Z mého života XVI

Poslední rok a půl není doma moc veselo a proto se často uchyluji ke vzpomínání na doby minulé, kdy bylo vše téměř v pořádku. Čím delší dobu prožíváme doma toto ne zrovna šťastné období, způsobené nádorovým onemocněním manželky, tím víc se uchyluji do své minulosti a s nostalgií vzpomínám na události, které provázely můj milostný život, který teď doma a ani nikde jinde nemám. Opět se v mé mysli vynořily vzpomínky na doby dávno minulé a dovolím si jednu ze vzpomínek uvést jako další povídku „Z mého života“. Na tuto vzpomínku nejsem zrovna hrdý, protože jsem se zachoval jako největší hajzl a cynik.

Vzpomínka mě přenesla do jednoho brzkého jarního pozdního večera. Pár dnů před zmiňovaným večerem se mi ozval kamarád z dětství, který se odstěhoval na jih od Brna a začal mě lákat na místní, prý, vyhlášenou diskotéku. Neměl jsem na páteční večer jiné plány, tak jsem účast přislíbil. Okolo desáté večer jsem dorazil na onu diskotéku. Přisedl jsem si ke stolu, kde seděl Honza a nějací jeho kamarádi, jejichž jména a vizáže se mi po tolika letech nevybaví. S Honzou jsme si za ty roky, co jsme se neviděli, měli hodně co povídat a proto jsme se přesunuli k baru, který byl v klidnější části diskotéky. Po hodině co jsme si povídali u baru, mi Honza nenápadně naznačil, abych si všimnul jistého melírovaného koťátka, jak nazval pro mě zatím neznámou krásnou slečnu, která stála u baru nedaleko od nás a roztomile usrkávala brčkem nějaký drink. Prý na mě už hodnou chvíli civí. Nenápadně jsem se podíval tím směrem, kde bylo ono melírované koťátko. Prý koťátko, řekl bych spíš pěkná dračice podle toho, jak vypadala a co měla na sobě. Slečna měla kratičké obepnuté černé šaty do půli stehen, černé silonky a na nohou černé páskové boty s vyšší podrážkou na podpatku. Vršek šatů zdobil velký výstřih, který poskytoval pohled na pevnější kulaté dvojky. Dvakrát jsem polkl na prázdno a vykročil vstříc seznamování. Koťátko se jmenovalo Petra. Petra byla poměrně vysoká štíhlá hnědooká dlouhovlasá slečna. Její nahnědlé vlnité rozpuštěné vlasy, které měla až pod lopatky, zdobil decentní melír. Začal jsem si s Petrou povídat. Netrvalo dlouho a šli jsme tancovat na pomalejší písničku. Poprvé jsem měl možnost ji k sobě přitisknout a nenápadně začít prozkoumávat zadní část její dokonalé postavy. V tu dobu jsem zrovna prožíval období samoty a sexuálního půstu. Nemusím do detailu rozepisovat pocity chlapa, který po dlouhé době svírá v náručí krásnou ženu. Ano, přiznávám, džíny mi v jistých partiích začaly být velmi těsné. Tuhle holku jsem měl v podstatě na lopatě, ale něco mi říkalo, abych brzdil. Její krása i pohled na svět mě okouzlil. I přes její nesporné přednosti jsem učinil rozhodnutí. Nebudu ten, co bude cokoliv iniciovat, nebudu tlačit na pilu. Nechám všemu volný průběh. Nechtěl jsem se bezhlavě zamilovat. Na to jsem v sobě nenašel dost odvahy, proto jsem vše, co bude, nechal na Petře. Večer v Petřině společnosti uběhl rychle a navíc velmi příjemně. Vyměnili jsme si telefonní čísla a rozešli se s klasickou otřepanou frází „napíšeme si“. Když jsem tuto frázi vyslovil, byl jsem přesvědčen o tom, že nebudu ten, kdo bude psát první.

