Náhodné setkání - 2.část

...Milena toho tu noc moc nenaspala. Snažila se vzpomenout na věci, o kterých se s Markem tenkrát bavili. Moc se jí líbila jeho kratičká audionahrávka, kterou jí poslal na meil. Postupně se jí vybavily i další desítky drobných zážitků. Včetně názoru na její sochařské díla, kdy Marek dokázal popsat až neuvěřitelně přesně pocity, které se svým dílem snažila vyjádřit. To jí tenkrát hrozně dojalo...
Několikrát se při vzpomínání přistihla, jak si prsty přejíždí přes rty. Markův něžný, hebký polibek... "Chci víc.." řekla si nahlas. Je rozhodnuta Markovi hned zítra zavolat.

Od rána je Milena nervózní. Do oběda má naplánováno několik procedur a tak Markovi volá až po obědě.
Dozvídá se, že Marek může dorazit na další návštěvu za tři dny, kdy si jede pro svou maminku. Žel, ale již dopoledne. Milena smutně odpoví, že má dopoledne další procedury a volno má až po druhé hodině odpoledne.
"Nevadí, tak dorazím odpoledne. Mám to do lázní autem necelou hodinu, jestli Vám to tedy stačí?" odpoví Marek
"Stačí, stačí." reaguje dychtivě Milena.
Druhý den Marek zasílá Mileně první měsíc jejich dávné konverzace a Milena se u čtení směje, brečí, přemýšlí...

Jejich druhá schůzka v podstatě kopíruje tu první. Hodiny spolu hovoří o tom co si psali před šesti lety, proč to skončilo tak hloupě.
Marek i tentokrát při odchodu Milenu "pouze" políbí. Výrazně déle než poprvé. Milena je šíleně vzrušená a snaží se zapojit i jazyk, ale Marek ucukne. "Nespěchejte na mě."

Následují další dvě schůzky, vždy po dvou dnech. Na konci poslední to už Milena nevydrží a při loučení si Marka vší svojí silou přidrží a začne ho líbat. Je trošku překvapená, mile, že Marek tentokrát její výzvu opětuje a i on konečně zapojí do polibků i svůj jazyk. Milena opět cítí vlhko mezi nohama. Lepí svá ňadra na Marka. Trvá to několik minut, až Marek odtáhne své rty "to je na rozloučenou?" zeptá se.
"Nikoli, na uvítanou, ty můj Ztracený. Co děláš tento víkend? Chtěla bych tě pozvat na večeři." kousne si vyzývavě spodní ret a lehce přivře oči, zároveň ustoupí dva kroky od Marka.
Ten chce odpovědět, ale slova se mu zaseknou v hrdle. Sklouzne pohledem na ňadra a vidí, i přes podprsenku, trčící Mileniny bradavky. Velké bradavky. "A sakra..." Marek sám k sobě.

Milena si jeho pohledu všimne a také skloní svůj pohled dolů. Pak se podívá na Marka a usměje se "Chceš ochutnat, chlapečku? Tak přijeď v pátek."
Marek polkne na sucho "No a jsem v prdeli." Marka nikdy nezajímala velikost ňader u žen, ale na erekci bradavek má opravdu slabost. Nejradši by se hned teď přisál přes tričko i podprsenku. Ale ovládne se.
"Musím si to rozmyslet." Marek ví, že by to mohlo bít krásný, ale taky by to mohlo skončit mnohem hůře než před šesti lety.

Milena "Aha, tohle si potřebuješ rozmýšlet?" a přejede si prsty přes bradavky.
"Jo ty máš vlastně manželku." dodá Milena.
"Už nemám, ale vy jste vdaná!"
"My máme s manželem volný vztah."
"Dobře, zítra vám dám odpověď."
"Ne! Řekni mi to teď hned!" zvýšeným hlasem Milena.

Marek ještě chvíli stojí a kouká, nikoli však na ty nádherný bradavky, ale do zelených očí blonďatý krásky a ví, že když nepřijede, bude si to vyčítat ko konce života. Přistoupí k Mileně, oběma rukama jí zlehka přejede z boku po ňadrech, přes boky a chytne ji za zadek. Přisaje své rty na její a začne jí opět líbat. Vášnivě. Minuty...

Nikdo z nich netuší jak dlouho se líbali, ale když skončí, Marek řekne "na večeři přijedu..."
"Děkuji, děkuji, děkuji." šťastně a dojatě pronese Milena a znovu políbí Marka na rty. Věří, že ne naposledy. Poté se rozloučí...

Konec 2.části