Trojka s paní Zajícovou

Občas na Amatérech narazíte na někoho, o kom zjistíte, že ho znáte. Brouzdám po chatech, rád si pokecám, občas s někým vyměním fotky našich drahých poloviček a většinou se řeč stočí na to, že byste se rádi podělili o manželku, ale ona nechce. A tak většinou zůstane jen u fotek a snění o tom, jaké by to bylo skvělé, kdyby si ji podal někdo jinej nebo kdyby souhlasila třeba se sexem ve třech.

Probírám zase tyhle záležitosti s dalším amatérem a najednou zjišťuju, že musí být z našeho města. Rovnou to na něj vypálím a k mému překvapení mi dojde, že znám jeho ženu. Stěžuje si, že má málo sexu a že by se o ni klidně podělil, ale všechno marné.

Okamžitě si Martinu vybavuju. Malá, hubená, odbarvená blondýna s malýma kozičkama, která se mnou flirtuje pokaždý, když se potkáme, že nechce doma šukat? To je ale překvapení. Jdu s pravdou ven: „Jmenuje se tvoje žena Martina a dělá v kanceláři ve firmě Elinet?“ Trvalo chvíli, než přišla odpověď: „Ty vole, ty ji znáš?“ „Jsem v podstatě její šéf,“ ťukám do klávesnice. Sice pracuje na jiném oddělení, ale to ve finále taky patří pod můj resort, takže je to pravda.

„Tak to mě teda podrž,“ svítí na mě na obrazovce a já se nemůžu ubránit představě, že bych tuhle mladou paničku vopíchal. „Navrhni jí trojku se mnou,“ popichuju jejího muže. „Zkusim to,“ přichází odpověď a pak se uživatel odhlásí.

První, koho druhý den ráno potkám ve firmě, je Martina. Letní šaty, úsměv na tváři: „Dobrý den, pane řediteli. „Dobrý den, Martino,“ odpovídám. Svým zaměstnancům vykám, ale oslovuji je křestním jménem. „Mohla bych se u vás dnes zastavit?“ ptá se Martina a její úsměv snad nemůže být větší. „Samozřejmě, po desáté kdykoli,“ snažím se udržet profesionální tón, ale můj ocas v kalhotách na to má opačný názor a začíná se pomalu vzdouvat. Rychle se tedy loučím a cestou do kanceláře přemýšlím, jestli jí to už manžel navrhl, nebo se jedná o čistě pracovní záležitost.

Snažím se držet hesla, že co je v domě, není pro mě. Jsem šťastně ženatý, manželka je v posteli skvělá, ale nějakému občasnému dobrodružství se nebráním. Žena ale o ničem takovém nechce ani slyšet, a tak zatím lovím pouze virtuálně. „Kávu jako vždy, pane řediteli?“ „Ano, děkuji,“ mrkám na sekretářku. Zrovna u ní je sakra těžké držet se předsevzetí. Blondýna s velkýma kozama a neuvěřitelně milou povahou. Pracovitá, svědomitá, ale taky vdaná, což sice není překážka, ale tady se snažím držet odstup.

Jsem sice šéf, ale moje kancelář patří k těm menším. Nemám s tím problém, vyřídím maily, podepíšu faktury, objednávky a kolem čtvrt na jedenáct se objeví ve dveřích mé kanceláře Martina. Po celou pracovní dobu mám otevřené dveře, podle mě to přispívá k lepšímu klimatu na pracovišti. Martina vchází a dveře za sebou zavírá.

„Dobrý den, co mi nesete?“ vyzvídám. „Dobrý den, moje odpověď je ano,“ vyhrkne. Já polknu, ale ještě se potřebuju ujistit: „Nevím, jestli tuším, na co říkáte ano? „Na trojku s manželem,“ sdělí mi úplně klidně, „hodil by se vám tenhle víkend?“ „Hodil,“ utrousím suverénně, ale ve skutečnosti přemýšlím, co řeknu doma. „Tak platí, v sobotu ve tři vás budeme čekat u nás na chatě,“ podává mi papírek s adresou. „Budu se těšit a nashle.“ dodá a zmizí z mé kanceláře. Teprve teď se podívám na adresu a zjišťuju, že chata se nachází naštěstí jen asi dvacet kilometrů od nás.

„Lásko, v sobotu mám tenis a pak asi ještě posedíme,“ hrnu do manželky novou informaci, abych si udělal alibi. „Jasně, v sobotu chci uklízet, aspoň se mi tady nebudeš motat.“ Tak a je to vyřešené, černé svědomí budu řešit později.

Ve čtvrt na tři padám z domu s tenisovým bagem na zádech a s myšlenkou, že se možná taky zapotím, ale nebude to na tenisových kurtech. Rakety hážu do kufru a odjíždím za novým dobrodružstvím.

Za půl hodinky přijíždím do Lhoty a podle navigace v mobilu hledám číslo 17. Nakonec dojedu až na kraj vesnice, kde téměř u lesa stojí stará chalupa. Vystupuju z auta a ujišťuju se, že mám v kapse krabičku kondomů. Než dojdu k plaňkovému plotu, otevřou se dveře chalupy a z nich vychází Martina s manželem. Oba se usmívají, Martina má na sobě elasťáky a tričko a manžel kraťasy a taky triko s krátkým rukávem. I já jsem ve sportovním, abych doma nevzbudil podezření. S Martinou si podáváme ruce a také mě lehce políbí na tvář. S jejím mužem se zároveň seznamujeme naživo: „Luděk.“ „Vladimír.“ Má pevný stisk, je o něco vyšší než já, nakrátko ostříhaný a cestou do domu se ke mně natočí: „Pořád tomu nemůžu věřit, moc spolu nespíme a o někom dalším nechtěla slyšet, ale překvapivě na tohle kejvla.“ „Taky jsem překvapenej, od nás z firmy si s nikym nic nezačínam, tohle bude první výjimka.“

Chalupu zdědili po babičce, trochu ji opravili a jezdí sem na víkendy. Připíjíme si na tykání domácí slivovicí a Martina odchází do koupelny se připravit. Luděk mě provází po chalupě a vypravuje, jak si ji postupně dodělali k obrazu svému. Nakonec mi ukazuje ložnici, jíž vévodí ohromná dřevěná postel. „Tu jsem dělal sám,“ chlubí se a já jen uznale pokyvuju, nejsem domácí kutil a obdivuju každého, kdo je šikovný na ruce, sám svedu jen základní věci a do ničeho většího se nepouštím.

