Holky od Bobří řeky - Přepad

Holky byly šikovné, to se jim muselo nechat. Postaraly se o mladší skvěle. Sice to vaření nebylo podle Matařiných představ, ale buďme shovívavé. Odcházely jsme skeptické, ale už víme, že se o sebe dokáží postarat, a dokonce se nezabít.

Musela jsem si po návratu dát čisté gaťky, protože mé pocvrkané s intimkou sice uschnuly, ale já cítila jejich nezaměnitelný ženský odérus pindus. Jsem si připadala neustále jak mimino, co se musí pořád přebalovat, ale co mám s tou svou vlhyndou dělat? Pokárat ji a jestli to udělá ještě jednou, dostane přes pysky?

Otevřela jsem černý pytel na gaťky, který se mi podařilo ještě ráno uklidit, a hodila další dovnitř, když mě něco udeřilo do očí. Do nosu teda taky, zápach vyzrálé ženské je dost urputný až vtíravý. Ale tohle zaujalo můj zrak. Rukou jsem prohrábla nevypraný obsah v domnění, že jsem se spletla, ale ženská si přece pamatuje, kam a jak dává svoje spodní prádlo. No jasně, tomu přece nevěříte, zvláště na táboře je takový borčus, že to ani není možné. Ovšem s tímhle jsem si byla docela jistá. Žluté kalhotky s lemováním z krajky, jako většina ošoupané v rozkroku s nezaměnitelnou šmouhou pindus makulus, která už nešla vyprat, ležely úplně nahoře, protože mi spadly při uklízení na zem a já se kvůli nim mrdla do hlavy o postel. Jenže ony nebyly nikde. Jediné svého druhu, nejen u mě, ale jediné vůbec označkované dlouholetým nošením s vyseděnou podšívkou od mé pindy chlupindy.

Někdo mi ukradl kalhotky! Někdo mi ukradl smradlavé gaťky! Ani nevím, jestli mě to pohoršovalo, znechutilo, naštvalo nebo pobavilo, či nechalo chladnou. Takový guláš emocí se mi v hlavě začal ohřívat, že jsem z toho do dneška zmatená. Kdo to jako mohl udělat? Vedoucí byly pryč, takže skautky? Co by dělaly s mýma pindotkama? Musela jsem se smířit s tím, že je prostě nemám a už asi nikdy neuvidím, což mě trápilo nejvíc, protože byly tak pohodlné, krásně věky vytvarované na mé plné křivky.

Musela jsem však své pátrání odložit pro nedostatek důkazů, Kedlubna by mi asi moc nepomohla, tak… nepřijde vám zvláštní, že tu řeším ztracené gaťky pochcanky, když nás očumovali chlapi z vesnice? Není to zvláštní, jen ujeté a zcela logické, protože by mi hlava pukla ještě chvilku poslouchat doslova, by the way, crazy, chill, extrém nebo čudné.

Pomohla jsem Mataře v kuchyni, ale moje cesta nakonec vedla ten den trošku jinam. Na tento den byl přichystaný další táborák a tentokrát o něco větší a honosnější, což od nás znamenalo oběť nejvyšší. Jako ženské jsme musely máknout po vzoru chlupatých a smradlavých chlap… oboje sedí i na nás, takže vlastně nevidím jediný problém. Kedlubna mě požádala, jestli bych si nevzala holky do lesa na dřevo, ticho prosím, je zakázáno kácet stromy, ale když tenhle spadl sám větrem… Měla to dělat Hanička se Žvanilkou, ale Hanička se prý sesypala z toho, že ji někdo viděl nahou, zvláštní za předpokladu, když jsem slyšela, že byla kdysi na nudapláži, tak ji Žvanilka uklidňuje. Řekla bych, že její pinda je tak posvátná, že by měli ti parchanti dostat trest smrti nebo aspoň vyhnanství na Sibiř. Myslela jsem si o tom své a to jsem netušila, že se mi to má brzo zajímavě vrátit.

