Slečna Tichá 7 (zakončení)

V pondělí ráno jsme přišli do práce společně s Gábinou v můj obvyklý čas, tedy o něco dřív, než běžně chodily ostatní kolegyně. K našemu překvapení jsme ale nebyli první. V kanceláři už byla Vlaďka, a právě si vařila kávu.

„Co ty tady tak brzo?“ zeptal jsem se překvapeně. „Nemohla jsi dospat?“
Podívala se na mě zvláštním pohledem a pak pokývla. „Přesně tak, vlastně jsem skoro nespala. Ten víkend s vámi… prostě mi to nedá a musím na to pořád myslet.“

„To se ti to tak líbilo?“ ptala se zvědavě Gabča.
„Kdyby jen líbilo,“ odpověděla zasněně Vlaďka, „to, co jsem zažila s vámi za ty dva dny, to jsem nezažila za celý svůj život. Nevím, jak je to možné, ale skoro mám pocit, jako bych se podruhé narodila. Byli jste úžasní a já vám moc děkuju.“
Gábina se usmála: „Taky jsme si to užili, byla jsi skvělá. Často člověk netuší, co v něm dřímá, dokud to nezkusí.“

Pak jsme si i já s Gabčou uvařili kafe a mezitím začaly přicházet i ostatní. Na všech byla vidět taková nějaká rozjařenost. Anička dokonce dorazila v nové halence, která byla tak průsvitná, že byly krásně vidět její malé, tmavé bradavky. Před pár týdny nemyslitelná věc. Všichni jsme jí její nový model pochválili.

Alena začala hned vyzvídat, jak proběhl sobotní večer u Gábiny. Vlaďka se trošku začervenala, ale pak se rozpovídala a popsala všem, jak večer a vlastně i následující den probíhal. Dámy byly z jejího vyprávění nadšené a Jiřina dokonce začala plánovat, že bychom mohli něco takového podniknout všichni dohromady. Trochu jsem se zarazil při té představě, ale myslel jsem si, že holky jen tak plácají a nemyslí to zas tak vážně.

Nakonec Vlaďka tajemně prohlásila: „Holky, ještě se vám musím s něčím pochlubit.“
Zvědavé tváře jejích kolegyň se otočily k ní. Vlaďka se postavila čelem k nim a pomaličku začala nadzdvihávat sukni. Když byla jejím okrajem téměř u rozkroku, dokončila pohyb rychlým trhnutím a ukázala tak všem svou čerstvě oholenou kundičku. Nenošení kalhotek se jí tak zalíbilo, že je nechala doma i dnes, a tak mohla snadno ukázat svou novou vizáž.

Dámy vypískly nadšením a hned jí novinku chválily. Anička dokonce poprosila, jestli si může sáhnout. Když dostala svolení, opatrně přejela prsty po oholené pokožce.

„Ta je krásně hlaďounká,“ vyhrkla pak, „to budu muset taky vyzkoušet.“ Jako jediná z dívek měla na pičce nějaký porost. Sice si jej pečlivě zastříhávala a holila v tříslech, ale dohola nebyla nikdy. Také teď hned nadzdvihla sukni a porovnávala svou houštinku s Vlaďčiným holátkem.

„Jé, vykřikla Alena,“ ona taky nemá kalhotky,“ a ukazovala na Aničku. Vzápětí vyskočila a zdvihla i svou sukýnku, aby všem ukázala, že i ona tenhle druh prádla dnes nechala doma. Jiřina se začala hlasitě smát a vzápětí také vystavila svoji bosou pičku. Poslední, která se předvedla byla Gábina, ale u té nikdo kalhotky nepředpokládal. A tak najednou přede mnou stálo pět krásných žen se zdviženými sukněmi a předváděly mi svoje kundičky.

„Teda holky, teď by mohl někdo přijít, to by byla sranda,“ nadhodil jsem a následkem toho najednou šly sukně dolů a všechny dělaly jakoby nic.
Po téhle kulturní vložce jsme začali konečně normálně pracovat, ale občas jsem zahlédl, jak některá z žen rukou šátralkou zamířila pod sukni některé ze svých kolegyň. Všechno se ale odehrávalo za všeobecného veselí, takže jsem neměl důvod to nějak řešit.
*
V poledne se dámy vypravily na oběd. Já ho výjimečně vynechal, protože jsem potřeboval něco nutně dodělat. Když se asi za hodinu vrátily, přišla za mnou Gabča, jestli bychom se v kanclu po pracovní době mohli všichni trochu zdržet, že by se mnou chtěly něco probrat. Neměl jsem s tím problém. Myslel jsem si bláhově, že půjde o nějaké pracovní záležitosti, případně o vyjednání nějakých nových pracovních benefitů nebo něco takového. Takhle jsme to řešívali běžně.

