Post flagranti

„Miláčku, už je tma, zastavím ti tady na hlavní, nikdo nikde není, nikdo tě neuvidí. Ahoj! Počkej, ještě pusu na rozloučenou!“

V tom kolem projíždí auťák a podle registrační značky poznávám kamarádovo vozidlo. A to jsem k němu do kavárny ještě chtěl skočit na pivo. To zas budou poznámky a úšklebky. No co sedá dělat, připravím si výmluvu a lehce narážky odpružím jak Pavel Liška. A třeba nic neviděl, byla tma a on bez brýlí, které v autě nenosí, vidí jen trochu líp než krtek s kalhotkama.

Kavárna stále svítí, odstavuji auto a jdu.

Vstoupím, objednám pivo a hned registruju potutelný kamarádův úsměv, který mezitím nastoupil za pípu. A úsměv samozřejmě doplnilo popichování.

„No viděl jsem tu paní, sice ne moc zblízka, takže nevím, kdo to byl, ale z toho se nevykecáš!“

"Jasné, očekávané entrée, mě nepřekvapíš, bro," říkám si v duchu. Inu roztáčím připravené alibi.

„Dej si pohov, Franto, a neser. Byl jsem u rodičů makat v zahradě, tady vám vezu feferonky."

Vítězoslavně předkládám nezpochybnitelný důkaz v podobě sáčku s pěti Habanery, jedním Carolina Reaperem a deseti Goats Weedy.

"A při návratu jsem se stavil ve firmě XY na kraji města, kde jsem něco ještě večer vyřizoval u kámoše a něco tam vezl. Teprve končili nějakou zakázku, měli přesčas, tak jsem zrovna odvezl jeho sekretářku do centra.“ ...i klepu si virtuálně na rameno, jak jsem to pěkně zvládl.

„Hmmm… a proč máš teda otočené tričko zadkem dopředu?“

Za Frantova hurónského smíchu raději zabodávám nos do čerstvě načepované pivní pěny přemýšleje, do které hospody teď na to pivo budu chodit...