Kamenná tvář

"Zvu Tě tímto na pokerový turnaj. Bude probíhat v pronajatém salónku v baru Topas. Začátek v sobotu ve 20:00. Účast povinná a bez závazků. S sebou dostatek peněz, optimismus a nezapomeň - kamennou tvář."

Tento email jsme dostali všichni. Byli jsme parta šesti kluků, znali jsme se léta. Společně jsme procházeli životem už od středoškolských studií, byť se naše setkávání stávala méně a méně častějšími. Znáte to - rodiny, pracovní vytížení, stále méně volného času. Ale sem tam, čas od času, se zadařilo a my se dokázali sejít. Jako teď.

Trousili jsme se postupně. Když jsem vcházel do baru, u jednoho ze stolů již seděl Richard. Jako vždy, v saku, s tabletem, nagelovanej. Z nás všech to dotáhl nejdále. Alespoň co se týče kariéry. Bankovní sektor, manager jednho oddělení. Prostě kravaťák. Rodinu však neměl, vlastně ani stálou partnerku. Jeho krédem bylo Užij si dokud můžeš. A na paty mu šlapalo jeho druhé oblíbené Ohni co dýchá.

Sedl jsem k němu, objednal si pivko. "Kde jsou ostatní?". Nevěděl. Měli jsme však skoro hodinový náskok, takže jsme neplašili. "Já nic nevím ani o tý akci, jen jsem dostal mejla. Vše je z hlavy Gusty". To znělo více než slibně.

Gustav byl takový nekorunovaný šéfík naší party. Ne, že bychom jej poslouchali, ale měl přirozenou autoritu. Už jen díky vzhledu. Prostě stodvacetikilovej chlap s dvěma metry do výšky už nějaký ten respekt má. K nám se choval jako k rodině, ale běda všem, kdo by se s ním pustili do křížku mimo náš okruh, nebo dokonce měl něco proti nám ostatním. Gusta byl stejně jako Richard bez stálé partnerky. Ale nikdy nebyl sám. Kolem něj se točila spousta mladých holek, podezírali jsme jej, že kolikrát i placených. Gusta v tom uměl chodit. Ve všem. Nikdo z nás jej nikdy neviděl pracovat, přesto se topil v penězích. Raději nevědět, kde a jak je získával. Vzhledem k tomu, že Gustav vše zorganizoval, bylo nám jasné, že dorazí poslední.

Zanedlouho vešel Pavel. Vysoký kluk s vlasatou kšticí. Hned po škole hodně cestoval, byl nosánkem trošku nahoru, ale takový prostě byl a tak jsme jej brali. Kolikrát jsme ho museli pár trefnými narážkami vrátit na zem. Ve svém jádru to byl hodný kluk, průměrně inteligentní, se snahou bavit společnost. Byl již nějaký pátek zadaný, ale neklapalo mu to. Přisedl, objednal si jako vždy svoji whisku a připojil se do debaty.

Krátce po půl naklusali Jirka s Láďou. Ti dva byli nerozluční. Bydleli spolu v pronajatém bytě, aby ušetřili na nájmu. Jirka byl při těle, plešatý. Rozhodně z nás vypadal nejstarší, byť nebyl. Na holky měl vcelku smůlu. Žádná s ním nevydržela, moc zkušeností se ženami neměl. Neuměl s nimi jednat. Jakmile se k němu nějaká přitočila, zrudnul, koktal, v nejlepším případě ji ještě polil drinkem při představování. Prostě náš ňoumík a terč věčných vtípků. Bral vše sportovně a smál se s námi.

Láďa byl rozvedený. Vlastnil jakž takž prosperující půjčovnu filmů. Moc toho nenamluvil. Dokud se neopil. Pak byste ho sotva zastavili v jeho sáhodlouhých vypravováních.

Gustav samozřejmě dorazil přesně v celou. "Tak panstvo, naše jízda začíná", otevíral se smíchy salonek, kam jsme měli přístup jen my. Vstoupili jsme do něj. Uprostřed byl obrovský kulatý stůl, kolem něj šest židlí. Bílý ubrus dopadal až na zem. Hned vedle byla přistavena pípa se soudkem. Na každém místě již byl připraven čistý půllitr. Každý si vybral své místo. Gusta se ujal slova: "Vidím to takhle, dáme nějaký piváky, na desátou rozdáme karty, klasika jako vždy. Akorát chlapi, trénujte kamennou tvář, víte jak, pokr fejs, budete ho potřebovat". Nechápavě jsme se na něj podívali, ale nic neupřesnil a všem nám načepoval.

Debatili jsem o všem možném. O fotbale, o politice, o ženskejch. Prostě klasika, když se u jednoho stolu sejde banda chlapů. Pivko nám příjemně stoupalo do hlav a z výrazů všech okolo jsem poznal, že náladičku už máme všichni.

