Ženy bez mužů 2

Stalo se to tak rychle.... než jsem se nadál, měla šaty dole. Krásné plné tvary, chlupatá buchtička k zulíbání, a prsa velká tak, že by se mi ani nevešli do dlaní. Nahá kráska mě strčí do seníků, hbitě mi rozepne knoflíky vojenských kalhot a stáhne mi je ke kolenům, stejně jako mé spodky. Než stihnu něco namítnout, chopí se mého penisu.

„Uvolni se vojáčku, užijeme si to oba.“ Vysloví z našpulených rtů a zkušeným pohybem ruky, mi dráždí penis tak, až se celý naplní krví.
„Velký a tvrdý.... takové mám ráda.“ Šeptá dívka vzrušeně a silou mi tiskne ptáka v dlani, jako by zkoušela jeho pevnost.
„Já... budu muset brzy jít.“ Snažím se namítat ale ta plnoštíhlá dívka zcela ignoruje mé slova a bleskurychle si mě osedlá.
„Kam bys chodil, když ti tak krásně stojí?“ Vyřkne a obkročmo dosedne na můj klín, váha jejího těla mě vtiskne hlouběji do sena, které zaštípe na mých holých půlkách. Ptáka trefí do své štěrbinky na první dobrou. Zajel do její zmáčené jeskyňky, jako by byl pro ní stvořen a ona slastně vyjekne vysokým hlasem. Rázem už ta plnoštíhlá kráska poskakuje na mém klíně. Kozičky se jí natřásají a pleskají o mé dlaně které k nim natahuji abych je obtěžkal a promnul. Její rychlé tempo nám oběma dělá moc dobře, což je slyšet na hlasitém projevu slasti, vycházejícím z jejího hrdla. Jsem trochu nervózní, nechci aby nás každý slyšel, jelikož jen co se udělám, mám v plánu se bleskurychle vypařit.

„Tišeji prosím, tišeji.“ Snažím se usměrnit hopsající dívku a nervosně se ohlížím k pootevřeným vratům stodoly. Její štěrbinka mi dráždí a masíruje ptáka, to samé dělá můj pták její mlaskající štěrbince.
„Tahej mě za kozičky... pořádně mě štípni do bradavek.“ Žadoní slastně během rychlé jízdy a já její prosbě vyhovím.
Sevřu její bradavky mezi prsty, silně je stlačím a pořádně za ně zatahám. Dívka vykřikne, prohne se a vyčerpaně se opře dlaněmi o můj hrudník. Její nepřítomný pohled a pulsující kundička mi prozradí, že se právě udělala.
„Ach bože... Ach boooože...“ Vysloví během prudkých nádechu a zvolní své tempo.
Ani já nezůstávám pozadu a za pomoci pomalejšího tempa jenž čerstvě udělaná dívka udává, se udělám též.
Rukama svírám měkké boky krásky a nechám svůj klacek stříkat hluboko uvnitř její teploučké jeskyňky.
„Ufff... tedy vojáčku... nadělil jsi mi tam pořádnou dávku.“ Sdělí mi kráska poté co si odsedne a hrstí sena si utírá sperma, které jí vytéká z kundičky.

„Jak se vlastně jmenuješ?“ Ptám se udýchaně.
„Beata. Jen tak mimochodem, máš čím zaplatit vojáčku? Já tyhle věci nedělám zadarmo.“ Vyřkne tonem, jako by mi prokázala službu.
„Já... nemám žádné peníze.“
„Co? Vám snad neplatí žold?“ Ptá se překvapeně a natahuje si na sebe zpět své šaty.
„Jsem v armádně teprve pár dnů. Žold ještě nemám.“ Odpovím a nasoukám se zpět do svých kalhot.
„Hmmm. Nevadí... zaplatíš mi protislužbou. Mám u místní šenkýřky nějaký dluh, pomůžeš mi ho splatit. Pojď se mnou.“ Vyzve mě dívka, která mě chytne za ruku a táhne mě sebou.
„Šenkýřka je už dlouho sama. Jejího muže odvedli mezi prvními. Potřebuje mužskou náruč.“ Spustí Beata když mě vede po cestě do vesnice.
„Co? Chceš abych jí pomiloval?“ Ptám se překvapeně.
„Ano. Na víc se o tebe jistě dobře postará. Teplé jídlo a vychlazené pivečko tě nemine. Když jí to dobře uděláš, dá ti možná i něco na cestu.“ Beata mě svými slovy přesvědčí. Když procházíme vesnicí, mnoho žen a dívek překvapeně hledí na to, jak si Beata vede za ruku muže. Povýšený výraz důležitosti v její tváři se nedá přehlédnout. Nakonec se zastavíme u velkého stavení, jehož součástí je i hostinec. Pár metrů od něj, věší prádlo rusovlasá čtyřicátnice plných tvarů.

