Napiš PYJ a potom z něj PIJ

27. 6. 2023 · 1 176 zhlédnutí Ela_Ela

"Napsala bys se mnou povídku ?" přistálo ve vzkazu.

Jestli něco nesnáším ještě víc než pouhé Ahoj, jaký jsi měla den nebo fotku čůráka, tak když se někdo nepředstaví a hned něco chce.

"Ne. Jsem sólistka. Navíc nad daným tématem nepřemýšlím. Čekám až mě něco napadne a přijde to samo. Píše se o poznání líp."

"Nebuť labuť, šlo by nám to spolu."

"Vážně ? A že si do teď nic nezveřejnil ?"

"Já bych se ti revanšoval. Vím, že máš ráda jahody. Rozdělíme se."

"Koupíš mi jahody a pak mi je sežereš ?"

"Tímhle´s to zabila." smějící se smajlík. "A já myslel, že jsou holky romantický."

"Holky možná."

O pár zpráv později, se dozvídám, že se jmenuje Pavel a má čas tento a příští víkend. Pak jede na hory jako instruktor až do konce letní sezóny. Nevěřím na náhody, ale neříkám mu to. Mám totiž čas taky jen tento a příští víkend a to nemůže být náhoda, proto souhlasím.
Jenže chlapec pak psal, že se budeme vzrušovat, ale hned zase přestaneme. To nás nabudí a dopíšeme to. Mám začít.

To mě naštvalo.
"Jsi honič a na webce nebo chatu se nechytáš nebo co ?"

Omlouval se, prý neumí moc komunikovat ani psát, ale myslí to vážně, protože se mu líbí povídky. Ty moje taky. Rozvíjí to jeho fantazii a chtěl by něco prožít, ale nebydlí sám. Brácha mu poskytl azyl a jako ostraha objektu, má čas si v noci číst a aplikace amatérů v mobilu mu tu umožňuje.

"Pavle, mně je uplně u prdele, jestli máš doma ženu a děti a vymlouváš se na bráchu nebo jestli se stydíš, že děláš vrátnýho a vymyslel sis instruktora. Nemám o tebe zájem a nic s tebou psát nebudu, protože nejsem ani mladá ani blbá, aby sis ze mě dělal srandu."

"Kafe ? Dneska ? Neutrální území, řekni kde a já ti všechno řeknu." přidal telefonní číslo.

Mohla to být pravda a taky nemusela. Každopádně osobní setkání s ním způsobilo, že jsem "tomu" chtěla dát šanci. Bylo to lákavé a nebylo teď po večerech moc co dělat. Líbilo se mu, že mám starou dodávku s patrem. Rozvážím speciální produkty do obchodů v regionu a když se mi někde líbí, nevracím se domů, přespím tam a druhý den pokračuju dál. To bylo v pátek. Domluvili jsme se na sobotu a hned začneme. Psát.

Zvolila jsem ležérní, spíš sportovní oblečení a zaparkovala u parku na sídlišti. Nevím, z kterého paneláku přišel, ale nesl igelitku a v druhé ruce krabičku kupovaných jahod. Potěšilo mě, že si vzpomněl a nezapomněl. Vypadal jak vandrák. Sexy vandrák. Delší vlasy mu poletovaly do obličeje, ukazoval bílé zuby v úsměvu, když přišel k autu a ne zcela zapnutá košile, aby se neřeklo, odhalovala chlupatou hruď. Nebyl moc vysoký, ale i tak působil mužně.
"Čest práci, soudružko Povídkářko."
Sundala jsem si rychle brýle, které jsem měla, protože jsem se dívala, kolik je hodin a na mobilu bez nich už skoro nic nevidím.
"Vypadáš jak svazačka." smál se mi.
"Abys nešel pěšky, pionýre." cukaly mi koutky a sebrala jsem mu jahody. Nasedli jsme a odjeli na moje místo k rybníku, o kterém snad nikdo ani neví.
Deku jsem nechala v autě, aby si moc nemyslel, zabouchla svoje dveře a jen s noťasem zasedla k rybníku na zem. Dlouhé zelené kalhoty se osvědčily. Neměla jsem na nohou ani skvrny od trávy, ani klíšťata, ani brabence. Jen létajícímu hmyzu, jsem se neubránila. Pavel sebou ošíval. Dobírala jsem si ho, že je městský kluk, který snad nikdy nebyl venku u vody. Chvíli přešlapoval na místě a hledal jestli neuvidí mraveniště, protože nepochopitelně měl ke krátkým kraťasům košili. Nakonec se uvelebil a podíval se na mě.
Já připravená s čistou stránkou wordu čekala, co z něj vypadne.
"Napiš pyj a potom z něj pij, se to bude jmenovat." pronesl.
Začala jsem se strašně smát až sem přepadala dozadu a když jsem se na něj znovu podívala a viděla, že to myslí vážně, povalilo mě to docela. Hýkala jsem smíchy a nemohla přestat.
Jen se na mě díval a čekal, až se uklidním. Znovu jsem se posadila a omluvila se. Zhluboka jsem se nadechla a napsala Napiš pyj a potom z něj pij. Společná povídka Lišky Bystroušky a Nepovedenýho kotrmelce. Tvl, my jsme dvojka. Když jsem se ho ptala na jeho amatérskou přezdívku, nic ho prý nenapadlo. Všechno co se mu líbilo, bylo obsazené a pak si vzpomněl, že neumí kotoul vzad. Neví kam má dát hlavu a překulí se na stranu.

