Únos část 3

Dojedla a cítila jak na ní jde opravdu šílená únava hlava ji padala a oči se samy zavíraly. Ani nevěděla jak a hlava ji padla na stolek a usnula jako špalek a zahalila ji černo černá tma.
Když zase otevřela oči zjistila. Že je zase potmě. Hlavou hýbat mohla ,ale ruce nohy měla opět přivázané, ne tak těsně jako před tím, ale dost na to, aby se nemohla moc hýbat. Ležela pod dekou a cítila že je i oblečená. „Asi mi zase něco dali do jídla i přes to jeho pokrytecké dušování“ pomyslela si naštvaně“ ale nezbývalo ji než trpně čekat co se bude dít a to ji dovádělo k zuřivosti a tak začala křičet.
„Kde jsi ty úchylnej hajzle!“ Řvala do tmy „Koukej mě doprdele rozvázat!“ „neserte mě!“ ale efekt to mělo tak malý, jak jen to mlže v temné kobce od spoutané ženy mít. Tedy žádný, navíc se zakuckala tak ze se ji z toho až zvedl žaludek a měla co dělat aby se neudusila jak tam ležela na zádech… Netušila co je za den, jestli je vůbec den jestli je v té samé místnosti, byla proste ponořená do tmy bez moznosti pohybu a co hůř, džus a sendviče si žádaly své a Laura potřebovala nutně na záchod začala se zmítat a z úst ji začaly létat ještě horší nadávky než před tím. To už efekt mělo a v místnosti se rozsvítilo a otevřely se dveře, hlavou hýbat mohla a tak viděla jak vchází Petr s jednou z tech dívek které ji omývaly a rozvázaly. Ta nesla něco na podnosu.
Petr si opět vzal židli opěradlem před sebe a přisedl k ní sáhl po jakémsi ovladači a postel se začala zvedat do polosedu. Laura tak zjistila, že je v té samé místnosti jen tam přibyla nemocniční polohovací postel, na které teď ležela.
„Takže Lauro, myslím, že jsi dostala dost času nato, aby sis uvědomila, že nemáš mnoho šancí a bude pro tebe lepší pozorně poslouchat a dělat to, co ti říkám“ Začal Petr opět svým sametovým hlasem, který ji zaujal už tehdy u autobusu.
„Ano Petře, ale prosím tě já teď opravdu nutně potřebuju.. víš kam.. „
Než to pomalu stihla doříct, dostala o d Petra takovou facku přes tvář, až je ji před očima roztančily ohničky.
„Nepochpila jsi!“
„Nikdy mi už neřekneš jménem, stejně není moje! Mluvit budeš jen když ti poručím abys mluvila, nebo když ti položím otázku a vždy mě oslovíš pane! Je ti to už jasné ty kurvo! Nejsi tu totiž nic víc, než špinaví děvka, která bude dělat přesně to co ti poručím!“
Zařval na ní neurvale, skoro jako v těch filmech o americké armádě.
„Ale já…“
Plesk! Přilétla ji další facka na druhou tvář, zoufale se snažila zvednout ruce na obranu, ale nešlo to
„Ano PANE, ne PANE!“
„To je doprdele to jediné, co té tvé tlamy vyjde!“
„Je ti to už jasné“ řval na ní a přidal na každou tvář po jedné facce, už hořely jako při horečce a Lauře bylo do Breku.
„Ano pane“ hlesla...“
„No vidíš ono nám to půjde“
„Chtěla jsi asi říct, že potřebuješ na záchod že jo?“
„Ano, chtěla“ odpověděla Laura a v tu chvíli už tušila… a nemýlila se… plesk plesk!
„Ano co?“
„Ano pane“ vylétlo z ní…
Na to beze slova Petr pokynul dívce, která z podnosu vyndala něco co Laura poznala v nemocnici jako mísu, když tam ležela.