„To je ona. Hezká vid?“ Šeptne mi do ucha Beata.
Souhlasně přikývnu a v tom si nás paní šenkýřka všimne. Když spatří muže v uniformě, zarazí se.
„Ahoj Beátko. Koho mi to sem vedeš?“ Ptá se zvědavě a položí do trávy proutěný koš s prádlem.
„Tenhle vojáček, by za mě rád splatil dluh, ale peníze nemá. Víte jak to myslím že?“ Vysloví Beata a mrkne na šenkýřku okem, ta si mě změří pohledem a na rtech se jí objeví mlsný úsměv.
„Jistě... jistě. Mohu znát tvé jméno mladíku?“ Ptá se šenkýřka jenž kráčí směrem k nám.
„Norbert.“ Představím se a mohu oči nechat v napěchovaném dekoltu šenkýřky, z něhož se dmou dvě obří ňadra nad nedbale dotaženou šněrovačkou.

„Snaž se. Já si tě pak najdu.“ Stihne mi špitnout do ucha Beata, která se nenápadně vytratí a nechá mě tu s šenkýřkou samotného.
„Jistě máš hlad Norberte. Pojď něco ti připravím.“ Pozve mě šenkýřka k sobě a s vrznutím otevře dveře hostince.
Poděkuji a vklouznu do prostorné světnice v níž se nachází zhruba 5 dřevěných stolů s lavicemi.
„Někam se posaď. Hned budu u tebe.“ Vyzve mě šenkýřka, která mě už svléká svým mlsným pohledem.
Posadím se hned k první lavici a opřu se lokty o stůl. Cítím se trochu zvláštně. Nejdřív si mě osedlá šílená ženština ve stodole, poté mě předhodí nadržené šenkýřce. Do mého plánu rychlého útěku to příliš nezapadá. Utekl jsem od svého pluku a je možné, že mám v patách pátrací oddíl. Nic méně jsem po dvou dnech útěku již řádně vyhládlý a nehodlám se vypařit dřív, než si pořádně nacpu břicho.

Pár desítek minut čekání, si krátím občasným zíráním z okna a bloumáním po světnici. Vůně vařeného masa brzy zaplní vzduch okolo mě. V ústech se mi sbíhají sliny, nedočkavě se posadím na lavici a po chvilce vstoupí šenkýřka, která nese v jedné ruce dřevěný podnos s voňavým uzeným masem a v druhé dřevěný korbel, jehož vršek zdobí nadýchaná pivní pěna. Vše postaví přede mne na stůl.
„Děkuji. Voní to úžasně.“ Pochválím jídlo a chystám se odříznout si kus masa přiloženým nožem ale šenkýřka mě zastaví.
„Já sama.“ Vysloví, uchopí nůž, kterým odřízne tenký plátek šťavnatého uzeného masa. Plátek uchopí a vmáčkne si ho do úzké štěrbiny mezi svými obřími prsy. Poté se ke mě nakloní a vyšpulí svůj hrudník, abych svými ústy lépe dosáhl na to šťavnaté sousto, sevřené mezi jejími prsy.

