Na rozhledně

29. 4. 2023 · 1 336 zhlédnutí martin_lo

Podle domluvy jsi přišla. Já jsem čekal na vrcholku rozhledny a nebyl jsem si jistý, že jsi to ty, dokud jsi mi podle domluvy nepodala mlčky svůj telefon. Nesměl jsem nic říct, ani ty jsi nesměla. Nevěděl jsem o tobě nic - ani jak se jmenuješ, ani, kolik ti je let, ani co děláš. Samozřejmě jsem se snažil něco uhádnout, ale nedalas mi moc nápověd. Oblečení sis vybrala právě pro tuto příležitost - jednoduché sportovní legíny, tričko bez potisku a šedý svetr s kapucí. Když jsem tam stál s tvým telefonem a střežil jsem vstup, sledoval jsem, co se bude dít. Ty ses chvíli dívala na mě, pak ses rozhlížela po korunách stromů a trochu nejistě ses nakláněla přes zábradlí, jestli někdo nestoupá po schodech. Když ses ujistila, že je všechno v pořádku, podívala ses na mě dlouze a upřeně. Mluvily spolu jen naše oči, chtěl jsem to ticho přerušit, ale bylo mi jasné, jaká je domluva.

Jednoduchá, neúprosná. Já tě fotím, ty si děláš, co chceš. Nic víc. Splnil jsem zkoušku mlčení a ty sis úplně pomalu a klidně svlékla svetr, položila ho na zábradlí a opřela ses. První fotku jsem udělal, až když sis vyhrnula tričko nad pupík, bylo v tom očekávání, ale taky napětí a stále ještě možnost, že si to na poslední chvíli rozmyslíš. Nerozmyslela sis to. Odhalilas bradavky, jednu jsi stiskla. Já jsem stiskl spoušť. Olízla sis ret a po chvíli zaváhání jsi ze sebe stáhla tričko. Pak ses sehnula ke svým teniskám a začala se zouvat. Fotil jsem vzrušeně tvoje houpající se kozičky, krátký pohled, který jsi mi věnovala ještě vkleče, tvoje bosé nohy ve legínách a taky hromádku oblečení, která se vršila na dřevěné podlaze rozhledny. Chtěl jsem vidět víc - ty tři mětry najednou byly hrozná vzdálenost. Ale domluva byla jednoznačná. Stojím u schodů a hlídám tvé soukromí. Nezbylo mi než čekat, co se bude dít dál. Legíny sis stahovala celou věčnost. Taky jsem tě při tom stihl vyfotit aspoň desetkrát.

Růžové kalhotky sis nechala. Cítil jsem, že ti v nich je dobře a že tě baví mě dráždit. Hladila ses po nich, trochu jsi je stáhla, ale hned zase vrátila do původní polohy. Otočila ses ke mně zády, opřela ses o zábradlí a já jsem fotil tvůj zadeček. Chvíli se nic nedělo, prostě jsi mě nechávala, abych se kochal tím tvarem, tím, jak se mezi půlky mírně zařezávají kalhotky. Ale pak se mezi tvýma nohama objevily tvé prsty a kalhotky odhrnuly stranou. Pohladila ses, chtěl jsem být u tebe blíž, ale stál jsem a fotil, jak si ji rozhrnuješ prsty. Úžasná podívaná, přizoomoval jsem a kochal jsem se pohledem na displej. Nakonec ses otočila... a přistoupila jsi ke mně blíž. Hrklo ve mně. Porušíš domluvu a dotkneš se mě? Chceš, abych se tě já dotkl? Cítil jsem napětí a tlak, ale nepovolil jsem. Tahle hra má jasná pravidla - a díky tomu je tak vzrušující. Takže tě teď fotím zepředu, pozoruju, jak si hraješ s kalhotkami, odhrnuješ je a přetahuješ ze strany na stranu. Občas se při tom na mě podíváš a v očích se ti zableskne. Máš skvělou energii.

Čekal jsem, jestli si pod sebe dáš svetr či tričko, sedneš si a prsty si to uděláš. Moc jsem si to přál, představoval jsem si to celý den. Ale stalo se něco jiného. Ty jediná víš, co to bylo, a věřím, že taky moc dobře víš, co to se mnou dělalo. Málem jsem vykřikl - a to jsi byla pořád dva metry ode mě. Když to skončilo, kalhotky jsi nechala na zábradlí, beze slova jsi oblékla všechno ostatní a já ti podal tvůj telefon plný obrazů tvého těla.

Domluvu jsem dodržel, ty taky. Odešlas a já ti děkuji. Mám tvoje růžové kalhotky, neuvěřitelnou vzpomínku a stále se sám sebe ptám: Jak se jmenuješ? Jak ses při tom cítila? Pošleš mi fotky z rozhledny s nejlepším výhledem na světě?