Paroháč | Alkoholem k paroží | 4. Část

Ráno byla Hanka snad nejkrásnější, co si za poslední léta pamatuji. Probudil jsem se později než ona. Už byla vysprchovaná a zdánlivě se připravovala do práce. Neodolal jsem, vstal a šel za ní do kuchyně. Vzal jsem ji za culík, dobře věděla, co to znamená. Občas ji tak naznačím, že bych si přál, aby mi ho pěkně vykouřila. Zpočátku to vypadlo, že se nechá přemluvit. Dokonce si klekla a zaculila se na mě tím jejím skoro nevinným pohledem. Rychle jsem si stáhl spodky a už jsem jen čekal, až mě moje milovaná Hanka vezme do pusy. Vím, že to nedělá moc ráda, ale občas jsem ji na to přemluvil. Dnes ale ne. Dala mi jen pusu na špičku penisu a rychle se zvedla s tím, že už je moc hodin a nerada by přišla na 'sezení' pozdě. Skoro jsem udělal scénu, protože jsem viděl, jak se v klubu Horns chová, a najednou doma nic. Ale ustál jsem to.
Hanka si sedla ke svému kosmetickému ráji a já, nadržený, jsem pozoroval, jak se maluje a upravuje. Vlastně jsem tomu nerozuměl. Moje nejslušnější manželka v okolí a za těch pár dnů jsem viděl, co všechno dělala s tím fotografem, aniž by se o tom zmínila! Už jsem se nadechoval, že Hance řeknu, že jsem to viděl, ale vlastně jsem nevěděl, jak bych se měl chovat. Měl bych ji kárat? Měl bych ji pochválit, přece jsem to sám chtěl…
Tok mých myšlenek zastavila až Hanka. 'Zapneš mě, prosím?' usmála se a otočila se zády. Skoro mi spadla brada, jak krásné letní šaty nad kolena si zvolila. Dokonale vystihovaly její postavu, její cudnost i krásu.
Na šaty si vzala lehké sáčko a nervózně zamrkala těmi svými milýma očima. 'Hodíš mě, lásko, do... eh... no na sezení?' řekla nervózně. Skoro se zakoktala a viditelně červenala.
Snad jsem si ani neuvědomil, že jsem ještě ve spacím tričku. Bleskurychle jsem se převlékl a snažil jsem se být klidný, ale moc mi to nešlo. Přece jen tam bude Hanka dnes na noc a podle toho, co jsem za těch pár dnů zahlédl, bylo mi jasné, že si s mou ženou kdo ví kdo užije. V hlavě jsem měl zmatek. Na jednu stranu jsem se nádherně styděl, na druhou byl vzrušený a chtěl to Hance říct, ale tušil jsem, že o tom mluvit nechce, alespoň ne teď.
V autě bylo ticho. Raději jsem pustil náhodné rádio. Hanka koukala do mobilu, což mě znejistovalo a znervózňovalo. Dokonce jsem snad i přijal myšlenku, že si možná píše s jiným mužem. Ale s kterým z toho týdne? Neměl jsem odvahu se zeptat, nechtěl jsem Hanku znervózňovat nebo pohoršovat.
Zastavil jsem u klubu a vedl Hanku k recepci. K mému překvapení tam čekal pan fotograf a pan z pondělí. S oběma jsem se pozdravil a celkem zmatkoval. O obou jsem vykal. Hanka se na oba usmála, podali si ruce a oba Hanku postupně políbili na rty, jako by nic, jako bych tam já, její manžel, ani nebyl.

Paní recepční se na mě zvláštně podívala. „Čekáte na co, pane Honzo? My se už o vaší paní postaráme," řekla jasně. Vlastně mi dala najevo, abych si sedl do křesla pro paroháče. I když se mi moc nechtělo, poslechl jsem a poslušně si sedl na své místo. Pozoroval jsem cvrkot v klubu a občas si všiml, jak se na mě někteří dívají. Asi mi tehdy ještě nedocházelo, že si prohlíží novopečeného začínajícího paroháče.
Asi po dvaceti minutách ke mně přistoupila asistentka a podala mi časopis se slovy: „Vaší paní se ta reklama povedla." Začal jsem listovat časopisem a zpočátku jsem to nemohl najít. Ale pak mě polilo horko. Našel jsem Hanku v reklamě na erotické spodní prádlo, kde bylo vše vidět. Cítil jsem, jak se stydím, jak se červenám. Byl to ten pocit, který jsem do té doby pořádně neznal - silný a krásný stud paroháče.

Když jsem se trochu vzpamatoval a podíval se na recepční, která se na mě viditelně culila jako na paroháče, promluvila první. „Můžete jít, Davide. Vaši paní s výsledkem sezení můžete vyzvednout zítra odpoledne, ale nemusíte pospíchat."
Chtěl jsem se s Hankou ještě rozloučit, ale když jsem viděl, jak ji pan fotograf a pan Petr drží za ruku, styděl jsem se jít blíž. Když jsem odcházel, jen jsem zahlédl, jak ji pan Petr pleskl po zadečku a Hanka se na něj stydlivě pousmála. Pan fotograf pak Hanku pohladil po vlasech."