V lese bylo jako vždy víc práce pro mě než pro holky. Cecoury mi v sportovní podprdě naštěstí nevypadávaly jak z tuniky, ale moje zadnice se v legínách drala ven takovým způsobem, že jsem byla ráda za černé kalhotky, které roztahané legíny trochu nahradily, aby mi nebylo všechno vidět, když jsem se skláněla pro šáší a šišky. Klasika makačka, děcka zlobila a poletovala všude kolem a já se snažila je nejenom zkorigovat, ale také nasbírat co nejvíc šáší, aby vůbec byl nějaký oheň a popohánět starší skautky, aby hejbly zádelemi a udělaly aspoň nějaké klády. No je to těžké s nima dvojnásob, protože děcka jako taková pracovat moc nechtějí, to už známe a my nebyly nejspíš jiné, ale holky a pila nebo sekera? Nechtějte, abych vám sama něco nasekala nebo uřízla, leda tak ostudu. Jak my bez těch chlapů vlastně dokážeme existovat? Jednoduše, neděláme megalomanské projekty a místo obří vatry máme malou vatřičku esteticky vyladěnou k dokonalosti pro detail.

Poslední nálet do lesa byl ten nejdelší a nejúmornější. Podpaží mi teklo jak protržená hráz a mokrá mezi cecourama jsem už smrděla jak pěkná špinda, jenže bez legín do lesa je sebevražda. Cokoliv a kdekoliv vás může kousnout nebo štípnout nebo poprdlit. Holky už měly pěkně blbou náladu, protože na tom nebyly o nic líp jak já a čičinky šminky mají docela navrch od těch normálních holek s dětstvím před sebou, které se ale rády nechají zlákat jakousi pseudodospělostí, že tohle přece není pro jejich nehty to pravé a mají akorát mastné vlasy a bebíčko? No fůj, to lepí! Jak se mám zbavit smůly? Spíš to byl jen únik od úmorné dřiny, tak jsem zavelela, že teda stačí, než se mi rozfňukají ještě víc. Změna byla okamžitá a mohly jsme v klidu jít do tábora na… další dřinu, protože táborák nebyl hotový.

Dohlédla jsem na sbalení všech věcí a zůstala pozadu, abych ještě zkontrolovala, jestli po nás něco nezůstalo a taky že jo. Předklonila jsem se, div že se mi neroztrhly legíny na zadnici, a zvedla jehličím pokrytou mačetu. Asi vám přijde divné, na co mají skautky mačetu. No mně to taky přišlo divné, když jsem poprvé kluky z našeho střediska viděla jít na dřevo se sekerama a mačetama, ale na oklestění je mačeta mnohem efektivnější, lehčí a svižnější než sekera, takže se nám to stalo takovou tradicí po jedné CTH z Brazílie.

Napřímila jsem se a zhluboka si oddechla zpocená jak myš a tehdy jsem si všimla, jak mě někdo fotí. „Co to děláš?“ vyletěla jsem okamžitě jak blonďatý a zpocený čertík z krabičky. Neodpověděl a jen sklopil mobil a dělal, že tam vlastně ani není. „Přijde ti to jako normální, do psí prdele? Víš, co je to GDPR?“ Dokážete si představit, jak na vás brunátná blondýnka, zpocená jak vrata od chlíva a dost podobného zápachu, letí s napřaženou mačetou v ruce? No neměla jsem ji napřaženou, nějak jsem zapomněla, že ji držím, ale i tak to stačilo k tomu, abych toho kluka hezky vykolejila. „Proč jsi mě fotil!“ vyštěkla jsem bojovně.

„Nefotil,“ zavrtěl hlavou, „jsem jen na procházce a…“

„A fotíš si tu náhodné ženské? Nebo snad malé holky?“ nadzvedla jsem obočí. „Co kdybych tě nahlásila na policii? Co by asi v tvém mobilu našla?“

„Dej mi pokoj,“ snažil se odejít a jen kroutil hlavou.

Řekla bych, že jediný důvod, proč jsem byla tak odvážná, byl ten, že jsem měla dojem, že je mladší jak já a takový nanicovatý hubeďour. Asi bych mu neutekla, ale bych ho zavalila, než by došla pomoc. „Tak já volám!“ výhružně jsem chtěla vytáhnout mobil, než jsem si uvědomila, že mám v ruce mačetu a nemám kapsy, kde bych ho mohla mít. „Jsi z vesnice, že jo?“ snažila jsem se získat čas a šla za ním, protože to bylo jediné, co mi zbylo. „Sakra stůj! Nebo tě fakt nahlásím!“
„Tak si mě nahlaš, nic na mě nemáš!“ štěkl přes rameno.

