Paroháč

"Mám nádhernou manželku:" pomyslím si, když Verča ráno vylezla ustrojená a připravená na ruch všedního dne.
Opravdu mám nádhernou manželku. Vysoká, černovláska s vysportovanou postavou, dlouhýma nohama a mírama za které by se nestyděla žádná modelka. Však na sobě také poctivě pracuje. Třikrát do týdne navštěvuje místní fitko. Není na ní žádný gram navíc a naopak na její pevné tělo je radost pohledět. Zvlášť, když si teď v létě oblékne upnuté vínové šaty. Prostě na to, že jí je pětačtyřicet je to superštáva.
"Sluší ti to princezno." přivinu ji k sobě a snažím se jí políbit.
Trochu se zarazím když se odtáhne. Jen se usměje, prohne se v pase a nenuceně mě donutí pohladit ji přes šaty po zadečku. Cítím její vypracovanou, kulatou prdelku a okamžitě jsem v pozoru. Něco je ale jinak.
"Jo, nemám kalhotky." mrkne na mě vesele a konečně mi dá pusu.
"Dnes se trochu zdržím:"
Vykroutí se mi z náruče, pohladí mě po tváři, vezme si klíče od auta, pošle mi ještě vzdušný, romantický polibek a už za ni klapnou dveře.
Stojím zaraženě v kuchyni. To mě vážně zaskočilo. Srdce se mi rozběhlo tak, že ho cítím až v krku. Pomalu mi to dochází.
"Aha." zamručím když cvakne konvice a zaliju si kávu.
Dnes je ten den a já to konečně pochopil. Jestli jsem byl do této chvíle ze své ženy v pozoru tak teď je mi v kalhotách sakra těsno. Vezmu hrnek s kávou ale nedokážu se ani posadit. V kalhotách mi to pulzuje a výmluvná boule je napíná. Musím si je sundat abych si ke kávě vůbec sednul.
"Ta moje čubka nevěrná." myšlenky se mi rozběhnou na plné obrátky.
"Tak konečně někoho našla."
Popíjím kávu ale její chuť jen těžko vnímám. Pravačkou se hladím v rozkroku. Začínám být pěkně říčnej. Už dlouho jsem Verču přemlouval k tomu, aby si našla milence. Přesvědčoval jsem ji všelijak. Ubezpečoval jsem ji, že budu rád paroháčem, že ji chci dopřát pořadnýho býka s velkým perem. Něco co já ji dát nemohu. Mých patnáct centimetrů mi pro takovou ženskou přišlo málo. Tři roky jsem ji dodával odvahy, tři léta jsem ji po našem sexu čistil a vylizoval z ní vlastní mrdku a přesvědčoval ji že by mi nevadila ani mrdka cizí. Tři dlouhé roky nechtěla slyšet a pořád mě ubezpečovala, že jsem skvělej, že ji stačím, že mi to udělat nemůže. A teď, totálně bez varování mi oznámí, že se vrátí později... že nemá kalhotky...?
"Snad jsem to pochopil dobře." zašeptám a přistihnu se, že už regulérně honím.
Den utíkal pomalu, oběd jsem do sebe naházel skoro nevědomky. Každou chvíli jsem musel honit čůráka a i když už jsem byl tak vystříkanej že se nešlo už udělat pořád nechtěl klesnout. Fantazie mi letěla na plné obrátky. Představoval jsem si co s tím neznámým asi teď dělá. Doufal jsem, že mi to poví. Samozřejmě, že jsem byl i vyděšený jestli mě třeba nechce opustit , ale tuto myšlenku jsem vždy zahnal. To ne ,taková není, to by mi řekla. Připravoval jsem si co ji povím až se mi vrátí. Prostě celý den jsem nedokázal ani na okamžik být v klidu a myslet na něco jiného.
Pak najednou zavrčel telefon. Přišla mi zpráva. Natáhl jsem se a podival se na jeho displej.
"Za půl hoďky budu doma. Potřebuji očisti. Ohol se máš docela strniště a škrábeš. Miluji tě."
Půl hodiny? Přečetl jsem si zprávu ještě jednou. Pak znovu. Čůrák se mi zase postavil do pozoru. Chvilku jsem seděl a koukal jako pitomec. Pak jako by mě někdo vystřelil. Tak rychle sem se neoholil nikdy. Dokonce jsem po baráku posháněl svíčky rozestavěl je kolem postele v ložnici a zapálil. Stihl jsem i nachystat červené víno. To má Verča ráda. Bylo to fakt o fous, když jsem pokládal skleničky na noční stolek zaslechl jsem jak rachotí zámek.
"Ahoj jsem doma." pozdravila mě trochu nejistě.
"Já vím, pojď do ložnice." vzal jsem ji za ruku.
Vínové šaty letěli rázem dolů a moje nádherná žena si lehla na záda do svíčkami osvětlené postele Tvářila se cudně a trochu provinile.
"Mám to i v prdelce." vzdychla tiše, když jsem ji začal lízat kundičku.