Noční lov

Vystoupila krátce po půlnoci na zastávce busu a čekala, co se bude dít. Já jsem si ji nejdřív důkladně z dálky prohlížel – moc jsem nevěřil, že je to ona. Nicméně její vzhled i oblečeni odpovídaly naší mailové domluvě, a tak jsem šel na věc. Tiše jsem se zezadu přiblížil, hodil jí přes hlavu černý pytel a stáhl ji k sobě. I když čekala, že se něco bude dít, bylo cítit, že dostala strach. Instinktivně začala bojovat a křičet, ale křik byl tlumený a hravě jsem ji přemohl. Násilím jsem ji odtáhl k autu, ignoroval její zuřivý odpor a scvaknul ji ruce pouty. Poté trochu ochabla, jen prudce dýchala a třásla se – nebylo poznat, zda adrenalinem, strachem, či vzrušením. V klidu už bez boje sem ji přenesl do kufru auta, strhal z ní všechno oblečeni, přepoutal ji a nahou a svázanou ji zavřel do velkého poštovního pytle.
Pote jsem odvezl svou trofej na předem vyhlédnuté místo v lese. Ve dne to vypadalo přívětivěji – teď ve tmě, pod bílými světly auta, vypadal les pěkně strašidelně. Vytáhl jsme ji z kufru, položil ji do trávy a přitáhl si ji za vlasy. Naklonil sem se k ní a zlověstně jí šeptal do ucha, co vše jí teď budu dělat. Pak sem ji nechal ležet s rozšířenýma očima a šel předstírat, že něco vytahuji z auta. Musel jsem čekat skoro deset vteřin, než se probrala z ochromení – a udělala to, na co jsem čekal. Zvedla se a začala utíkat.
Nahá, svázané ruce, po tmě. Ucítil sem, jak mi začíná stoupat adrenalin v žilách a jak se mne zmocňují lovecké instinkty. Nechal jsem jí chvíli náskok – vypnul světla a zamkl vůz – a vyrazil za ní. Bez baterky a potmě to bylo dobrodružný, orientoval jsem se jen podle hluku, kterého naštěstí nadělala dost. Já běžel lehce a tiše jak vlk, větve mne občas šlehly do obličeje, ale já to vůbec nevnímal – všechny moje smysly se soustředily jen na ni. Když jsem ji doběhl a chytil, vykřikla, zhroutila se na zem a tam se začala zmítat a něco křičet. Nevěděl jsem co – zvíře ve mně se probudilo. Neurvale jsme se na ni vrhl a za zuřivých hrdelních zvuků ji..... Celou dobu křičela a naříkala, snažila se bojovat a vymanit se, ale neměla vůbec šanci. Krmil jsem se na jejím těle a duši a pocity nadvlády nad kořistí zcela zaplavily můj organismus. Ona postupně ztichla a vydávala jen tiché vzlyky do mého rytmu. Poté co jsem byl hotov, jsem se utřel do jejích vlasu, hodil si ji přes rameno a odnesl zpět do auta. Z věcí, o kterých psala že chce zažít, jsme zatím stihli jen zlomek. Zbytek jsem nehodlal dělat potmě – kus cesty autem leželo nedokončené nákupní středisko, které se kdysi přestalo stavět kvůli nedostatku financí. Odvezl jsme ji do suterénu jedné z těchto betonových budov, připoutal ji řetězem k traverze, sundal jí pytel z hlavy a rozsvítil na ni reflektor. Ten osvětlil její chvějící se tělo, ale také obojek a další věci určené k výcviku a zotročení, které jsem přinesl s sebou. Už nevzlykala – tvářila se napjatě, měla doširoka rozšířené oči a na nohou se jí ve světle leskly potůčky tekutiny. Chytil sem ji za vlasy, a začal jí šeptat svá pravidla hry. Vpíjela se do mne očima a asi vůbec nevnímala, co jí říkám. Do rána zbývalo ještě hodně času...