První práce

První práce po státnicích. Sice to chvilku trvalo, ale myslím, že jsem si vybrala dobře. Se spoustou toho, co se stalo mou pracovní náplní, jsem měla zkušenosti z dřívějška. Navíc mladý a energický kolektiv vytvářel ideální prostředí, kde se vedle obchodů lidé především baví a jsou tam jeden pro druhého. Až na Pavla.

Pavel je v našem kanclu nejstarší. Sice jen o tři roky, než většina z nás, ale má tendenci chovat se nadřazeně. Všichni jsme na stejné úrovni a máme stejné pravomoci, ale tím, že Pavel má na starost největší zákazníky, rád si hraje na šéfa. Čas od času ho někdo zpraží a vrátí zpátky nohama na zem. Ale druhý den je to zase ta samá písnička. Když jsem nastoupila, měla jsem ho nejradši. Už byl ženatý a otcem od rodiny, zatímco ostatní jen řešili, kdo byl kde na akci. Vystupoval vstřícně, gentlemansky a nikdy nemluvil sprostě. A mimochodem byl taky moc hezký. Jenomže netrvalo dlouho a vytvořila jsem si vůči němu averzi, jako všichni ostatní. Jeho neustálé pokusy se povyšovat a kontrolovat po ostatních jejich práci, vyvolávaly často konflikty. Když se šlo po práci chvilku posedět, tak už mu ostatní ani neříkali. A to byl teprve můj první měsíc.

Ale to nebylo to jediné, co mi na Pavlovi čím dál víc vadilo. Začínal se ke mně chovat nevhodně. Když kolem dokola nikdo nebyl, stáčel debatu směrem jako "Co já a kluci" a "Na takovou holku se musí stát fronty". Taky jsem měla stůl nejblíž u dveří, takže pokaždé všichni procházeli kolem mě. Když mě míjel Pavel, jako omylem se mě dotýkal a hned se za to omluvil. Jenomže se to stávalo pořád častěj. Pozorovala jsem to a dělala, že to nevnímám. Kdykoliv může cokoliv popřít. Nevím, jestli si moji absenci reakce vyložil tak, že může pokračovat, ale měla jsem dojem, že si dovoluje pořád víc. Dokonce už jsem to jednou nevydržela a ohradila se, ale trochu očekávaně jsem dostala spršku ve smyslu "Hej, vždyť o nic nejde, tohle přece děláme pořád". Tak jsem to nechávala plynout, jeho narážky ignorovala a čekala na příležitost, až překročí hranici a dostane kolenem do koulí. A ta příležitost ťukala na dveře.

Pátek. Pavel přišel ráno do práce, upravenější víc než jindy. Hned ve dveřích oznámil, že měl večer urgentní hovor se zákazníkem a odpoledne proběhne velká telekonference. Potom mě přede všemi požádal, jestli bych mohla zůstat déle. Telco je naplánované až do doby, kdy už v práci v pátek nikdy nezůstává. Snaží se působit důvěryhodně při přesvědčování ostatních, jak mě pak potřebuje na srovnání našich čísel s daty, které nesouhlasí u zákazníka. Ale mně je jasné, že dnes přišel ten den překročení hranice.

Celý den se mi honilo hlavou, co na mě tak asi bude zkoušet a jak se to pokusí zahrát. Byla jsem nervózní a vystresovaná, že jsem s ostatními ani nešla na oběd. Odpoledne Pavel zmizel do jednačky na telekonferenci a mně se v hlavě urodil plán. Pokud se o něco pokusí, musí si to pořádně odskákat. Kopanec do koulí by byl ještě za odměnu. Všichni se už rozloučili a prchali na víkend. V nastavení počítače jsem našla aplikaci webkamery a cvičně vyzkoušela zapnout nahrávání, abych viděla, jaký prostor kolem mě a jak dobře zaznamenává. S výsledkem jsem byla spokojená. Jestli něco zkusí, budu to mít nezpochybnitelně prokázané.

Nadešla chvíle, na kterou jsem se připravovala. Měla jsem pootevřené dveře od kanceláře, abych slyšela až klapnou dveře jednačky. Když se tak stalo, zapnula jsem nahrávání a aplikaci kamery stáhla na lištu. Otevřela si pracovní dokument a předstírala, že jsem zabraná do čtení. Vešel do kanceláře, tiše za sebou zavřel dveře a povzdechl si. Předpokládala jsem, že je to divadýlko, abych se ho začala vyptávat, ale nehodlala jsem mu dát jakoukoliv příležitost. Chvilku tam tak stál, pak se přesunul za mou židli a řekl: "Podařilo se mi oddálit nejhorší, ale můžeme mít obrovský malér". Zněl smutně a odevzdaně. Ve světle toho, co jsem očekávala mi to přišlo jako logická hra na city. "Co budeš potřebovat ode mě?" zeptala jsem se stroze, připravena vyhrnout si rukávy a začít makat, aniž bych spustila oči z monitoru. Nehodlala jsem přistoupit na hru na chudáčka. Popošel těsně k mojí židli a položil mi obě ruce na ramena. Koukla jsem instinktivně do kamery a držela strnulý výraz, aby bylo v záznamu jasné, že jsem mu nedala záminku. Když viděl, že jsem na jeho dotyk nezareagovala, jednou rukou mi odrhnul vlasy z ucha, sklonil a šeptl do něj: "Potřebuju tebe".

