Mléčná dráha

Mé myšlenky utíkají za tebou. Ležím na terase. Je po dešti, příjemné chladno. Obloha se vysbírala tak, že je vidět i mléčná dráha. Miluju tyto studené večery. Píšeš mi. Jedna zpráva, druhá, třetí . . . V každé té zprávě cítím tvou únavu, ale zároveň i chtíč. Hlad po jakési něžné živočišnosti. Odepisuji ti. V myšlenkách utíkám za tebou. Jako by mléčná dráha byla onou zázračnou zkratkou, kterou používaly všechny ty Popelky, Marušky, Krásky od Zvířat. . . Vlastně to je dokonalé přirovnání. Neutíkám z plesu, ale k tobě. Jaká zvláštní náhoda. Tu pohádku jsem milovala už jako dítě. Přišla mi úžasná tím, že ona Kráska se do Zvířete zamilovala i přes jeho vzhled a zámek, který byl spíš zříceninou. Milovala to, jaký byl, ne to kým byl, jak vypadal a kde žil. A vrátila se k němu, protože ji k němu cosi přitahovalo. Toužila být s ním a věděla, že on touží být s ní. Jakási dokonalá čistota v souznění.

Taky chci být s tebou. Vnímat tvou hlavu položenou do mého klína. Choulím se do plédu. Zavírám oči a nechávám se unést. Netrvá to dlouho. Všechny ty krásné hvězdy mě obklopí a přenesou mě do jakéhosi časoprostoru mimo čas a konzum dnešní doby. Jsem v ložnici s výhledem do krásné noční krajiny. Jen pár světel kdesi v údolí pod balkónem svítí. Je slyšet noční slabý vítr. V ložnici je rozsvícených pár skrytých bodovek. Celý interiér je laděný do dřeva, krémové a bílé barvy. Stěna na balkón je celá prosklená a pouští intimitu noci dovnitř k nám. Stojím tam v dlouhém županu. Slyším téct vodu. Vím, že teče po tvé kůži. Napiju se ze sklenice francouzského Merlotu. Působí na mě jako afrodiziakum. Mým tělem se s jeho chutí rozlévá i touha se dotýkat. Ne dotýkat. Být zahlcena doteky.

Zatímco nad tím přemýšlím, sotva zavnímám tvé kroky za mnou. Poodhrneš župan z mých ramen, až spadne na lokty. Místo slov píšeš na kůži mých zad. Každé písmenko si představuji a snažím se číst tvé sdělení. Je v něm něha, touha i jakási bázeň z naplnění našeho přání být spolu. Je v něm chtíč patřit tomu druhému.

Přes župan cítím rozměr toho chtíče i ve fyzickém rozměru tvého těla. Rozměr, který se tlačí na můj zadek, který mě vzrušuje a láká. Tlačím své boky do tvého klína ještě víc. Intenzita doteků tvých prstů na mé kůži o něco zhrubne, zesílí. Zakláním svou hlavu, pokládám ji na tvé rameno, přitom se tváří otřu o tvou šíji. Zavoníš mi do nosu svou kolínskou a pod ní cítím tvé pyžmo. Můj mozek přepíná do režimu "Dělej si se mnou co chceš, je to mimo mou kontrolu." a pokládá mě do tvé náruče. Tvá ruka přes můj bok sjede do mého třísla a ještě kousek níž, dál. . . do mého klína. Tvé prsty mě tam masírují. Vrním blahem. Nabereš mou chuť na své prsty a ochutnáš. Otáčím se. Mé rty se dotknout těch tvých v dlouhém polibku. Posouváš si mě na postel. Rozepínáš mi župan a sám si sundáváš osušku, kterou máš okolo pasu. Položíš mě na záda. Vezmeš do dlaní má kolena a dáš mi nohy od sebe. Tvé rty drobně laskají kůži v mých tříslech a podbřišku, posouváš se ale do mého klína. Vnímám tu vášeň, tu touhu . . . piješ ji ze mě. Je to jako bychom se stávali na okamžik nesmrtelnými. Nebo možná pluli proti proudu času. Jako by se v nás zvedla vlna zapomenuté síly a energie.

"Nenechávej mě už čekat prosím. Potřebuji tě v sobě. A potřebuji tvé rty na svých."

Posuneš své tělo výš. Líbáš mě. Zavírám oči. Můj dech se chvilkama zastaví, aby pak každé další nadechnutí bylo hlubší a intenzivnější. Bereš mě za ruce. Ne tvrdě, ale pevně. Vnímám, jak do mě. vnikáš. S každým pohybem tvého těla víc a víc kopíruji svým tělem tvůj rytmus. Nevím kolik času uplyne, ale ocitám se někde mezi hvězdami. Září mnohem jasněji. Indigová modř noci chladí rozpálenou duši, která vytryskla z mého těla a já . . . se vpíjím do tvého potu prosyceného tvým orgasmem.