Tělocvik s češtinářkou – 1. díl

Jmenuji se Iveta. Už tři roky pracuji jako učitelka češtiny a občanské nauky na střední lesnické škole. Tedy „už“… Asi to zní trochu legračně, jelikož stále jsem služebně i věkově nejmladší členkou učitelského sboru a i současní maturanti jsou na škole déle než já, ale připadá mi, jako bych už na lesárně učila celou věčnost. Nastoupila jsem tam hned po vysoké. Tahle práce pro mě byla učiněným darem z nebes. Bydlela jsem totiž jen o dvě ulice dál. Když jsem končila peďák, ani ve snu jsem nedoufala, že se mi podaří najít uplatnění přímo v našem městě, ale měla jsem štěstí, protože bývalý češtinář se zrovna v té době rozhodl odejít do předčasné penze.
Měla jsem svou práci opravdu ráda. Zpočátku jsem se trochu bála, jak mě budou studenti respektovat. Vždyť jsem byla jen o pár let starší než oni sami. Hned první měsíc za katedrou však mé obavy zcela rozptýlil. Na škole byly jen tři ženy-učitelky (a zhruba stejný počet studentek), a tak si mě kluci předcházeli a vždycky se ke mně chovali hezky. Nikdy jsem s nimi nemusela řešit žádné vážné kázeňské problémy, dokonce ani s těmi největšími rošťáky, se kterými si mnohdy nevěděli rady ani moji zkušenější kolegové.
Možná mě studenti měli rádi i díky tomu, že jsem při výuce volila vlídný a kamarádský přístup, zatímco ostatní kantoři se chovali spíš jako generálové na vojně. (Bylo veřejným tajemstvím, že vedoucímu praxí se mezi studenty přezdívalo „major Terazky“; tělocvikář byl zase „kapitán Honec“.) Jako jedna z mála učitelek jsem studentům tykala. Ředitel mě sice při nástupu varoval, abych se se studenty příliš nebratříčkovala, jinak že mi prý přerostou přes hlavu, ale mně se můj přístup zatím osvědčoval. Když se letos na škole konala studentská anketa o nejoblíbenějšího učitele, vyhrála jsem ji. Udělali mi tím radost, kluci moji (a samozřejmě i holky).
Loni před Vánocemi jsem zase v zásuvce katedry našla balíček se svým jménem. Uvnitř se nacházel sprchový gel. Nebylo u něj žádné věnování. Nikdy jsem nezjistila, kdo mi ho dal, ale pochybuji, že to byl někdo z kolegů kantorů, protože nikdo z nich by ho zřejmě nenadepsal „paní Mičánková“.
A nebo – jak jsem se přesvědčila letos v březnu – jsem svojí oblibě mezi studenty možná vděčila kvůli něčemu úplně jinému…
Jednou ráno, když jsem se v kabinetu připravovala na první hodinu, za mnou přišel ředitel Pecka. „Ivčo, teďka mi volal Bořek, že prej od dětí chytil angínu,“ spustil ustaraně hned ve dveřích.
„To je mi líto,“ odvětila jsem.
„Dneska odpoledne měl jít se čtvrtou A do bazénu,“ pokračoval. „Sedmou a osmou hodinu. Nevím, koho tam s nima poslat, protože všichni zrovna učí. Akorát ty…“ podíval se na mě.
„Jasně, klidně tam s nimi půjdu,“ odpověděla jsem. „Pokud tedy nevadí, že nemám kvalifikaci na tělocvik,“ usmála jsem se.
„Vážně by ti to nevadilo?“
„Ne, vůbec,“ ujišťovala jsem ho. „Aspoň si budu moct zaplavat v pracovní době, to se mi jen tak nepoštěstí,“ pravila jsem zvesela.
Bylo vidět, že se řediteli ulevilo. „Ty jsi zlato. Samozřejmě ti to zaplatíme jako přesčas –“ Vtom mu začal zvonit mobil. „Promiň,“ omluvil se. „No, ahoj Láďo, co se děje? Cože, prasklý potrubí? No to nám ještě scházelo…“ povzdechl si. Na okamžik odložil mobil od ucha. „Promiň, budu muset jít. Ještě jednou díky!“ rozloučil se se mnou. Než jsem mu stačila odpovědět, zabouchl dveře a byl pryč.
O velké přestávce jsem se stavila ve 4. A, abych se s kluky domluvila ohledně toho tělocviku. Ve třídě zrovna panovalo bujaré veselí. Jako obvykle. Čtvrtá A platila za nejrozjívenější ročník na škole.
„Hele, Michale, co tam děláš s tou křídou?“ houkla jsem na Beneše, největší třídní kvítko. „Určitě ji neporcuješ a nechystáš se ji házet po třídě, že ne?“
„Né, pančelko, to bych si nedovolil,“ opáčil svatouškovsky. „Víte, já mám službu na tabuli, a tak kontroluju, jestli máme dost kříd.“
„Ach tak,“ ušklíbla jsem se. „Proto je drtíš na kousky, aby to vypadalo, že jich je víc, co?“
„Nóó,“ přikývl. „Když vono je to dolů do skladu hrozně daleko…“ vykládal, ale okamžitě zanechal svého činění a odložil kousky křídy k tabuli.
„Pánové, nevím, jestli už vám to pan ředitel říkal, ale dnes odpoledne spolu budeme mít tělocvik,“ obrátila jsem se na třídu.
Několik kluků nadšeně zavýsklo, mezi nimi i Michal Beneš.
„Díky, díky, taky už se těším –“ na chvíli jsem se odmlčela, „– na naši zítřejší písemku z literatury.“
Odpovědí mi bylo sborové zabučení.
„Zase to s tím nadšením nepřehánějte,“ zamrkala jsem na ně. „Takže k tomu tělocviku. Nejsme tady ve školce – i když občas si tak připadám,“ podotkla jsem, „– a tak předpokládám, že vás nemusím vodit za ručičku, takže se sejdeme v jednu hodinu přímo v bazénu, ano?“ rozhlédla jsem se po třídě.
Kluci souhlasně přikyvovali.
„Rozkaz!“ zvolal Beneš a teatrálně zasalutoval, přičemž si ušpinil čelo prachem z křídy.
„Tak v jednu v bazénu!“ rozloučila jsem se s nimi. „A do hospody laskavě běžte až po tělocviku, nemám v popisu práce lovit utopence z bazénu.“

***

Místo oběda jsem si odskočila domů pro plavky. Taky jsem se oholila, protože vzhledem k tomu, jak dlouho už jsem se neholila, by se mi celý ten prales jen stěží podařilo schovat pod plavky. Dřív na vysoké, ještě když jsem měla přítele, jsem se holila pravidelně, jenže od té doby, co jsem sama, jsem o svoji zahrádku nějak přestala pečovat. Především proto, že jsem na to kvůli práci neměla čas. To samé platilo i o mém milostném životě. Sexu jsem si za poslední tři roky užila zhruba stejně jako moje pětadevadesátiletá prababička (tedy ne že bych se jí na něco takového vyptávala).
