Noční motýl

9. 6. 2023 · 1 299 zhlédnutí Ezop-povidkar

Stál proti mně a já nevěděla co dělat. Chtěla jsem ho, ale zároveň nechtěla. Bála jsem se, kam až to může zajít. Věděla jsem, že mu dlouho odolávat nedokážu. Proboha, jak se jen tohle mohlo stát. Když jsem ho viděla poprvé, nezaujal mě. Byl to arogantní debil. Nikdy bych si nepomyslela, že to může skončit takto. Dívala jsem se na něj a tála uvnitř jako ta zmrzlina, kterou na můj pokyn přinesl. Ale on, jako by to věděl, mě nechal, abych se uvařila ve vlastní šťávě.

„Budeme tady naproti sobě sedět jako posledně a dívat se na sebe?“ nevydržela jsem to, když si sedal přes stůl do židle naproti mně a jen se po mně díval tím jeho pohledem. Ten pohled, který jsem na něm tak milovala a nesnášela. Nikdy jsem nevěděla, co se mu honí hlavou, i když jeho oči jasně říkaly, jak po mně touží.

Zastavil se v pohybu a šel ke mně. Konečně. Konečně mě políbí. Ne jako naposledy, kdy mě nechal bez jediného polibku. Bez jediného doteku. A odešel. Konečně mě políbí, jako napoprvé. Ty jeho polibky… Dlouho jsem nezažila takovou vášeň. Probouzel ve mně mé skryté já. Zvláštní já. Vždy jsem si myslela, že jsem cudná. A světice. Jenže pod jeho doteky se ze mě stávalo všechno možné, jen ne to, co jsem si o sobě myslela doposud.

Už byl u mě. Byla jsem připravená se mu naoko bránit. Ale on si jen sedl na stůl přede mě. A dělal jakoby nic. Normálně si se mnou povídal a lízal svoji zmrzlinu. Viděla jsem jeho jazyk, jak přejíždí zmrzlinu a chtěla být na jejím místě. Jeho oči se na mě potutelně dívaly. I když nic nedělal, tak z jeho rozkroku, který jsem měla kousek od své hlavy, vycházely jasné signály, že není tak ledově klidný, jak se dělá. Jenže on měl na rozdíl ode mě větší trpělivost. Už to nebylo, kdo z koho. Věděla jsem, že podlehnu. Otázka byla jen kdy a jak moc. Byla jsem jak noční motýl přitahovaný světlem lampy. Všichni kolem by věděli, co dělat a nedělat. Na rozdíl od motýla i já to věděla. Ale nedokázala si pomoci.

Postavila jsem se před něj „Dělej, polib mě.“ Ať si o mě myslí, co chce, ale já ho chci. Alespoň to líbání, které mi popisoval ve své zprávě. To líbání, u jehož popisu jsem si již několik dní pomáhala utišit žár ve svém klínu. Jenže bezvýsledně. Moc dobře jsem věděla, co pro jeho uhašení bude potřeba. A ne, sex s mým partnerem to nebyl.

Pousmál se a vrhnul se na mě. Líbal mě rychle, divoce, vášnivě. A já ztrácela zábrany. Líbal mě na ústa a jeho jazyk se dobýval do mých. Kousal mě do rtů a zuby za ně jemně tahal. Líbal mě na krk a já zakláněla hlavu, aby měl lepší přístup. Užívala jsem si ty jeho ruce jezdící v mých vlasech, po zádech a zadečku. Chtěla jsem být nahá a cítit jeho nahé tělo na mém. A v mém.

Na chvíli přestal a já si uvědomila, kde jsme. „Nemůže nás někdo přistihnout?“ zeptala jsem se ho. „Třeba uklízečka.“ dodala jsem. Mozek mi kvůli němu vynechával. Jak by to také mohl vědět, když to byl můj kancl a on dělal úplně jinde. „A není to tak lepší? To nebezpečí?“ nepřekvapil mě svou odpovědí. Chtěla jsem mu říct, že to tedy rozhodně ne, ale ta, kterou ve mně probudil, si vášnivě pohrávala s myšlenkou být chycena při činu. Sebrala jsem v sobě zbytky zdravého rozumu a šla nás zamknout. Mohla jsem si myslet, že to tak dopadne. Jen jsem došla ke dveřím a zamknula, přitisknul mě čelem na ně. Cítila jsem jeho váhu, jak mě příjemně tlačí a já se nemohu hýbat. Zvednul mi ruce nad hlavu a líbal mě zezadu na krk. Cítila jsem na svém zadečku nejen jeho nenechavé ruce, ale také tvrdý důkaz toho, že ho vzrušuji. Zajel mi rukou zepředu do mého klína. Proboha, jak já jsem tekla. Kde se to tam vzalo? Vždyť jsem měla menstruační kalíšek.