Víkend se přehoupl do pracovního týdne. Přiznám se, Petru jsem vytěsnil z paměti, ale Petra z paměti nevytěsnila mě. V pondělí večer mi přišla SMS s téměř vyčítavým obsahem ve smyslu, proč jsem se jí neozval. Také psala něco ve smyslu, jak na mě celý víkend myslí. Nebyl jsem si jistý, zda obsah SMS myslí vážně, nebo si jen dělá legraci, či jen zahání nudu. Petře jsem odepsal až druhý den s omluvou a výmluvou na nevolnost. Samozřejmě mi nic nebylo. Po mé odpovědi se naše konverzace nečekaně rozběhla na plné obrátky. Co vše jsme si spolu napsali a co si povídali při večerních telefonických hovorech, si s odstupem dvaceti let nepamatuju. Pamatuji si jen na naši domluvu „pátek, stejný čas, stejné místo“. Čím víc se blížil pátek, tím více se mi nikam nechtělo, obzvláště po jednom rozhovoru, kdy se mě ptala, co bych s ní dělal, kdybych s ní zůstal sám. Usoudil jsem, že asi bude pěkně nadržená a nebude vůbec těžké ji ten večer položit na lopatky. Připadalo mi to moc lehké, moc narychlo a navíc to není úplně můj styl. Jak jsem se zařekl, nebudu tlačit na pomyslnou pilu a veškerý průběh nechám na Petře.

Pracovní týden končil s příslibem příjemně stráveného večera. Dorazil jsem s malou kytičkou a omluvou za zpoždění. Petra se mi hned vrhla okolo krku a vlepila mi uvítací, víc než kamarádskou, pusu se zapojením hbitého jazýčku. Takové přivítání jsem nečekal, ale bylo mí víc než příjemné. Ke konci večera, kdy jsme v podstatě po celou dobu našeho setkání od sebe neodlepili rty, mě Petra poprosila, abych jí odvezl domů. Ptal jsem se na cestu, kudy mám jet. Petra byla znalá místních zkratek a navedla mě na účelovou „jezeďáckou“ asfaltovou cestu, po které se dá dojet až do její vsi. V jednom místě mě poprosila, abych zastavil, což jsem udělal. Ještě jsem neměl ani auto zastavené a už se na mě vrhla a začala mě zuřivě líbat a lísat se. Ne, nezdálo se mi to, začala mě přejíždět rukou po naběhlém poklopci. Jemně jsem Petru odstrčil a zeptal se, zda se chce milovat, načež neznatelně pokývala hlavou. Pohladil jsem ji po tváři a navrhnul, abychom si vlezli dozadu, což jsme neprodleně učinili. Petra si mi sedla obkročmo na klín a dala mi přímo před obličej její vnady, které v tu dobu ještě byly uvězněny pod tričkem v podprsence. Neváhal jsem a tričko jsem ji rychle přetáhl přes hlavu. Se sundáním podprsenky jsem nijak nespěchal a pohrával si s jejími pevnými dvojkami přes látku podprsenky. Měla tak nádherná pevná prsa, že i já dolňák jsem si s nimi, po sundání podprsenky, dokázal dlouze hrát, cumlat bradavky, něžně do nich kousat. Petru mé hraní s prsy dovádělo do varu. Při mnutí jejího poprsí mi rty žmoulala ucho a občas do něj něžně kousla, což mě velice vzrušovalo. Cítil jsem její zrychlený dech a poprvé jsem z jejich úst zaslechl slova „miluji Tě“. Po dostatečném hraní s jejími výstavními prsy, jsem ji položil na sedadlo a začal rozepínat pásek jejich džínů, které měla v rozkroku totálně promáčené od její touhy. Džíny jsem z Petry stáhnul i s tangy. Vykoukla mě lesklá úplně vyholená lasturka s pár upravenými chloupky na Venušině pahorku. Krásně voněla a chutnala skvěle. Její naběhlý hrášek přímo vybízel, abych jej jazykem dráždil a palcem prozkoumával krouživými pohyby vchod do její jeskyňky. Petra tekla jak protržený vodovod a u toho krásně vzdychala. Dlaněmi tlačila moji hlavu víc a víc do svého klína. Její sevření povolilo ve chvíli, kdy se celá rozechvěla v bourlivém orgasmu. Vím, co se sluší a patří, když žena dosáhne vyvrcholení a proto jsem ji objal a dlouze hladil. Když se opět vrátila ze světa slastného orgasmu do reality, lehla si na sedadlo a svoji hlavu mi položila do klína. Přes Petru jsem přehodil mikinu, aby ji nebyla zima a začal ji hladit ve vlasech. Neodpustil jsem si, abych si nesáhnul na její prsa, nepodráždil bradavky a občas ji i nepohladil po jejím štíhlém zadečku. Za nějakou chvíli, kdy si odpočnula, mi začala rozepínat pásek od kalhot a vysvobozovat naběhlé péro, které si hned po vysvobození vzala do pusy. Na to, jak byla mladá (ano, byla plnoletá) kouřila tak, že se mi kroutily i palce od noh. Přejížděla něžně jazykem po uzdičce a rty dráždila žalud. Nádhera. Seděl jsem a vychutnával si její luxusní péči o mé přirození. I přes své mládí přesně věděla, kdy má orální dráždění ukončit a nechat mě vydechnout. Ta potvora mě držela na pokraji výstřiku minimálně půl hodiny. Bylo na ní vidět, jak ji to baví. Po dokončení dráždění jejími ústy si sedla obkročmo na můj klín, jedním pohybem si zavedla do své studánky můj stále naběhlý a neuspokojený úd. Netrvalo dlouho a celou svojí dávku semene jsem ji vystříkal do její úzké lasturky. Ještě dlouho jsme spolu seděli v objetí na zadním sedadle a mazli se. Takto krásně jsme se milovali každou volnou chvíli, kdy jsme byli spolu.