„Ale mám! Viděla jsem tě na koupáku!“ vyhnula jsem se jím vystřelené smrkové větvi a nakvašeně s ním držela krok. „Přijde ti to jako prdel, co? Vím ale, kde bydlíš, vím, jak vypadáš a vím, žes fotil nezletilé nahaté holky dneska dopoledne u řeky!“ zalhala jsem zcela chladnokrevně a to ho konečně zastavilo.

„Tak to pěkně kecáš!“

„Jo?“ dala jsem si ruku v bok a výhružně napřáhla mačetu k jeho bouli na kalhotách, kde měl schovaný mobil. „Víš, že je to trestné? Dětská pornografie, to bude něco, až se to všichni dozví!“
Celý zbledl. „Já… já… všichni si vás fotili…“

„Tak všichni skončíte v lochu, ledaže…“

„Já to ale fakt nevěděl! Válely jste se tam jak coury.“

To jsem radši ignorovala. „Neznalost neomlouvá, holenku, to nevíš? Neměl jsi souhlas žádné z nás a když se to dozví všichni tví přátelé a rodina, to bude fičák.“ Jen na mě koulel očima a nevěděla, co by měl říct, přešlápl z nohy na nohu a na prázdno otvíral pusu. „Uděláme dohodu, dej mi mobil!“

„Jakou dohodu?“

„Nejsi v pozici, kdy by ses mohl ptát! Mobil!“ houkla jsem a dloubla ho mačetou do kapsy. Váhavě mi ho podal a já hned chtěla vědět heslo. „No to se podívejme!“ zaujatě jsem si prohlížela lechtivé fotky. Většina stála za houno, byly z moc velké dálky, přesvětlené a některé i rozmazané, ale zřetelně jsem nás rozeznávala na pláži, ovšem nejvíc záběrů bylo z mé exhibice na zádech Stuhy. Pěkný hnus. Poslední fotky byly z mého sledování tady v lese a úplně poslední, jak mi fotil prdel v předklonu. Vážně ji mám tak velkou? Rozmrzele jsem se na něho podívala. Hněv mě opouštěl, jak jsem viděla klukův stud v očích a ruce za zády, jak kdyby říkal, že on přeci za nic nemůže, za všechno může naše odvázaná ženskost. V jedné ruce mobil, v druhé mačetu a vážným hlasem povídám: „Je to nechutné. Já… nemám slov… je mi z toho na nic. Fotíš si nás jak kus masa ve výprodeji, ale já jsem lidská bytost.“ Podařilo se mi fotky smazat a vrátila jsem mu mobil. Víc jsem stejně udělat nemohla, co bych si na něm vzala a dohledat všechny, kdo tam byli, je utopie. Brzo se fotky objeví na netu, ale těžko nás na nich někdo pozná, aby nám to způsobilo nějaké problémy. Věřím tomu. Navíc nemělo smysl těm našim schízám přilévat olej do ohně vědomím, že je mají nafocené.

„Omlouvám se,“ překvapil mě snad i vážně míněnou omluvou, „nemyslím si, že jste jen kus masa. Myslím si, že jsi opravdu krásná.“

„To máš teda zvláštní způsoby, jak zaujmout děvče.“

Pokrčil rameny. „Tys zaujala zvláštními způsoby mě. Jsi úplně jak Amazonka.“

Na to jsem se rudá až na prdeli jen uculila a podívala jsem se po mačetě sklopené k zemi.

„Čekáš vždycky takové problémy, že máš po ruce mačetu?“

Upravila jsem si brýle na nose. „Ale prd, tu máme na dřevo. Dobře mířený mách…“ řekla jsem a dodala: „Áách!“ když mi mačeta při demonstraci sekání vyletěla z ruky a málem kluka trefila do nohy. Už jsem se svěřila, jaké jsem nemehlo?

Sehnul se k ní a já si až později uvědomila, že jsem měla mít strach, ale dohnal mě až o sekundu později, když mi ji zdvořile rukojetí podával nazpět a já ji opět sevřela prsty jak buřty nešikovnými a oteklými dlouhou prací.

