Kámen, nůžky, papír - Linda

Lindu jsem potkal přibližně před deseti lety. Mladá, energická vysokoškolačka, která si brigádně přivydělávala u nás na showroomu jako asistentka v backoffice. V té době se mi dařilo a když se uvolnilo místo manažera pobočky, přihlásil jsem se do výběrka. Asi po třech týdnech mi oznámili, že jsem úspěšně prošel sítem a od nového měsíce jsem přeřazen na vyšší pozici - lepší plat, služební vůz, zajímavější práce.

S tou zajímavější prací jsem se trochu mýlil, protože hned první měsíc přišla Jobova zpráva - audit. Začlo martýrium, dohledávaly smlouvy, faktury a mě vše procházelo pod rukama. Domluvil jsem se s Lindou, že když má letní semestr uzavřený už na začátku zkouškového, bude chodit do práce každý den. Abychom nepřešvihli úvazek, budou ji hodiny vyplaceny náhradou - odměnou. Hned první týden dostalo naloženo a každý den odcházela jako předposlední. Já, jakožto “kapitán” opouštěl loď poslední. Dospělo k auditu, kterým jsme prošli. Lehce odřené uši, ale super, je to za námi. Já si tak mohl odškrtnout první úspěch. Martýrium nekončilo, všechno se muselo zatřídit zpět do šanonů a uložit do skladu. Linda se dobrovolně přihlásila, že si aspoň přivydělá a bude tak moci v létě vyrazit na vysněnou dovolenou do USA.

Celý další týden po auditu probíhal v poklidném tempu. Pár jednání, nastavování nových procesů a řešení přestavby showroomu. Linda opět trávila celé hodiny v zasedačce a třídila. Nastal pátek a já se chystal zamknout, zakódovat pobočku, když jsem zjistil, že se ve skladu stále svítí. Šel jsem se podívat a vidím Lindu, jak balancuje na stolečku v jehlách a snaží se zasunout šanony, do přecpaného posledního regálu. Přistoupil jsem k ní, zaklínil jsem se stoleček, aby ji neujel. Chytnul jsem ji za ruku a říkám jí, co tu ještě dělá a že mohla spadnout, kort v těch jehlách. Pomohl jsem ji dolů, kouká na mě a říká, že měla dnes jít s přítelem do divadla, ale že radši šel na drink s kamarády. Proto je tak vypáráděná. Pravdou je, že černé koktejlky, černé punčochy a červené boty na jehlách zrovna nebyly její normální pracovní oděv. Ačkoli do práce vždy chodila v sukni, košili jako správná kancelářská myška. Bylo mi ji trochu líto, uložil jsem za ni šanony a nabídl ji svezení domů. Kývla, že ráda, že ji alespoň ušetřím čas na cestě MHD. Odešli jsme společně, zamknul jsem, zakódoval jsem showroom a vydali jsme se k mému vozu. Napadl sníh a teploty kolem nuly udělaly své. Linda na náledí podklouzla. Moje reflexy trénované boxem a jinými bojovými sporty mi pomohli ji zachytit, aby nespadla. V tu chvíli jsem si uvědomil jak je krásná. Při zvedaní jsem ucítil vůni jejího parfému - nasládlý, ale moc příjemný. Když byla na nohou, nabídnul jsem jí rámě, dovedl ji k autu, otevřel a zavřel ji dveře jako správný gentleman. Auto bylo vymrzlé a ona se klepala. Nabídnul jsem ji ještě svůj kabát než se auto zahřeje. Cestou k ní domů jsme si povídali, poznal jsem jak cílevědomá je, zároveň jak je zcestovalá a šikovná. V hlavě mi běželo, že ta se v životě neztratí. Když jsem zastavil u ní před domem, vystoupil jsem, oběhl vůz a pomohl ji vystoupit. Pro jistotu jsem ji doprovodil ke vchodu. Když odemknula, měl jsem se k odchodu. Rozloučil jsem se a dal se po schodech dolů, když mě chytla její ruka. Otočil jsem se k ní, vrazila mi pusu a šeptem mi poděkovala za odvoz. Pravou rukou zavadila o můj penis, kterou celou jízdu k ní stál a dral se z kalhot ven. Chvíli ho mnula než se rozloučila a odešla. Sednul jsem do auta a vyrazil do prázdného bytu.

Druhý den ráno jsem šel do práce později. Potřeboval jsem si utřídit myšlenky a cvičení byla nejlepší varianta. Když jsem dorazil do práce potkal jsem v kuchyňce Lindu - měla na sobě černou koženou sukni, bílou košili, černé punčochy a na krku šátek s leopardím vzorem. Usmála se a říká, že asi prochladla a že by to chtělo nějakou medicínu. S tím si přejela jazykem okolo rudě namalované pusy a odešla. Co to mělo být za narážku, běželo mi hlavou celý den. Večer se otevřely dveře od mé kanceláře a stála v nich. V ruce desky se smlouvami, které jsem dnes podepisoval. Šla pomalu k mému stolu, kroutila zadkem jako miss na mole a říká, že jsem zapomněl doplnit nějaké podpisy. Zjistila to při kontrole. Tohle by se auditorům nelíbilo. Položila papíry na stůl a sedla si přes roh, nohu přes nohu, vytyčené směrem ke mě. Byl jsem nervózní a několik papírů mi spadlo na zem. Když jsem je sbíral zpod stolu, spadla mi okolo hlavy její lodička. Napřímil jsem se, Linda na nic nečekala a nohou v punčochách namířila na můj penis. Třela ho nohou, opírala se o něj. Na nic jsem nečekal, stoupnul jsem si, shodil papíry na zem, stáhnul ji ze svého stolu, otočil ji, břichem opřel o stůl. Vyhrnul jsem sukni, roztrhnul silonky, odhrnul tanga zakrývající její lesknoucí se lasturku. Kalhoty jsem měl u kolen během vteřiny a zajel jsem do ní. Byla krásně mokrá a projížděl jsem jí jako nůž máslem. Šukal jsem ji jako zběsilé zvíře do chvíle, kdy se zhroutila v orgasmické křeči. Na mě to v tu chvíli přišlo taky. Na nic jsem nečekal, strhl ji na kolena a celou dávku jí vycákal na obličej. Pár kapek odlétlo a přistálo i na smlouvách. Zatímco její obličej byl celý od mého semene. Teklo ji všude, z brady ji kapalo až na košili a tvořilo malé flíčky. Když jsme se vzpamatovali, šla se upravit. Já posbíral papíry a nechal je v kanceláři backofficu. Cestou z kanceláře jsem nabral upravenou Lindu a zavezl ji domů.

Druhý den ráno mě šéfka backoficce upozornila, ať nepiju nad smlouvami, protože jsou na nic flíčky. Kdyby jen věděla, co to je za fleky. Odpoledne jsem se nad tím s Lindou zasmáli. Od té doby jsme si takto občas užívali a v té době vznikla naše hra - KÁMEN, NŮŽKY, PAPÍR…