Když jsem odešel, pánové si mou Hanku vedli na pokoj. Netušil jsem, že se právě rozhoduje o tom, kdo se stane dalším skoro členem našeho manželství. Vešli na pokoj a pan Petr se jen podíval na pana fotografa. Snad pro to, že on už mou Hanku měl, se jen pousmál na znamení toho, že on bude šukat mou ženu první, a odešel do baru.

Hanka červenala, přece jen tak přímo to nečekala. Pan fotograf na nic nečekal. Jakmile se za Petrem zavřely dveře, stiskl Hanku pevně a přisunul si ji k sobě. Ochutnal ji prvním silným polibkem, jedním druhým třením, jako by najednou pro mou slušnou ženu přestal existovat svět. Neřekla ne, pan fotograf neváhal a svlékal Hanku rychle sebejistě, jako muž, jako býk. Hanka se zdráhala, jako by ho chtěla zastavit, ale bylo pozdě. Pevně Hanku chytl a začal ji ostře líbat. Cítila jeho energii, sílu, mužnost, chtíč!
Já odcházel, když jsem si sahl do kapsy a zjistil, že jsem u Hanky v kabelce nechal mobil. Rychle jsem se vrátil do recepce, ale recepční nikde. Nechtěl jsem být dva dny bez mobilu a na slepo se vydal hledat Hanku. Cestou jsem potkal pana Petra, zeptal se, kde najdu svou ženu. Usmál se a řekl číslo pokoje. Poděkoval jsem mu a vydal se na daný pokoj. Zaklepal jsem, ale asi málo, protože když jsem otevřel dveře, uviděl jsem Hanku jen v kalhotkách, jak ji laská pan fotograf. Zakoktal jsem: 'Já... já mám u tebe v kabelce mobil,' a rudl jsem. Fotograf se pomalu zvedl a podal mi kabelku Hanky. 'Je to vše?' zeptal se posměšně a Hanka krásně rudla a pohledem mě kárala. 'Ano, pane,' odpověděl jsem a rychle jsem zavřel dveře.

Odešel jsem s nepopsatelným pocitem. Když jsem šel městem, měl jsem pocit, že všude vidím fotky mojí Hanky téměř tak, jak ji Bůh stvořil. Ty kalhotky a podprsenka, které měla v reklamě, byly krásné, ale snad až moc průhledné. Celá republika vlastně ví, jak moje Hanka vypadá svlečená," říkal jsem si, rudý a zvláštně poníženě vzrušený s myšlenkou na to, že si pan fotograf právě užívá s mou ženou. Myslel jsem, že o muži, který mi bude spávat s mou ženou, je rozhodnuto, a šel si dát panáka na kuráž i na žal."
Pan Petr se vrátil na pokoj až ráno. Byl to gentleman, nechal, aby si pan fotograf s mou Hankou užil jako samec, jako býk. Jako by cítil, že Hanka potřebuje, aby si nejprve užila víc, než čekala, až mi bude skoro veřejně s panem Petrem nasazovat parohy. Pan fotograf už odešel. Hanka s Petrem šli na první procházku, cudně, jako by nic. Na konci procházky se potkali s paní asistentkou a Hanka ukázala na Petra jako na znamení, že to je ten pan X, který čas od času okoření naše manželství.

Když jsem přijel pro Hanku, očekával jsem, že mi představí pana fotografa. K mému překvapení se tak nestalo. Dala mi pusu a bez dalšího zdržování jsme odjeli domů. Byl jsem zmatený, překvapený. Bylo to, jako by ten týden neměl konec, ale styděl jsem se zeptat.
Měl jsem hlavu plnou myšlenek. Myslel jsem si, že si Hanka ten týden zkusila být nevěrná, nemravná a kdo ví co ještě, a že je konec. O to víc mě zaskočilo, když se mě u televize v neděli večer, jako by nic, zeptala, jestli může jít s Petrem na kafe. Vykulil jsem oči a Hanka znejistěla, chytla mě za ruku. 'Vadilo by ti to moc, lásko
Vykulil jsem oči a z úst mi vyletělo: "Já myslel, že ty a pan fotograf spolu…" Nedokončil jsem větu, Hanka mi položila prst na rty. "Vybrali mi pana Petra, tedy nám," řekla a zčervenala. Po chvilce jen zašeptala: "Jen na kafe, možná kino."
Koukal jsem jako puk. Pomalu mi docházelo, že moje Hanka začíná veřejně randit. Bylo to cudné, ale na druhou stranu… přiznat si že moje vlastní žena půjde na rande…..

(pokračování už bude jen panem Petrem, který mi bude nasazovat parohy jako pán se vším, co k tomu patří.)