„Mohl sis ji nechat a…“ vypadlo ze mě bez rozmyslu.

„A co? Budu tě s ní ohrožovat jako ty mě?“

„Promiň,“ zakřenila jsem se trapností situace, „mi trochu vyklouzla, to se mi občas stává.“

„V pohodě. Někdy bych tě rád viděl s ní pracovat, jak svíráš rukojeť a klátíš klacky.“

Náhodou to bylo milé, ačkoliv neohrabané. „No, ale žádné tajné focení.“

„Slibuju, to mi věř.“

Nenápadně jsem se rozhlédla kolem sebe. Už bych měla jít, holky snad už začaly, ale taky se dost možná flákají. „Dej mi mobil.“

„Proč?“ vyhrkl automatickou odpověď, ale zároveň mi ho podával.

„Nejsi takový hovado, jak jsem si myslela na začátku. Jednu mou erotickou fotku by sis zasloužil.“

Málem mu mobil spadl na pařez mezi náma a brada mu spadla za ním. Naštěstí jsem byla pohotová a méně nešikovná jako předtím a chytila ho. S úsměvem jsem si ho měřila od bot ke špičce nosu a ježatým vlasům. Byl najednou tak roztomile rozpačitý a ztracený v mých modrých očích schovaných za brýlemi. Nos pihulík se mi zvrásnil hezkým úsměvem a napřáhla jsem mobil na fotku.

„Líbí?“ zeptala jsem se.

S vykuleným zrakem se díval chvilku na fotku, chvilku na mě. „Moc! Děkuji!“

„Aaa… když jsem se ti tak hezky vyfotila, nechceš toho využít?“

Nechápavě zavrtěla hlavou a pokrčil rameny.

„Viděl jsi mě, jak jsem si udělala pindu. Chtěla bych vidět, jak si to děláš ty.“

Chvilku zvažoval, co má udělat, ale nakonec chtíč mrdíč ovládl jeho mysl a já se mohla kochat jeho naběhlým přirozením vytaženým z kalhot. Musel být už několikrát udělaný, protože jsem cítila zvláštní závan, ale jako panna jen odhaduju a doufám, že by to mohlo být z přirození, protože to mělo něco do sebe. Pár tahů kožky předkožky ruďošky přes fialovou bambulu bylo váhavých, ale postupně přidával na rychlosti, když viděl, že se culím jak sluníčko na hnoji a se zájmem ho pozoruji.

„Taky ses na mě díval jak já na tebe?“ popichovala jsem ho slovně. „Jak si drandím pindu počurindu? Byl to hezký pohled? Jo? Byl? Ale pořádně mě zostudil. Tohle se holkám, které se ti líbí, přece nedělá.“

„A kterým se to dělá?“

„Courám, třeba tak blonďatým jako jedna bobřinda z tvých fotek by si to zasloužila,“ řekla jsem a olízla si rty, což ho dokonale zmátlo. „Vystříkáš se? Určitě jo. Postříkej tu erotickou fotku!“

Chtivě se ušklíbl. „Můžu si ji nechat? Nesmažeš mi ji?“

„Nesmažu, je tvoje.“

„Jak se jmenuješ?“

„Připrav si ji, přece bys nechtěl stříkat mimo,“ ignorovala jsem jeho otázku a mačetou se opřela o pařez a těkala pohledem mezi odkapávajícím pinďourem a jeho natěšenou tváří. „Ukaž, podržím ji,“ řekla jsem a vzala mobil do ruky s tím, že jsem ho přiložila těsně ke kmitajícímu žaloudku tmavě fialovém jak monokl. Víc svou chloubu vystavil, nabídl ji a já si tak všimla, že ji má pořádně zarostlou. Náš styk by nebyl díky oboustranné džungli vůbec vidět.

„Zhasl mobil!“ vyjekl nešťastně, asi už měl na krajíčku.