Dívka zručně odkryla peřinu a jemně ji nazvedla pánev a mísu vsunula Lauře pod zadek a odvrátila zrak jako sestřičky v nemocnici (kterou ta dívka asi původně byla, podle toho jak málo zbytečných pohybů u toho udělala).
Ale Petr dál seděl a posměšně na ní koukal.
„No jen se nestyď už jsi nám to tu několikrát předvedla, tak si ulev“
Laura se nažila ale přes to, že měla vše na krajíčku, nešlo to, mlčela a snažila se soustředit a přitom se podívala co má na sobě. Přišlo ji to naprosto absurdní. Na sobě mela bílou košili černou podprsenku kolem pasu černý krajkový podvazkový pás, který držel černé punčochy jak měla přikurtované nohy prsty ji v tom černém nylonu směšně vykukovaly zpoza kožených pout kolem kotníků. Skoro ji to donutilo se usmát a konečně se ji obojí povedlo. Dívka rychle vyndala mísu stříkla do rozkroku sprej, který ho pokryl bílou pěnou a zručně ji umyla nejprve suchým a pak navlhčeným hadříkem. Dokonce kolem ze spreje stříkla osvěžovač a mlčky s tím vším odešla a zavřela za sebou dveře.
Zase tu byla jen s Petrem, kterého začínala nenávidět opravdu z duše. Byl tou nejhorší kombinací na jednu stranu usměvavý sympaťák, sršící vtipem a příjemným hlasem, na druhou stranu surovec a násilník ze kterého jde strach. Tyhle dvě polohy ji v hlavě spolu bojovaly a ona s překvapením zjistila, že neví, jestli ji to vadí, nebo naopak imponuje. Nikdy nic podobného nezažila, natož aby ji nějaký chlap uhodil, to snad naposledy někdy ve školce, ale tam se to tak nebralo. Jinak byla celý život obletovaná energická žena, která i v práci dosáhla poměrně úctyhodného postavení. Když poslední rok dokonce řídila personální oddělení poměrně velké továrny v jejich městě. Chlapi, kteří žádali o práci do její kanceláře chodili s hlavou pokorně sklopenou a čekali, jak ona jako velká šéfová rozhodne o jejich osudu. Chlapi v práci kolem ni poletovali a nosili ji malé dárky, nebyla už nejmladší ale stále vypadala k světu a ráda se hezky oblékala. Takže sem tam s některým z kolegů šla na večeři nebo na skleničku a asi se dvěma dokonce.. no nic nebudu na to myslet. Většinu návrhů včetně samotného majitele celého koncernu firem, pod který továrna spadala zpražila s jeho pozváním tak, že už se na ní příště ani nepodíval a komunikoval s ní jen velmi formálně a s úctou, o které byla přesvědčena, že jí náleží.
Najednou je tady tenhle chlap a chová se ke mně jako ke kusu hadru, a já si najednou nejsem jistá tím, jestli ho mám zuřivě nenávidět, nebo k němu obdivně vzhlížet.
Ale to jak, jsem se sem dostala, a jak tu se mnou všichni zacházeli to jim nikdy neodpustím, běželo ji hlavou během té chvíle, než ta dívka udělala vše co se dělo před tím.
„Ne nezlomí mě, i kdyby mě měl umlátit“
Řekla si.
„Takže všechno v pořádku a můžeme pokračovat?“ Zeptal se Petr
„No asi jo, stejně…“ zkusila Laura odpovědět, ale to už dostala další dvě facky.
„No evidentně s tebou bude víc práce“ Řekl Petr zvedl se a ze stolu, na kterém se chvíli přehraboval, si vzal důtky. Postavil se nad Laudu a čekal.
„Ano pane, můžeme pokračovat“ špitla Laura. Oči či měla plné slz, částečné kvůli bolesti, ale mnohem víc kvůli ponížení, kterého se ji dostávalo.