Krátce před půl jednou jsem vyrazila k bazénu. Nikdo z kluků tam ještě nebyl, a tak jsem se zatím šla převléct do plavek. Zaplula jsem do jedné z převlékacích kójí pro ženy. Sundala jsem si blůzu, sukni a punčocháče a pečlivě všechno oblečení složila. Potom jsem si svlékla i podprsenku a kalhotky. Zálibně jsem si pohladila svoji čerstvě oholenou mušličku. Měla bych se o ni zase začít starat, říkala jsem si v duchu, nepřestávajíc ji hladit. Ukazováčkem jsem pomalu přejela přímo po štěrbince.
Vtom jsem z chodby zaslechla nějaké kroky, doprovázené rozjařeným smíchem, který nepochybně patřil Michalovi Benešovi a jeho kamarádům Pavlovi Hovorkovi a Honzovi Šírkovi. Kluci se nahrnuli do sousední kóje. Z útržků jejich rozhovoru jsem pochopila, že se poněkud obhroublým způsobem baví o nějaké holce.
„A ty její kozy, vole,“ rozplýval se právě Michal. „Jenom ji za ně chytnout…“
Puberťáci, zakroutila jsem hlavou. Dál jsem jejich nadrženým řečem nevěnovala pozornost. Chystala jsem se jít osprchovat, jenže pak jsem odvedle zaslechla svoje jméno.
„Myslíš, že si ji Mičánková holí?“ utrousil Pavel.
„Já myslim, že si tam nechává jenom takovej úzkej proužek,“ tipoval Michal. „Přímo nad pičkou.“
„To dneska zjisti, vole,“ odvětil Honza. „Nenápadně k ní zezadu připlav a šup dolů s plavkama…“
Kluci se hýkavě zasmáli. „Mohla by mít tangáče,“ zasnil se Michal.
„To teda,“ přitakal někdo další, podle hlasu zřejmě Lukáš Koutný. „Pěkně nám ukázat prdelku…“
„Nebo by nám rovnou mohla předvýst striptýzek,“ zaslintal Michal.
„No ty píííčo,“ hlesl Pavel.
Konsternovaně jsem tam stála, pohoršená tím, jak se o mně ti holomci baví. Jako bych byla nějaká modelka z Playboye a ne jejich učitelka. Co si to dovolují?! běsnila jsem v duchu. To jim spočítám… V nějakém vzdáleném koutku mysli, který neměl nic společného s mým učitelským povoláním, jsem si však musela přiznat, že mě ty jejich oplzlé řeči docela vzrušují… Aniž bych si toho byla vědoma, ruku jsem pořád měla zabořenou mezi nohama. Cítila jsem, že proti svojí vůli začínám vlhnout.
„Určitě je při tom pěkně náruživá,“ pokračoval Michal. „Kouká jí to z vočí…“
„Vole, tobě z Ivetky pěkně hučí v kládě,“ poškleboval se mu Honza.
„Mi neřikej, vole, že by sis to s ní nerozdal, kdybys moh,“ opáčil Michal.
„To neřikám,“ připustil Honza, „ale aspoň se mi z ní tady nestaví péro jako tobě.“
„Mi nestojí, vole, takhle velkýho ho mám normálně,“ holedbal se Michal. „Třeba by si tady s náma zapíchala se všema…“
„Dementi,“ ozvalo se najednou potichu. Připadalo mi, že to řekl Tomáš Jirásek, jenže to by mi k němu vůbec nesedělo. Tomáš byl školní premiant, ale jinak to byl takový tichý a neprůbojný kluk. V třídním kolektivu vždycky platil za outsidera, k čemuž přispíval i fakt, že byl poněkud obtloustlý, nosil silné brýle s „dědečkovskými“ obroučkami a pod nosem si pěstoval řídký knírek. Vypadal spíš jako nějaký kvantový fyzik než student lesnictví. Od jejich třídního jsem se doslechla, že Michal Beneš prý v prváku dostal důtku za to, že Tomáše šikanoval na lyžařském výcviku. Já jsem Tomáše vždycky měla ráda. Ne že bych snad nějaké studenty neměla ráda, ale Tomáš na mé hodiny vždycky chodil perfektně připravený a nikdy jsem mu nemusela dát horší známku než dvojku. Stejně vzorně prospíval i v ostatních předmětech. Snad kromě tělocviku, ale „kapitán Honec“ nad ním nakonec vždycky přimhouřil oko a dal mu na vysvědčení dvojku, aby mu nekazil vyznamenání.
„Copak, Jirásku, ty by sis s Ivetkou určitě taky zašukal, co?“ dobíral si Tomáše Michal.
„Dej jí pokoj,“ ohradil se sotva slyšitelně Tomáš.
„Ale!“ zvolal pobaveně Michal. „Snad ses nám do Ivetky nezabouchnul!“ chechtal se. „Jirásek miluje úču! Jirásek miluje úču!“ pitvořil se jako malý kluk. Vzápětí se k němu přidali i jeho kumpáni.
„Jirásek miluje úču! Jirásek miluje úču…“
Tohle už překračovalo všechny meze. Vyrazila jsem ke dveřím, abych ty hejsky srovnala do latě. Naštěstí jsem si včas uvědomila, že jsem si ještě pořád nevzala plavky. V onom vzdáleném koutku mysli mi vyvstala představa, co by asi kluci dělali, kdybych tam mezi ně vběhla nahá…
„Jirásku, vidíš si na něj vůbec přes ty špeky?“ pokračoval Michal ve svých posměšcích.
Tomáš mu neodpověděl.
„Přes to houští by stejně nic neviděl,“ přidal se Pavel.
„Pitomci,“ zamumlal Tomáš. Vzápětí se ozvalo bouchnutí dveří, doprovázené výbuchy smíchu.
Po Tomášově odchodu se kluci uklidnili. Jeden po druhém se postupně osprchovali.
Běž taky do sprchy, aby kluci slyšeli, že tu jsi, našeptával mi poťouchlý hlas v mojí hlavě. Kdyby věděli, že stojíš jen pár metrů od nich a nemáš nic na sobě, tak by ty nálože testosteronu v jejich tělech asi explodovaly…
Tak dost. Zatřepala jsem hlavou, abych se vzpamatovala. Vážně už bych si měla někoho najít, říkala jsem si. Ten jeptiščí život už mi leze na mozek… Počkala jsem, dokud vedle v kóji nebylo úplné ticho, rychle se opláchla, natáhla na sebe plavky a zamířila za kluky.
Na chodbě jsem potkala Tomáše. Připadalo mi, že měl nějaké zarudlé oči. Povzbudivě jsem se na něj usmála. V duchu jsem myslela na to, jak se mě před ostatními statečně zastal. Všimla jsem si, jak očima krátce utkvěl na mých prsou, potom honem přeskočil na moje nohy, načež stejně rychle zavrtal zrak do podlahy. Trochu se při tom začervenal, jako by se styděl za svoji opovážlivost.
„Jak často chodíte s panem učitelem plavat?“ zeptala jsem se ho, abych prolomila rozpačité ticho.
„Moc často ne,“ odpověděl s očima stále upřenýma na kachličky. „Tak jednou za čtvrtletí.“
„Spíš vás prohání venku na atletickém stadionu, co?“
„Hm… jo,“ přisvědčil. „Občas taky chodíme běhat do parku.“
„No jo, náš kapitán Honec,“ zašklebila jsem se.
Tomáš se na mě překvapeně podíval.
