrý obličej. Bohužel ne ode mně, jak sis přál
Na stropě je několik skvrn menšího a většího tvaru a ten největší přímo nad námi. Sousedi nahoře tě vytopili. Už to taky vědí a zvoní u dveří. Jdeme do chodby, zvedám kabelku, obouvám se, sako do ruky a přilepím se ke zdi za dveře. Kývnu na tebe a ty otevíráš. Oni se omlouvají, že tě vyrušili a vytopili a chtějí to vidět. Já na nic nečekám a proklouznu z bytu ven, když jste v ložnici. Výtahem jedu zase dolů a čekám v autě, co bude. Nic nebude. Ten večer už nic nebylo. Jen tvá omluva a jak moc tě to mrzí, protože čekat v autě víc jak hodinu, kdy oni vypadnou a domluví se, jsem nechtěla.

Druhý den volají z recepce, mám tam květiny. Zajímalo tě, kde pracuji a neměla jsem problém, to říct, když jsem se představovala. Na kartičce je vzkaz, kde mne prosíš, abych ti zavolala, jestli si můžu vzít příští týden na dva týdny dovolenou. Zjišťuju to a šéfovi se to moc nelíbí. Mám v rukávu argument, že mám ještě 5 dní staré a personální chce, aby se to vybíralo. Vlastně bych už měla vybírat tu letošní. S povzdechem "Co mám s vámi dělat", to podepisuje a já ti volám. Máš radost a mluvíš a mluvíš a já se culím jako puberťačka. Jedu s chlapem na dovolenou. S chlapem, kterému nevadí se válet u moře, vodit se na pláži za ručičku, masírovat mě vonným olejem na lehátku a ošukat na stojáka v nějakém romantickém zákoutí. Jo, to chci, to chci ! Těším se. Vím, že bych neměla. Vím to. Vím, jak to dopadá, když se těším.

O půlnoci přistáváme na Djerbě a ve tři ráno dostáváme klíč od pokoje. Jdu do koupelny jako první, dávám ti polibek a mrknu okem. Oplácíš mi ho a je to velice horký polibek. "To je dobře, že je nažhavený." pomyslela jsem si. Ani ne za 5 min zjišťuji, že spíš. Tvrdě spíš v oblečení, v kterém jsi byl několik hodin. To ti není podobné. Ty, sladký a voňavý, mladý gentleman ? Když jsem se dozvěděla, že jsi dva roky sám, v žertu jsem se ptala: "Matěji, Matěji, proč tě holky nechtějí ?" Smutně jsi mi odpověděl. Přítelkyně by nejraději pár facek, někdo ji to před tebou udělá a za odměnu kabelku, za kterou by se její výměnou, najedla somálská vesnice. Byla to začínající právnička, ale s pěkně ostrými lokty, aby se prosadila a uměla si prosadit svou. U tebe nepochodila. Nebiješ ženy a byl jsi do ní příliš zamilovaný na to, aby ses díval, jak si to rozdává s jiným. Napadlo mě, že vlastně nevím, jak snášíš cestu letadlem, píšeme si 14 dní a kvůli tvé náročné práci, jsme si toho moc nestihli říct. Mělo to být jen o sexu. Milfka a její koloušek. Políbím tě na tvář a odhrnu vlasy z čela. Tvůj obličej je červený a teplý. Zapínám klimatizaci a jdu spát.

Ráno se probouzím a vidím, že jsi stále oblečený a stále spíš. Ani když s tebou zatřesu, se nevzbudíš, ale dýcháš a něco jsi i zamumlal. Zajdu do hotelu na snídani, něco ti přinesu sem do bungalovu a seženu doktora. Nezačalo to dobře. Nedovolili mi odnést jídlo z hotelové restaurace a doktor přijede za dvě hodiny. Když jsem prosila, že aspoň džus a ovoce, abys neměl jen vodu, že máš teplotu, zpanikařili a sehnali lékaře, který tu je na dovolené. Pak to šlo rychle. Pozitivní test na covid, já negativní. Do otevřeného kufru, z kterého jsem vyndala jen minimum věcí, jsem to tam zase hodila zpět a musela jsem pokoj opustit. Na dveře dali cedulku Quarantine a já se ocitla v náhradním hotelovém pokoji, v luxusním suite s velkou koupelnou a výhledem na moře. Uvidím východy a západy slunce. Bez tebe.

Odpoledne mi doktor řekl, že se cítíš líp. Dostal si kapačku a snědl ovocný salát, ale jsi slabý jako čajíček. Za pět dní jsme se viděli přes okno a mluvili spolu. Už jsi nebyl červený, ale bledý a pořád si mluvil o tom, jak tě to mrzí. Nechtěla jsem riskovat jít k tobě dovnitř, protože zaměstnanec, který měl službu a hlídal zahradu, seděl v křesílku opodál s dohledem na dveře bungalovu. Nabil jsi telefon a mluvili jsme spolu každý den hodiny a hodiny. Karanténa končí v den odjezdu. Odletíme zase spolu domů, aniž bychom si užili a tady si užili. . Dovolená, na kterou nikdy nezapomenu. Mohla bych napsat knihu. Vyprávěla jsem ti, co dělám, jaké je moře a tvůj hlas zněl veseleji. Hlavně, když jsi slyšel, že jsem byla na aroma masáži, po které mi bylo příjemně a nechali mě ještě 20 min ležet, aby olejíčky působily do hloubky, tak jsem si to udělala. Taky do hloubky. Pohrála jsem si s lahvičkou oleje.