„Tak já tě teď odvážu, ale neudělej žádnou blbost, rozumíš mi?“
„Ano pane, vlastně ne pane“ Odpověděla zmateně a čekala další ránu, ale petr se jen usmál a šel k jejím nohám, které rychle odepnul stejně tak jako o chvíli později obě ruce.
„V klidu se posaď já budu chvíli mluvit a ty budeš jen poslouchat, je to jasné?“
„Ano pane“
„ V pořádku, posaď se narovnej, se nohy dej k sobě a dlaně si polož na kolena a takhe budeš sedět, dokud ti neřeknu jinak“
Jen asi dvakrát rukojetí důtek upravil její polohu a vypadal že je spokojen.
„Takže teď už jsi snad pochopila, že odpor je marný a bude pro tebe lepší poslechnut jakýkoliv můj příkaz“ řekl a posadil se při tom na stůl kde bylo vyrovnáno mnoho divných předmětů, věci jak vibrátory různých velikostí a tvarů, pouta a tak poznala buď z vlastní zkušenosti, nebo prostě proto, že některým věcem se na internetu proste nevyhnete. Ale o spoustě z nich neměla ni tušení k čemu jsou a naháněly dost strach. Ale Petr si těch věcí nevšímal a pokračoval.
„V naší firmě jsem určen k tomu abych připravoval zboží, moc se neškleb, nic jiného nejsi“ přerušil když viděl jak se Laura tváří. „Prostě zákazník si přeje určitý druh služby a typ dívky, nebo i chlapce, který mu je má poskytovat v naprostém soukromí a utajení, jsou to většinou lidé, kteří nemohou shánět podobné služby v klubech nebo na ulici, potřebují naprostou diskrétnost a jsou ochotni za ni platit, pro tebe i pro mě naprosto nepředstavitelné sumy. Dům, ve kterém jsme je navenek prezentován jako kongresové centrum s velkou zahradou a ubytováním, které zaručuje dokonalý servis pro jakoukoliv konferenci. A věř mi odehrávají se tu i velmi důležité schůzky a kdybych ti mohl říct koho všechno jsem tu hostili asi by ses dost divila. A hostili jsme je jak s našimi službami, tak bez.
Máme tu oddělení na jakoukoliv praktiku, o které jsi kdy na internetu četla, nebo o ní slyšela. Musíme poskytnout naprosto vše. Klientům je víceméně jedno, koho jim přivedeme, jejich požadavky jsou víceméně jen na rasu, postavu řekněme barvu vlasů a požadovanou službu.
Ty jsi ale celkem výjimka. Na tebe jsme dostali požadavek přímo konkrétně včetně jména a adresy. Netuším proč, ale podle soupisu požadavků to bude někdo, kdo tě chce opravdu moc ponížit. Já mám na starosti oddělení BDSM a tak jsi připadla k výcviku pode mne.
Již dávno ke zboží nechovám žádné osobní vztahy a dělám jen to, za co mě platí a nebudu zapírat, i to, co mě baví.
Takže bude pro tebe jen zbytečné bolestivé když se budeš vzpouzet, bránit a podobně. Já mám prostě seznam toho, co tě mám naučit, a s čím tě mám předat klientovi. To je další výjimka, nechce tě mít tady, ale u sebe. To je poprvé co plníme takovou zakázku. Takže začneme těmi jednoduššími věcmi. Jak máš sedět jsem tě právě naučil a musím tě pochválit, celou dobu naprosto v pořádku, teď si stoupni“ Řekl a podal Lauře kelímek s vodou, žízeň asi fakt měla protože ho hltavě vypila a podal mu prázdný kelímek zpět. Ale Petr se ani nenamáhal nastavit ruku a vší silou Lauru plácnul přes levé prso až málem vypadlo z košíčku podprsenky. Jen vyjekla. Upustila kelímek a chytla se bolavé místo.
„Jak se říká ty kurvo, když ti pán dá pití?!“
Přímo zařval.
