O Pánovi, Čubce a cizinci na hradě

Scházíme se na našem místě. Přesedám si k Pánovi do auta, a vyrážíme na cestu. Když projíždíme místy, která vůbec neznám, prohlížím si krajinu. Slunce svítí, ale do léta je ještě daleko. Večer jistě bude chladný.
"Chceš vědět, co tě dnes čeká?"
ptá se mě Pán.
"Mám ráda překvapení. Vydržela jsem to doteď, tak klidně vydržím ještě chvíli."
"Abys pak nebyla překvapená až moc."
oznamuje mi spikleneckým tónem.
"Aha... Dobře, tak mi to teda řekni."
"Jedeme na nedalekou zříceninu hradu. Pozval jsem tam jeden pár a ještě jednoho kluka."
Rozpačitě se směju.
"Aha... Jako vážně??"
"No jasně."
potvrzuje Pán.
Co s nimi sakra budu dělat?? Říkám si v duchu. Jsem v rozpacích, ale svým způsobem i zvědavá. Věděla jsem, že něco takového přijde. Pán mi vyprávěl o svých setkáních s jedním párem z minulosti, a říkal, že se s nimi někdy sejdeme. Že bychom se sešli s někým jiným, o tom jsem ještě ani nepřemýšlela. Ale mám ráda výzvy, a třeba to bude zajímavá zkušenost. Snažím se představit si, jak by to mohlo probíhat, ale pak si to zakážu. Stejně tu od toho nejsem.
Parkujeme v malé vesničce kousek pod hradem. Bereme z kufru výbavu a vydáváme se do kopce.
"Kdybych tušila, že jdeme na výlet, vzala bych si lepší boty."
poukazuji na své sandále absolutně nevhodné na výlet do přírody.
"Je to jen sto metrů, to zvládneš."
Po sto metrech ale zdaleka nejsme na místě, a já využívám toho, že ještě nemám obojek, a provokuji Pána narážkami na jeho špatný odhad vzdálenosti. Provokovat mě vždycky bavilo. Žádnou takovou příležitost si nikdy nenechám ujít. A teď ještě můžu...
Občas si říkám, jaké by to bylo, kdybych tuhle svou vlastnost uplatnila při našich lekcích. Zatím jsem šla vždycky cestou poslušnosti, aby měl Pán radost. Ale jednou toho spratka pustím ven, ať se taky ukáže. Jsem si jistá, že ta chvíle přijde.
Vcházíme do věže s okny do okolí. Je to místo jako stvořené pro zvrhlou zábavu. Jen škoda, že tu chybí nějaký vhodný nábytek nebo aspoň oka ve zdech.
Vyndavám z kufříku obojek a předávám ho Pánovi. Utahuje mi ho kolem krku a vzápětí dostávám první povel.
"Svlíkni se a obleč si to tričko."
Zatímco si odkládám oblečení, Pán se snaží chytit signál, aby zkontroloval zprávy od pozvaných hostů. Nervózně čekám.
"Tak ten pár nedorazí."
Jestli vůbec někdy dorazit chtěli, to se nikdy nedozvíme.
Ještě chvíli čekáme, ale potom Pán uklízí telefon a jde ke mě.
"Budeme si muset poradit sami."
Cítím trochu úlevu, ale zároveň i lehké zklamání. To ta moje zvědavost, která mi neustále našeptává, že zkusit se má všechno, a že je škoda každé promarněné šance.
Stojím zády opřená o okno. Pán mě pevně chytá za vlasy a začíná líbat. Takové začátky mám ráda. Pak mi nasazuje pouta na zápěstí i kotníky a kuklu na hlavu. Ustupuje o krok dozadu a trhá tričko, které mám na sobě. Díky dvěma velkým dírám vepředu má hezký výhled na má prsa. Cítím, jak mi kolem krku připíná řetěz. Pak mi na bradavky přichycuje svorky.