Překvapilo mě proto, že úderem šestnácté hodiny Gábina obešla všechny vchodové dveře na chodbu a zamkla je. Vzápětí se všechny ženy sešli v mé kanceláři a rozsadily se kolem stěn. Čekal jsem, co se bude dít.
Slova se ujala Vlaďka: „Tak Jirko, u vody na té skále jsi nám něco slíbil… a my jsme se dohodly, že dneska nastal ten správný čas, co říkáte, holky?“ a rozhlédla se kolem sebe.

Nejdřív jsem nechápal, co má na mysli, ale když ke mně přistoupila Gábina, začala se ke mně tulit a hladit mě v rozkroku, najednou mi to došlo.
„Chápu to správně, že chcete vidět mě a Gabču, jak…?“
„Myslím, že to chápeš naprosto správně,“ přisvědčila Alena a od ostatních se jí dostalo souhlasného pokyvování.

Ještě jednou jsem se zoufale rozhlédl kolem, jestli třeba neřeknou něco v tom smyslu, jako že je to jen vtip a pak půjdeme všichni domů, ale nevypadalo to tak ani náhodou. Takže jsem si jen povzdechl a v duchu mávl rukou. Když už jsem to, blbec, slíbil…

Gabča si situaci evidentně užívala. Její pohyby byly samy o sobě hodně dráždivé a erotizující, a když je podpořila tím, že ze sebe pomalu stáhla halenku, můj čurák už znatelně napínal látku kalhot. Zavřel jsem oči a nechal jsem všechno na ní. Cítil jsem, jak mi rozepíná poklopec a osvobozuje mého ptáka ze zajetí. Pomohl jsem jí alespoň tím, že jsem rozepnul pásek, knoflík u kalhot a nadzdvihl jsem zadek, aby je mohla pohodlně stáhnout. Následovala košile a já seděl v křesle u svého stolu nahý.

Gabča si klekla přede mě a pokračovala tam, kde skončila u vody na skále. Opatrně olízla špičku, obkroužila žalud a pak už ho nasála do úst. Rozhlédl jsem se po ostatních ženách a všechny do jedné napjatě pozorovaly naši hru a každá z nich měla jednu ruku zaparkovanou pod sukní.

A Gábina rozjížděla svůj koncert. Rukou mi masírovala koule a její rty rytmicky jezdily po mém čuráku nahoru a dolů. V jednu chvíli jsem si už myslel, že dráždění nevydržím, ale vycítila to a přestala. Otočila se zadečkem ke mně, nadzdvihla sukýnku a opatrně nasedla na vztyčený stožár. Dosedla a chvíli zůstala v klidu. Pak pokračovala v přirážení a rukama si při tom mačkala nadskakující kozy. Chytil jsem ji za boky a alespoň částečně jsem reguloval její jízdu.

To už ale i ostatní děvčata pracovala na svém uspokojení. Anička se zasněným výrazem ve tváři proháněla svůj poštěváček a tichounce u toho vzdychala. Vlaďka si razantně vrážela dva prsty do kundy a kolem nich vytékala na zem záplava šťáv, ale nijak si toho nevšímala. Alena s Jiřinou seděly vedle sebe, nohy roztažené a navzájem si dráždily své vyholené kundičky.

Celou kanceláří se nesly vzrušivé vzdechy, někdy až skoro výkřiky. Napadlo mě, jestli někdo je na chodbě, musí ten koncert slyšet. Ale bylo mi to v tu chvíli jedno. Blížilo se neodvratně moje vyvrcholení. Upozornil jsem na to Gabču a ta zareagovala zvýšením svého tempa a přidala prsty na svůj klitoris. To už na mě bylo moc a s hlasitým heknutím jsem do její kundy vystříkal mohutnou dávku spermatu. Ještě párkrát nadskočila, a i ona dosáhla orgasmu. Chvíli ještě seděla, nabodnutá na povadajícím kopí a pak se na třesoucích se nohách zdvihla a přesunula se na vedlejší židli. Seděla, nohy od sebe a pod ní z její štěrbiny odkapávalo moje sperma.

Během chvilky se orgasmů dočkaly i ostatní. Pak už jsme všichni jen seděli a oddychovali. Nakonec se ozvala Vlaďka: „Teda šéfe, to byla nádhera. Konec pracovní doby, jak má být,“ a všichni jsme se rozesmáli.
„Jste pěkné potvory, víte o tom? Takhle se na mě domluvit,“ odpověděl jsem naoko nakvašeně, ale bylo jasné, že to nemyslím vážně.
Po nezbytném úklidu a očistě jsme se rozešli domů s tím, že občas podobně zakončit pracovní dobu není vůbec špatné.

*
V následujících dnech byla změna atmosféry v kanceláři víc než hmatatelná. A nebyly to změny jen v práci, ale podle toho, o čem se kolegyně spolu bavily, podstatně se začaly měnit i jejich rodinné životy. Zatímco Aniččin manžel změnu v chování své ženy vřele přivítal a jejich sexuální život se tím velice obohatil, manželé Aleny a Jiřiny změny v náruživosti svých drahých poloviček nepřijali vůbec pozitivně. Byl to zřejmě ten typ chlapů, kteří považovali ženu jen za nástroj ukojení svého chtíče a nepřipouštěli si, že by ony měly nějaké touhy a potřeby.