Snažila jsem se ho rychle zapnout, ale byla jsem pomalá, přesto to nedopadlo úplně špatně. První dávka mi šlehla na zápěstí a další už kropil po korekci umístění obrazovky na mou fotku. Spokojeně si ulevoval a pouštěl čím dál menší ustříknutí na nejerotičtější fotografii jeho mobilu. Usměvavá blondýna s vlasy pochcané slámy a se zářícíma očima s mačetou přes rameno schytávala poslední kapky slastného výronu mrdonu. Znáte snad něco víc sexy než tvář své vyvolené? E-mrdkoklad je však novinka, už nestačí jen obyčejný kapesník, musíme mít na odložení mrdečky elektronickou verzi.

„Jsem Piggy,“ řekla jsem konečně a dodala: „Už musím jít. Tohle je tvoje.“ Sáhla jsem mu do rozkroku a otřela si o jeho chlupy semeno ulpělé na mých prstech a vrátila mu mobil. Otočila jsem se a hrajíc si se svou hřívou jsem zamířila zpět do tábořiště. Koukal se za mnou úplně omámeně, to jsem si byla jistá. Chtěla jsem na rozloučenou udělat nějaké rozmáchlé gesto, ale to jsem se jaksi zase přepočítala a mačeta mi opět vyklouzla z ruky. To ovšem nebylo to nejtrapnější, mnohem horší bylo, když zvedání mačety a mého pozadí vše doprovázel trhaný zvuk. Legíny povolily a otevřely cestu černým kalhotkám.

Vyděšeně jsem se napřímila a v rychlosti zkoukla, jak se na to tváří a zakryla si prdelajznu trhajznu. Jen se šklebil a v ruce stále svíral pinďoura a ostříkaný telefon.

Jenže tohle neměl být konec. On udělaný byl, ale já cítila svrbění a neukojenou touhu po shlédnutí takového představení, že jsem se ještě naposledy otočila s vědomím, že dělám něco špatného, ale když byl tak sladkej a plážové fotky ulevující si blondýnky bobřinky ho prozrazovaly. „Já se ještě vyčurám, ne že si budeš dělat fotky,“ řekla jsem celá rudá z toho, co to provádím a roztržené legíny i gaťky s intimkou šly ke kolenům a já do dřepu.

Dívali jsme se na sebe a trapně se culili, zatímco mi z pindy počurindy prýštil vodopád zlatého deště. Kdyby jen viděl, jak se mi proudem chvějí pýsklata, prohýbají chlupiska a vlhnou stehna s půlkama. Dole jsem byla úplně mokrá vlhynda a s překvapeným výrazem, otevřenou pusou dokořán a dlaní přes chčijící pochcandíru jsem se dívala, jak si mě nestydatě vyfotil omrdkovaným mobilem s pinďourem stále venku a stále v pohotovosti.

„Ty jseš! Takhle zneužívat ženskou v nestřežené chvilce. Můžu tě o něco poprosit? Máš kapesník? Půjčíš mi?“ Jemně jsem si olízla rty jazykem, někdo tvrdí, že je to výzva pro muže, já tvrdím, že mám suchou hubindu.

Jako ve snu se vydal ke mně blíž a už vytáhl z kapsy rozdělaný balíček kapesníků a s uhýbavým pohledem, přesto tak krásně nápadně zaměřující se mi mezi stehna, mi ho podal a odvrátil zrak.

Měla jsem dost času se za ním vytřít, ale abych zmírnila napětí, začala jsem se ho vyptávat, odkud je, co dělá, jak se dozvěděl o naší malé nudapláži… žvanilo mi to dost, protože pinda vychčinda byla celá oblemcaná chcancem nečekancem a hlavně šlemem hlenem pindím pokladem. Jeden kapesník nestačil, není se ani čemu divit, kdyť i intimka byla nehorázně zapleskaná, jak se mi snad nikdy nepoštěstilo. Padly mi na to tři kousky a čtvrtý a poslední kapesník sloužil jako obal pro úhledně složenou intimku a ostatní provlhlé kousky intimního papíru. „Děkuji, vracím, doufám, že to vyhodíš do koše a ne tady v lese. Vzala bych to s sebou, ale nemám kapsy.“ řekla jsem mu s nataženýma legínama. Úplně se mi pinda vychčinda přilepila ke gaťkám, ať jsem se snažila o vytřenindu co to jen šlo.

