Mohl bys jet zase z Prahy ...

Ležím na gauči se skleničkou koňaku a přenáším svou mysl do minulosti. Rekapituluji. Přišla mi textovka. Od tebe. "Jak se máš?" Zase mě bodne osten smutku a touhy. Ještě než tu zprávu otevřu, tak mi hlavou proletí několik vzpomínek. Sestřih odpovídající tomu ostnu. První náš telefon. Tvůj hlas, který byl maximálně kontrolovaný zbytkem tvé sebekontroly vzhledem k místu, odkud jsi mi volal a celej ten půlrok byl dlouhej. . . Naše noc v autě, kdy jsme ztratili pojem o čase někdy mezi šukáním a mazlením. Vybavuju si, jak jsi mě starostlivě balil do své mikiny, abych neprochladla nahá a spící zapletená do tebe. A já tě pak ráno vezla na letiště . . . v maskáčích a bez mikiny jen v triku. Do dneška ji mám. A říkám si, že na to, jak je stará, pořád je můj poklad na dně komody . . . Vybavuju si naše neskutečně dlouhé debaty. Milovala jsem tvoje vyprávění, kdy jsem nahá a ukojená, opojená vůni sexu čpícího ze tvé kůže poslouchala vyprávění z tvých „služebek“. A střih. Další vjem ze vzpomínek. Obkročmo sedím na tobě. Líbáš mě, rukama se mě dotýkáš a já ti patřím. Cítím tu bouli v kalhotách. Vnímám, jak nadržený jsi. Chci být už nahá. Celá na tobě. Vnímat, jak do mě pronikáš, jak přirážíš. Oddat se ti. Víš, co se bude dít. Víš, že nechci předehry. Nečekáš. Není důvod. Nasedáme na jízdu končící o hodně později. Zpocení. Hladoví. A střih. Vidím tě, jak stojíš na trávě letiště. Z vrchu přistávají kluci. Kousek dál vrták. Ve vzduchu je cítit letecký benzín. Koukám se na tvůj perfektní zadek. A to vysekané véčko, ramena . . . Vždycky jsem z tebe měla mokré kalhotky, pokud mi teda zůstaly a neodvezl jsi je sebou.

Jenže stárneme a měníme se. Doba, kdy jsem se bála nasednout na tvůj obličej, abych tě neutopila, se vyměnila za dobu, že bych se bála, že si vyhodím kyčel. Touha ti patřit se proměnila za obyčejné „chci být s tebou“ a zase vnímat tvé vyprávění.

Druhá textovka. Jedete z Prahy, jedeš svým autem a . . . chceš se stavit. Odpovídám něco ve smyslu „nemám oholené nohy“ a ty „to mi nikdy nevadilo“. Dívám se na hodinky. Vím, že tvoje mají stejný čas, že jsi vždy byl přesný a spíš jsi i jezdil dřív. . . že mám asi slabou hodinku, než dorazíš. Proletím sprchou. Jasně že i žiletka, fén, deočko, krém na celulitidu a takové všechny ty vlastně pro tebe vždycky „zbytečnosti“, co bych ti ale bez nich stejně neotevřela, protože jsem o hodně starší, šedivější, přibyla kila, vrásky . . . dojedeš. V civilu, jako vždy. Letmá pusa na rty. Zase ucítím tvou vůni. Zase si vybavím naše poprvé. Je to přesně ten moment, kdy chci tvůj jazyk v ní. Kdy chci zase téct a cítit, jak tvoje bradka dokonale dráždí, zatímco se topíš v mé touze po šukání s tebou.
Nějak zapomínám zapnout kávovar. Tlačíš mě rovnou na zeď. Rukou mi vyhrnuješ triko, rozepínáš džínsy, svlékáš mě, prstíš mě a tlačíš se na mě. Cítím to. Vím, že po těch letech mě zase budeš šukat a já ti zase budu patřit. Bradavky mě až bolí, jak touží po tvých dotecích. Vzadu na krku se mi ježí chloupky. Zavírám oči. Cítím, jak mě tvé prsty přivádí k vrcholu. Klekáš si a piješ ze mě. Rozkročená, s nohou opřenou o křeslo se dělám do tvé pusy. Nedokážu přestat. Hltáš mě. . . a já chci ještě. A chci mnohem víc. Znovu. Zase.