„Nemysli si, že my učitelé nevíme, jak nám říkáte.“ Spiklenecky jsem na něj mrkla. Koutkem oka jsem mimoděk zabrousila na jeho plavky. Měl je dost těsné, takže o to víc zvýrazňovaly jeho objemné bříško. Zpod gumičky se mu až k pupíku táhl hustý pás chlupů. Na svůj věk měl i celkem dost chlupatý hrudník.
Mezitím jsme došli k vodní ploše. Všichni kluci kupodivu stáli spořádaně u bazénu a nikdo z nich se neopovážil vlézt do vody před začátkem hodiny.
„Jsme tu všichni?“ houkla jsem na ně. „Kdo tu není, ať se přihlásí!“
Pro jistotu jsem je přepočítala. Jak jsem po nich klouzala očima, nemohla jsem si nevšimnout, jak se na mně takřka všichni pasou pohledem. Někteří – zejména Michal Beneš – mě svýma očima přímo svlékali. Akorát Tomáš cudně klopil zrak.
Rukou jsem si nepatrně upravila spodní díl plavek. Taky mi byly poněkud těsnější, než když jsem je na sobě měla naposledy, což byly bezmála dva roky. Docela nepříjemně se mi zařezávaly do zadku a mezi pysky. Doufala jsem, že se mi vepředu nerýsuje „velbloudí kopýtko“.
„Osmnáct. Jsme všichni,“ prohlásila jsem. „Mám od pana učitele Sedláčka nějaké pokyny, co jste dneska měli dělat.“
Třída otráveně zahučela.
„No no, trochu života do toho umírání!“ popoháněla jsem je. „Tak šup do vody, na rozehřátí si dejte dva bazény. A pěkně poctivě, od stěny ke stěně!“
Po krátké rozcvičce jsme trénovali kraul. Musím říct, že kluci si vedli mnohem lépe než já, takže bych se mohla učit spíš já od nich. Někteří z nich se skutečně div nepřetrhli, aby mi pomohli s osvojením správné plavecké techniky.
„Pančelko, musíte se na tu vodu víc položit,“ radil mi Michal Beneš. Nutno uznat, že si ve vodě počínal jako rybička. „Takhle,“ ukázal mi to názorně.
Pokusila jsem se ho napodobit, ale moc mi to nešlo.
„Počkejte, já vás zkusím nadnášet rukama,“ hrnul se ke mně.
Na mysl mi okamžitě vytanulo, jak o mně mluvil v šatně. „Díky, ale tím si tu čtyřku z češtiny nespravíš,“ ušklíbla jsem se na něj, když připlaval těsně ke mně.
„Pančelko, fakt je to úplně jednoduchý,“ nenechal se odbýt. Udělal ještě jedno tempo směrem ke mně, takže jsme se dotkli nohama.
„Vážně ti děkuju, ale myslím, že zvládnu proplouvat životem i bez kraulu.“
Na okamžik jsem se vyděsila, že na mě Michal doopravdy začne šmatat, protože ke mně natáhl ruku. I pod vodou šlo vidět, jak se boule v jeho plavkách najednou povážlivě zvětšila. Chodidlem se mi otřel o lýtko. Něco podobného dělával můj bývalý přítel, když mi v posteli naznačoval, že se chce milovat.
Pohlédla jsem Michalovi do očí. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsem se od něj nedokázala odtáhnout. Něco ve mně si přálo spočinout v jeho rukou…
No tak. Vzpamatuj se. Moje profesionální já se opět probralo. Odplavala jsem ke kraji bazénu a vyšvihla se ven. Michal netečně šlapal vodu a díval se za mnou. Postřehla jsem, že Tomáš ho zpovzdálí sledoval jako ostříž.
„Tak, pánové, to stačí!“ zavelela jsem na celý bazén. „Nyní si dáme závod, abych viděla, jestli už ten kraul umíte!“
Všichni kluci se podle mých pokynů poslušně seřadili na startu.
„Až tlesknu! Připravte se… Tři, dva jedna… teď!“
Závod s přehledem vyhrál Michal Beneš. Naopak s přehledem poslední doplaval Tomáš Jirásek. Jeho plavecký styl se podobal kraulu přibližně stejně jako to moje plácání. Když se namáhavě vyškrábal z vody, byl celý udýchaný.
„Výborně, pánové!“ pochválila jsem je. „Kéž by vám takhle šla i čeština! Myslím, že druhou hodinu vám za odměnu nechám ku volné zábavě!“
Kluci se zaradovali.
„Hlavně se prosím neutopte a nezlámejte si vaz! Ani nic jiného.“
Většina kluků se přesunula na skokanskou věž. Já jsem si jen tak poplavávala u kraje bazénu a dohlížela na to pubescentní stádo. Párkrát jsem přistihla své oči, jak věnují až nezdravě mnoho času vypracovaným tělům největších svalovců. Začínalo mě z toho pnout v podbřišku.
Tomáš Jirásek toho taky moc nenaplaval. Většinu času se zdržoval stranou od ostatních. I ode mě, i když jsem ho párkrát přistihla, jak mi věnoval kradmý, ale upřený pohled.
„Jirásku, pojď si taky skočit, ne?“ zaslechla jsem Honzu Šírka.
„Radši ne, ještě by se zvedla tsunami, vole,“ vmísil se do toho Michal Beneš.
Jako Pamela Anderson v Pobřežní hlídce, která zahlédla nějakého topícího se plavce, jsem vystřelila směrem k nim.
„Michale, dej si čtyři bazény, aby tě ty roupy přešly,“ spustila jsem autoritativním hlasem. „Nebo raději rovnou pět!“
„Pančelko…“ Michal na mě udělal psí oči.
„Fofrem!“ ukázala jsem ke stěně bazénu.
Michal si odfrkl, ale elegantním kraulem vyrazil ke kraji bazénu.
„Jen se neboj,“ obrátila jsem se s úsměvem na Tomáše, když ještě byl Michal dostatečně blízko, aby mě mohl slyšet, „až jednou budeš generálním ředitelem Lesů České republiky a on bude tvůj podřízený, vrátíš mu to i s úroky.“ Poplácala jsem ho po masitém rameni.
Tomáš se nesměle pousmál. „Takové ambice nemám.“
„Ale mohl bys mít,“ podotkla jsem povzbudivě. „Kam se vlastně hlásíš na vysokou?“
„Na Mendelovu univerzitu,“ odpověděl. „Obor Molekulární biologie a biotechnologie.“
„To zní zajímavě,“ přisvědčila jsem. „Takže tě láká spíš věda než práce v lesnictví, co?“
„To ano,“ přikývl. Čekala jsem, jestli řekne ještě něco, ale nedočkala jsem se.
„Věřím, že to dotáhneš daleko, Tome.“ S úsměvem jsem mu přejela dlaní po zádech.
Tomáš se mi poprvé pořádně podíval do očí. Zase se červenal jako předtím na chodbě. „Děkuju,“ vypravil ze sebe. Pak se nejistě usmál.
Chvíli jsme se vedle sebe jen tak mlčky vznášeli. Tomáš pozoroval, jak nohama čeřím vodu. Moje myšlenky se opět zatoulaly k tomu, co jsem odposlechla v šatně.
