Mrcha kámoška IV

...zaklapl zámek a klíč mizí v mé kapse. Nemám zájem, by tento zvláštní kurýr složil „zboží“ a zmizel beze slova vysvětlení. V jeho pohledu je vidět nelibost. Holt hochu máš smůlu, já jsem paní tohoto prostoru. Kájinu už víc nese než podpíra. Stojí uprostřed chodby a čeká. Mlčky naznačuji, že do kuchyně, což je jediný prostot, kam lze Kájinu v jejím současném zuboženém stavu vzít, bych potom nemusela celý byt vysmýčit.
Hlavou mi běží, co se jí mohlo stát. Ona, která i s dvojkou na žíle vždy nějak dokázala vypadat přitažlivě, krásně..., tedy krom okamžiků, kdy jednou za čas spadla do těžkých splínů, ale to byla taky kůstka k nakousnutí, jenom trochu více přisolená slzami. Nikdy jsem nepochopila, jak to dělá.

Složil ji na lavici, kdy málem upadla na zem. Zachytil ji a popřel, tedy zatím seděla s hlavou svěšenou nad vlastní prsa. A měl se k odchodu.
„tak rychle to nepůjde, vrchní konstáble“ syčím mezi rty „pokud chcete odejít, tak si ji zase naložte a můžete vyrazit.“ Stojí a probodává mne pohledem. Ještěže jím neumí zabíjet, to už bych tu nebyla, zase bych už nic nemusela řešit.
„Souhlasila jste, že ji mohu přivézt“. Měřím si ho, kývu hlavou... „ano, souhlasila. Souhlasila jsem s tím, že ji PŘIVEDETE. O nošení či přespání nepadlo ani slovo. Netušila jsem, že mi přinesete cosi obalené blátem a kdoví čím ještě. Ano, souhlasila jsem, ale ne proto, že bych měla nutkavou potřebu ji zase tahat z nějakého průseru.“
„Proč tedy?“
„Hech. Dobrý pokus. Ale teď se ptát budu já. A pokud uspokojíte moji zvědavost, tak ji tu budete moci nechat. Jinak si ji hezky odnesete a můžete si ji vzít k sobě domů. Tohle přece není standartní postup, kam ukládáte lidi v jejím stavu! Tedy nás čeká jistě velice zajímavý rozhovor, že? A při něm mi pomůžete ji dát do přijatelného stavu pro případný další transport nebo vyspání se z opice u mne.“ Ušklíbne se a pokrčí rameny.
„Máte pocit, že vaše vstupní dveře mají konzistenci nedobytné pokladny? Když budu chtít, tak odejdu. A o Kájině máte špatnou představu. Není opilá ani zfetlá. Pouze vyčerpaná a to téměř na nulu. Kde k tomu přišla, tak úplně nevím.“ Začínám ji svlékat.
„Že byste přiložil ruku k dílu, když už jste ji přinesl? A k vašemu odchodu asi tolik. Je mi jasné že mými dveřmi projdete bez větších obtíže, jenom při nich způsobíte značný kravál a o ten, jako to tak vypadá, vůbec nestojíte, že? Tak se můžete pokusit mi objasnit, proč jsme se tu v tomto hojném počtu sešli.“

Kleká si k ní, opatrně rozšněrovává její boty a jemně sundává. Její bosé nožky bere do dlaní, několikrát po nich přejde a promne jí při tom prsty. Putuje svými dlaněmi od kotníků nahoru a laská její lýtka, obkrouží kolena a vrací se po přední straně nohou zpět k nártu a prstů. Vzrušující pohled a mé kalhotky vzdorují dalšímu náporu vlhkosti pryštící z mé lastury. Mám pocit, že vnímá jenom ji. Kájina vzdychne, je stále víc mimo, což ho vrací zpět do mé kuchyně.
Dívám se na něj a naše oči se střetávají. Čekám. Neuhýba mému pohledu, přestože není z těch mírumilovných a vstřícných. Skrývá se v něm také zvědavost, co posdílí, v kombinace s netrpělivostí, kam se tohle posune.
Podařilo se mi Kájině rozepnout řadu knoflíčků jejich šatů táhnoucích se od otevřeného dekoltu až nad kolena. Ty se pod tíhou bláta rozevřely a odporoučely se dolů. Před námi se vylouplo mramorově bílé tělo, jenž bylo zcela nahé s tmavými šmouhami a šrámy na kůži lemované zaschlou krví.
Nadechl se a na chvíli přestal v pohybu dlaní nahoru po nártech, „máte pravdu, Buttefly, že tohle není standartní postup. A Kájina není naší běžnou klientkou. Je mojí rodinou a jak sama dobře víte, tedy pokud jste opravnu Butterfly, tak KREV není voda!“
Jeho pohled na mne je najednou tvrdý až nenávistný. Hergot, co tenhle chlápek může vědět o Butterfly? Mlčím a on pokračuje. „Vy nemůžete být Butterfly.“ Zakroutí hlavou, „na to jste moc mladá“. Pohrdlivě se uchechtnu. Vpíjím svůj ledový zrak do jeho očí a bez jakéhokoli podbarvení v hlase se ptám: „copak vám TA Butterfly provedla tak strašného, že ji tak očividně nenávidíte?“
Zaskřípe zuby a jeho ruce hladící její lýtka se sevřou až ona sykne bolestí. „Dávejte si větší pozor na to, co děláte se svýma rukama. Ona opravdu nemůže za vaše vnitřní běsy. A pochybuji, že snad já!“ S přemáháním povoluje sevření dlaní a místa lehce pohladí. Skláníl se k jejím lýtkům a obě něžně políbí. Ovšem pohledem je stále přibitý k mému a ten je více než vražedný.