A tak se stalo, že jednoho dne přišly Alena s Jiřinou do práce a oznámily nám, že pro nás mají novinu, o kterou by se s námi chtěly podělit. Sešli jsme se tedy všichni v mé kanceláři a s napětím jsme očekávali, s čím ty dvě přijdou.
Postavily se doprostřed místnosti a chvíli se jen potutelně usmívaly. Až když je Vlaďka začala popohánět, ať už nás nenapínají, vyhrkla najednou Alena: „Budeme se rozvádět!“

Chvíli jsme na ně všichni nechápavě koukali.
„Rozvádět… jako obě?“ zeptala se nakonec Vlaďka.
„Jo, obě,“ přisvědčila Jiřina.
„A co tak… a obě najednou…?“ stále jsem nechápal.
Vtom se na sebe obě ženy znovu usmály, chytily se za ruce a… políbily se.“

Po dlouhém, vášnivém polibku se po nás opět podívaly a Alena špitla: „Budeme se rozvádět obě a budeme… žít spolu.“
„Teda,“ vykřikla radostně Gábina, „tak to jsem fakt nečekala. A cože tak najednou?“

„Ono to není tak najednou,“ začala ze sebe soukat Jiřina. „S těma našima chlapama se to už nedalo vydržet, a tak jsme se začaly občas scházet a navzájem si stěžovat, jaký to máme naprd životy. No, a jednou se stalo, že jsme spolu… prostě jsme se spolu vyspaly. A zjistily jsme, že se nám to moc líbí. Známe se dlouho, dost si rozumíme a teď už víme, že i v posteli, tak proč to nezkusit?“

„A co na to říkají vaši manželé?“ zajímala se Anička.
Alena se zasmála. „Ti se nechali slyšet, že jsou jim nějaký blbý lesby u prdele a že jsou rádi, že se nás zbaví.“
Já jen pokrčil rameny a zamumlal jsem si spíš pro sebe: „No nevím, kdo je tady ten blbější.“
*
V té době všechno vypadalo zalité sluncem. Přesto netrvalo dlouho a došlo k radikální změně. Jedna z mála nocí, které jsem v tu dobu nestrávil u Gábiny, ale ve svém bytě, znamenala zlom v toku událostí.
Ráno jsem dorazil do práce ve svou obvyklou dobu. Hned jsem si ale všimnul papíru, který ležel na mém stole. Zvědavě jsem ho zdvihl a četl:

„Ahoj, miláčku. Moc se omlouvám, ale nastal čas, kdy se musím posunout o dům dál. Čas strávený s Tebou a Tvými kolegyněmi bude navždy patřit k tomu nejkrásnějšímu v mém životě, ale já prostě nedokážu zůstat dlouho na jednom místě. Dostala jsem nabídku na dlouhodobou práci v zahraničí a tomu jsem prostě nedokázala odolat. Jen bych Tě poprosila, abys klíče od mého bytu vhodil do mé schránky, protože jsem byt po dobu, co budu pryč půjčila bratranci. Ještě jednou se omlouvám a pozdravuj všechny holky. S láskou Gábina.“

Tupě jsem zíral na popsaný list papíru a nevěřil jsem tomu, co jsem si právě přečetl. Ze zamyšlení mě vyrušila až Vlaďka, která právě dorazila do práce. Beze slova jsem jí papír podal. Když dočetla, zůstala ve stejném duševním rozpoložení jako já. Tak nás našly i ostatní. Ani ony nechápaly, proč Gabča odešla, ale nezbylo nám než se s tím smířit.

Po dlouhé poradě jsme se shodli na tom, že než riskovat příchod někoho, kdo by se Gábině ani vzdáleně nepodobal, raději si její práci rozdělíme a ušetříme tak firmě jedno pracovní místo. Tak jsme i informovali ředitele a nebylo překvapením, že s tím souhlasil.

Nám všem po Gabče zbyla alespoň uvolněná atmosféra, kterou jsme všichni nasákli a přijali za svou. Anička s manželem si užívali nově objevených možností svého milostného života, Alena s Jiřinou tvořily šťastný lesbický pár, i když občas okořeněný vybočení ve formě přizvání si někoho k sobě do postýlky. No a já s Vlaďkou? Tak nějak jsme na sebe zbyli a nijak nám to nevadilo. Zanedlouho se Vlaďka nastěhovala ke mně, a ačkoliv byla o pár let starší než já, myslím, že nebylo moc spokojenějších párů než my dva.

Všichni společně jsme čas od času uspořádali nějaké setkání, kde jsme si užívali všeho, co život nabízel.
A to všechno způsobila slečna Tichá, která prosvištěla našimi životy jako kometa, aby zase vzápětí zmizela kdesi v hlubinách vesmíru a zanechala za sebou jen záři své existence.