Zabořím svá ústa do jejího dekoltu a snažím se rty a zuby vyprostit kus uzeného. Je tam pevně sevřená a tak musím obličej silně zatlačit do hebkých prsou. Šenkýřka slastně vydechne a mě se konečně podaří uchopit zuby kousek masa a vtáhnout ho do úst. Spokojeně přežvykuji a sleduji šenkýřku, jenž ukrajuje další kousek masa. Opět si ho vmáčkne do úzké zamaštěné štěrbiny mezi prsy a vybídne mě k ochutnávce. Scénář se několikrát opakuje a ona mě takto krmí ze svých ňader. Očividně jí to vzrušuje a po pravdě mě taky. Navzdory nedávnému výstřiku, se můj klacek probírá k životu a nadzvedává látku vojenských kalhot. Šenkýřka odřízne další kousek masa ale tentokrát vstane, jednu nohou zvedne a opře se chodidlem o dřevěnou lavici a vyhrne si sukni. Ihned se na mě usměje její chlupatá macatá kundička, do které si vtlačí kousek masa. Polknu své sousto, uchopím korbel a dám si pár lahodných loků. Celou dobu nespouštím oči z kousku masa, jenž jí trčí z kundičky. Odložím korbel ,hřbetem ruky si otřu pěnu z úst, vstanu od stolu a kleknu si na dřevěnou podlahu.

Po čtyřech se připlazím pod nadzvednutou sukni šatů a ústy se přisaji na její puklinu, ze které jazykem jemně vysvobodím kus masa.
Šenkýřka při tom slastně zasténá a pustí sukni svých šatů, která mi přikryje hlavu. Látka se okolo mě rozprostře a já se ocitám v pomyslném ráji kde jsem pouze já a ženský klín. Rychle rozžvýkám a polknu sousto masa a znova zabořím své mastné rty do chlupaté macaté pukliny. Kmitám uvnitř jazykem, poté se zaměřím na poštěváček který nasávám a brnkám o něj jazykem. Šenkýřka sebou trhá, cítím její ruce které mi přes sukni křečovitě svírají hlavu a tlačí hlouběji do svého rozkroku.
„Oh... ty jsi... úžasný vojáček.... moc statečný... mužný vojáček...“ Vpouští slastně z úst a její sténání se rozléhá po světnici.

„Dost... pojď... pojď za mnou.“ Přeruší mé počínání nadržená šenkýřka a odvádí mě do své světničky kde se nachází široká manželská postel. Nedočkavě povoluje šněrovačku a stahuje sukni. Poté mi pomáhá s knoflíky mé uniformy kterou ze mě doslova strhne.
Vyleze na postel a klekne si na čtyři. Její obří cecky se prověsí dolů a já si pohledem vychutnávám její krásně tvarované tělo a vyšpulený zadek. Mezi mírně rozkročenými stehny se na mě usmívá její pootevřená macatá kundička která je promazaná tukem z uzeného masa. Klekám si na postel za tu překrásnou boubelatou dámu a chytám ji za její měkké boky.
„Ach ano... vojáčku udělej mi to.. nám oběma...“ Žadoní nadrženě rusovlasá šenkýřka a nedočkavě se tiskne zadkem na mou tvrdnoucí kládu. Čapnu ptáka u kořene, navedu ho přesně tam kam patří a pomalu zasunu. Táhlé zasténání a hluboké nádechy šenkýřky, lahodí mým uším. Neztrácejíc čas přirážím a pevně si jí přidržuji. Pleskavé zvuky a vrzání staré postele se mísí s mými nádechy a sténáním nadržené ženy, která zaboří obličej do polštáře, aby jí neslyšela celá vesnice. Nekompromisně přirážím do macaté kundičky a divám se na to jak se její plné tvary natřásají v neúprosném tempu.

Nevím proč ale pro boubelky jsem měl vždy slabost. Vzrušuje mě, když je ženské kus a miluju když cítím v dlaních krev a mléko kamkoliv sáhnu. Nerad bych se udělal dříve než ona. Stále čekám na jakýkoliv projev jejího orgasmu ale neslyším nic než opakující se sténání tlumené polštářem. Stále pevně drží nastavenou kundu a snáší mé stále se zrychlující tempo přírazů. Plesk! Plesk! Plesk!
Slastně vydechnu, můj klacek zapumpuje a vystříkne do macaťoučké kundičky první horkou dávku semne. Pevně se k šenkýřce přitisknu, ta křičí blahem do poslintaného polštáře. Brzy na to procitnu z několikavteřinového orgasmu a vytáhnu z ní můj přecitlivělý klacek.
Několik kopanců hustého semne okamžitě vyteče z čerstvě vystříkané kundičky na matraci a šenkýřka se vyčerpaně převalí na záda.
„To je dost že jsi se udělal vojáčku... já už byla dvakrát.“ Vyřkne udýchaně s blaženým výrazem a mě se uleví, že mám splněno.
Nebyl jsem jsem však propuštěn. Zrzule přitáhne mou hlavu ke svým obřím ňadrům a chce abych jí je polaskal. Ulehnu tedy vedle šenkýřky a jazykem dráždím její bradavky. Ta si vychutnává mé něžné dráždění dokud neusne. Potichoučku se zvedám z postele a skláním se pro své věci. Obléknu se a stále pozoruji spící šenkýřku v obavách aby se neprobrala.