Zaplatila jsem si výlet na Krokodýlí farmu do Midounu. Jedna žena, která jedla s manželem blízko mého stolu, si pamatovala, že jsem nebyla na letišti sama, se mi představila jako Majka s Bohoušem a zeptala se, kde mám přítele. Manžel jí něco pošeptal a tak prý promiňte a měla jsem od nich pokoj. Asi se báli, aby se nenakazili. Připomněli mi reklamu na paštiku Májka jak Polívka dělal Bohuše a jedl ji. Od té doby to byli manželé Paštikovi. Krokodýli byli fajn. Menší i větší týpci. Rádi papali. Zaměstnanec měl v ruce koště, kterým je korigoval, když se o jídlo chtěli prát a zametal jejich vypadlé zuby, když je našel a prodávalo se to jako suvenýr. Vyprávěla jsem ti to a poslala na telefon fotku, jak pusinkuji malého krokodýlka se svázanou tlamičkou. Možná to byl aligátor. Slíbili jsme si, že zajdeme v Praze do zoo, ať aspoň tam, jsme spolu. Ptal ses, co jsem si koupila a já že nic. Nechci mít nic na památku, tady na tu dovolenou, kterou jsem si neužila. Připomnělo mi to citát ani nevím od koho: "To, že zemřel, neznamená, že žil."

Blížil se den odjezdu. Viděli jsme se u snídaně a nebyl čas ani prostor na to, kde. Hned byl transfer na letiště. V letištní hale jsme se k sobě tiskli a nemohli se dočkat, až vystoupíme v Ruzyni. Abychom zabili čas, prolejzali jsme obchody a před suvenýry, jsi mě požádal, ať počkám venku. Nedalo se přeslechnout, jak žádáš prodavače o lepší sáček. Odpověděl ti něco jako: "Krabička bude lepší." Vzápětí tam vlezli Paštikovi. Stará paštika zavýskla a když jste vycházeli ven, ukázala na mě svoje pěsti, držící palce a smála se.
"Ta ženská je divná." pošeptal si.
"Majka ? Ta má jen radost, že tě vidí a nikoho si nenakazil." dobírala jsem si tě.

Konečně na palubě. Připoutat a vyslechnout nudné školení od letušky. Mám chuť se opít a jsem nadržená jako nikdy. Položím ti ruku na stehno a ty mě prosíš, ať to nedělám. Aha. Jsi na tom stejně. Rozhodnu se, napsat ti romantický vzkaz, nechci, aby nás někdo slyšel. Dávám si na tom záležet a píši to ozdobným písmem:
"Koloušku můj, děkuji ti, že jsi to nevzdal. Nedal na to, že tě nechci. Nemůžu se dočkat, až tě konečně ochutnám."
Nevěděla jsem, jak se podepsat, nijak si neříkáme. Tak to chci trochu zlehčit, ať není moc ťuťu ňuňu a kreslím tam obrázek typický pro skupinu Tři sestry.
Saháš do batohu a vytahuješ knihu. Chceš si číst. To se hodí, budeš to mít jako záložku. Využiji chvilky, kdy se rozhlížíš a vsunu svůj vzkaz pro tebe do knihy.
Nechápu, proč ji dáváš pánovi, sedícímu za námi a prosíš ho, ať to podá dr. Přibylovi v zeleném tričku.
Nee ! Ne ne ne, to nééé ! Ježiši.
Dr. Přibyl kývne, ty taky a vysvětluješ mi, že ti půjčil knihu, abys měl co číst.

Když si myslím, že už to horší být nemůže, nadzvedneš se a vyndáš krabičku z kapsy. Majce přes uličku málem vypadnou oči z důlku. Začne tleskat a říkat manželovi, že to je jako ve filmu. Paštika jí nařídí, ať je zticha. Letuška nás obchází a mačká cvakátko, kterým spočítá, jestli jsme všichni, se otočí a zastaví. Spolucestující se ohlížejí co se děje. Ty mi podáváš krabičku se slovy:" Byl bych rád, kdybys ho nosila."
Všichni čekají co bude, co tam bude a co řeknu. Otevírám ji a vevnitř je zub krokodýla. To je tak milé ! Dávám ti pusu. Udělal jsi mi radost. Tak přece budu mít nějakou památku. Koupím si kůžičku a budu ho nosit na krku a ... zjišťuji, že se díváš na Majku. Otočím se na ni taky a ta se mě ptá, jestli ho může vidět. Nedávám krabičku z ruky, pouze se k ní nakloním.
"Co to je ? ptá se zklamaně.
"Přece zub." odpovídám radostně.
"To je zub krokodýla, drahá. Mohla jsi ho mít taky." dodal už naštvaně Paštika.
"A k čemu to je ?" ptá se jako debil dál.
Je mi už všechno jedno. Napadá mě, udělat si z ní legraci a zahraju gag jako Mr. Bean s popcornem v kině, když chtěl vystrašit přítelkyni. Dávám si do pusy mezi zuby krokodýlí zub, hrozivě se šklebím a rukama se zaťatými prsty ji straším.
Majka to nečeká, lekne se a vypískne.
"Vy jste ale ..." uleví si a nedopoví. "Máš si hledět svýho." usadí ji manžel.
Já dostávám nekontrolovatelný záchvat smíchu a ty si dáváš hlavu do dlaní. Otáčíš se k okénku, aby nevidělo vidět, jak se taky smíchy otřásáš.
Letuška se zlobí. Alespoň podle toho, jak se na nás dva tváří. A to nechci raději vidět, jak se tváří dr. Přibyl. Už zase vyprsknu smíchy.
Letadlo roluje, zvedáme se. Cink. Můžeme se odpoutat.
"Pojď na záchod." šeptáš mi.