„Vážně si z těch kluků nic nedělej,“ obrátila jsem se na Tomáše. „Mě si na střední jedna spolužačka dobírala kvůli tomu, že prý mám velký zadek,“ vyprávěla jsem mu s úsměvem. „Nedávno jsem se s ní potkala na třídním srazu. Hrozně se mi omlouvala, že se prý tenkrát chovala jako… kráva – abychom nazývali věci pravými jmény,“ mrkla jsem na něj. „Prý to dělala proto, že mi záviděla dobré známky.“
Tomáš si povzdechl. „Už se těším, až od nich po maturitě budu mít pokoj,“ svěřil se mi. Najednou zněl úplně jinak, než jak jsem ho kdy slyšela. Mnohem víc jako obyčejný kluk než mladý vědátor.
„S lidmi je to těžké,“ pravila jsem mu. „Všude narazíš na nějaké blbce.“
„Mluvíte mi z duše.“
Zase jsme se střetli pohledem. Spiklenecky jsme se na sebe usmáli. Ten kluk mi byl čím dál sympatičtější. Připadalo mi, že spíš než s devatenáctiletým maturantem se bavím s nějakým svým vrstevníkem.
Jen tak mimochodem jsem se podívala na hodiny. Už jsme tu byli dobrých deset minut přesčas.
„To nám to uteklo,“ utrousila jsem a kývla směrem k hodinám.
„Zaplaťpánbůh,“ odtušil Tomáš.
„Nemáš rád plavání?“ zakřenila jsem se.
„Nemám rád tělocvik.“ Na okamžik se zarazil. „Ale s váma to bylo moc fajn…“ vypadlo z něj tiše. Tváře mu hořely ještě víc než předtím.
„To mě moc těší,“ usmála jsem se. „Ale raději zůstanu u češtiny a občanky.“
„Škoda.“ Tomáš mi opětoval úsměv.
Oba jsme vylezli z vody. „Tak pánové,“ zakřičela jsem, aby mě všichni slyšeli, „čas se nachýlil! Ven z vody!“
„Pančelko, my tu ještě zůstaneme!“ hlásil mi Lukáš Koutný.
„Dobře, ale vylezte z bazénu, než začnou hodiny pro veřejnost!“ přikázala jsem jim.
Nakonec tam zůstala skoro celá třída. Když jsem odkráčela do šaten, nikdo tam nebyl. Vklouzla jsem do svojí kóje a svlékla si plavky. Zamířila jsem do sprchy, abych ze sebe smyla tu chlorovanou vodu. Moje citlivá pleť ji odjakživa nesnášela. Zavřela jsem oči a nechala se laskat příjemně vlahým proudem vody.
Když jsem se sprchovou hlavicí zabrouzdala do rozkroku, zase jsem začala cítit to vtíravé napětí v podbřišku. Zároveň s tím se mi do hlavy vrátil onen nezvaný hlas.
Jen kousek odsud je spousta kluků, kteří by tě toho napětí rádi zbavili… Třeba Michal Beneš. Kdybys nebyla tak upjatá, možná by ti s tím pomohl přímo v bazénu… Viděla jsi přece, že jeho penis na to byl připravený…
Co se to se mnou sakra děje, zakroutila jsem hlavou. Možná jsem naivní, ale upřímně řečeno mě nikdy nenapadlo přemýšlet nad tím, že na mě studenti nahlížejí i jinak než jako na učitelku. Jako na ženu…
Nejspíš jsi fakt naivní. Vzpomeň si na svoje léta na střední… Vždyť je to jen pár let. Jak kluci koukali po matikářce Mikšíčkové…
To možná ano, ale nikdy jsem je neslyšela, že by se bavili o tom, že by s ní reálně chtěli mít sex…
Možná proto, že jsi s nimi nikdy nebyla v šatně…
Nebyla jsem si jistá, ze kterého koutu mojí mysli vychází tenhle hlas, ale zjištění, že klukům připadám atraktivní, mi vlastně docela lichotilo. Ty jejich sexistické řeči sice nebyly zrovna příjemné, ale po dlouhé době jsem zase zažívala ten pocit, že se někomu líbím…
Zhluboka jsem se nadechla. Vypnula jsem vodu. Jemně jsem se pohladila mezi třísly, čímž jsem ještě znásobila to otravné pnutí. Až přijdu domů, musím si udělat dobře, jinak to asi nevydržím, říkala jsem si. Jestli to po tak dlouhé době ještě vůbec dokážu…
Vtom jsem si uvědomila, že jsem si do sprchy nevzala osušku. Opatrně, abych co nejmíň zamokřila podlahu, jsem odcupitala do převlékací kóje. I přes mé snažení za mnou zůstala mokrá cestička jako za vodníkem, který právě vylezl z rybníka.
Vyhrabala jsem osušku a začala si sušit vlasy, čímž jsem ještě víc pokropila podlahu. Ale co, stejně už tu bylo mokro předtím…
Najednou jsem zaslechla nějaký zvláštní zvuk. Znělo to jako nějaké hekání. Šlo to odněkud ode dveří…
Prudce jsem se otočila. Dveře byly pootevřené. Za nimi se rýsovala nějaká mohutná postava. Na první pohled jsem poznala, že ten člověk je nahý. A že je to muž. Vzrušený muž…
Vykřikla jsem. Pohotově jsem se zabalila do osušky. Jedním skokem jsem byla u dveří. Můj šmírák od nich odstoupil skoro stejně rychle, ale když jsem za ním vykoukla na chodbu, okamžitě jsem ho poznala.
„Tomáši…“ vydechla jsem nevěřícně. „Co – co to tu proboha vyvádíš?!“.
Tomáš Jirásek tam bezradně stál a horečně těkal očima všude, jen ne na mě. Už nebyl rudý jen v obličeji, ale i na krku. Jeho penis se tyčil vzhůru, ale z toho úleku se mu doslova před očima smršťoval. Nevím přesně proč, ale nedokázala jsem od jeho ochabujícího mužství odtrhnout oči. Bylo to něco podobného jako sledovat zrychlený videozáznam klíčícího semínka – akorát v tomto případě pozpátku.
Přinutila jsem se vrátit do reality. „Jak –“ Sama jsem nevěděla, jak tu otázku dokončit. Asi to ani nebylo potřeba. Bylo nad slunce jasné, co se stalo. Uvědomila jsem si, že v té svojí roztržitosti jsem za sebou zapomněla zavřít dveře.
Tomáš tam stál se svěšenými rameny jako hromádka neštěstí. Bylo na něm vidět, že by se nejraději propadl do země a už se nikdy neukázal. Penis už mu visel stejně jako ramena.
„Já – hrozně se o – omlouvám,“ pípl slabým hláskem, který zněl téměř dětsky. „Nechtěl jsem, ale…“ Díval se do strany, jako by před sebou měl nějakou hrůzostrašnou scénu, na kterou nebyl s to pohlédnout. Všimla jsem si, že se mu v očích zaleskly slzy.
Pomalu jsem se k němu přiblížila. O něco pevněji jsem kolem sebe utáhla osušku. Byla dost krátká, takže mi končila těsně pod rozkrokem.
Tomášovi se po tvářích kutálely slzy. Postavila jsem se do jeho zorného pole. Viděla jsem, jak těžce polkl.
„Jsem t – takový idiot,“ štkal.