Krůček po krůčku se plížím k oknu a modlím se aby dřevěná podlaha příliš nevrzala.
Potichu vylézám oknem, které za sebou opatrně zavřu.
„Kampak, kampak?“ Ozve se za mými zády hlas Beaty a já se leknu, až se mi podlomí kolena.
„Pšššš! Tiše.“ Tlumím hlasitou dívku.
„Říkala jsem ti, že si tě najdu. Mám pro tebe ještě jeden úkol.“ Vysloví Beata, opět mě chytne za ruku a někam mě vede.
„Už jsem splatil tvůj dluh. Musím pokračovat v mé cestě.“ Prohlásím a vyškubnu se jí.
„Prosím. Vojáčku... jen jednu maličkost.“ Hodí smutné oči.
„Jde zase o sex? Jestli ano... předem říkám, jsem naprosto vyždímaný. Už se mi ani nepostaví.“
„Neboj, na tohle ho nebudeš potřebovat. Mám totiž nejlepší kamarádku Anežku moc hodná a hezká holka. Její kluk byl pitomec, který se jí nikdy pořádně nevěnoval. Mohl by jsi jí trochu pomazlit a poté polaskat její jeskyňku ústy a prsty.“
„Dobře udělám to, ale pak už mi dáš pokoj.“
„Slibuji že ano.“

Společně s Beatou kráčíme k roubence na kraji vesnice. Už z dálky vidím jak se z okna vyklání mladá copatá dívka a nedočkavě vyhlíží koho jí Beata přivede. Ta na ní už z dálky mává.
„Juuu. Ahoj vojáčku.“ Usměje se na mě mladá něžná dívka jejíž obličej zdobí roztomile pihy.
„Máma je pryč?“ Ptá se Beata své kamarádky.
„Ano. Sbírá v lese byliny. Bude tam nejméně dvě hodiny jako vždy.“ Přikývne Anežka a rychle běží otevřít dveře do světnice.
„No... tak na co čekáš? Jdi.“ Pleskne mě Beata do zad abych se dal do práce.
Vstoupím do skromné roubenky a pihatá dívka za mnou zavře dveře.
Anežka je moc hezké děvče... Krásná roztomilá holka s pohledem hříšného andílka. Je to přesně ten typ holky, do které bych se snad dokázal i zamilovat, kdybych na to měl více času.

„Tudy.“ Špitne a ukáže prstem do vedlejší světnice. Je tam velká postel na které je přehozená duchna.
Jen co vstoupíme, padne dívka zády na duchnu. V obličeji výraz plný očekávání, pozoruje co budu dělat.
Všimnu si jak pohupuje bosými chodidly jenž jí visí přes hanu postele a tak si kleknu uchopím její nohu a vtisknu jí první polibek na její krásně tvarovaný nárt. Dívka se uchechtne.
„To lechtá...“ Utrousí ale neucukne ani před dalšími polibky kterými kloužu po její bosé noze výš a výš ke stehnu. Anežka si sama vyhrne sukni a ukáže mi svou buchtičku v plné kráse. Ta už nedočkavě čeká na můj jazyk. Anežka roztáhne své nohy a vyzve mě překrásným chtivým pohledem. Já hnaný spěchem a strachem z vojenského pronásledování, rozhodnu se udělat rychle svou práci a zmizet.

