Holky od Bobří řeky - Nestříkej ve stanu

Budíček mě zastihl v polospánku a o to méně se mi opět chtělo vylézat ven ze spacáku vyhřátého mým teplým tělíčkem. Vlhčí kalhotky jsem neřešila, protože jsem kožka lenoška, ale na rozcvičku už bylo vhodné si čisté gaťky dát. Jenže to by nesměly být holky pomatené a musely by ty trumpety dát víc času, tak jsem byla ráda, že jsem si zkrotila cecoury sportovní podprdou a už otravovaly s počítáním, které následně vedlo k trestům za pozdní příchod. A světe div se i my vedoucí musíme být dochvilné, něco jako jít příkladem, což byl můj problém číslo jedna, takže jsem vyběhla i tak pozdě ze stanu jen v tričku a spacích kalhotkách žlutavé barvy, na kterých je paradoxně vidět i označkování, protože mi ranní zaschlá nehoda vykouzlila na látce flek jiného odstínu. Jo a už jsem se zmínila, že jsou mi trošku menší a má přírodní pinda se do nich úplně nevejde? Teda přesněji chlupy trošku trčely kolem lemu nohaviček.
Děrované, pocvrkané, chlupaté… to je trio! Na mou obranu jsem blondýna, takže mi chlupiska tolik nevynikají, když jich je jen pár na okraji, a za druhé jsem nebyla sama v kalhotkách. Výhoda dívčího tábora, nebylo třeba tolik brát ohledy na zevnějšek. Taková sporná výhoda, do povídaček se dostanu stejně, kromě toho tak možná jediná. Žvanilka měla pro změnu tanga a na jejím topu bylo znát, že jako vždy nemá podprdu. Taky na co? Ty její kůzlata to ani nemohlo nijak nadchnout. Docela mě vytáčela, jak všude vnucovala ty svoje špičatý kozky, jak kdyby si myslela, že je něco víc, když se nemusí tahat s pořádnýma cecourama. Bych jí přála někdy zkusit ty moje!
Mile jsem se na tu tmavovlasou holku s copama usmála a pozdravila ji na dobré ráno. „Jak ses vyspala, Žvanilko?“
„V pohodě, zima mi ale byla,“ opáčila s rukama v bok a olízla si zuby pod rty, jak si pořád zvykala na rovnátka.
Některé vedoucí mám ráda, některé obdařuji úsměvy a myslím si své. Žvanilka byla ten druhý případ, no. Stoupla jsem si vedle ní na rozcvičku, abych měla dobrý výhled na celé osazenstvo tábora. Po těle mi vyskákala husina, ale už mi slunce svítilo do zad, a ačkoliv se nerada chlubím, tak mi určitě krásně pableskovaly paprsky v hustých zlatavých kadeřích. Udělala jsem si deset dřepů jako trest za pozdní příchod, fakt logika trestat tím, co budem dělat dalších dvacet minut, ale i tak mi stálo za to si pohnout a nechat si jen gaťky, protože se déle ztrapňovat tak nespravedlivou hloupostí mě vytáčí do ruda. Taky se mi obličej celý zarděl, ne že bych nemohla, to ani v nejmenším! Jen mi přijde nedůstojné takhle trestat kohokoliv, a ještě po sotva minutě od vyhlášení budíčku…
A už se jelo protahování. Přidala se ke mně kámojda Kedlubna. To jméno nijak nesouvisí s tím, že má prdel jak štýrský valach, je to z důvodu, že je tak tvrdá a neoblomná jak kedlubny a člověk si na nich vyláme zuby, pokud si nedá pozor. Tak Kedlubna s prdelí větší jak moje si cepovala vlastní holky, aby nedělaly blbosti, zatímco se mi smála, že jsem jak strašidlo.
„Aby ne, když musím dvakrát za noc hodit piss,“ odbyla jsem ji s notnou dávkou rozčarování a v předklonu, až mi i prsa ve sportovce sklouzla k bradě. „Ale neuvěříš, co se mi k ránu stalo,“ začala jsem svou příhodu se zvrhlým rybářem.