„Ale nejsi.“ Pousmála jsem se na něj. „Já to chápu. Omylem jsem za sebou nezavřela dveře a tím jsem otevřela dveře tvojí zvědavosti, že?“ Snažila jsem se, aby to vůbec neznělo jako výtka. „Příležitost dělá zloděje.“
Tomáš nepřestával natahovat.
„Hlavu vzhůru, chlape,“ konejšila jsem ho. „Ve tvém věku je to myslím normální. A mimochodem…“ na moment jsem zaváhala. Ale proč mu to neříct... „Náhodou jsem zaslechla, jak jsi předtím v šatně před kluky hájil mou čest, takže jsem ochotná předstírat, že se tohle vůbec nestalo.“
Vypadalo to, že se Tomáš trochu uklidnil. Konečně se na mě odvážil podívat, i když jen tak úkosem. „Moc vám děkuju,“ mumlal dutě. „Slibuju, že už se to nikdy nebude opakovat.“
„Věřím ti,“ usmála jsem se. Vtom jsem si uvědomila ještě jednu věc. Kolem Tomáše se vznášela povědomá vůně šalvěje… Přikročila jsem k němu ještě blíž, abych se ujistila.
„Ten sprchový gel o Vánocích… Že jsi mi ho dal ty?“
Tomáš téměř neznatelně přikývl. „Chtěl – chtěl jsem vám udělat radost,“ vysoukal ze sebe.
„Děkuju, jsi moc milý –“ Zarazila jsem se v půlce věty. Z konce chodby se linul nějaký hlas. I když jeho původce nebylo vidět, já i Tomáš jsme hned neomylně poznali, komu patří.
„Vole, tak na to serem a půjdem radši do hospy.“
„To teda. Dem se převlíct.“
Poplašeně jsem se na Tomáše podívala a on zase na mě. Nemohla jsem ho tu takhle uslzeného nechat napospas jeho spolužákům…
Bylo potřeba jednat rychle, protože kluci se sem už hrnuli. „Pojď,“ sykla jsem. Vzala jsem Tomáše za ruku a honem ho zatáhla do kóje pro ženy. Při tom mi z těla sklouzla osuška. Snažila jsem se ji chytit, ale nepovedlo se mi to. Osuška spadla na zem.
Já i Tomáš jsme tam vedle sebe stáli, jak nás příroda stvořila. Instinktivně jsem si jednou rukou zakryla prsa a druhou rozkrok. Kousla jsem se do rtu. Byla jsem docela úzkostlivá na hygienu svých intimních partií, a tak se mi vůbec nezamlouvala představa, že bych si tu osušku z té špinavé podlahy měla znova dávat na tělo… Jinou jsem s sebou bohužel neměla. Z vlasů, které jsem si předtím nestihla pořádně osušit, mi po těle crčely pramínky vody. Nepřicházelo v úvahu, abych se takhle mokrá oblékala, a soukat se znova do těch studených plavek se mi taky dvakrát nechtělo… Nakonec jsem uznala, že nejmenším zlem bude, když tu prostě s Tomášem zůstanu takhle, než jeho spolužáci odejdou. Jednou rukou jsem sice nedokázala pořádně zakrýt obě prsa, ale vlastně na tom ani nezáleželo. Stejně Tomáš nemohl spatřit víc, než co už viděl…
Tomáš se přede mnou nijak nesnažil zakrýt svoje choulostivé partie. Podle toho, jak se tvářil, byl z toho náhlého kolotoče dění absolutně vyvedený z míry, že už se nedokázal soustředit vůbec na nic. I já jsem si připadala jako v nějakém ztřeštěném snu… Možná ani v něm by mě nenapadlo, že se někdy někde ocitnu nahá se svým studentem.
Vší silou jsem se snažila necivět na Tomášův penis, ale o to víc působil na moje oči jako magnet. Takhle v klidu to byl jen takový malý soudeček, ale možná ho jen opticky zmenšovalo Tomášovo břicho. Jeho šourek nebyl přes chlupy skoro ani vidět.
Snažila jsem se nijak nehýbat a nevydávat žádné zvuky, aby kluci neslyšeli, že tu někdo je. Kdoví co by ty testosteronem nasáklé mozečky ještě napadlo… Neodvážila jsem se ani zamknout dveře, protože by mohli zaslechnout cvaknutí zámku. Za žádných okolností jsem nehodlala dopustit, aby mě tu s Tomášem někdo načapal. Nechtěla jsem ani pomýšlet na to, jaký kolosální průšvih by z toho mohl být. Asi jen stěží by nám někdo uvěřil, jak se to celé seběhlo.
Stáli jsme s Tomášem vedle sebe jako dvě nahé sochy. Z kachličkové podlahy už mi docela zábly nohy, ale kluci evidentně neměli na spěch. Nejmíň pět minut se vedle dohadovali, kam půjdou na pivo. Potom se jejich rozhovor opět stočil ke mně.
„Všimli jste si, jak se Ivetce v těch plavkách pěkně rýsoval zadeček?“ poznamenal Honza.
Obrátila jsem oči v sloup.
„I předeček,“ liboval si Michal.
Tomáš udělal krok dopředu. Napřáhla jsem před něj ruku, abych ho zastavila. Některé kachličky tu docela hlasitě vrzaly. Tomáš se na mě vyjeveně podíval. Asi nechápal, proč jsem to udělala. Nebo ho možná vylekal pohled na moje odhalená ňadra. V první chvíli, když jsem před něj natáhla tu ruku, jsem na to ani nepomyslela. Snažila jsem se mu posunky naznačit, aby zůstal stát na místě, ale v jeho očích se zračil čím dál větší zmatek.
„Musí ji mít pěkně uzoučkou,“ zaslechla jsem útržek Michalova slintání. „Taky nám ji mohla nastavit. Byla pěkně nadržená, viděl jsem to na ní…“
„Asi z toho tvýho stojáka, vole,“ zařehnil se Pavel.
Bylo více než zjevné, že moje prsa způsobovala Tomášovým očím stejný magnetický problém jako mně jeho penis, který zase začínal nabývat na objemu. Bylo roztomilé sledovat jeho rozpaky. Doslova jsem viděla, jak v jeho hlavě zuří zápas mezi stydlivým studentem a obyčejným klukem s probuzeným chtíčem. Podobně jako mně. Učitelské já mi napovídalo, abych si ta prsa honem schovala, ale roztoužené ženské já mi našeptávalo, jen ať ho nechám, ať se podívá, vždyť mu to nemůže uškodit… Ženské já zvítězilo.
„… pěkně bych ji chytil zezadu a vrazil jí ho tam, až by vřískala…“
Navázala jsem s Tomášem oční kontakt. Usmála jsem se na něj, abych ho uklidnila. V jeho výrazu jsem čím dál zřetelněji viděla toho obyčejného kluka…
„… a pak bych jí protáhnul i čokoládovou dírku…“
Pnutí, které na okamžik ustoupilo kvůli tomu nečekanému vyrušení, se zase vrátilo. Nyní jsem ho cítila i v prsou. Bradavky mi tvrdly stejně jako Tomášovi penis, akorát to asi nebylo tak zřetelně vidět. Čím dál míň jsem myslela na to, že tu stojí učitelka a její student. Viděla jsem především neukojenou ženu a kluka, který po ní touží. Hlavou se mi zase začaly honit různé představy, v nichž poprvé figuroval Tomáš…
Jen tak mimochodem jsem spustila i druhou ruku, kterou jsem si schovávala rozkrok. Tomáš se snažil předstírat, že si toho nevšiml, ale nemohl už nijak zakrýt, jak se nekontrolovaně rozechvěl po celém těle. Přesně takhle se třásl můj první přítel, když jsme spolu poprvé měli sex. Udělal se asi za pět sekund.
