tajne focení

Nasedli jsme do aut a jeli na další místo, které bylo tentokrát prý domluvené. Dojeli jsme před starou vrátnici, podle všeho tam někdo byl. Řidič vystoupil z auta s nějakými bankovkami v ruce a závora šla rázem nahoru. "Máme se prý jenom vyhnout severní části, kde se ještě fachá!" Řekla pan a zaparkovala vůz u prvního areálu. Nebyl tak rozpadlý, jako předchozí místo, ale přesto už něco pamatoval. Vešli jsme dovnitř obří haly, kde ještě byly stroje, které nikdo nepoužíval.

Trochu mi připomínal jednu mojí prázdninovou brigádu. Až mě lákalo jeden z nich zapnout. Vypadalo to, že v areálu nikdo není, přesto tam asi někdo občas utíral prach. Fotograf byl nadšený a nemohl si vybrat místo. A tak jsme veškeré požadované pózy opakovali na více místech, která se mu zamlouvala. A že už si jenom pak vybere to nejlepší. Kolega pózovač přitom asi už potřetí nevydržel dráždění. Ale nikdo nás nerušil.

Fotograf kolem nás obíhal a různě nastavoval světla a úhly. Až jsme v hale strávili asi půl dne, až jsem měl otlaky z neustálého opírání se o stroje. Už jsme se měli na odchodu, když si fotograf všimul z okna vysokých komínů za halou. "Vylezete tam nahoru?" Řekl nadšeně s vidinou exkluzivních snímků. Pak dodal, že nahoru světla nepotáhne, ale tam je to osvětleno ze všech stran. Komín sice nebyl tak extrémně vysoký, ale dalo námahu vylézt nahoru. Ale ještě jsem se nikdy na žádném nesvlíkal.