Únos část 4

Když odešel i Ringo, který kupodivu nedotáhl své cvičení do konce příjemného i pro něj se Laura mohla alespoň trochu omýt v umyvadle a zjistila, že díky zadnímu Milanovu dobrodružství opravdu trochu krve kolem análu má, ale doznívající záchvěvy bolesti pomalu střídaly až překvapivě příjemné vlny příjemné až euforie, jako je pociťovala po některých opravdu vydatných trénincích v posilovně. Tam chodívala tedy převážně kvůli jednomu opravdu „chutnému“ trenérovi, který ji dával někdy opravdu do těla. Lauru nejvíc mrzelo, že jen na strojích, ale ještě, kdy vlastně, před týdnem? Dvěma? Ztratila totálně pojem o čase. A co bylo horší začalo ji to být jedno. Tak takhle se asi cítí vězni, které občas po propuštění někdy přijímala do práce a divila se jak často se vrací za mříže i když seženou dobře placenou práci . On si člověk asi fakt zvykne na všechno. Ale ne já blesklo ji hlavou, když si uvědomila, co asi prožívá její okolí, které ji má za utopenou. Ne, že by její manželství po těch letech bylo šťastné, ale přeci jen toho chlapa měla celkem ráda i když si sem tam „odskočila“ s nějakým tím kolegou. To bylo ale proto že manžel trávil víc a víc času buď v dílně nebo v hospodě než doma a hlavně v posteli. Vždy takhle večer, než tady šla spát na ní tyhle chmury dopadly. Navíc byly podporovány pocitem viny, protože některé věci, které se tu děly ji poté, co ta bolest odezněla, opravdu poskytovaly lepší zážitky, než kdy po sexu s kýmkoliv měla. To ji trochu děsilo na sobě samé. Ale díky tomu, že její „výcvik“ byl opravdu náročný každý den usnula jako špalek.
A zase je tu ráno, dopřávala si té sladké chvilky mezi dobou, kdy se probudila a než se otevřou dveře a vejde Petr s dalším „programem“. Stalo se tak právě teď, ale nepřicházel Petr ale nějací dva chlapi v montérkách a táhli ten podivný lůžkostůl na kterém byla připoutána první dny. Beze slova spustili řetězy z kladek na stopu zacvakli je do ok v rozích a upevnili k podlaze. Ovladačem podobným tomu u postele vytáhli lůžko do téměř svislé polohy a mlčky odešli. Laura dojedla připravenou snídani a začala se přehrabovat v tašce s oblečením, kterou ji přinesly včera ty dvě dívky. Přes noc zmizely nechutně postříkané punčochy z rohu, kam je odhodila, když ji petr využil jen jako kus masa aby si to udělal. Při té vzpomínce se otřásla a když viděla, že v tašce je jen samé podobné oblečení jako pro kurvu, znechuceně jo hodila na místo kde skočily včera punčochy a zůstala ve velkém bavlněném triku, ve kterém spala a čekala co se bude dít.
Po chvíli se otevřely dveře a vešel Petr. Laura se přímo otřásla odporem, když si vzpomněla na včerejšek.
Petr se zastavil ve dveřích, jakoby nevěřícně zakroutil hlavou, zle se na Lauru podíval a velmi zlým hlasem řekl:
„Jak to, že nejsi oblečená, jak to, že nestojíš v postoji který jsme včera nacvičili, když mě máš očekávat a doprdele jak to, že se ani nepostavíš!! To si ze mě děláš legraci?? Ale počkej!“ Otočil se, nehal otevřené dveře a někam odešel.
„Teď!“
Řekla si Laura a vymrštila se od stolu a vyběhla na chodbu, ta byla prázdná a lemovaly ji podobné kovové dveře jako měla ona. Na jejím konci, asi 20 metrů od ní byly otevřené další dveře a bylo vidět denní světlo a tráva.