Aniž by se ho dotkl, Tomášův penis se vzepjal do plné pohotovosti stejně rychle, jako mu předtím zesoudečkovatěl. Dokonce se vyklubal na svět i jeho pytlík.
Tomáš se podíval na svoji ztopořenou chloubu a pak na mě. Tvářil se vystrašeněji než kdy předtím. Neslyšně jsem se k němu přisunula. Navzdory tomu, jak se třásl, z něj přímo sálalo horko. S úsměvem jsem ho pohladila po zádech. Naše těla dělilo jen pár centimetrů. Žaludem se skoro dotýkal mého pupíku.
Ještě jednou jsem ho pohladila, ale pořád se tvářil dost vyplašeně. Postavila jsem se na špičky. „To je v pořádku,“ zašeptala jsem mu do ucha tak potichu, že by to nemohl slyšet nikdo jiný, ani kdyby stál hned vedle nás.
Blízkost mého nahého těla nijak neprospívala Tomášově třesavce, ale konečně přestal mít ve tváři výraz, jako by spatřil ducha.
„Hele, Jirásek tady ještě má hadry,“ upozorňoval právě Honza ostatní kluky.
„Asi si ještě chtěl zaskákat,“ zachechtal se Michal.
„Nebo někde píchá s Ivetkou,“ přisadil si Pavel na Tomášovu adresu.
„A teď tu vo Karkulce, vole.“ Michal vyprskl smíchy. „Taková kunda nemá zapotřebí píchat s ufňukanýma tlusťochama.“
„A která to má zapotřebí?“
„Asi žádná, vole.“
Z vedlejší kóje se ozval hurónský smích.
„Bych se vsadil, že Jirásek ještě v životě neviděl nahatou ženskou,“ bavil se dál Michal. „Možná svoji mámu ve vaně.“
Podívala jsem se na Tomáše. Poťouchle jsem se na něj ušklíbla, ale v jeho obličeji nebylo ani stopy po úsměvu.
„… ale třeba už si někdy na nějakou šáhnul v narvaným autobusu…“
Z Tomáše čišel smutek. Jeho penis zase trochu ochabl. Bylo mi ho líto. Michal mi vnukl nápad, jak bych ho mohla potěšit…
Na to zapomeň, to už by bylo moc, zaslechla jsem učitelku ve svojí hlavě.
Zmlkni, ozvalo se ze zapovězeného kouta.
Jemně jsem Tomáše chytila za ruku. Už se mu ani tolik netřásla. Nesmírně pomalu jsem mu ji naváděla ke svému hrudníku. Celou dobu jsem se mu vpíjela do očí. Tomáš měl pootevřenou pusu. Možná tak vypadal trochu hloupě, ale podle mě byl čím dál roztomilejší.
Tomášova dlaň spočívala už jen kousek nad mým levým prsem. Chvíli jsem počkala, jestli se ten poslední krok neosmělí udělat sám. V očích jsem mu viděla, že by hrozně moc chtěl, ale nedokázal k tomu sebrat odvahu, a tak jsem mu pomohla. Přitiskla jsem jeho horkou dlaň na svoje prso.
Tělem mi okamžitě projel elektrizující výboj, to však nebylo nic proti tomu, co to udělalo s Tomášem. Ruka se mu roztřásla tak prudce, že mi prso úplně vibrovalo. Navíc mu zaškubalo v penisu, jako by se co nevidět měl udělat.
Kluci se vedle pořád něčemu smáli, ale už jsem jim nevěnovala sebemenší pozornost. Tomáš zjevně taky ne. Všechny jeho smysly se soustředily jen na mě.
Pomalu jsem Tomáše prováděla po svém hrudníku. Obkroužila jsem s ním oba dvorce, trochu si pohrála s odstávajícími bradavkami a snažila jsem se ho ponouknout, aby mi pohnětl prsa, jak jsem to zbožňovala. Třebaže bych si i bez Tomášovy asistence dokázala polaskat prsa úplně stejně, nejspíš i lépe, byla jsem z toho dole úplně mokrá. Právě jsem asi objevila nový kout svojí učitelské duše. Vést nezkušeného kluka, vědět, že jsem pravděpodobně první žena, které se kdy dotýkal, mě vzrušovalo víc, než kdyby se mi věnoval nějaký protřelý milenec, pro kterého bych byla jen dalším zářezem na pažbě. Hlavou mi proběhlo, jaká další poprvé bychom s Tomášem mohli vyzkoušet…
Pustila jsem jeho ruku. Kupodivu se neodtáhl, ale dál svíral v dlani jedno moje prso a opatrně ho pomačkával. Zakývala jsem na něj, jako že to dělá správně. Na oplátku jsem něžně uchopila jeho penis.
Tomáš se tak nějak zvláštně zajíkl, ale ani můj náhlý výpad ho nepřiměl pustit moje ňadro. Tím lépe. Chvíli jsem si jen tak hrála s jeho předkožkou. Pak jsem mu ho pomaličku začala honit. Bříškem palce jsem mu občas trochu polaskala žaluda.
Tomáš najednou nějak pookřál. Hnětl mi prso skoro stejně intenzivně, jako když jsem ho předtím vedla. Jeho penis mi v ruce ještě víc ztvrdl. Tomáš začal vzdychat. Tlak jeho dlaně na mém prsu náhle ustal. Místo toho kolem mě ovinul paže a zkoušel se na mě tisknout celým tělem, jako by se konečně odhodlal dát volný průchod svému chtíči.
Tomášův úd mi vyklouzl z ruky. Přimáčkl mi ho na břicho a začal pohybovat pánví, jako by mě chtěl penetrovat do pupíku. Objala jsem ho kolem ramen a ještě o něco víc se pohroužila do jeho příjemně měkkých tukových polštářů. Jenom mě trochu lechtaly jeho chlupy.
Tomášovo funění bylo čím dál hlasitější. Vedle naštěstí zrovna někdo pustil sprchu, ale nechtěla jsem nic pokoušet. Napadlo mě, jak bych mohla Tomáše trochu ztišit. Zvedla jsem hlavu a přitiskla mu rty na ústa. Zafungovalo to přesně tak, jak jsem předpokládala. Tomáš ztuhl. Dokonce se o mě i přestal třít a jen čekal, co se bude dít dál.
Nejdřív jsem mu jen tak zlehka sála rty. Měl je stejně měkké jako celé tělo. I ten jeho chlapecký knírek mě šimral podobně jako ty chlupy.
Postupně jsem zapojila do akce i jazyk. Tomáš jen pasivně přijímal moje polibky. Připadala jsem si, jako bych líbala člověka paralyzovaného mrtvicí.