Řekla bych, že se Kedlubna rozhodovala mezi pobavením a rozhořčením, ale bez debat zvítězilo rozhořčení.
Pořádně jsme to probraly až u snídaně, kdy jsem ji uklidňovala, že bude stačit holkám vysvětlit, aby nechodily chcát k řece, že to tam pak smrdí, když dlouho nepršelo, ať povinně chodí na latríny, než aby se volali policajti na muže, který asi úchyl čumil byl, ale já vlastně neměla žádný důkaz. Bych byla za hlupku. Tábor plný bab asi lákal k takovým činnostem, první ani poslední nebude.
Říkají mi Piggy, jen tak pro pořádek, a pro ještě větší pořádek ne proto, že bych byla nějaké prasátko. Občas jsem rudá jak prase po první raně, ale to tak prostě v obličeji mívám, ale jinak jsem čistotné děvče jak lusk a to jsem chtěla dokázat tak, že jsem se odhodlala jít do sprchy. Protože jsem kožka lenoška, nechtělo se mi rozdělávat oheň pod kamny. Vyhlídla jsem si okamžik mé nepotřebnosti v chodu tábora a jeho prázdnoty, kdy vedoucí holky vytáhly svoje svěřenkyně mimo tábor. A protože bylo fakt vedro, počítala jsem, že si aspoň zchladím mé ladné křivky kypré skautky v ledové vodě. Natěšeně jsem si vzala čisté gaťky, které moje pinda chlupinda ocení ze všeho nejvíc, a celou taštičku s hygienickýma potřebama…
Jenže kam tohle všechno vlastně vede? No jen počkejte, jak vám budu vyprávět o ledových kapkách stékajících mezi prsy až ke skoro dva dny nemytému bobru. To máte přece rádi, ženství v jeho nezkažené podobě. Tak surové, že mi raději seberete sprchovou hlavici a chytíte mě za vlasy, abych poslušně snášela…
Jako nikdo takovou průtrž nečekal. Tričko se mi lepilo ke zpocenému tělu a jen kalhotky jsem si pro tentokrát udržela v suchu. Měla jsem po ptákách. Lenoška Pígoška se v dešti sprchovat nechtěla a rozdělávat si oheň na teplou vodu mi přišlo tak neženské, že se divím, když se vůbec na dívčím táboře vůbec sprchujeme. Smíšené mají do sebe mnohem víc, ale to bych zase odbíhala.
Začalo to bouřkou a pokračovalo neutuchajícím deštěm. Táborový den jak malovaný, naše drahá pihovatá rosnička se hájila, že na třicet procent mělo pršet. Řekla bych, že mi tríčo zmoklo na sto a spodek na deset procent, ale furt mi těch třicet nevyházelo. Já vím, že jsem tvrdila, že nejsem Piggy od prasátka, ale ten den jsem se necítila ve své kůži, když jsem v čistých spoďárkách lemovaných krajkou nabírala osazenstvu tábora krupičnou kaši jako večeři. Pořád jsem se cítila i přes vůni jídla a házela na Kedlubnu významné pohledy, jestli by nechtěla ona zatopit pod kotlem. Na to se mi dostalo jasné odpovědi, že si mám pindu utřít vlhčenými ubrousky jako ona. To je tak neekologické! Dost na tom, že i přes jasné instrukce plno holek hází intimní potřeby do latríny. Jak si myslí, že se tam budou dlouho rozklá… tuším, že jsem se rozohnila nesprávným směrem.
Stan mě konečně přivítal svou pavoučí temnotou. Na táboře máte dvě možnosti. Buď někoho, kdo za vás vyháže pavouky ven nebo se nesmíte dívat na stanovou plachtu. Já jsem ten první případ, tak jsem si jen zběžně posvítila a dlabala na to. Radši jsem se posadila na okraj postele a zaposlouchala se do bubnování kapek přehlušující i šumění tekoucí říčky. Chvěla jsem se zimou. Trošku vlhká v holínkách bylo nutné zvládat běžné strasti tábora během deště.