"Máš na nose komára, ale nechci tě praštit." ozval se, když jsem napsala tyhle věty.
"To není komár, ale paní Komárová a potřebuje nakrmit jen svoje děti. Nebudeme ji zabíjet." odpověděla jsem asi až moc něžně a zamávala jsem si rukou před nosem.
"Ty jsi něžná a romantická, to nezakryješ. Kde se v tobě berou ty kundy a čůráci ?" zeptal se mě Pavel nečekaně.
"Noo ..." dělala jsem, že přemýšlím. "Kundu mám svoji odjakživa a čůráka si občas ráda půjčím." tvářila jsem se vážně a pro změnu zase dostal záchvat smíchu on
"To, že nechci, abys mi praštil, ze mě ještě romantičku nedělá. Já se ráda peru, hlavně v posteli, abych měla navrch." dodala jsem.

Blbě se mi sedělo a znervózňovalo mě, že mu vadí, dotýkat se holých nohou trávy a furt sebou šije.
"Jdu do auta pro jahody a tobě přinesu deku."
"Jdu s tebou. Jestli to nevadí, být v autě. Když otevřeme, nebude horko. Nejsem na nic alergickej, ale v pondělí jdu na tetování a nesmím si opálit ramena a říkal jsem si, že mi bude v kráťasech fajn. Měl jsem se tě zeptat, kde budem." vysvětloval.
Nalila jsem do plastové misky vodu a jahody v ní protřepala a vodu vylila. Pohodlně jsem se posadila. Roztáhla jsem nohy a položila před sebe jahody. Nabrala si jich pár do pusy a zahuhlala, jestli chce, ať si vezme.

"Nepolezu ti do klína. Můžeš dát ty nohy zase k sobě." zareagoval podivně.
Zatvářila jsem se nechápavě jako že cože je to za reakci ? Na pár jahod ?
"Seš divnej." neodpustila jsem si.
"Jo a kdyby něco, tak jsem horňák a taky jsem rád nahoře. Totiž, když mám navrch. V posteli." soukal ze sebe.
Aha. Takže nejsi divnej. Ty jsi vedle mě nejistej. Chachá. Mám tě, chlapečku kotrmelečku. Potutelně jsem se usmívala a jedla jahody. Když jsem je všechny spořádala, měla od nich mokré a voňavé prsty, něco mě napadlo. V nejhorším případě mě odstrčí.

"Svědí mě nos, musim se podrbat." oznámila jsem a sedla si na něj obkročmo.
Držela jsem se jeho ramen svými lokty, abych na něj nesahala prstama od jahod a otírala svůj nos o jeho. Nespouštěla jsem z něj oči. Nosy se třely. Počítala jsem jak dlouho to vydrží. Šest dlouhých vteřin. Už hrozilo, že budu šilhat. Pak mě chytil za zadek. Bylo to vzrušující. Nadechl se a čekala jsem, že mě políbí a ... on mě ze sebe sundal. Do prdele.