Laura, přestože bosá, vyrazila, jako by běžela olympijské finále na 100 metrů. Plán neměla, ale světlo ji lákalo jako můru a pak se uvidí. Třeba venku někdo uslyší můj křik, nebo se dostanu mezi lidi, běželo ji hlavou, když se tráva blížila.
Už ji i cítila!!!
Pět kroků ..
Tři …
A najednou rána do břicha a tma, jako by před ní někdo postavil zeď.
Než upadla zahlédla jen nohy v těžkých kožených botách a pak už nic.
Ticho
Tma
Zima
„To je jako deja vù“ Pomyslela si Laura a na chvilinku zadoufala, že to všechno byl jen sen.
Ale v tu chvílí se rozsvítilo a ona se mohla rozhlédnout. Jestli předchozí místnost byla ošklivá, tak ta kde byla teď byla vyloženě hnusná. Holé cihly, někde v koutku něco kapalo a na stropě blikala jediná zářivka. A co hůř uprostřed klec, ve které byla připoutána k jedné z mříži za kovová pouta kolem kotníku. Uprostřed klece bylo jí už známé lůžko, které přinesli ráno, než se rozhodla pro ten hloupý nápad utéct. Teď tedy seděla nahá v kleci s nohou řetězem připoutanou k mříži. A nedělala si iluze, že ji čeká něco dobrého. Až se rozklepala, nejen zimou a rozvzlykala se.
Po chvíli když už regulérně brečela se s hnusným zaskřípáním otevřely dveře a vstoupili dva opravu velcí chlapi oblečení do půl těla a na sobě gumové zástěry. Beze slova odemkli mříže. Jeden ji vzal pod pažemi a zvedl ji jako pírko, zatím co druhý ji odemkl pouta na kotníku, a uchopil ji pod koleny. Spíše, než položili s ní mrskli na tu lavici břichem dolů a pevně ji řemeny připoutali tak, že se nemohla ani hnout a zase bezeslova odešli. Po chvíli, která ji přišla jako věčnost se dveře zase otevřely a zarachotila otevíraná mříž.
„Devítko, doufám, že ti už došlo, jakou chybu jsi udělala!“
ozval se někde za ní hlas, který znala. Byl to Petr, ale jeho hlas zněl podobně jako hlášení na nádraží. Naprosto neosobně, ty dny, kdy s ní cvičil, na ní někdy křičel, nadával, ale vždy v tom cítila sice ne lásku, ale zájem a občas i starost. Teď na ní mluví jako někdo, koho se ptá na cestu v neznámém městě.
„A proč mi neříká Lauro, ale devítko?“ Blesklo jí hlavou. A měla se to hne dozvědět.
„Až do rána jsi byla Laura, žena, kterou si klient vybral proto, aby s ním trávila čas. Sice nedobrovolně, ale se zárukou luxusu a všeho, kromě svobody, na co by sis vzpomněla. Teď už ti můžu říct, že jsi měla bydlet ve vile na jednom z malých řeckých ostrůvků kam klient jezdí tak na dva, tři dny v měsíci a tam mu být plně k dispozici. Nečekal by tě špatný život. Ale tím pokusem o útěk, jsi to všechno zahodila. Teď jsi devítka. Ne Laura. Ano, jsi devátá která měla podobně hloupý nápad. Teď tě čeká trest.“
Jen to Petr dořekl zaslechla svist a na zadku ji snad explodovala jaderná puma.
„To je snad rákoska!“ pomyslela si, než z plna hrdla zařvala bolestí
„Počítej ty kurvo!“
„ehhh jedna“
SVIST!
„Co jedna? Děvko!“
„Auuu dvě PANE!“
Dopadla další rána
„Kde je první? Co?!!“
„Jedna pane ůůů“
Bolest byla nesnesitelná. V životě takovou nezažila. Řvala bolestí a zmítala se v poutech až se celé lůžko třáslo a skřípalo.