„Tak deš, vole?“
Někdo zabouchl dveře od sousední kóje. Vzápětí jsem z chodby zaslechla klapot několika párů nohou, který postupně slábl, až nakonec utichl. Zřejmě jsme s Tomášem konečně osaměli. Možná si to uvědomil i on, protože mi připadalo, že se trochu uvolnil. Dokonce se mu rozhýbal jazyk. Sice mi spíš jen tak olizoval rty, než že by mě doopravdy líbal, ale jestli to byl jeho první polibek v životě, tak si nevedl zase tak špatně. Ta představa mě šíleně rozpalovala, a tak jsem ho líbala čím dál vášnivěji.
Tomášovo tělo náhle sevřela mohutná křeč. Jeho bicepsy ztuhly. Myslela jsem, že mě snad umačká. Penis mu mocně pulzoval.
„Áááááhh…“ vydralo se mu z hrdla.
Vzápětí jsem ucítila, jak mi na břiše přistála pořádná dávka semene. A po ní další. A ještě jedna.
Tomáš oddechoval stejně prudce jako po tom plaveckém závodu. Na prsa mi odkapával jeho pot.
Ještě chvíli jsme tam stáli nalepení jeden na druhého. Usmívala jsem se na Tomáše a hladila ho všude, kam jsem dosáhla. Jeho sperma mi zatím pomalu stékalo do klína.
Připadalo mi, že Tomáš je dost nesvůj z toho svého orgastického výbuchu. Jeho vzrušení tím možná opadlo, ale mě ta exploze ještě víc roztoužila. Musel to cítit i Tomáš na svém stehně, kde jsem se ho dotýkala svojí mokrou lasturkou.
„Asi už odešli,“ špitla jsem do ticha, přerývaného Tomášovým zápasem o dech.
Tomáš krátce přikývl. Trochu se ode mě odtáhl, ale nepřestával mě držet za boky, jako by se bál, abych mu neutekla. I jemu se na břiše leskly cákance semene.
Tomáš mě najednou pustil. Ve tváři měl vyděšený výraz, jako by náhle procitl z hypnózy a uvědomil si, co celou dobu dělal. A s kým to dělal.
„P – promiň…“ vyhrkl. „Teda – promiňte…“ opravil se hned. „Já… O – omlouvám se…“ blekotal.
„Myslím, že po tomhle už mi klidně můžeš tykat,“ uculila jsem se na něj.
Tomáš užasle pozoroval, jak mi po pyscích líně kane jeho sperma. Zase pootevřel ústa.
Nějak jsem se nedokázala přimět k tomu, abych ze sebe setřela to bílé nadělení a šla se obléct. Takřka nábožný obdiv, s jakým si Tomáš prohlížel moje nahé tělo, přiživoval mé libido tak, jak to nedokázal nikdo před ním. Opět jsem se k Tomášovi přivinula a políbila ho.
„Líbí se ti to?“ zašeptala jsem se smyslným úsměvem.
Tomáš neodpověděl, ale vlastně ani nemusel. Jeho penis, který se už zase začínal stavět do pozoru, mluvil za vše. Tihle mladí kluci a jejich nevyčerpatelné zásoby sexuální energie.
Vtiskla jsem Tomášovi další pusu. On mi položil dlaně na zadek a jemně mě hladil po půlkách. Jedna ruka mu klouzala níž a níž, až se nakonec letmo dotkl mojí vlhké štěrbinky. V tom okamžiku polekaně odtáhl ruku.
„Neboj, nekousne tě,“ zažertovala jsem. Chytila jsem ho za ruku a navedla ji zpátky na svoje ženství. Trochu jsem rozkročila nohy, aby tam dole měl víc místa.
Tomáš mi opatrně přejížděl po pyscích a roztíral po nich svoje sperma a šťávu z mojí broskvičky. Když mi přejel prstem přímo po vchodu do chrámu mojí rozkoše, potichu jsem zasténala.
Tomáš ucukl, jako by dostal zásah elektrickým proudem. Pohladila jsem ho po tváři, abych ho uklidnila.
„Děláš to dobře,“ pochválila jsem ho šeptem. „Mám ji dost citlivou, když jsem –“ podívala jsem se mu do očí, „– vzrušená…“
Tomáše to poslední slovo dokonale odzbrojilo. Bylo na něm vidět, že vůbec neví, co si má počít. Působil tak rozkošně, jak byl v téhle oblasti jako bílý, nepopsaný list papíru. Čím dál víc jsem toužila napsat s ním pár řádků. Z Tomášovy tváře (a hlavně penisu) šlo neomylně přečíst, že on by se mnou nejraději napsal celou kapitolu, ale sám se nikdy neodhodlá přiložit pero na papír.
Jeho doteky byly tak příjemné. Byla jsem si jistá, že z něj jednou bude úžasný a pozorný milenec, jen co získá nějaké zkušenosti a zbaví se té svojí nesmělosti. Bylo mi jasné, že kluci jako on to v tomhle věku nemají s holkami jednoduché a že by potřeboval nějakou zkušenější ženu, která by mu pomohla dohnat, co zameškal proti svým vrstevníkům…
„Klidně si ještě sáhni, jestli chceš,“ zavrněla jsem na Tomáše. Pokrčila jsem jednu nohu a zvedla ji do vzduchu, čímž jsem mu nabídla dokonalý výhled na svoji lasturku. Takhle pěkně otevřená by byla připravená na víc než pouhé sahání… Tomášovi se dost možná honilo hlavou to samé, protože se zase roztřásl jako osika.
Trochu jsem na té jedné noze zavrávorala, a tak jsem se Tomáše chytila za rameno, abych nespadla. Chvíli jsme se nehnutě dívali jeden druhému do očí. Z jeho pohledu stále čišela určitá nejistota, jako by odmítal věřit, že se tohle skutečně děje.
Zavěsila jsem se na Tomáše i druhou rukou a přisála se na jeho rty. Téměř okamžitě vyšel vstříc mým polibkům. Počínal si o dost lépe než předtím. Jak jsme se líbali, Tomáš kolem mě taky ovinul paže. Byli jsme na sebe nalepení tělo na tělo. Jeho tvrdý penis mě tlačil do podbřišku.
Stoupla jsem si na špičky, abychom se mohli líbat ještě vášnivěji. Tomášův penis se ocitl přesně v úrovni mého klína. Jeho chlupatý pytlík mě zalechtal na pyscích. Pak jsem tam dole ucítila Tomášovu ruku. Nasměroval svoji chloubu přímo proti vchodu do mojí lasturky. Měla jsem trochu nohy od sebe, takže by měl celkem snadnou cestu dovnitř…
Tomáš mi klouzal žaludem po štěrbince, ale vejít dál se neodvážil. Hořela jsem touhou, aby to udělal. Přála jsem si být první ženou, se kterou zažije tu slast ze spojení dvou těl…
Užuž jsem se chystala, abych mu s tím pomohla, když vtom jsem z chodby zaslechla nějaké kroky. Blížily se směrem k naší kóji. Krve by se ve mně nedořezal. Tomáš to zjevně taky slyšel, protože celý ztuhl.
Pohotově jsem přiskočila ke dveřím a zamkla je. Právě včas, jelikož ani ne půl minuty nato někdo zkusil vzít za kliku.
„Hm, zamknuto,“ dolehl k nám hlas nějaké ženy. „Tak jdeme do té další.“
„Hele, a co kdybysme si ještě napřed daly kafe?“ ozvala se nějaká jiná žena.