Neuběhl ani měsíc a jednoho krásného večera mi přišla od Petry zpráva, která mě rozhodila a v první chvíli jsem nevěděl jak na ni reagovat. Psala mi o svém těhotenství. Měl jsem dvě možnosti. Poslat ji k šípku, nebo se k tomu postavit jako chlap. Zvolil jsem druhou možnost a napsal jí pár slov o tom, že bude krásná maminka a budu moc rád za možnost společně vychovávat naše dítě ve společné domácnosti. Netrvalo dlouho a napsala mi omluvu. Prý mě jen zkoušela, jak budu reagovat. Uspěl jsem na výbornou. Věděl jsem co ještě chtěla slyšet, často mi ta slova říkala i psala, ale já je nebyl schopen vyslovit. Ta slova, která chtěla slyšet, byly „miluji Tě“. Jenže já ji nemiloval. Jen jsem ji využíval na ukojení svých potřeb. V podobném duchu jsme to táhli přes půl roku a ona pořád čekala a doufala v něco víc.

Jak to celé nakonec dopadlo? Vyšumělo to do ztracena. Asi tak za rok se mi ozvala s tím, co dělám a jak se mám. Domluvili jsme si schůzku, která skončila vášnivým milováním, po kterém mi se slzami v očích sdělila, že na mě stále čeká a miluje mě. Nedokázal jsem ji říct pravdu do očí, že jsem s ní jen kvůli milování. Opět jsem ji jen využil.

Abych svoji vzpomínku na Petru nekončil negativně, tak s klidným svědomím a vědomím čtenářům sděluji, že s Petrou jsme si vše po letech vyříkali a jsme dodnes, troufni si říct, dobrými přáteli. Petra si našla toho pravého chlapa, kterému dala dvě krásné zdravé děti a je se svým manželem šťastná.

Petruško, jestli tohle budeš číst a poznáš se v tom, velmi se Ti ještě jednou omlouvám za Tvé proplakané bezesné prázdné dny a noci.

Tvůj (snad) kdysi milovaný Medvěd