Ozvalo se zaťukání. "Áááá, tak hra nám začíná", rozzářily se Gustavovy oči. Do místnosti vstoupila mladá dívka. Mohlo ji být tak dvacet. Atraktivní štíhlá černovláska. její modré oči skákaly z jednoho na druhého a na rtech ji hrál úsměv. Pozdravili jsme ji sborově. Kam ji posadíme, prolétlo mi hlavou. Židle pro ni připravena nebyla. Gusta si všiml mého rozhlížení a pochopil. "Dealerka stojí", zvolal a podal jí karty. "Kluci, je to jednoduchý. Rozdá nám párkrát. pak už si budeme dávat karty sami. Klasický pravidla, jen jedno navíc dneska. Prostě, ať se děje co se děje, pořád kamenná tvář, poker face, jasný? Kdo se prozradí, ten vypadává. Kdo na něj upozorní, že se ksichtí, získává jeho vklady. Pokud to bude ale chybný, tak vypadává ten kdo špatně uhádl a vklady jdou tomu druhému. Ale bacha jo, ne že se tady bude dít to, že se budem ksichtit naoko. Prostě pokr face." Gustav se usmál. "kamenná tvář, hoši...kamenná tvář", zdůraznil poslední dvě slova a dolil všem pivo.

Černovláska se představila jako Andrea. Rozdala karty a nechala nás hrát. První hra mi vůbec nesedla. Nic, prostě nic, prázdná ruka. Druhá už byla lepší. Co lepší, trojice a výhra ke mě. Hromádka žetonů přede mnou se zvětšovala, zmenšovala, hra plynula a pivo ubývalo. Atmosféra byla úžasná. Najednou se Gusta postavil a zavelel. "Chlapi, stáhněte kalhoty, teď teprve začne pořádná hra". než stačil vypustit poslední slovíčko, jeho kalhoty byly u kotníků. Jeho polonaběhlý pták se bimbal nad deskou stolu. Znovu se posadil se šibalským výrazem ve tváři. Bez jakéhokoliv přemýšlení jsme udělali to co on. Když Andrejka vklouzla pod stůl, bylo nám vše jasné. Teď jsme konečně pochopili jak myslel tu kamennou tvář, ta nová pravidla, celou hru.

První rozdání. Na ruce nic. Ksakru, říkal jsem si. Očima jsem lítal po kartách ve své ruce a zároveň po tvářích svých kamarádů. U jednoho z nich právě teď ta mladá holka rozehrává svoji hru. Na nikom nebylo nic poznat. Položil jsem karty a nechal hru dojet beze mě.

Pavel si odfrknul. Že by? Že by teď dostával to pravé potěšení? Tvářil se jako by nic. Nebyl jsem si jistý. Už už jsem chtěl zahlásit jeho jméno, když v tom syknul Jiří. Tak sakra kterej? Oba sotva. Nebo se už přesunula?

Nové rozdání. Dvě dvojice hned na ruce. No šupa. Zvyšuji sázku. Tváře všech stále kamenné. Najednou jsem ucítil pohyb u svých nohou. Penis se mi okamžitě napřímil v očekávání. A přišlo to. Žádné laskání. Pěkně zhurta si mě vzala do úst, začala sát a olizovat mě. Sakra, jak byla šikovná. Měl jsem co dlat, abych ji nevystříkal ústa. Naštěstí brzy přestala a přesunula se k někomu jinému.

Třetí ruka, nic. Čtvrtá, nic.

"Ládík, Ládík", houkal Richard. Láďa zčervenal. Vedle jeho těla se jen mihla ruka a vztyčila palec. Ríša ho odhalil. "Končíš kámo", zahlásil Pavel a udělal ze své ruky podobu pistole a zfouknul pomyslný kouř po výstřelu. Láďa posunul své žetony před Richarda a už už se chystal vstát, když tu opět vyletla útlá ručka, čapla jej za triko a stáhla zpátky do židle. "Hrajem dál", zavelel Gusta. "Přeci neodejde jen tak, oškubanej a plnej ne?" zachechtal se. Netrvalo dlouho a Láďa zavřel oči. Dvakrát třikrát hlasitě oddechl a pak zčervenal úplně. Jen se usmál, natáhl gatě a zmizel. "Budu na baru", zahlásil jen ve dveřích.

Hra pokračovala. Nic. Další ruka, chvilka čekání, full-house. Paráda říkám si. Zvyšuji sázku. Jirka zvyšuje. Vykládáme. Ten parchant má Royal-flash. No nic. A najednou zase ten známý pohyb. Cítil jsem, jak mi olizuje tvrdý žalud. Pak m vzala do úst. Pomalu, celého. Zasunula si mě do krku a chvilku tak zůstala. Povytáhla si mě tak na půlku a jazykem mě dráždila. Panebože, to byla nádhera. Začalo mi tepat ve spáncích. Dost ty potvůrko, dost, prosil jsem ji v myšlenkách. Přestala za pět dvanáct. Jak přišla, tak zmizela. K někomu jinému. Ale ke komu?