„Jak chceš. Můžeme.“
„Tak fajn.“ Jejich hlasy se zase vzdálily.
Z toho úleku mě rázem opustilo všechno vzrušení. Tomáš nejistě přešlapoval na místě. Penis mu pořád trčel vzhůru.
„Asi už začaly hodiny pro veřejnost,“ špitla jsem. Dočista jsem ztratila přehled o čase. Co mě to jen napadlo, takhle riskovat problémy pro sebe i pro Tomáše? Co kdyby nás tu spolu někdo našel a Tomáše by vyhodili ze školy?
Ale na druhou stranu, přece jsem jen chtěla Tomášovi pomoct, ozvalo se zase z toho zapovězeného kouta mojí mysli. To, jak se k němu chovali jeho spolužáci, byl podle mě daleko horší prohřešek. Kdybychom tohle s Tomášem dělali za pár měsíců, až bude mít po maturitě, nikdo by proti nám nemohl říct ani popel.
„Měli bychom jít,“ obrátila jsem se na Tomáše.
Nic neřekl, jenom krátce přikývl. Zavrtal oči do země, jako by se najednou zase začal stydět. Přitom to nebylo ještě ani pět minut, co do mě chtěl vniknout.
„Omlouvám se,“ zamumlal najednou sotva slyšitelným hlasem.
„Za co, prosím tě?“ usmála jsem se na něj.
Zase mlčel. „Já –“ spustil, ale nedopověděl.
„Jestli by se tady někdo někomu měl omlouvat, tak já tobě,“ prohlásila jsem. „Neměla jsem tě takhle… provokovat. Na tvém místě by se takhle zachoval každý kluk, kdyby se mu naskytla taková příležitost.“ Vzpomněla jsem si, jak se o mně bavili Tomášovi spolužáci. „Vlastně co to říkám,“ ušklíbla jsem se. „Raději si ani nechci představovat, jak by se zachovali jiní kluci,“ mrkla jsem na něj.
Poprvé od toho vyrušení se mnou navázal oční kontakt. „Je ti doufám jasné, že tohle všechno musí zůstat jen mezi námi dvěma,“ kladla jsem mu na srdce. „Byla bych vážně nerada, kdyby tě kvůli mně vyhodili ze školy.“
Tomáš se na mě podíval takovým zvláštním, zahloubaným pohledem. Pootevřel ústa, jako by chtěl něco říct, ale pak je zase zavřel a jenom pokýval hlavou. Postřehla jsem, jak mě sjel očima od hlavy až k patě a pak ještě jednou, jako kdyby si chtěl vtisknout do paměti obrázek mého nahého těla. Pak vykročil ke dveřím.
„Počkej, raději se podívám, jestli je venku čistý vzduch,“ zarazila jsem ho. Otevřela jsem dveře, vystrčila hlavu a pozorně se rozhlédla. „Dobré, můžeš.“
Když už byl Tomáš až u dveří, najednou se zastavil. Úkosem na mě pohlédl. „Kvůli vám bych se klidně nechal vyhodit.“ S touto větou na rtech vystřelil ven.
Když za sebou zavřel dveře, ještě chvíli jsem tam jen tak stála a rozmýšlela nad tím vším, co se právě seběhlo. Nepochybovala jsem o tom, že kdyby nás nevyrušily ty ženské, Tomáš by už v tuhle chvíli nebyl panic. Věděla jsem, že by zvítězila ta část mého já, která neměla nic společného s mým povoláním.
V hlavě mi taky pořád dokola rezonovala Tomášova poslední věta. Přitahovala jsem ho, to bylo nad slunce jasné. Při té myšlence se mi v podbřišku roztřepotaly tisíce motýlků. Už dlouho se mi nestalo, aby mi nějaký muž dal najevo, že se mu líbím. Tedy muž… Tomáš byl ještě pořád kluk. Ale svojí galantností by strčil do kapsy většinu mých vrstevníků. Vlastně jsem nebyla až tak o moc starší než on… o nějakých osm let. Jistě, v tomhle věku je to docela propastný rozdíl a asi jen stěží by z toho mohlo být něco víc než postelové dobrodružství (nebo několik postelových dobrodružství), ale i to by mohlo být fajn. Pro nás pro oba. Tomáš byl skvělý kluk, ale svým způsobem mi ho bylo líto. Na střední jsem měla jednoho spolužáka, který se mu dost podobal. Taky to byl takový dobrák a vždycky míval samé jedničky, ale o žádnou holku nikdy ani nezavadil. Později na vysoké kvůli tomu začal mít psychické problémy a ani ji nedokončil. Byla bych nerada, kdyby se Tomášovi přihodilo něco podobného. Myslím si, že potřeboval jen trochu „prolomit ledy“, aby přestal být tak stydlivý. Získat nějaké zkušenosti a ruku v ruce s tím sebevědomí. A pro mě by bylo velkým potěšením mu nějaké zkušenosti předat…
Náhle se pootevřely dveře. Prudce jsem škubla hlavou, až mě zabolelo za krkem. Zahlédla jsem nějakou ženu zhruba v mém věku, jak nakukuje dovnitř.
„Pardon,“ omluvila se a honem zabouchla.
Dlouze jsem vydechla. Nejvyšší čas odsud vypadnout. V rozporu se svými obvyklými hygienickými návyky jsem ze sebe jen tak ledabyle rukou setřela zbytky Tomášova semene, honem se oblékla a šla ven.
Tomáš také právě vycházel ze svojí kóje. Usmála jsem se na něj. On se jen tak nervózně zavrtěl. Společně jsme zamířili k východu. Napjaté ticho mezi námi bylo takřka hmatatelné.
Zastavila jsem se. „Tome,“ oslovila jsem ho. Vyjeveně se na mě podíval.
„Víš, po tom, co se stalo…“ Zaváhala jsem. „Myslím si, že bychom si o tom měli promluvit.“
Tomáš se zatvářil vyplašeně. Usmála jsem se, abych ho uklidnila. „Vážně bych nechtěla, aby mezi námi zůstalo něco nevyřčeného.“
Tomáš se mi na zlomek vteřiny podíval do očí a pak honem uhnul někam k mým nohám.
„Byl bys pro, abychom si spolu někde v klidu popovídali?“ zeptala jsem se ho vlídně. „Myslím si, že by nám to oběma prospělo.“
„No…“ vydechl, zatímco si stále prohlížel moje nohy v punčocháčích. „Třeba,“ vypadlo z něj po chvíli.
„Bezva. Co děláš dneska odpoledne?“
„Nic,“ odvětil.
„Tak co kdyby ses třeba v šest stavil u mě doma?“ nadnesla jsem. „Jestli se ovšem nepotřebuješ připravovat na tu naši zítřejší písemku,“ zazubila jsem se.
Tomáš mi pohlédl do tváře. „Na tu už jsem připravený.“ Připadalo mi, že se nepatrně pousmál.
„To ráda slyším,“ pochválila jsem ho. „Tak v šest u mě? Víš, kde bydlím?“
Tomáš zakroutil hlavou.
„V tom velkém činžáku na konci Šeříkové ulice. Znáš to tam?“
Přikývl.
„Výborně. Budu tě čekat.“