Hladově se přisaji na její hříšnou puklinku, jazyk hrubě a ve spěchu vsunu dovnitř a zuřivě ho rozkmitám.
„Ach! Jemněji! Nespěchej! Ach...“ Napomíná mě Anežka a snaží se mě zpomalit během mlaskavých zvuků.
„Prosím pomalu a něžně, no tak vojáčku... vychutnej si mě.“ Zní její prosba. Opravdu něco tak krásného a mladého jako je její broskivčka si zaslouží mnohem více něhy a času. Zvolním tempo a začnu jí svým jazykem hýčkat, tak jak to ještě nikdy nezažila.
Představím si jemnou křehkou tvarohovou buchtu, ze které se snažím vydolovat jazykem náplň, aniž bych poničil těstíčko okolo.
Anežka se hluboce nadechuje a pokaždé v sobě vzduch na několik vteřin zadrží a pak ho prudce vyrazí plic s hlasitým zasténáním.
Její stehna se chvějí a vibrují v blízkostí mých ramen a její prsty škrábou potah péřové duchny a občas si dlaní překryje ústa, aby tlumila své vlastní nářky. Ten nádherný sténavý zvuk, bych vydržel poslouchat věčnost ale bohužel tolik času nemám a tak k jazyku přidám i můj prst. Nedělám to poprvé, dobře vím jak rychle udělat ženu.

„Vo vo vovo vojáčku!“ Vykoktá copatá dívka překvapeně když do ni zasunu svůj prst. Mírně se nadzvedne zalapá po dechu, pak prudce dopadne zpět na záda a doslova zapláče slastí. Opravdu její očí vlhnou od slz a její výraz malé uplakané holčičky je přímo dojemný.
„Co mi to děláš!? Co je to!?“ Táže se zmateně se zaslzenýma očima a její výraz se mění v čiré překvapení. Její první orgasmus právě zažehl plamen uvnitř jejího těla. Už žádné dotazy pouze křečovité svíjení a sténavý pláč. Stehny drtí mou hlavu uvězněnou v jejím rozkroku a vůbec o sobě neví. Ten její kluk musel být vážně prevít když do teď nevěděla co je to orgasmus. Polituji v duchu Anežku a naposledy polknu její specifickou chuť. Poté stehna povolí a já pomalu vytáhnu jazyk s prstem z její tepající mušličky. Dlaněmi si otírám mokré ústa a divám se na krásnou roztomilou holku která se vzpamatovává ze svého prvního orgasmu. Opravdu je moc krásná a moc rád bych jí tohle dělal celé dny ale bohužel musím rychle odejít.
Rychle opouštím roubenku. Venku se několikrát rozhlédnu jestli tu někde nečíhá Beata. Když je vzduch čistý, rychle přidám do kroku a mizím co mi nohy stačí.

Nemohu tomu uvěřit. Čertovice jsou daleko za mými zády a Beata nikde. Zdá se, že jsem se konečně dostal z toho ženského pekla.
„Vojáku prosím potřebuji tvou pomoc!“ Zní naléhavý hlas mladé plavovlasé dívky.
„Má kamarádka Jasmína se topí, prosím honem, pomoz jí.“ Naléhá dívka a já jí ihned poklusem následuji k nedalekému rybníku.
Skutečně vidím rozvířenou vodní hladinu, o kterou chaoticky plácají dívčí paže. V rychlosti se vysvléknu z uniformy i spodního prádla a skočím do rybníka za tonoucí dívkou. Jen co k ní doplavu, ovine kolem mých ramen své paže a sevře mé boky svými stehny.
„Mám tě vojáčku.“ Vyřkne usměvavě nahá dívka a já pochopím, že to byla všechno pouze lest. Mladá kráska přitiskne mokré rty k mým a stále nepolevuje ze svého sevření. Já musím šlapat vodu a pádlovat rukama, abych nás oba udržel nad vodou a ona během toho vsune ruku pod hladinu a snaží se nahmatat můj penis. Je to neuvěřitelné ale i po té vší dřině se opět plní krví a nabývá dívce v dlani.
Druhá dívka skočí do vody a plave za námi. Netrvá dlouho a cítím její polibky na mých zádech.
„Vojáčku uděláš nám to oběma, nebo tě tady utopíme.“ Šeptá snad pouze žertem do mého ucha které mi jemně přikousne.
„Nemůžeme více ke břehu? Sotva se držím nad vodou.“ Vypustím z úst, ze kterých vyplivnu vodu.
„Ne ne... musíš se snažit u břehu by si nám mohl pláchnout.“ Zní nekompromisní odpověď.