"Takhle si chtěl, abychom se vzrušovali a pak přestali, že nás to nabudí a budeme psát ? Tak jo. Napadá tě něco ?" provokovala jsem ho.
Skočil po mně. Vzal mou hlavu do dlaní a díval se. Nic jiného nedělal. Byl to zvláštní pocit. V podbřišku mě šimralo a bylo vzrušující, nevědět co bude. Nevydržela jsem to a přitáhla si jeho obličej blíž. Nabrala jsem do zubů horní ret a oždibovala ho. Cítila jsem svou vůni jahod a jeho ztopoření. Když jsem přešla na spodní ret, začal skučet a zakousnul se do mě taky. Porušil zákaz líbání. Myslela jsem na uzávěrku objednávek a co kdo chtěl po víkendu doplnit a vyšlo to - neudělala jsem se. Někdy, no vlastně docela často se mi stává, že se snadno vzruším a mám mikroorgasmus a oklepu se jak malé dítě, když se mu chce čůrat. Nemůžu připustit, aby si toho všimnul. Že mě vzrušuje. Že ho chci. Takhle se má líbat. Nečekaně a divoce. Pomalu i něžně. Všechno dohromady a najednou, až se z toho točí hlava.

Nerada jsem přestala jako první a vymanila se mu. Nebude mít navrch. Já jsem lovec. Začalo mě to bavit. Povídka je na druhém místě. Něco jsme napsali, asi čtyři odstavce. Na co myslel on, nevím. Já myslela na to, jak v tom budu nenápadně pokračovat. Přece jen, jsem už vyšla ze cviku někoho svádět. Jednodušší je, nechat se sbalit. Nabídla jsem mu studené pití z autoledničky a on vytáhl z té igelitky termosku s kafem. Konečně vím, co tam má.
"Psala si, že miluješ horkou, černou kávu. Snad přijde vhod." řekl aniž by se na mě podíval a nalil ji do dvou kelímků.
"Zaujalo mě, že nepoužíváš slovo "hořká" jako všichni ostatní, ale "neslazená". Máš bohatou slovní zásobu. Já ne. Ale taky miluju neslazenou." usmál se konečně se na mě podíval.
Nevěděla jsem, co říct, vyrazil mě tím dech a tak jsem se jen usmála a poděkovala. Vypil svou kávu a zase štrachal v igelitce. Podává mi bagetu, pečlivě zabalenou a kousek poodhalí, aby mi její rozbalení usnadnil. V autě se rozline vůně pečeného masa.Ta není kupovaná. Doufám, že není vidět, jak slintám. Přivoním si a zavřu oči. Vzpamatuj se a řekni něco. Jsi lovec. Ten se neposere z bagety s trhaným masem. Dělej, že to je uplně normální. Pozvat si někoho do auta, nechtít ho, vokusovat se s ním a piknikovat.

"Škoda, že tam není kopr, měla bych Pavlův reflex." dělám narážku na jeho jméno a kuchařské umění.
"Je tam jenom bazalka. Kopr by se tloukl s tím sosem, do kterýho si to můžeme namáčet." podává mi malý kalíšek s omáčkou.
Do prdele. Má navrch.

Už jsme nic nevymysleli, nenapsali. Já přežraná jako dobytek, začala mě pálit žáha. Nejsem zvyklá tolik jíst a ne bílé pečivo. Vymluvila jsem se, že nemám s sebou prášek a potřebovala bych jet domů. Vyhodila jsem ho parku a ani jsme se pořádně nerozloučili. Jen takový nijaký ahoj a já se nemohla dočkat, až budu doma.

V neděli se neozval. Připravovala jsem zboží na pondělní rozvážku. V pondělí se neozval. Rozvezla jsem pondělní rozvážku. V úterý napsal, že má volno. Čerstvé tetování pálí a v tílku jít do práce nemůže. Musí mít sekuriťáckou uniformu. Jestli až skončím, můžeme v psaní pokračovat ? V parku ?
Viděl, že to vidím. Oba jsme byli online. Tak jo. Dopíšeme to, nebudeme čekat na víkend a pak, pak nic. Zřejmě nemá o nic jiného než napsat povídku, zájem. Co jsem čekala ? Zvu ho k sobě domů. O nic nejde. Povídka je z velké části moje dílo, ale má smysl pro detail a mrdácké výrazy. Při některých se i červenám. Nevidí to, šel nám udělat kafe. Nese to do obýváku a smutnè povídá:

"Štěstí je, když můžeš ráno připravit dva šálky kávy."