„Děkuju“
A hned se objevila známá palčiví bolest od důtek tentokrát na zadku
„Děkuju PANE!“
„Nezapomínej na to prosím. Dostaneš za to vždycky a jen nás to bude zdržovat“
„Ano pane, dám si pozor“
A tak ji petr začal učit různé postoje povely kterými se do nich měla dostávat. Ran ubývalo a zdálo se Laura je velmi učenlivá, naučila se i za každou ránu poděkovat.
Po několika hodinách takového výcviku konečně Petr řekl.
„Tak pro dnešek dost! Mám z tebe radost a teď je chvíle pro mě. Stejně to mám na seznamu toho na co tě mám připravit tak lehnout!“
Laura okamžitě lehla na postel ruce způsobně podél těla a vše tak jak se to učili. Petr si vzal ze stoly dvě kožená pouta, každé z nich ji připnul na kotník a secvakl je karabinou. Zůstal stát v nohách a jsem sykl:
„Teď se ani nehni“
Rozepl si poklopec a svého tvrdého ptáka ji strčil mezi chodila a začal je šukat. Tohle Laura ještě nezažila, teprve teď si přišla jako kus hadru ponížená a odsouzená do role hračky o kterou si kde kdo mlže vyhonit ptáka. Ale jak pán řekl ani se nehnula jen polykala svoji hanbu..
Netrvalo dlouho a Petr se udělal mocným výstřikem, asi nelhal, když říkal že ho ta práce baví a celý den oddaloval své vzrušení jeho kapky cítila až na břichu a přísahala by, že jedna dostříkla až někam ke krku. Ale už nechtěla riskovat bolest a bylo ji z toho tak zle že dál ležela se zavřenýma očima v poloze, kterou spolu s jinými dnes celý den cvičili.
Petr ji mlčky sundal pouta, změklého ptáka si otřel do silonek na chodidlech a „Řekl, svlékni se, utři si to a počkej, někdo přijde.“ A odešel a odvezl s sebou ten stolek na kterém byly všechny ty divné věci.
Znechuceně si stáhla zmáčené punčochy a s odporem je hodila do kouta. Sedla si na kraj postele a dala si záležet, aby ani náhodou neseděla tak jak ji to celý den ten prasák učil.
Po chvíle se zase dveře otevřeli a přišel Ringo s tím chlapem z auta, co Laura zapomněla jeho jméno. Oba na době měli nějaké teplákové soupravy a velkou igelitku.
„Měla Jsi být snad svlečená ty děvko“ Vykřikl na ní ten z auta. „Tak dělej, nebo něco zažiješ! Tady máš nějaké věci na sebe“ Řekl, ale ani jeden se neměli k odchodu. Co měla dělat vzdychla si a začala si rozepínat košili a stahovat podvazkový pás, ze kterého už jen visely prázdné podvazky mokré nehutné punčochy ležely v koutě. Když šla nahá k té tašce aby si tedy něco oblékla chytily ji za ruce dvě silné paže toho chlapíka z auta a ze zadu se na ní nalepil Ringo a zacpal ji pusu.
„Teď teprve děvenko ochutnáš, proč jsi sem přijela, zvykej si na to“ řek ji Ringo do ucha, a Laura si vzpomněla čím obšťastňoval tu dívku když byla přivázaná a doufala, že ji to neroztrhne. Rozhodně nebyla jeptiška, ale takového ptáka snad ještě neviděla a jen doufala, že Ringa nenapadne to zakončit jako s tou nešťastnicí. Natrženou kundu přežiju ale udusit se nechci pomyslela jen když ji Ringo povalil na postel břichem dolů tak že na jedné straně ji přes pelest trčel ven zadek a na druhé ji stále za ruce držel Ringo a cpal ji svůj rozkrok do obličeje. Ne, že by Laura nikdy nezažila anální sex, ale vždy to bylo po nějaké přípravě a vždy s lubrikantem a pomalu a s citem. Co ale ten její zadek zažil do se nedalo popsat, on mi tam snad narval kus trubky pomyslela si, než zakřičela bolestí.