Překvapeně vzal do ruky kapesníkovou bombu, bombu plnou dámského překvapení, až ji bude na bezpečném místě otvírat, rozcuká se mu pinďour a určitě bude vše bedlivě prozkoumávat a analyzovat. Každou změnu vůně, konzistenci v zabalené intimce, protože jsem v ní zanechala dost ze sebe. Je to nechutné, ale co tak vím, mužský svět je dost nechutné a náruživé prostředí plné ještě podivnějších tužeb.

Nezahodil kapesníčky, držel je jako poklad, aby mu neupadly. „Piggy, ty teda jseš… uvidíme se ještě?“

Určitě byste rádi slyšeli, jak se blondýnka s mačetou opět setká s milým šmíráčkem masturbáčkem a věnuje mu své panenství… ale musím vás zklamat, už jsme se nikdy neviděli. Jediné, co mi zbylo, je vzpomínka a fantazie, co asi všechno dělal s kapesníčkovou estrogenovou bombou. Určitě přivoněl a ne jednou, dost možná ochutnal nebo ji prostě jen dominantně pokropil jako fotku usměvavé pihulky Pígulky.

Ještě párkrát jsem se otočila, abych se culivá přesvědčila, že za mnou zírá a dívá se mi na roztržené legíny na prdeli, to jsem si ji radši rukou zakryla. Venku z lesa mě oslnilo slunce a pocit studu. Přicházela práce, klesalo vzrušení a já najednou vystřízlivěla natolik, abych si uvědomila, že jsem se fakt vychcala před cizím chlapem a ten si mě v intimní chvilce blejskl.

Jestli hledáte logiku v mé ženské mysli, tak je to marné snažení, ale dejme tomu, že vše je tak, jak má být, a já si šla nejdřív zkontrolovat holky u ohniště. S rukama v bok jsem ale jen zírala, jak se bez mé přítomnosti všechno zhroutilo. Někdy mi přijde, že když je necháme na pospas osudu, tak jedou jak šroubci, ale sotva ví, že nás mají za zadnicemi, tak nějak předpokládají, že se vše udělá samo.

„Co jsem říkala, že máte dělat?“ vykřikla jsem na pobíhající světlušky a lenošící skautky. Rozumíte, já vím prd, jak se takové ohniště připravuje, ale i tak musím vypadat, že mám plán. Modré oči mi plály rozhořčením, jak jsou neposlušné, sotva se trošku zdržím. Zneužijí každé příležitosti… tohle není ironie! „Světlušky lámejte šáší a skautky k pile, už jste měly dávno řezat!“

Jejich otrávené obličeje mluvily samy za sebe. „Já dneska celý den vařila!“ stěžovala si jedna z těch nejméně pracovitých, která považuje stání u plotny s vařečkou v ruce za práci hodnou svatořečení. „Proč to prostě nemůžeme naházet na sebe jak minule?“

„Abyste měly hezký ohýnek,“ řekla jsem už mírněji. „Holky, děláte to pro sebe, až si večer sedneme k táboráku a budeme zpívat, tak to bude stát za všechnu tu dřinu.“

„Ale…“

Ale je věčné téma. Tvrďoška Pígoška však nemohla ustoupit, ale taky jsem věděla, že řvaní k ničemu není a nejlepší je vlastní příklad. Ovšem lepší příklad by to byl v neroztrhaných legínách, ale aspoň jsme se trochu pobavily na můj účet.

Táborák to byl nakonec krásný. Neptejte se, co za oheň jsem stavěla, šla jsem po vzoru našich hochů ze střediska a vymyslela si nějaký tvar a nazvala to… třeba Hnízdo. Kdo by chtěl pořád do zblbnutí opakovat pagody a pyramidy nebo hranice, to je nuda.