Není lehký šukat a zároveň s u toho netopit, když na vás visí dvě holky. Dívka v předu si mě už dávno zasunula do kundičky a přiráží. Druhá dívka mi pomáhá držet se nad vodou. Kope nohama a drží mě za boky abych se nepotopil, zatímco si její kamarádka užívá.
Sem tam občas si loknu a vykašlu vodu ale dívky mé problémy příliš netrápí. Hnědovláska v předu si užívá mou ztopořenou kládu a zkušené pohyby její pánve nám dělají moc dobře. Drží mě však za ramena a tím jak se ke mě přiráží mě trošičku táhne pod vodu. Plavovláska vzadu se mě snaží pomáhat, jelikož není v jejím zajmu abych se utopil dříve, než přijde na řadu. Jak živ jsem nezažil divnější sex. Doufám že to nejsou vodní víly jinak to mám spočítaný, napadnou mě dětinské obavy. Hnědovláska zasténá a křečovitě se ke mě přitiskne a oba se potopíme pod vodu. Tam naštěstí dlouhou nevydrží a zapamatuje se ze svého orgasmu. Konečně povolí a oba vyplujeme nad hladinu. Tam mě hned uchopí okolo ramen druhá dívka a rychle mě sevře stehny abych jí neuplaval. Její počínání má za následek že se opět dostaneme oba pod vodu ale brzy se mi podaří vyplout a dostat nás nad hladinu.

„No tak ještě já.“ Prohlásí a zkušeně mě obejme nohama. Kundičku přirazí na mou kládu a ta vklouzne bez problému dovnitř. Hnědovláska teď pomáhá na oplátku své kamarádce a snaží se nás přidržovat. Jak ke mě dívka přiráží vytváříme pohupující se vlnky na hladině rybníku. Tahle holka je u toho dost hlasitá. Vysoký ton jejího hlasu se mi nepříjemně zarývá do ucha. Nejraději bych jí strčil hlavu pod vodu aby už ztichla. Můj pohár trpělivosti právě přetekl.
Uchopím dívku okolo ramen, zaberu a vtláčím jí pod vodu čímž přeruším soulož a konečně se jí zbavím.
„Hej co to ksakru děláš?!“ Pokřikuje na mě její kamarádka, která kuckající plavovlásku vytahuje nad hladinu.
„Nechtě mě už sakra být!“ Křiknu za své záda v momentě kdy vší silou zabírám rukama a zdárně se té dvojici vzdaluji. Na břehu rychle sbalím své věci pod rameno a nahý peláším po lesní cestě.
Po několika minutách usoudím, že nejsem pronásledován a tak si opět navlékám uniformu a nazouvám své vojenské holiny. Jsem právě v předklonu a tlačím svou nohu do levé boty, když v tom k mým uším dolehne prosba.

„Prosím pomoz mi. Myslím. že jsem si poranila kotník.“ Žadoní ženský hlas. Můj pohled spočine na starší ženě opřené o nedaleký kmen a s bolestivým výrazem si masíruje holé chodidlo.
„Ne... už ne... už toho mám dost!“ Zvolám vyděšeně a rychle vyběhnu na lesní cestu. Když si všimnu že o pár desítek metrů dál sedí dva vojenští jezdi na koních. Začnu na ně volat a mávat pažemi.

„Tady! Halo vzdávám se!“ Muži na koních se otočí a přicválají ke mě.
„Kdo jsi?“
„Jsem dezertér, přiznávám se. Hlavně mě už zatkněte.“ Prosím zoufale vojáky a ohlížím se přes rameno k houští kde je raněná žena.
„Hahaha... tak to vypadá, že tady někdo narazil na ženský z Čertovic.“ Zasměje se jeden z dvojce mužů a seskočí ze sedla aby mi mohl spoutat ruce.
„Jo mladej... tomuhle místu se každý chlap vyhýbá. To si udělal chybu.“ Dodá ten druhý a oba se smějí, až se jejich ozvěna rozléhá po okolním lese.

Konec