Jirka zalapal po dechu. Pavel chtěl křiknout jeho jméno, ale sám Jiří ho zastavil svým konáním. "Doprdele, kurva, chlapi, já prohrál". Čekáme na ruku, ruka nikde. Co je? Potem zlitej Jirka vstává a zapíná kalhoty. Začali jsme se chechtat jako pominutí. Ten vůl se udělal, aniž by u něj zrovna byla. Atmosféra, představy, a bylo...Nemohli jsme se utišit. Smála se i Andrea. Její smích zpod stolu zřejmě nešel zastavit. Chudák, bylo mi Jiřího líto. Špitl cosi o baru a zmizel. Ještě notnou chvilku nám trvalo, než jsme byli vůbec schopni znovu nasadit své kamenné tváře a hrát dále.

Jakmile jsem dostal karty do své ruky, zase byla u mě. Richard s Pavlem na mě upřeli své pohledy. Začal jsem si na ruce prohazovat karty a dělal že nic. Naštěstí opět přestala dřív, než to se mnou začlo mlátit. Byla opravdu šikovná a nedivil jsem se, že Ládík vypadl tak rychle. Sám jsem měl co dělat. Sakra, kde ji ten Gusta objevil.

Hry ubíhaly. Gusta se napil piva. Zrovna jsem na něj koukal, když bouchl kartama o stůl. "Seru na to kluci", zvolal. Odsunul se trochu dále od stolu a vnořil své pracky pod něj. Bylo vidět jak chytil Andreu za vlasy a začal přirážet vstříc jejím ústům. Zvrátil hlavu dozadu, zavřel oči a začal sténat. Pak udělal několik rychlých pohybů, vytáhl jej z její pusy a postříkal jí obličej. Odrfkl. "Ty kráso, ty jsi fakt dobrá", pochválil jí. Vytáhl z kapsy kapesníky a podal jí je pod stůl. Vstal. Rozdělil své žetony mezi nás tři. "Takže na baru", zahlásil nám již známou větu. otevřel dveře a od baru se ozval hurónský smích. Začal se chechtat taky a vyšel ven ze salonku.

Další kolo. Dva králové. To vypadá dobře. A zas tady byla. Znovu jsem ucítil její špičku jazyka na svém ocase. Olizovala mě. V mém péru zběsile tepalo. Strašně jsem to už chtěl. Ale zas jsem nechtěl prohrát. Musím to vydržet. Přišel mi třetí král. No kurňa. Vzala mě celého do svých úst. Pevně mě sevřela rty a já cítil každý pohyb co udělala, jako nikdy předtím. Začala sát. Uff, uff...ještě ne....ještě chvilku....Čtvrtý král. Kurva já mám čtveřici, zajásal jsem. Pavel se na mě upřeně podíval. Studoval mé mimické svaly. Nepouštěla mě ze svých lačných úst. Začalo mi cukat v tříslech.....Ještě sekundu, dvě, tři....dohrát tuhle hru....musíííím...přemlouval jsem sám sebe. "Dani....", zaslechl jsem první dvě slabiky svého jména. Zbytek mi zmizel, jak se má mysl utopila ve vlnách rozkoše. Narazila si můj úd až do krku. Ucítil jsem pevné sevření a explodoval...tohle už nešlo vydržet. Zavřel jsem oči a nechal svůj vrchol odeznít. ještě chvilku mě sála, aby si vzala vše co jsem dával. Vedle mého boku se objevila ruka s palcem nahoru. Kluci se začali smát. "Kurva chlapi, měl jsem čtveřici..." zasmál jsem se a plácl s otočenýma kartama na stůl. "Ale tohle za prohru stálo". Odsunul jsem žetony k nim. "takže budu...vy víte, volové". Zaplavila mě vlna euforie. Zavřel jsem dveře a nechal kluky dohrát jejich hru.

Stáli jsme u baru a popíjeli. Trvalo to vcelku dlouho, než se otevřely dveře od salonku. Čekali jsme kluky, ale místo nich se jimi prosmýkla Andrejka. Usmála se na nás, mrkla na Gustu a zmizela v sobotní noci. Zanedlouho se objevili i Ríša s Pavlem. "Ty kráso, to nešlo vydržet", zašveholil Pavel. "Tady máte zpátky vklady, parchanti", Richard nám podával hromádku všeho, co jsme vsadili. "Tak snad někdo vyhrál, ne?", zahučel Jirka. "No ty nééé, ty samovýrone" zahlásil Gusta. Začali jsme se smát. "Vyhrála Andy", řekl Pavel, jen co jsme se uklidnili. "Takže je to vlastně její, tak jí to dej". Přesunul vše před Gustu. "Nebojte kluci, ta dostala a dostane ještě dost", usmál se. "Tak ale kdo teda vyhrál?". Pavel s Ríšou na sebe mrkli. "Nooo, klucí, jak to říct. prostě, my to nevydrželi, ona byla také už pěkně rozparáděná", odpovídal Pavel. "No prostě jsme ji nakonec ošukali", dodal Richard.

No prostě...no prostě jsme spolu opět jako jedna banda strávili jeden zajímavý večer. Popíjeli jsme až do rána. Při loučení jen Gusta povídá: "Kluci, hlídejte emaily." Podívali jsme se na něj. "Příště máme chatu".