„Drž hubu ty kurvo!“ Křikl na ní ten zezadu. „Ringo zacpi ji hubu“
A tak došlo na to nejhorší ucítila v puse něco tak monstrózního, že i když měla chuť kousnout ze všech sil nebyla schopna čelisti k doně ani přiblížit natož sevřít a co hůř cítila jak se ji to cpe až do krku až se ji začalo chtít zvracet a dusit se. Naštěstí ho včas vytáhl a řekl ji nadechni se a připrav se na další, tohle tě do rána musíme naučit, chtěla zavrtět hlavou nebo jinak dát najevo nechuť ale zezadu do ní pořád bušil ten kretén z auta a celou dírku mela v jednom ohni a úplně cítila jak ji kůže kolem dírky musí praskat a téměř cítila jak ji po stehnech teče krev.
„Otevři tlamu a zkus co nejvíc uvolnit krk, stejně tomu neujdeš!“ Tak jen odevzdaně otevřela pusu a čekala, Tentokát už to nebyl takový šok i když pocit na dávení tu byl zase, a hrozné bylo, že se nedalo polknout a cítila jak ji z koutku pusy vytéká čůrek slin snažila se nadechnout ale nešlo to a ji ze zmocňovala panika „Nosem ty krávo, pusou mi ho jen suneš dál do krku“ zkusila se nadechnout nosem ale moc to nešlo, ale pocit dušení na chvílí zmizel a zůstal jen ten z dávení, když ho po chvilce zase vytáhl řekl ji:
„ Vidíš už to bylo lepší, tak nádech a znova! A nezapomeň dýchej jen nosem! A jakmile bude na doraz zkus jakoby říct k to ti pomůže to uvolnit“
I když ho nenáviděla byl ji jeho přístup milejší než ten pták co ji stále provrtával zadek, snad se brzo udělá změkne pomyslela Laura a v duchu to opravila na oba, protože už mela obřího čuráka zase až někde u mandlí. Nosem ji to šlo už lépe a fakt, když zkusila vylosvit k, což se ji pocohpitelně nepovedlo ale citila jak se zadní část hrdla opravu uubolnuje a pocit dávení nebyl tak hrozný jako před tím, pořád tu byl ale jakž takž to šlo.
„Budu pomalu počítat do pěti a pak ho vytáhnu“ slyšela..
„Jedna“
„Dva“
„Tři“
„Čtyři“
„Ááá pět“.
Znělo to jako když vytáhnete korek z lahve když vyjel z pusy ven.
„Milane sakra pohni máme tady práci“
Milan! Debil Milan Kretén, Milan bušilo Lauře v hlavě do rytmu přirážení toho hovada.
Noo tak už ted ho vyndal a slyším jak heká asi si ho hon.. s posledním heknutím ji mezi půlky dopadla teplá sprcha, ale o poznaní menší dávka et od Petra…
„No to je dost“ Pomož mi s ní. Citila jak ji táhnou z postele a Ringo štěkl „Kleknout a mlčet“ zapůsobilo to na Lauru jako na psa a v tu cvili klečela a s rukama na stehnech vlaněmi na horu, jak to celý den cvičili.
„Dobře teď dej ruce za záda“
„Milane pouta, a vypadni“
Za zády Lauře zacvakla kovová pouta a slyšela zaklapnutí dveří.
„Tak teď bude větší klid, a ono ti půjde uvidíš“
Řekl ji skoro konejšivě Ringo.
„Tak áá a uvidme jestli to půjde do šesti co ty na to?“
A už ho tam zase měla.
„Raz“
„Dva“
,
,
No nebudeme to protahovat, dali to patnácti a Laura cítila že to zdaleka není tak hrozné a klidně by to vydržela déle, ale po dnešku byla utahaná a rozbolavělá a postel tak blízko…
A kdo ví co ji čeká zítra.
Co Lauru čeká? No uvdíme až zase zítra…