Noc padla, chlad se připlížil od řeky a nás hezky hřála rudá záře při měsíčku. Poklidné praskání nám skákalo do zpěvu. Očka děvčat jiskřila toužebným nadšením, co se jen dál bude zpívat. Do vlasů se mi snášely jiskřičky a popílek a já tak vypadala jak zakletá princezna s rudými tvářemi od horka a teplého čaje. Magická táborová chvilka se zdála věčností. V ten moment bylo vše možné a Stuha si vedle mě přisedla. Tak těsně, že jsem cítila její teplé tělo a dožadovala se deky, aby jí netáhlo na záda. Tak jsme se obě schoulily do jedné a se zpěvníkem v ruce pěly klasické táborové odrhovačky, které přes rok slyšet nechci, ale ten večer byl na ně správný čas. Stuha se na mě pořád usmívala a pod záminkou, aby se dobře vešla pod deku se mnou, mi dala ruku kolem pasu a s postupujícím večerem si unaveně dokonce položila hlavinku na mé rameno. Byla takový ťuntík roztomilý, lísavá kočička a já si opřela tvář do jejích vlasů. Kedlubna se na nás z poza plamenů šklebila, na což jsem jí kontrovala významnými pohledy, ať se radši neptá.

Věděla jsem, po tom, co se stalo na pláži a když se tak tulila u ohně, že ji najdu ve svém spacáku. A popravdě, ten okamžik si vybavuji velmi přesně, jsem v to doufala a těšila jsem se, až si k ní zalezu do pelíšku.

Tiše mi zašeptala do ucha, že půjde na latrínu a spát. Možná to byla pobídka, abych šla s ní, ale já se víc těšila, jak ji najdu zalezlou u mě ve stanu jako překvapení.

„Dobrou noc,“ odvětila jsem a viděla v její tváři smutný výraz, když jsem chtěla ještě zůstat u ohně. Abych ji však trochu uklidnila, řekla jsem ještě tajemně: „Nezapomeň si polštář.“ Chvilku přemýšlela, co to žvaním, ale ten její následný výraz nadšení stál za všechno hrané odmítání. Úplně letěla na latríny, jak kdyby čekala, že se dostavím za pět minut, ale já chtěla ještě posedět a pokecat s Kedlubnou a Matarou, která konečně taky dorazila, když…

„Uklizeno?“

„Jasně!“

„I okurky?“

Tajnosnubně se usmála, ale pak zakroutila hlavou a zašeptala: „To by tam nesměl pořád někdo opruzovat!“

Na to jsem se zasmála a zahleděla se do plamenů kreslících mi na tváři kouzelné stíny plné pih a vzrušení vkrádajícího se do mého těla.

„Ale v zásobováku je klid, jak tam mají konečně zakázáno chodit, jen myšky tam cupkají.“

„Jsi hrozná!“ dloubla jsem ji pod vemenama do žeber. „Kromě toho tam nesmí nikdy, já nevím, co je to popadlo, že si v noci udělají pečené hady.“

„Taky bych si něco opekla. Hmm…“

Byl to opravdu příjemný večer a všechny jsme si ho užily po svém. Už trochu ospalá jsem odcházela od ohně asi o půl hodiny později jak Stuha. Nechtělo se mi jít na zuby, ale musela jsem, zvláště jestli mě čekala dámská návštěva. Strčila jsem hlavu do stanu a po tmě se snažila najít kartáček, pastu a čelovku.

„Piggy?“ zašeptala ze spacáku jistě nedočkavá a taky neopatrná Stuha, co kdybych to já nebyla?

„Ještě jdu na zuby.“

„Mně to nevadí, pojď už,“ žadonila.

„Ale mně jo! Hned jsem zpět,“ odbyla jsem urputnou nadrženou holku a sama si užívala to svrbění z neznámého očekávání. Teda, vždycky jsem snila o princi na bílém koni a nikdy by mě nenapadlo, že moje první romantika bude táborová letní láska s mladší holkou. Schválně jsem se trochu loudala. To těšení mi svrbělo v podbřišku a rezonovalo až do cecourů a šíje.

V umývárkách byly dvě holky, ale už se chystaly k odchodu, tak jsme si řekly dobrou noc a já osiřela. V ledové vodě se čistí zuby vůbec nejlíp. Ten pocit řezání do dásní při vyplachování pusy je fakt k nezaplacení, ale upravit se byla moje povinnost, ačkoliv do spacáku? Smrděla jsem kouřem, potem a až stáhnu legíny, tak se pachy ještě víc promíchají. Světlo čelovky se přímo odráželo od zrcadla s uštíplým rohem visícím na stromě, na kterém byly připevněné i kohoutky. Nic jsem přes něho neviděla, jak mě oslňovalo v odrazu. Musela jsem si na sebe posvítit, abych našla na nose pupínek hnusínek, který jak na potvoru nešel pořádně vymáčknout… a ještě další na bradě a na spánku. Pane bože, to je fakt hrůza! Na táboře jsme ojebákované všechny, že nemělo cenu to moc řešit, ale když se člověk koukne do zrcadla, zhrozí se i tak.