Vysmekla jsem se mu a šla ke stolu. Nechtěla jsem mu utéct. Chtěla jsem, aby si mě vzal na tom stole. Na nic nečekal a rozepínal mi šaty. Snažila jsem se je zapínat zpět. Abych tomuto všemu zabránila, pozvala jsem ho naschvál, když to mám. A ani jsem se neoholila. Než přišel, chtěla jsem jen polibky. Tedy nejen ty, ale ta rozumná část mého já je chtěla a přesvědčovala tu druhou ve mně, že to je to, co obě chceme. Ten neřád mého zaneprázdnění využil a jako had rychle zaútočil na mé kalhotky. Než jsem se nadála, klečel přede mnou a jeho jazýček a rty v mém klíně vypínaly poslední zbytky obrany. Sedla jsem na stůl, roztáhla nohy a nechala ho ať si dělá co chce. Děsila jsem se toho, že mě kalíšek zradí. Ale nedokázala jsem být rozumná, snad alespoň on ví, co dělá. Postavil se a opět mě začal líbat. Jeho prsty mezitím zpracovávaly mou tekoucí broskvičku. A já tekla více a více až jsem to nevydržela. Zvedla jsem se, posadila ho na židli a nasedla si rozkročmo na něj. Chtěla jsem se třením o jeho podbřišek udělat sama. Stáhnul si kalhoty i boxerky a já na ní ucítila dotek jeho jemné kůže stojícího penisu. Přála jsem si ho mít v sobě, udělat se na něm a cítit, jak mě plní svou živou vodou. Jenže jsem nebrala prášky a on to věděl. „Naschvál jsem si nepřinesl kondom, abych ti splnil jen to líbání, co si chtěla.“ usmíval se na mě a já ho chtěla ošukat i zabít. Snažila jsem se nezdržovat. To, co jsem chtěla, bylo už blízko. Můj orgasmus. Chyběl už jen kousek. Třela jsem se podbřiškem o něj. Ano. Konečně. Chtěla jsem křičet jako nikdy. Ale nešlo to, byli jsme v kanceláři. Ještě jsem se o něj chvíli třela a snažila se nenápadně ho dostat do sebe. Ale on, jako kdyby to věděl, uhýbal boky a nešlo to. Postavila jsem se, svého jsem dosáhla. On si stoupnul také. Žár v jeho očích ve mně probouzel další chuť na něho. Byla jsem připravená na to, ať si se mnou dělá, co bude chtít. Snažil se ze mě stáhnout šaty, ale moc mu to nešlo. Chytila jsem mu ruku a přemístila ji na svá záda. Pochopil to rychle. Rozvázal mi stuhu, která mu bránila dosáhnout cíle. Nechtěla jsem ho nechat déle zápasit se šaty a raději je svlékla sama. Stála jsem před ním poprvé celá nahá. Styděla jsem se, ale jeho oči mě tak hltaly, že veškerý stud spalovaly. Lehla jsem si před něj na stůl a nastavila se, aby si mě vzal, jak jen bude chtít. Na nic nečekal. Nasadil penis na okraj mé tekoucí studánky. Jestli sebou pohnul on, nebo jsem to s nedočkavostí byla já, to už nyní nevím. Ale je to jedno. Výsledkem bylo, že část jeho penisu byla konečně ve mně. „Nemůžeme ten kalíšek zastrčit?“ ptala jsem se ho zbytečně, jako kdyby to byl gynekolog. Navíc jsem se ho ptala v okamžiku, kdy jsem v jeho očích viděla onu primitivní divokou vášeň, co mě na něm tak dostávala. Opatrně se ve mně pohyboval. Ale jen na krajíčku. Vždy zajel a pak s ním vyjel ven. To bylo k zbláznění. Potřebovala jsem ho v sobě cítit celého. Až na doraz. Ale on mě jen provokoval. Za chvíli mi došlo, co celou dobu dělal. On si namáčel mou vláhou můj zadeček. Normálně bych ho tam nepustila. A zvlášť ne při prvním sexu. Jenže on si nyní užíval s tou, kterou jsem neznala a tu racionální nechal stát někde v koutě a jen se dívat. Místo toho, abych ho zastavila, nabodávala jsem se na jeho stojící penis, povzbuzovala ho a chtěla, aby si mě vzal do zadečku. Jenže ta mrcha racionální na pozadí mi zadeček stahovala a odmítala ho tam pustit. Otočil si mě na stole bokem. Prsty si hrál s mým poštěváčkem a projížděl mě. Jeho stojící penis byl přímo před mými ústy. Olízla jsem potůček kapiček touhy, který vytékal ze špičky odhaleného penisu. Nechutnal vůbec zle. Pootevřela jsem ústa. Na nic nečekal a pronikl do nich. Abych zabránila divokému přirážení až do krku, chytila jsem ho do ruky a nechala venku jen rozumnou část, kterou jsem bez problémů byla schopná zvládnout. Moc mi to však nešlo, protože jeho prsty v mém klíně mě rušily ze soustředění. Najednou přestal „Chtěla jsi jít v půl a je po půl.“ Proboha, jak mohl v tomto stavu myslet na to, kdy potřebuji odejít. Začal se oblékat a pomáhat mi, abych se oblékla i já. Na jednu stranu jsem byla ráda za jeho zodpovědnost, ale na tu druhou… Jak to, že se neudělal? Nelíbím se mu? Dělala jsem něco špatně? Můj partner by po tom všem byl už dávno. A vlastně všichni moji bývalí partneři by už byli. S těmito myšlenkami jsem se odcházela upravit. Musím ho příště dostat, umínila jsem si, když jsem se vracela do kanceláře. Najednou mě napadla jedna otázka „Co myslíš, slyšeli nás?“ Jeho odpověď mě nepotěšila „Koukám, že jsou tu tenké stěny, takže určitě.“ Přála jsem si nebýt. Chtěla jsem utéct. Nebo se alespoň propadnout někam na druhý konec světa.

Rozloučili jsme se. Poslední vášnivý polibek před odchodem a zase zpátky do nudné šedi mého vztahu. Nechala jsem ho naposledy pokochat se pohledem na můj nádherný zadeček. Příště. Příště tě dostanu.