Po těch slovech se přesunul k mému krku a začal mě na něm pomalu líbat. Koukala jsem strnule do kamery a hlavou se mi honily myšlenky, o kterých jsem dopředu neuvažovala. Například jak dlouho to snášet, kdy bude nejlepší to utnout, co všechno ho nechat říct nebo udělat, a proč sakra musí tak krásně vonět... Měla jsem připravenou větu "Co si to sakra dovoluješ?!" a hledala nejlepší okamžik, kdy ji použít. Jak se ale jeho líbání na krku a klíční kosti zintenzivňovalo, začala jsem se ve svých myšlenkách ztrácet. Jako elektrošoky mi projížděl mráz po zádech, ale takovým tím způsobem, který nikdy nechce aby přestal. Zavřela jsem oči a snažila jsem se mu nedát najevo, jak se mi zrychlil dech. Přišla jsem si jako omámená. Jakobych byla jen divák ve svém těle, které jede na autopilota. Jednou rukou mě hladil po boku a druhou sevřel mé prso. Zasténala jsem při tom. Sakra! To na tom záznamu být nemělo. Pavel si to ale vyložil jako souhlas. Otočil mou židli a začal mě líbat na ústa. A já...no nechala jsem ho. Stále ze zavřenýma očima jsem v duchu mávala svému geniálnímu plánu a sama sebe za to nesnášela. Ale nemohla jsem přestat. Bylo to silnější než já. Začala jsem ho líbat zpět a ruce jsem mu omotala kolem krku. Nenáviděla jsem se za tu myšlenku, ale věděla jsem, že jsem lepší líbačku nezažila.

Zvedl mě ze židle, já otevřela oči a spatřila jsem toho Pavla, kterého jsem znala v den nástupu. Hezkého, elegantního, šarmantního... A teď tak rozpáleného a vášnivého jen kvůli mně. Nadzvedl mé tričko a já dala automaticky ruce nahoru, aby mi ho mohl stánout. Tyčila se před ním má červená krajková podprsenka. Byla jsem v tu chvíli ráda, že dneska ráno jsem zvolila čistě náhodou jedno ze svého nejvíc reprezentativního prádla. Jeden košíček stáhl a vzápětí se na něj vynořilo mé prso. "Nádhera" vyhrkl a okamžitě ho začal oblizovat, zatímco druhé žmoulal přes textil. Využila jsem jeho rozptýlení a snažila se dobývat do jeho kalhot. Jeho opasek měl zvláštní sponu, jejíž princip jsem neznala. Marně jsem se ho snažila rozepnout, dokud mi jedním hmatem nepomohl a uvolněná spona zacinkala. Ten zvuk jakoby mě vytrhl z transu. Jako signál, že situace dospěla do bodu, odkud už není cesty zpět. A já chtěla ten krok udělat. Tak hrozně moc.

Když jeho opasek uvolnil kalhoty, sedla jsem si zpátky na židli. Dlouhým tahem mu stáhla kalhoty i s trenkami až k zemi a před mým obličejem se vyhouplo jako kámen tvrdé péro. Bylo v trenkách tak napružené, žě mě skoro pláclo do tváře. Vzala jsem ho do ruky a prohlédla si ho. Větší než na jaké jsem byla zvyklá, ale žádný extrém. Krásně rovné a hladké, bez vystupujících žil. Do hladka oholené okolí. Přesně takhle má vypadat ideál. Vzhlédla jsem a podívala se mu do očí. Sálalo z nich vzrušení. Aniž bych přerušila oční kontakt, zasunula jsem si jeho nádobíčko do pusy. Zavřel oči a nahlas vyhekl. Všichni kluci vždycky chválili mé kouření a nehodlala jsem se nechat zahambit. Předváděla jsem mu své orální schopnosti a byla nadšená, jaký efekt to na něj mělo. Až takový, že ho po chvilce vyndal a řekl: "Takhle bych za chvilku byl".