Nožky bez ponožek vyklouzly z holínek a já si je pohladila, abych zjistila, jak mi roste strniště. Zlaté blond chloupky, už uběhlo pár dní po posledním holení a stále byly cítit jen na dotek. Vyhodila jsem nohy na postel s elegancí gazely, jistě znáte ty obří půltunové gazely, až dřevěná postel zapraštěla a matračka zasténala, jak se musela přizpůsobit většímu pozadí. Rozvalená na spacáku jsem si stáhla konečně kalhotky. Když už jsem byla pinda šmudlinda, bylo fajn prádlo měnit častěji, všeho moc škodí, ale kalhotky se erární hodí, jenže to jsem netušila, že už žádné nemám a to jsem prohledala celou krosnu, že mě další den v hodnocení úklidu nebudou šetřit. Byla jsem si jistá, že mám ještě jedny. Fakt že jo! Znáte to. Ženská má ve svém prádle pořádek a stačí malá změna a je jasné, že se jí v něm někdo hrabal. Chápala bych to na smíšeném táboře, ale na dívčím? Pod světlem malé lampičky, ano, lampička obsahuje slovo pička, se mi nechtělo počítat použité gaťky, ale vrtalo mi to hlavou. Jsem hlava děravá, pinda blbinda nebo mi tu někdo vzal gaťky? Neměla jsem už dost sil nad tím bádat, tak jsem se svlékla úplně a hodila si přes kozy vytahané spací tričko s úmyslem zítřejšího praní. S odhalenou pindou bobřindou jsem zalezla do spacáku a celá se zachumlala.
Spacák je taková malá soukromá plynová komora. Teplo a smrádek. Nohy jsem měla naštěstí dost daleko, ale silná vůně mé bobřindy mě udeřila do nosu téměř okamžitě. Ani nepotřebovala akumulovat v tak malém prostoru. Kdyby se dal ten pach destilovat, mohla bych ho prodávat jako silné afrodisiakum, které by na chlapy mělo lepší účinek jak nějaký smrdutý brouk. A možná že nejenom na chlapy.
Prsty mi sklouzly k rozkroku. Hebký kožíšek byl jak zlaté rouno nejjemnějšího požitku. Tma sílila pocity, kapky deště bubnovaly uklidňující melodii a má vlastní přirozenost mi napovídala, jaká jsem šmudlinda Piggynda. Nemytá pinda a i na tábor řádná smradlinda, ačkoliv Linda nejsem. Lehla jsem si na pravý bok a pevně sevřela prsty stehny, jak kdybych se odrazovala od svého počínání. Když si to udělám, když si pindu muchlindu vydráždím, budu ještě špinavější a ulepenější jak teď. To jsem nechtěla, jenže to mi nesměla na mysl vytanout ranní příhoda.
Obrátila jsem se na záda a zajela si druhou rukou pod tričko. Kdyby mě teď někdo pozoroval… tak by umřel nedostatkem vzduchu v hermeticky uzavřeném spacáku v horkém obětí silnější skautky. Byla by to určitě krásná smrt a to nejen pro zvrhlé rybáře šmíráky. Stačilo zabloudit prsty níž, přejít přes husté křoviny a vstoupit do bažiny. Prsty mi zmizely v díře tak hluboké, že jsem se neodvažovala ani uvažovat nad tou hloubkou, abych v ní neutonula. Svírajíc si bradavku jsem opět vyklouzla z krajíčku mindy frigindy, mužem nepoctěné štěrbochlupky. Byl to nádherný pocit ze stydlivého poznávání se, které se mi odehrávalo za zavřenými víčky. Opatrně! Jsem ještě nevinná!
