Přesčasy

Pozdní páteční odpoledne. Jsem poslední v kanceláři, ostatní kolegové už si dávno někde užívají volna. Před víkendem musím dodělat jeden důležitý projekt. Už jsem na to sám. Ale nedá se nic dělat, musí to být. Naštěstí už se blížím ke konci a myslím na víkend. Konečně si odpočinu.

Do kanceláře přichází moje šéfová. Lucie, 38 let, krátké černé vlasy, zelené oči, hubená postava, asi 165 cm, prsa tak dvojky, menší zadek. Na sobě má černou sukni nad kolena, bílé tílko s docela velkým výstřihem, černé boty na podpatku a výrazné černé brýle. Pro někoho by mohla splňovat definici milfky.

"Jak jsi na tom? Dnes to musíme dokončit," zeptá se mě. "Ano, já vím, ještě to překontroluju a máme hotovo a můžeme to dnes zabalit," odpovídám. "Super, tak ukaž, jak to vypadá, koukneme se na to spolu," jde ke mně, postaví se za mě, rukou se opře o mé rameno a nakloní se, aby dobře viděla na obrazovku. Když se na ni otočím, tak jí vidím přímo do výstřihu, div že nevidím i bradavky. Nemůžu si pomoct a musím se jí tam prostě dívat, kdo by taky odolal takovému pokušení. Hlavně ale nenápadně, samozřejmě. Chvíli se dívá na monitor a souhlasně přikyvuje. Vlastně stejně jako já, jen já mám trochu jiný zájem. Povšimne si toho, jak civím do jejího nádherného výstřihu. "Ale no tak, vím, že už je pozdě, jsi tu dnes dlouho, ale aspoň to nedělej tak okatě," usměje se na mě, ale zůstává stále ve stejné pozici a dívá se do monitoru. Nezmůžu se na nic jiného než na pouhý rozpačitý úsměv a stočím zrak na monitor.

"Myslím, že už to můžeš odeslat, dobrá práce." Narovná se a lehce se při tom o mě otře prsama. Nevím, jestli to udělala schválně nebo ne, ale úplně mě to odrovnalo.

"Zasloužil bys speciální prémie," rukou mi přejede po ramenu. Pak jde pomalu k oknu, kroutí nádherným zadkem, pod sukýnkou je vidět obrys jejího spodního prádla, krásně zaříznutá tanga. Nakloní se z okna, zadek špulí přímo mým směrem. Pak se otočí, podívá se na mě. "Dneska je hezky, dneska by to šlo." Vážně to řekla? Tuhle jednoduchou lacinou hlášku? Nezdálo se mi to? Ale jo, už je to tak, fakt to řekla!

Jde pomalu ke mně. Nezmůžu se ani na slovo, jen ji pozoruju, jak se krok po kroku blíží ke mně. Dojde až těsně přede mě, ruce si dá v bok. Dívám se na ní nahoru ze židle jako na bohyni. "Tak co, už chceš jít domů nebo tu ještě chvíli vydržíš?" zasměje se a povytáhne si sukýnku trochu výš. "Ještě to tu chvíli snad zvládnu." Polknu.

Chytne mě za ruku. "Pojď," řekne klidně, ale naprosto jasně. Na vedlejším stolu odhrne papíry, vykasá si sukni nad pas a já už vidím její nádherná červená tanga a božský zadek. Stojí ke mně zády, plácne se svižně přes prdelku, pak se otočí, sedne na stůl, nohy roztáhne od sebe, jemně odhrne tanga na stranu. Dívá se mi přímo do očí a jen stručně přikáže: "Lízej!"

Neváhám ani vteřinu, hlavu jí okamžitě zabořím do klína, je krásně voňavá, mokrá, nemůžu se jí nabažit. Začíná se vzrušením kroutit pod mým jazykem, lehce sténá, hlavu mi tlačí víc a víc do klína. Najednou mě chytne za vlasy, vytáhne nahoru, dá mi rychlý a vášnivý polibek. "Omrdej mě," zašeptá mi do ucha. Rychle seskočí ze stolu, otočí se, předkloní, vyšpulí na mě tu její nádhernou prdel, opře se o stůl a vrtí zadkem. Ten pohled nikdy nezapomenu.

Rychle si stáhnu kalhoty ke kolenům, moje tvrdý nadržený péro neváhá a rychle do ní zajede až po koule. Začnu ji divoce šukat, hlasitě vzdychá, heká, přikazuje mi, abych ještě zrychlil, snažím se ze všech sil, držím ji za zadek a krásně zezadu ji mrdám. Pevně se drží kraje stolu, vzdychá jak smyslu zbavená, je vidět, že už každou chvíli bude. Stejně jako já. Z poslední sil ještě několikrát přirazím. Křičí na celý kancl. V péru mi začne cukat. A pak už do ní krásně stříkám, nemůžu to zastavit.

Vyčerpaná klesne na chvíli celou vahou na stůl. A já na ni. Chvíli tak společně zhluboka oddychujeme. Musíme to oba rozdýchat. Zvednu se. Odstoupím kousek od ní. Narovná sebe, narovná tanga a sukýnku. Krátce mě políbí. "Opět dobrá práce. Snaž se a možná budou bonusy častěji." Pak se otočí, ladně odejde z kanceláře, jakoby se nic nestalo.

Už je tomu nějaký ten pátek, co se tento příběh stal, nemůžu na něj přestat myslet, pokaždé když ji vidím, tak si na to vzpomenu. A nejen tehdy. Nikdy už jsme se o tom ale nebavili, nikdy jsme si to nepřipomínali, nikdy už se to ani neopakovalo. A nejspíš ani opakovat nebude. Byl to jedinečný zážitek v jedinečný okamžik. Zážitek na celý život.