Tak tohoto muže bych si určitě pamatovala, a fakt ho neznám. Místy mi někoho připomíná, ale jenom matně. Ne opravdu jsem ho nikdy nepotkala, a tedy jsem mu nemohla ublížit, což o jiných mužích říct s čistým svědomím, nemohu.

„Navrhuji příměří do okamžiku než se vyřeší tady ta hromádka neštěstí, co jste přinesl. Potom si můžeme vytáhnout kostlivce ze skříně v podobě Butterfly a probrat ho. Co vy na to?“ Neochotně kýve.
„Je čas ji odnést do sprchy a umýt ji. Budete mi muset pomoci. A doporučuji vám se svléct, mám pouze sprchu a ona se sama na nohou neudrží.“
„S tím nemám problém. A máte pravdu, že raději budu odcházet suchý.“ Vstane a svléká se. Své svršky skládá na opodál stojící židli. A najednou mám ve své kuchyni dvě nahá těla. Prohlížím si jeho tělo. Pomalu ho skenuji od hlavy dolů… Hups, tady někdo stojí… Hlavou mi běží, tohle by stálo vyzkoušet, přičemž povyskočí moje levé obočí a pravé společně a víčkem se přivře.
Vidí, můj pohled. „Líbí?“ a hrdě pohodí hlavou. „Ano, máte slušné vybavení. Ale momentálně máme oba na práci něco podstatně přízemnějšího“ a pohled stáčím na Kájinu.
Bere ji do náruče a já otvírám dveře do koupelny. Pouštím ho prvního. Klíč od bytu pokládám na polici za šálky u dveří a jdu za nimi. Rozvazuji župan a ten sklouzává na zem. Nohou ho odkopávám ke zdi. On už stojí ve sprše a opatrně staví Kájinu na nohy. Podpírá ji a ona opírá svěšenou hlavu o jeho rameno. Pouštím vodu a nastavuji její teplotu. Příjemně teplou vodou zkrápím její vlasy. Stružky vody objímají její tělo a stékají dolů a berou s sebou část nánosů špíny na ní ulpělé. Vlastně nejenom její.
Do dlaně si vlévám šampon. Nastavuje otevřenou dlaň a do ní mu leju gel. Šampon jí vtírám do vlasů. Bříšky prstů přejíždím po pokožce hlavy a jemně ji masíruju. Pozvolna začíná reagovat, nejenom na moje doteky. Druhý pár rukou jí roztírá gel na krk, šíji, dekolt. Dlaní obkružuje jeden a poté i druhý prs. Kájina zaklání hlavu a ta se ocitá vedle mé. Přejíždím jí po zádech dolů a nahoru. Při dalším sestupu svými nehty jedu kolem páteře až k oblinám pevného zadečku. Z pootevřených úst jí uniká táhlý vzdech. Přitisknu se k ní a dlaněmi kopíruji její boky na bříško a vzhůru k ňadrům. Zde se potkávají moje a jeho ruce. Chvíli se dělíme o péči o prsy.
Kájina se probírá, pootáčí hlavu a svými rty nalézá moje. Pootevřenými ústy vnikám svým jazykem dovnitř a začíná vzájemné proplétání, ochutnávání… Zmocňuji se jejich prsou, ta mačkám a hnětu. Jeho ruce se přesouvají do jejího klína, kterému věnují něžnou pozornost. Kleká si před ni a ke svým prstům přidává i ústa a jazyk. Hladí a laská zadeček.
To vše pohlcují drobné proudy vody, které odnáší pěnu z našich těl. Obtékají nás a laskají naše těla.
Kájina se propíná, její tělo je pohlceno milostnou křečí, ve které se zmítá, křičí, zatíná své prsty. Začíná se třást, napětí svalů povoluje a ona klesá do mého objetí. Po mém těle klesá dolů, kde ji zachytí jeho ruce. Slyším, jak špitne „děkuj, chci spát.“
Vypínám vodu. Osuškou otírám její mokré tělo a lehce vysušuji vlasy. Ona při tom vrní jako kotě. Osuším i tajemného kurýra, který ji drží, a sebe. „Odneste ji do ložnice.“ Na souhlas kývne a následuje mne. Opatrně ji ukládá do mého lůžka. Políbí ji na ústa. Ona ho pohladí po tváři a usíná. Potichu vycházíme z ložnice a vracíme se do kuchyně.
„Dáte si kávu?" ptám se a natáčím vodu do konvice. „Dám. Silnou se špínou bez ničeho." Chystám dvě silné noční kávy. „Myslím, že je budeme oba potřebovat. Sedněte si a můžete začít s tím, jak jste se k ní dostal a co se jí, sakra, stalo."
Sedá si na židli. „Moc toho nevím. A z toho, co mám nahrané, moc moudrý nejsem."
„Nahrané? Nerozumím."
„Našel jsem jí u mohyly nad městem, kam mne navigovala přes mobil. To ještě mluvila k věci. Když jsem k ní přijel, tak začala cosi vyprávět. Nedávalo mi to smysl, tak jsem zapnul diktafon a nahrál jsem si to. Jediné, co jsem pochopil, bylo, že utekla a potřebuje se schovat. Mluvila o Butterfly. Našel jsem na ni kontakt v jejím mobilu a vytočil. A hovor jste zvedla vy."
„Kde je ta nahrávka? Můžete mi ji pustit?"