Slečna Tichá 3

Příští dny byly ve znamení zpracovávání půlročních hlášení, takže jsme byli rádi, když se všechno nakonec stihlo. Gábina se projevila jako zdatná posila, a i díky ní byla práce poměrně brzy hotová.

Ale během těch dní jsem si začal všímat změny nálady, která se v naší kanceláři udála. Gabču poměrně rychle vzaly na milost všechny její kolegyně, a to tak, že mě to až překvapilo. Zjevně na ně její povaha a otevřenost měla větší vliv, než si zpočátku připouštěly. Navenek se to nejvíc projevovalo asi v oblečení, které začaly nosit. Určitě k tomu přispělo i teplé počasí, ale spíš si myslím, že se tak trošku snažily kopírovat Gábinin outfit. Dokonce i celkem upjatá Anička začala nosit rozevláté sukně a volné halenky, často bez podprsenky, což nikdy před tím nedělala. Takže najednou mi po kanclu pobíhalo pět poloodhalených žen, které občas daly, ať už nechtěně, nebo cíleně, nahlédnout pod tenké vrstvy látky a potvrdily tak, že spodní prádlo je už pro ně také přežitek.

Ale nebyla to jen změna v odívání mých kolegyň, ale i v jejich chování. Atmosféra v práci se stávala taková nějaká uvolněná, lehká a občas jiskřilo jakési erotično. Bylo to znát na dvojsmyslných narážkách, které najednou začaly všechny používat, ale třeba i vzájemné pohledy nebo letmé doteky se stávaly méně nevinné, nebo alespoň mi to tak připadalo. Zpočátku jsem si myslel, že si to jen namlouvám, ale když jsem si nechtěně všimnul, jak Vlaďka hladí Gábinu během rozhovoru po zadečku a ta se na ni líbezně usmívá, došlo mi, že to asi bude pravda.

Tak nějak samozřejmě jsme s Gábinou od prvních dní utvořili pár a nijak jsme se s tím netajili. Ostatní dámy to přijaly překvapivě naprosto v pohodě. Dokonce když nás občas přistihly při nějaké té drobné intimnosti, jen se chápavě usmívaly nebo z legrace navrhovaly, že nám zavřou dveře, jestli hodláme pokračovat.

Stalo se mi po pár týdnech, že jsem se večer na pivu potkal s manželem naší Aničky. A ten se mě po pár pivech začal vyptávat, jestli jsme mu ji nevyměnili. Jak už byl trochu pod parou, svěřil se, že poslední dobou se Anička chová tak nějak odvážněji, hlavně v posteli, že je najednou svolná k věcem, které nikdy nechtěla dělat, naopak je sama vyžaduje. Vysvětlil jsem mu, že to bude asi naší novou kolegyní, která má tenhle blahodárný vliv na všechny ženský u nás v kanclu. Trochu ho to překvapilo, ale nakonec ji nechal pozdravovat a že jí moc děkuje.
*
Naše soužití s Gábinou byla jedna velká jízda. Ta holka byla sexuální uragán. V podstatě jsem už u ní bydlel, protože nemělo smysl večer odcházet domů, když mi bylo jasné, že to ráno bude zase potřebovat. Naštěstí jsem zatím měl dost sil a ona sama měla vyzkoušené různé bylinky a posilovací preparáty, které do mě poctivě ládovala. Nebyl jsem proti, ale brzy zákonitě musel nastat okamžik, kdy Gabča bude chtít i něco víc. Upozorňovala mě na to předem, a tak mě ani nepřekvapilo, když navrhla, jestli bychom nepřizvali k sobě do postýlky ještě někoho dalšího.

„A máš na mysli někoho konkrétního?“ zeptal jsem se zvědavě.
„No… vlastně jo,“ soukala ze sebe pomalu.
„A znám ho?“ ptal jsem se dál.
„Ne jeho, ale ji… a ano znáš.“
Začal jsem mít podezření, které mi záhy potvrdila.
„Myslela jsem, že by snad Vlaďka…“

„Jestli jsem to netušil,“ začal jsem se smát, „však jsem si všimnul, jak se k sobě máte. A co na to ona? Už jsi jí to navrhla?“
„Navrhla,“ kývala Gábina hlavou, „a ona souhlasila.“
„A to hned jen tak řekla, že s námi ráda hupsne do postele?“ zeptal jsem se překvapeně.
„No úplně hned ne,“ zasmála se Gabča, „asi až za dvě minuty.“
„Ty seš teda číslo,“ smál jsem se už také. „A kdy to hodláte podniknout?“
„No, myslela jsem, že bych holky pozvala v sobotu na výlet na kolech, který by skončil v lomu na nudapláži. A pak, až ostatní půjdou domů, zajeli bychom s Vlaďkou sem ke mně a vidělo by se, co z toho vznikne, co ty na to?“

„A ty myslíš, že s námi všechny půjdou na nudapláž? Vždyť jsou skoro všechny vdaný. Myslíš, že půjdou samy, bez manželů? A co Anička? Ta taky?“
Gabča se jen zasmála: „Buď v klidu, to už je všechno domluvený. Souhlasí všechny a pro ty, které to doma nebudou chtít přiznat, je připravená historka, že se jede na výlet do Dlouhého údolí jako teambuilding.“
„Koukám, že nezahálíš,“ poznamenal jsem. „A ostatní to ví? Tedy to o Vlaďce, že pak půjde s námi.“
„Samozřejmě, že ví, přece to před nimi nebudeme tajit.“
„A co na to říkaly?“

„To bylo různý,“ trochu se ošívala Gabča, „asi je to trošku překvapilo, ale většinou to braly jako naši věc a nijak to nekomentovaly, jen Alena mi po straně špitla, že nám docela závidí.“
„A ty myslíš, že po něčem takovém taky touží?“ zeptal jsem se překvapeně.
„Určitě, už to párkrát naznačovala, že se i manžela snažila k něčemu takovému přesvědčit, ale on prý nechce.“
„Hm, tak to jsem zvědavý, jak tohle dopadne,“ zabručel jsem si spíš jen tak pro sebe, a tím jsme rozhovor ukončili a začali se věnovat naší, poslední dobou obvyklé, činnosti.