Do prdele! Co to je?! Sundal ty zatracený krytky! Zatínám pěsti ve snaze tu bolest přehlušit, zatímco zbylé dvě svorky se mi nekompromisně začínají zakusovat do pysků. Dostávám pokyn, abych se otočila. Během chvíle mám z trička cáry a má záda jsou odhalená a připravená pro výprask.
"Otoč se."
Stojím čelem k němu, ale přes kuklu téměř nic nevidím. Zatáhne za řetízek spojující svorky, abych ho následovala doprostřed věže.
"Ruce nahoru. Nohy od sebe."
Plním jeho příkaz. Zatáhne za řetízky směrem nahoru a já se začnu kroutit, jak se zoubky zarývají hluboko do kůže. Na pár vteřin se ode mě vzdaluje.
Prásk.
Na prsa dopadly dlouhé třásně biče. Štiplavý déšť ran dopadá na různé části mého těla. Nikdy nevím, odkud přiletí další. Když bič zasáhne některou ze svorek, sténám, a mám tendence uhýbat. Pak přichází napomenutí, a když neposlechnu, trest.
Když se mnou Pán skončí, okolí všech svorek mě pekelně pálí. Znovu zatáhne za řetěz, a já vykřiknu. Pak odepíná všechny svorky. Přichází bolestivá úleva, jak se krev vrací na své místo. Pokaždé je to ten nejzajímavější moment.
"Hodná Čubka."
Chválí mě a hladí po tváři.
"Opři se o okno, nohu dej nahoru."
Opírám se o lokty a pravou nohu zapírám o kamennou zeď. Pán mě chytá jednou rukou pod krkem, zatímco druhou začíná uvolňovat mou nadrženou kundu. Užívám si, jak mě jeho jeho dlouhé prsty dráždí uvnitř, a na předchozí bolest rázem zapomínám. Pouští krk a kleká si, aby mě mohl lízat. Tahle kombinace funguje spolehlivě.
Na řadu přichází mikrofon. Za chvíli už mi vibruje v kundě pod tím správným úhlem. Orgasmus na sebe nenechává dlouho čekat, a já jsem ráda, že se mám čeho držet.
Ještě jednou... Chytám se Pána za rameno, abych to ustála.
Nastává čas pokročit dál. Po takové přípravě jeho ruka dovnitř vklouzne celkem snadno. Trénink dělá mistra, a v tomto případě to platí dvojnásob. Zvládám to dobře, Pán mě chválí. Několikrát to opakujeme, a pak přichází čas na zadek.
Podle pokynů se otáčím čelem k oknu. Opírám se rukama o spodní okraj a s rozkročenýma nohama špulím zadek, přesně jak si to Pán přál. Věřím si, že dnes zvládnu celou ruku, protože jsem doma trénovala a vím, že jsem pokročila.
Postupuje pomalu, abych měla čas si zvyknout. Cílovou rovinku nechává na mě.
"Zatlač sama."
pobízí mě, a já mu jdu pomaličku naproti. Za chvíli už mám tu nejtěžší fázi za sebou. Wow! Nepřestává mě fascinovat, čeho je mé tělo schopné. Když jsem si dřív myslela, že anální kolík s průměrem 5,5cm je mé maximum, dost jsem se podceňovala. Ale to už je pár let zpět. Dlouho tu intenzitu sice nevydržím, a sahám po stopce, ale i tak je to dnes rozhodně úspěch.
Pán mě chvíli hladí a objímá, abych se trochu uklidnila.
"Chceš pokračovat?
ptá se mě.
"Ano, Pane."
"I fist?"
Chvíli přemýšlím než odpovím.
"Do zadku ne."
"Do kundy jo?"
Jen přikývnu na souhlas.
"Chceš mrdat?"
"To chci, Pane. Prosím."
Stále mám na hlavě kuklu, když mě Pán šuká zezadu.
"Ahoj."
slyším mužský hlas odněkud z pozadí.
"Ahoj. Máme tu trochu problém. Jdeš pozdě."
odpovídá Pán, zatímco já se snažím vstřebat nastalou situaci.