Odrazila jsem se od země a židle se mnou odjela kus dál. Za stálého očního kontaktu jsem jsem si sundala boty, stáhla kalhoty a roztáhla nohy tak široce, jak mi to jen opěrky židle dovolily. Jednou rukou jsem si odhrnula tanga stejné barvy jako podprsenka a předvedla mu svojí kundičku. Nenechal se pobízet. Přistoupil, klekl si před židli a okamžitě mi zarazil hlavu do klína. Byla jsem tak vzrušená, že první dotek vyvolal záchvěv, který mi projel celým tělem. Sevřela jsem mu hlavu stehny, kotníky překřížila na jeho zádech a rukou mu prohrabávala vlasy. Cítila jsem se naprosto úžasně. Dělali jsme něco zakázaného, ale já měla pocit, jakobych nikdy při lízaní nebyla tak uvolněná. Mrkla jsem už jen tak po kameře a viděla, že nahrává stejně úplně jiné místo, než kde jsme byli my. Jeho mrštný jazyk věděl co dělá a série vln, které se rozlévali od mé kundičky do zbytku těla se stávaly čím dál tím intenzivnější. Blížila jsem se k vrcholu. Použila jsem jeho slova: "Takhle bych za chvilku byla". Nevypadalo to, že by chtěl přestat. Naopak, sevřel mé stehna kolem jeho hlavy rukama a přidal na tlaku jazykem. Věděla jsem, že jdu na to. Tenhle pocit moc dobře znám. Už se to nedá zastavit. Topím se ve svém orgasmu a celá se hrozně chvěju.

Potřebuju se vydýchat a trochu srovnat z těch pocitů, co mnou právě lomcují. Ale Pavel mi nehodlá dát ani vteřinu. "Bereš prášky?" zeptá se jakmile zvedne hlavu z mého klína. "Jo" vydechnu a než stihnu vůbec rozlepit oči, zarazí ho do mě. Je to tak intenzivní, že to reálně zabolelo. Vytahuje ho ven a zase zajíždí. Klouže si tam a zpátky a to dráždění v právě doznívajícím orgasmu vyvolává zvláštní pocity. Není to nepříjemné, ale ani příjemné. Prostě to moc dráždí. Drží mě za boky a stále zrychluje přírazy. Po chvilce už mrdá tak rychle, že zvuk jeho koulí pleskajících o můj zadek zní jako potlesk. Nepříjemné pocity pomalu odeznívají, když ho vytáhne, stoupne si, postaví i mě a odvede mě ke svému stolu. "Tohle jsem chtěl vždycky udělat" řekne. Jedním tahem odsune věci ze stolu na kraj, zatlačí mi do zad a ohýbá mě tak přes hranu stolu. Rozhodně neprotestuju. Odsunuje mé tanga bokem a zajíždí do mě zezadu. Jednou rukou mě chytá za bok. Druhou mě chytne za vlasy a přitáhne, až se propnu v zádech. To se mu evidentně libí. Rozhodně neprotestuju. Jeho přírazy se zrychlují, jeho dech taky. Hlasitě sténá víc a víc. Přichází moje chvíle. Vím, co měli mí předchozí kluci nejraděj. Už je to tady, jeho sténání dosahuje toho správného tónu. Vysmekávám se mu, otočím se a klekám před něj. Beru jeho péro do ruky a cpu si ho do pusy. Je zaskočený, ale rozhodně neprostestuje. Je to okamžik, než jeho péro začně pulzovat mezi mými rty a ucítím v puse teplou povědomou pachuť. Chutná to hrozně, ale co. Pro chuť to přece nedělám. Jeho vzdychání se mění na těžké oddychování a jeho penis začíná měknout. Snažím se z něj ještě vyždímat co zbylo. Pak se svezu na zem. Konečně mám čas si odpočinout.

Chvilku jenom tak sedíme a nic neříkáme. Vzala jsem své věci a šla se na záchod obléct. Upravila jsem se a vstřebala své pocity. Koukala jsem na sebe v zrcadle a cítila se rozpolceně. Jedna část mého já mě utvrzovala v tom, že jsem děvka. Druhá zase v tom, že to co se stalo se stát mělo. Když jsem se vrátila, byl už i on oblečený a upravený. V ruce držel láhev, kterou máme ve skříni pro zvláštní příležitosti. Dali jsme si panáka a já se zeptala, s čím to teda tak nutně potřeboval pomoc. "To neřeš, probereme to v pondělí". Usmál se, dal mi pusu na čelo a odešel domů. Já ještě zkontrolovala počítač. Nahrávání stále běželo. Spustila jsem video. V záběru bylo vše až do chvíle co jsem ho kouřila, než jsem se odsunula. Potom už jen změť sténání a vzdychání. Video jsem smazala a odešla domů s úsměvem na tváři.