Dopadla další rána…
Popadala dech ale skrz zuby a slzy procedila: „Tři pane“…
„Byla druhá, ale to ti odpustím, ta další bude tedy třetí.“ Řekl Petr stále tím neosobním hlasem. „Bude jich celkem deset a od další navíc za každou poděkuješ!“
„Tři pane, děkuji“
„Čtyři.. pane.. děkuju“
Jednou ji musel Petr polít vodou protože omdlela.
„Deset pppanne d d děkuju“
„Tohle byl jen začátek. Standardní trest za pokus o útěk“
Jako v mlze vnímala, že do klece vešli zase ti dva v zástěrách
Velmi neurvale ji odpoutali a vyloveni s mrskli na záda, z rozsekaného zadku vystřelila taková bolest že ani nevnímala, jak ji znova poutají.
Jeden k ní přistoupil a velmi zručně ji kolem prsou obtáčel provaz, který každou další otočkou utahoval prsa tak, že myslela, že musí prasknout, jak se jí nalévaly. Naštěstí neviděla, jak ji zmodraly a žačaly chladnout. Lauře to začínalo být už jedno. Bolest už byla tak jednotvárná, že pomalu začala být přijemná a Laura otupělá a na hraně vědomí a bezvědomí… Z toho ji probral až divný bzučivý zvuk, který nikdy v životě neslyšela a ten s blížil k pravému prsu. Auuuuuu Ta bolest byla tak nečekaná a neznámá, že se neudržela a řvala bolestí bylo to jako by ji do prsu zarazili žhavý drát. Ale to k ní jen přistoupil druhý a tetovací mašinkou ji na prs vytetoval asi 5 centimetrů vysokou číslici 9. Kromě zadku teď tedy měla v jednom ohni i obě prsa a to pravé jako by jí už ani nepařilo.
Ale zdaleka neměl být konec, jakou měla radost, když se část lavice v půlce sklopila dolů a ulevila tak alespoň trochu bolesti zadku. Nohy teď mela na zemi připoutány do ok na podlaze a doširoka roztažené.
Ale úleva neměla dlouhého trvání. Do obou bradavek se zakously jí už dobře známé svorky a něco ji přilepili i na vnitřní stranu stehen a ti dva zase odešli. Vystřídal je Petr a ten začal mlčky na mříže rozvěšovat růžné nástroje a pomůcky s děsivými zvuky skládal něco i na pojízdný stolek.
„Je mi to opravdu líto“ Řekl někam do prostoru nad ní, ani se na ní nepodíval. „Fakt jsem chtěl aby se ti to nakonec líbilo a musíš uznat, že to někde hluboko v tobě bylo a užívala sis to i když jsi to v sobě popírala. Teď tě ale klient chce vidět, protože utratil už dost peněz. A jak jsem říkal objednal si jmenovitě tebe, jinak bys ho po tvém útěku v životě nepotkala a my mu našli jinou, která jen odpovídá popisu. A věř mi, že teď by to pro tebe lepší ho nepotkat, jak ho znám.“
Po těch slovech se jí šíleně roztřásly kolena a dalo ji hrozné úsilí udržet spodní část těla, pořád se jí kácelo do stran a pota na kotnících se při každém náklonu bolestivě zařezávaly do masa.
Petr ji pohladil po koleni a začal ji trochu uklidňovat, ale moc to nepomáhalo, ale alespoň se jí tak hrozně přestaly třást nohy a opravdu se trochu uklidnila a pocítila k Petrovi i nečekanou a i pro ní překvapivou náklonost. Ale v tu chvíli zaskřípaly dveře a Petr sundal z Laury ruku tak rychle, jako by ho při nevěře načapala žena.
„Dobrý den pane“ Slyšela překvapivá slova z Petrových úst. „Je tady a je pro vás připravená, budu vám k ruce, kdyby ji napadla zase nějaká blbost.
„Ukažte mi jí“ Ozval se neznámý hlas, ale Laura měla pocit, že ho už někde slyšela. Že by nějaký herec nebo politik, napadlo ji. Ale nezbylo ji než čekat co bude.
>>>Ostatně tak jako nám>>>