Z mého života XVII

Dámy a pánové, dovolte mi se s Vámi opět podělit o mé autentické vzpomínky, které více mapují mezilidské vztahy než detailní popis milostných poloh, orgasmů a věcí s tím spojených. Máte-li chuť si přečíst zážitek „z mého života“ čtěte dál.

Ve svých vzpomínkách také nemohu opomenout jednu slečnu, dnes rozvedenou, ale zadanou paní Alenu. Alenu jsem poznal na chalupě, kterou jsme měli na Vysočině. Místo, kde se ve vsi scházela mládež, byla místní hospoda, kam jsem vždy při pobytu na chalupě rád zavítal a ve které jsem poznal Alenu. Pro místní mužské osazenstvo jsem byl něco jako červený hadr pro býka. Moc mě neměli rádi, protože jsem pro ně byl „ten namistrovanej blbec z Brna“. O co nenáviděnější jsem byl pro místní pány, o to víc jsem byl přitažlivější pro místní krasavice. Dodnes nevím, čím jsem je tak přitahoval. Snad to bylo úplně normálním slušným vyjadřováním, kdy jsem v každé větě nepoužil expresivní výraz, nebo tím, že jsem neměl prvoplánovou snahu se jim dostat do kalhotek. Z místních holek jsem si nejvíce rozuměl s Alenou, o které jsem se dnes rozhodl napsat. Alena nebyla úplně nejštíhlejší, ale oplácaná také nebyla. Měla takovou úplně normální tuctovou postavu. Dodnes má velice krásný, jemný obličej, kterému dominují vystouplé lícní kosti a světle hnědé oči, kterými se dokáže smát. Většinou chodívala v hodně těsném tričku, které obepínalo a dávalo vynikat jejímu pevnému středně velkému poprsí a podomácku nad koleny ustřižených riflích ve kterých se nádherně vyjímal její kulatý zadek. Své světle hnědé až téměř blonďaté vlasy si nejčastěji česala do palmičky. Musím uznat, byla velmi pohledná. Dokázal bych si s ní představit chodit, ale jak ona, tak i já jsme byli zadaní a když jsme zadaní nebyli, byli jsme od sebe daleko.

V místní hospodě, kde byl i velký sál, se pravidelně konaly zábavy, na které jsem nesměl, když jsem byl na chalupě, nikdy chybět. Ten památeční víkend, kdy jsme s Alenou povýšili naše přátelství na víc než přátelství, jsem odjel na chalupu pouze s rodiči bez své přítelkyně Klárky, která tou dobou byla na se svými rodiči někde na dovolené. Nebudu moc lhát, když se přiznám, měl jsem velkou chuť na milování. Téměř čtrnáctidenní odloučení od své přítelkyně jsem po citové, respektive po sexuální stránce nesl těžce, ale nepředbíhejme událostem.

Nastala hodina, kdy jsem vyrazil za místní kulturou. Když jsem přicházel k hospodě, uviděl jsem Alenu, jak je v hovoru se svým přítelem, který přijel na opušťák z vojny. Prošel jsem okolo nich, aniž bych je pozdravil, jinými slovy jsem je nechtěl rušit v jejich ne zrovna na první pohled přátelském rozhovoru. Přál jsem si večer strávit v přítomnosti Aleny, která jak to vypadá, na zábavu nepůjde. Navazovat konverzace s jinými slečnami se mi moc nechtělo. Na vesnické zábavě nikdy nevíte, komu lezete do zelí. Nerad bych dostal od nějakého místního svalovce do zubů. Koupil jsem si pivo a šel si sednout na vyvýšené pódium, odkud byl docela dobrý výhled na celý sál a zaposlouchal se do ne úplně špatné muziky. Ponořil jsem se do své bubliny a myslel na Klárku, co asi teď dělá. Kapela zrovna hrála písničku, kde se zpívalo něco o nových touhách které, lásku nelehkou roznesou. Už si ten text nepamatuju, je to téměř dvacet sedm let. Byla to docela fajn rychlá písnička, i když ve své podstatě docela smutná. Přemýšlím, popíjím pivo, poslouchám hudbu a pozoruji cvrkot. Chce se mi jít domů. Říkám si, dopiju pivo a půjdu, když najednou uslyším známý hlas Aleny, která se ptá, zda mám vedle sebe volno. Aniž by počkala na odpověď, hned se usadila. Nemusel jsem být vystudovaným psychologem, abych poznal, že se jí „něco“ stalo a to „něco“ nebylo vůbec příjemný. Takt a vychování mi nedovolil se na onu záležitost. Počkal jsem, až začne sama. Nebudu zabíhat do podrobností, ale její chlapec se s ní rozešel. Dle Aleniných slov byl důvod k rozchodu fakt, že po prázdninách, které brzy skončí, půjde Alena studovat na výšku do Prahy a vztah na dálku nemá smysl. Na jednu stranu jsem dotyčného chlapce chápal a na druhou stranu ne. Navrhnul jsem, abychom si dali pořádně velkého panáka na zapití nové etapy jejího života. Jen co jsem vyslovil větu, kde jsem mluvil o nové etapě života, se Aleně vrátil úsměv na rty. Asi si uvědomila, že něco nového může začít. Alenina chmurná nálada byla díky mé přítomnosti a vypitému alkoholu minulostí. Hodina pokročila a zábava se pomalu chýlila ke konci. Návrh k odchodu domů v mém doprovodu byl Alenou přijat kladně. Aleně se ovšem domů moc nechtělo a navrhla, abychom se šli projít k rybníku. Jen co jsme zašli kousek za vesnici se naše ruce potkaly v pevném stisku. Kužel světla od projíždějícího auta proříznul tmu. Jen co auto zmizelo do tmy se ke mě Alena přitiskla, chytla mě za krkem a začala mě vášnivě líbat. Líbáním to ovšem jen začalo a pokračovalo na hrázi rybníka, kde jsme naše přátelství povýšili na víc než přátelství. Nebudu zabíhat do podrobností, od toho tu jsou jiné, zajisté povedené a lépe napsané povídky. Byl to nejen pro mě příjemný zážitek, který zůstal až dodnes naším společným tajemstvím. S Alenou jsme dodnes přátelé. Byla jedna z mála lidí, kteří mi pomohli překonat ne zrovna šťastné období, které mělo za nedlouho začít, ale to je jiná kapitola a o té jsem už psal.