Pomalé krouživé pohyby rozdmýchaly další esenci, že jsem si i nadzvedla spacák, abych cítila tu vůni. Muži by po ní určitě toužili, tím jsem si byla jako studovaná ženská jistá, aniž bych měla osobní zkušenosti. Tak jako pokaždé jsem si chtěla olíznout prsty, aby mi lépe klouzaly po pýsklatech, ale po silnějším odéru ruky u nosu jsem si svůj záměr s nelibostí rozmyslela. Přece jsem už měla řádnou pindu mokřindu, jakou jsem snad nikdy nezažila. Ten chlap! Šmírák! Chodil tam za někým konkrétním? Rozpálená vzrušením jsem cítila, že se brzo udělám. Řekla bych podruhé za tábor, pokud by to poprvé za něco stálo. Celé kypré tělo se mi chvělo očekáváním.
Musela jsem vylézt ze spacáku se trochu zchladit a hodit si pod prdel starý ručník. Určitě jsem venku hrála super stínové divadlo a radši si u toho jen tak pro jistotu zakrývala cecoury pod tričkem se vztyčenýma bradavkama, než se mi podařilo připravit. Roztažená a opět po tmě jsem si drandila pindu prcindu v očekávání slastného vrcholu. Trhlo to se mnou ve falešném orgasmu, ale já věděla, že to není konec, to jsem jen tak na sekundu usnula mikrospánkem.
Prsty jsem si přitlačila na nateklou bambulku pindulku a zakroužila o něco rychleji a pak zase pomaleji. Nebylo s podivem, že se mi začalo chtít chcát. Zima a vzrušení. Nechtěla jsem vylézat ven a kazit si vrchol, tak jsem ještě přidala druhou ruku a tou si prsty jezdila na kraji rozvodněné štěrbiny. Další záchvěv mnou projel jak blesk z čistého nebe. Ten úchyl se mě chtěl dotýkat! Stáhly se mi poševní svaly a já pocítila dvojí úlevu.
Orgasmus mnou házel po celé matraci a z pindy chčindy ze mě stříkala ta magická fontána podivné tekutiny. Nahlas jsem vydechla a celá se prohnula, až mi spadla lampička na zem a pička si vystřikovala ženský ejakulát do všech světových stran. V ten moment mi bylo jedno, kam všude se rozstřikuju, nedokázala jsem to ani nijak ovlivnit. Další stah mi ulevil tak, že jsem nechala vše proudit v pravidelných výronech ven a stále si tvrdě svírajíc klitoris myslela na to, jak by se tvářil šmírák, kdyby tohle viděl z druhého břehu.
Úplně mokrá a omámená tak silným orgasmem jsem mokrou rukou hledala lampičku, abych si zkontrolovala pičku. Po rozsvícení mi ale bylo do breku. Hleděla jsem na celou dolní část postele, kterou ručník neochránil ani z daleka. Ovšem ten smutný pohled vystřídalo zděšení.
Sevřelo se mi hrdlo, když jsem konečně vzhlédla i na občasným hmyzem obsazenou stanovou plachtu, z které stékaly kapičky z mé pičky… jo kapičky taky obsahují pičky… jsem skautka, tak mě napadla hned první praktická otázka. Když se dotknete stanu, na který prší, začne do něho v tom místě téct, tak nám to aspoň pořád říkávali a taky to, že nemáme ve stanu stříkat… repelentem přirozeně nebo pičifukem, tím myslím deodorantem… co se ale stane, když ho postříká pinda chčinda jako já? Zoufale jsem hleděla na plachtu zkrápěnou deštěm z druhé strany. Ani zima mi už nevadila, jak jsem se modlila… „Do psí prdele!“
„Kedlubno?“
„Piggy?“
„Můžu u tebe dneska spát?“
„Proč?“
„Teče mi do stanu.“
„Cože? Jak to?“
„Někdo mi v něm asi něčím stříkal,“ řekla jsem s vědomím, že skautka je pravdomluvná a já přece, do psí prdele, nelhala.