"Já vím. Omlouvám se. Nemoh jsem to najít."
Přemýšlím jestli se dnes vyplní má fantazie o sexu se dvěma muži. Není tu úplně ideální prostředí, ale třeba to nějak půjde.
Stojím před ním, zatímco jeho zvědavé ruce zkoumají moje prsa a kundu. Kukla je lehce průsvitná, takže dokud je světlo, něco málo přes ni vidím. Muž má na sobě džíny a košili, ale to je vše, co rozeznávám. Cítím, že voní, jak stojí blízko u mě. Pán rozdává první pokyny.
"Kuř mu péro."
Jdu do dřepu a beru do pusy péro cizince, kterého mi Pán vybral. Je slušně vybavený, to je rozhodně dobrý začátek. Vnímám, jak Pán chodí okolo nás a dívá se.
"Nebudeš na ni stříkat."
oznamuje cizinci.
"Rozumím."
"Nebudeš stříkat vůbec, dokud ti to nedovolím."
"Dobře."
Pak mě vyzývá, abych si k tomu stoupla. Dráždí mě prsty a mezitím kontroluje jestli ho kouřím správně. Snažím se, ale po chvíli mě začínají dost bolet záda z té neobvyklé pozice. Napomenutí na sebe nenechává dlouho čekat, když polevím. Cizinec je ale evidentně spokojený, jeho péro je toho důkazem.
"Teď ji ošukáš. Nasaď si šprcku."
velí mu Pán pevným hlasem.
Fascinuje mě, jak přirozeně má situaci ve svých rukách. Oba jsme teď jeho hračky.
Zatímco se cizinec připravuje, opírá mě Pán o okno a stará se o mě. Trvá to déle, než bych čekala. Cizinec bojuje s kondomem, péro ho neposlouchá. Omlouvá se. Zřejmě není zvyklý plnit rozkazy od dalších mužů. Nedivím se mu. Ještě chvíli to zkouší. Pán je trpělivý, ale vše má svou mez. Cizinec se omlouvá, že se mu to běžně nestává.
"Neřeš to."
odpovídá Pán.
Nakonec to cizinec vzdává a chce odejít.
"Kam jdeš? Nejdřív poděkuj a rozluč se s ní."
dává mu Pán poslední rozkaz.
Cizinec ho plní a pak odchází.
Zůstáváme zase sami. Aniž by se tím Pán nechal nějak rozhodit, pokračuje v činnosti. Za chvíli mám dost. Podepisuje se na mě i teplota vzduchu, která není zrovna vysoká. Slunce zapadlo už před nějakou dobou.
"Smím pokorně požádat o vyslyšení, Pane?"
"Smíš, Čubko."
"Mohla bych kouřit Vaše péro?"
"Dobře."
Sesouvám se dolů a beru ho do pusy. Ještě chvíli trénujeme deepthroat než mi Pán nechá úplně volné ruce. I když vím, že jeho uspokojení přichází v mnoha podobách, a orgasmus je jen jedna z nich, pokaždé se snažím dotáhnout to do konce.
"Už budu."
upozorňuje mě.
Nepolevuji, a má snaha brzy přináší ovoce. Cítím, jak se mi jeho sperma rozlévá na jazyku. Moje zvrácené já by to všechno chtělo spolykat, ale nezvládám to. Stále bojuji s dávicím reflexem, který je silnější než moje úchylné myšlenky. To všechno v důsledku jedné události z minulosti... Jsem na sebe naštvaná a stydím se, že jsem to zase nezvládla. Ale nenechám se odradit. Stejně to příště zkusím znovu.
Pán mi odepíná obojek a pomáhá mi se obléct. Jsem ráda, že jsem si vzala dnes i bundu. Uklízíme výbavu do kufříku a vyrážíme zpět k autu. Noc je ještě mladá a my máme před sebou dlouhé povídání o událostech dnešního večera.