Jak velká prsa jsou moc?

Ahoj, já jsem pětačtyřicátník Jiří a mám definitivně krizi středního doletu. Mezi mé zvláštnosti patří to, že nosím prsa. A to ne ledajaká prsa. Rovnou velikost Z, největší, která se vyrábějí. Což o to, nosím je, i když transka nejsem. Proč je nosím, i když transka nejsem? To je dlouhý příběh. Povoláním jsem učitel na střední škole. Učím ekonomii. Jednoho dne jsem studenta opravil, že existují pouze dvě pohlaví. A nic mezi tím. A že není ženská s penisem, ale chlap s kozama. Nečekal jsem, jakou vlnu vášní to spustí, a začal jsem od vedení dostávat docela kapky. Hrozil mi pak vyhazov na paragraf. Netušil jsem, co mám dělat. Svoji práci mám rád. "Juro, to bys musel být ženská, aby ti to prošlo říkat!" Řekl mi kolega z legrace u piva. Něco na tom bylo.

Přišel jsem domů úplně nadranc. Asi jsem zrovna neměl jít kolem šatníku mé manželky. "No to je přece ono!" Řekl jsem si, když jsem se viděl v zrcadle poté, co jsem některé její hadry vyzkoušel. Na to, co jsem chtěl udělat jsem se musel posilnit chlastem. Přišel jsem do práce celý v dámském. Ještě to chtělo doladit parukou, kterou jsem si koupil po cestě. Kupodivu, mi rychle přestaly vadit udivené pohledy. Vlastně jsem je začal ignorovat. "Jdu vám oznámit, že podstupuju tranzicí! A odvolávám to o dvou pohlavích, to jsem řekla jen kvůli sebezapírání."

Řekla jsem udivenému řediteli a vedenícelé obchodní akademie, když mi chtěli osobně podat výpověď. Docela se zarazili. Teď jaksi nemohli. Dny plynuly v týdny a já postupem času zatoužila po pořádném poprsí, než byly vycpávky ponožkama. "Vůbec nevím, jak se to stalo, ale narostlo mi to přes noc! Asi něco s mými hormony XX." Nechtělo se mi dále svůj vzhled komukoliv vysvětlovat. No a co, že jsem si vybrala prsa velikosti Z s váhou dvacet kilo, které se nikam nevejdou. Po tom může být každému šumák!

Já jsem teď transka, tak si klidně můžu chodit v tom pro někoho krajně nevhodném oblečení, kde mi přes blůzu, která pojme ty obří kozy prosvítají bradavky. No stěžovali si, úplně všichni mimo vedení školy, že je to moc rozptyluje a jestli bych se nemohla vrátit k menším prsům. No, nemohla, když mi takhle narostly přes noc. Ráda bych něco menšího a decentnějšího a míň kilového. Dávali stížnosti přímo řediteli, ale ten jim řekl, že škola nemůže dělat nic. Ale vůbec, vůbec nic.

Tak jsem dále chodila do práce a sem tam našla něco, čím svůj vzhled vylepšit,aby na mě mohli jiní oči nechat. Covid jim přišel úplně vhod, takže mě uklidili domů. Všichni byli šťastní, než jsem zase měla nastoupit do výuky osobně. Navrhla jsem proto, že můžu zůstat doma, ani tak moc neučit, ale brát výplatu. Souhlasili...