"Chtěl bych se ještě jednou zamilovat. Ale vztahy jsou tak složitý. Nemůžu do toho jít naplno, protože tomu nevěřím."
Pokývala jsem hlavou a mlčky pila kafe. Byla to jeho slabá chvilka, proč to komentovat za každou cenu. Vypil kafe, divně se na mě zadíval a odešel. Zase bez předchozí domluvy kdy a kde co budem dál psát.
Ráno zpráva. Prý mám ve schránce vzkaz.
Nedočkavě odemykám a na malé obálce je jeho rukou napsaná věta; PROMIN, LÍP TO NEUMÍM.
Otevřu ji a vyndavám stříbrně ocelový náramek s kamínky, perlou a obrázkem Malého prince a jeho lišky. Nechyběl ani plíšek s citátem:
"To důležité, je očím neviditelné."

Pane Bože ...to je tak něžný a romantický a ... odepisuju jen DĚKUJU a čekám co bude. Měl ještě volno a už to skoro máme, prý to dopíšeme. Ranní sprchu jsem stihla jen tak tak, už byl za dveřmi a zase se tak divně díval, když jsem je otevřela.
Bez pozdravu jsem tiše řekla:
"Ty do toho nemůžeš jít naplno, že tomu nevěříš a já to nemůžu větohodně dopsat, když to nevyzkouším."

Několik hodin jsme nevylezli z postele. Smál se mi, když jsem se zase červenala u těch mrdáckých výrazů.
"Ty jsi princezna. Ne Liška Bystrouška."
Oběd jsme si nechali přinést a pak jsem mu ukázala, že umím být i komorná a sprostá děvečka na pastvě taky není problém. Docela jsem byla ráda, že nezůstal do rána. Zazvonil mu telefon a do hoďky odešel. Protože po tolika prošukaných hodinách, mi bude zítra bolet celé tělo.

Rozvezla jsem, co jsem předešlého dne neobjela a chtěla si dát kávu u něj na sídlišti. Třeba ho potkám a bude jasný, co bude dál. Nepodařilo se mi zaparkovat blízko a musela jsem kus pěšky. A skutečně šel na protéjším chodníku a než jsem na něj stihla zavolat, zapadl do tetovacího studia.
Chtéla jsem jít za ním dovnitř, ale osud byl ke mně milostivý. Ze dveří vyšla zákaznice a zústala se v nich vykecávat s krásnou blonďatou tatérkou. Mlela něco o tom, jak je ráda, že je po dovolené zpět a že Lilinka vyrostla a ...a najednou krásnou tatérku políbil Nepovedený Pavel kotrmelec a s Lilinkou chtěl vyjít ven. Otočila jsem se a mazala pryč. Zapadla jsem do vedlejšiho krámu. Tím byla lékárna a byla tam fronta. Nebyla jsem nápadná, že jsem si to po chvíli rozmyslela a odcházím. Oni dva už měli náskok a šli na dětské hřiště s pískovištěm.

Pavel seděl na lavičce zády ke mně a neviděl mě přicházet. Lili sjela po skluzavce dolů. Já na ní zamávala. Zvědavě si mě prohlížela a tak jsem se usmála. Přišla jsem k ní blíž a periferně viděla zděšeni v očich jejího otce. Vypadalo to, že vyskočí a zařve NE ! Já si podřepla, aby na mě ten sladký andílek dobře viděl, sundala jsem náramek a navlékla ho na dětskou ručičku. Pohladila jsem Lilinku po vláskách, zvedla se a šla. Aniž bych se na něj podívala, povídám:
"Ty nejsi povídkář. Ty jsi pohádkář."


"Největší zbabělec je muž, který probudí lásku ženy bez úmyslu ji milovat."
Bob Marley

(nic se mi nestalo, nedostala jsem kopačky, jen jsem se včera nudila na trajektu)