„Koupelna volná,“ ozve se za našimi zády. Oba se otočíme a od dveří se na nás usmívá Martina v černém župánku. Luděk udělá pár kroků, políbí Martinu a zmizí v koupelně. Od našeho setkání u mě v kanceláři jsme spolu nemluvili, jen jsme se párkrát potkali a pozdravili. Teď ke mně dojde a zašeptá: „Chci tě už dlouho, ale neměla jsem odvahu ti to říct.“ „Vždycky ses mi líbila a teď porušim heslo, že z firmy si s nikym nic nezačínam.“ „Fakt? My si všichni myslíme, že spíš se svou sekretářkou,“ diví se Martina. „To teda nespim,“ hájím se a cítím její ruku, která mi přejíždí přes tvrdnoucího ptáka. „Tak tím líp,“ hlesne a její ruka pevně sevře můj už zcela ztopořený pyj.

Luděk za pár minut opouští koupelnu a já ho střídám. Rychle se osprchuju, oblékám si kraťasy a mířím rovnou do ložnice. Luděk a Martina sedí na posteli. Luděk jen v boxerkách, Martina stále ve svém černém župánku. Oba vstanou a přichází ke mně. Martina si kleká a my k ní přistupujeme každý z jedné strany. Oběma nám vytahuje naše klacky a na střídačku je honí a kouří. Jde jí to náramně, jako by to dělala každej den. Pak vstane a pokyne nám, abychom se posadili na postel. Stahujeme kraťasy a boxerky a sedáme si.

Martina si rozepíná župan a nám se naskýtá pohled na drobná ňadra a hladce vyholenou kundičku. Potom nechá župan sklouznout na zem a otočí se. Oběma nám spadla brada, protože v zadečku se jí třpytií anální šperk. Z Luďkovy reakce jsem pochopil, že ani on nic takového nečekal. Tentokrát si Martina kleká k posteli a začíná druhé kolo kouření a honění. Za chvíli Luděk chytá Martinu za hlavu: „Stačí, nebo už budu.“ Martina vstává a říká: „Mám chuť na sendvič. Luďku, lehni si na záda.“ Luděk si okamžitě lehá a Martina na něj nasedá. Pak mě pobídne: „Vláďo, vyndej mi to ze zadku a dej mi tam svůj klacek.“ Párkrát si na Luďkovi zarajtuje, pak na něj dosedne a kývne na mě hlavou. Klekám si za ně a pomalu vytahuju zelený šperk Martině ze zadku. Tahám pomalu a opatrně, abych jí něco neudělal, ale jde to poměrně snadno. Položím tu věc, co vypadá jako dětská káča, na noční stolek a už se snažím narvat svýho ptáku Martině do zadečku. Natlačím tam žalud, Martina hekne a trochu sebou zavrtí, ale pak se mi ho tam podaří strčit skoro až do půlky. Luděk Martině masíruje kozičky a ta zhluboka oddychuje.

Najednou si uvědomím, že nemám kondom, ale mávnu nad tím rukou. Zkusím trochu přitlačit a pak ho lehce vytáhnout. Asi třikrát to opakuju a cítím, že do ní zajíždím snadněji. Také Luděk začíná vytahovat a zasouvat svůj ohon a celá trojice se pomalu dává do pohybu. Asi jako když se rozjíždí parní lokomotiva. Společně nám to moc nejde, chvíli ji šuká Luděk, chvíli já, ale po pár minutkách už se nám daří v ní jezdit současně. Srovnání s parní lokomotivou je zcela namístě, protože Martina funí a heká opravdu jako parní vlak.

Uvědomuju si, že jsme se vůbec nebavili o způsobu vyvrcholení, ale zcela bezostyšně jí po dalších několika přírazech stříkám do zadku všechno, co mám. Pak ho vytáhnu a svalím se vedle nich. Martina, když se jí uvolnil zadek, začne na Luďkovi doslova skákat a řičet přitom jako siréna. Pak na něj dosedne a celá se rozklepe. Tak mohutnej orgasmus jsem ještě neviděl. Trvá to skoro minutu, než odezní. „Já už jsem taky hotovej,“ oddychuje Luděk a Martina z něj slézá a odbíhá do koupelny. Je mi jasný, že z ní poteče semeno z obou děr.

Nakonec stráví v koupelně téměř půl hodiny. My se zatím oblékli a čekáme na ni v kuchyni. Luděk si dává pivo a já prosím o vodu. Martina se vrací oblečená do kraťasů a tílka a konstatuje: „Bylo to super, někdy dáme repete.“ S Luďkem souhlasně přikývneme, já se rozloučím a odjíždím domů.

Manželka mě vítá se smetákem v ruce: „To jste tam moc dlouho neposeděli. A jdi se umejt, jsi ještě celej zpocenej.“ Jdu do sprchy a přemýšlím, jak se bude Martina tvářit v pondělí v práci. Večer pak, jako každý den, projedu služební mail a tam na mě čeká zpráva od Martiny: „Bylo to super a příště bez manžela, Martina."