Ale jinak jsem si užívala pohled na brýlatou blondýnku, která se měla brzo pomazlit. Pomazlit s holkou? Já? Nemůžu tomu do dneška uvěřit, prostě si půjdu do stanu lehnout k někomu dalšímu do spacáku. Najednou bylo fuk, jestli je to ženská nebo chlap. Ten pocit si jít s někým lehnout do postele mi rozechvíval struny představivosti. Tak takové to je? Toužebně očekávající? Jak se to vyvrbí? Budeme se objímat nebo se rovnou pomazlíme? Neztrapním se? Prohrábla jsem si vlasy zlatavé jak pochcaná sláma a hodila si je dopředu přes jedno rameno. Nemyté se zdály paradoxně hustější, nadýchanější, přesto jsem si je začala zpracovávat, abych si je zkrotila v pevném drdolu. Tak mi krásně vynikal krk, ale o to nešlo. Nechtěla jsem, aby se nám motaly v našich pletkách. I tak se budeme válet na vlasech mé společnice.

S hlubokým nádechem jsem konečně vykročila vstříc novým zážitkům, ale co čert nechtěl, potřebovala jsem si odskočit. Pinda nevychčinda se hlásila o slovo a já věděla, že by byla chyba ji neposlechnout, jenže se mi nechtělo nikam daleko, tak jsem jak macatá laňka vyskákala do kopečka k naší nádrži na vodu do umýváren, kde jsem se chtěla nerušeně vychcat.

V podřepu se mi hezky sledovalo skrz kývající se stromy poblikávání posledních tábornic hledajících své lože. Cítila jsem se najednou sama a zranitelná. Úplně po tmě s chlupindou na volno chčijíc do neznáma někam z kopečka. Chtěla jsem si rozsvítit čelovku, ale něco mě zastavilo. Snad jen staré moudro, víc vidíš bez baterky a hlavně nejsi vidět, nebo předtucha.

Nějaké stíny se vynořily od řeky. Neměly baterky a mě v ten moment napadlo, že to není dobré znamení. Každá holka je předposraná a svítí si zběsile, aby nakonec nic neviděla. Jen zkušené skautky jsou výjimka, ale ty by se nepohybovaly tak zbytečně rychle a nebylo by jich tolik.

Ani jsem pořádně nedochcala, poslední výtrysk moči mi pinda vytlačila tak zběsile, jak zběsile mi tlouklo srdce, a zbytek moči mi unikal dál do kalhotek, až byly tak nepříjemně mokré, že bych se jindy zhnusila, ale teď jsem na to nemyslela. Přikrčená Píga stína se snažila nepozorovaně dostat zpět do tábora, aby vyhlásila poplach. Bylo po půlnoci, kosa jak sviňa a někde tam hlídala dvojice světluška a skautka, ale určitě jsou zalezlé v jídelně a vůbec nic netuší.
Málem jsem si sprinterka Piggerka rozbila hubu, jak mi nohy kmitaly, až jsem musela zpomalit, jinak by takovou prdelatou klisnu snadno odhalily díky funění. S očima na stopkách jsem sledovala, jak se pár stínů dostalo do jídelny a zneškodnilo hlídku jen se slabým výkřikem, kterému jsem já rozuměla, ale kdo jiný ve stanu a usínající by pochopil, že je přepad?

Pak mě napadlo něco odvážného a prostého. Asi nevědí, kdo je kdo, když je tma. Prostě jsem se narovnala, vycecouřila se, a sebevědomě šla do středu tábořiště jako jedna z nich přímo za Kedlubnou a dalšíma vedoucíma. Plán to byl dobrý, jen měl jednu vadu.

„Ty vole, proč si vycpáváš kozy?“

Bez varování mi někdo zasvítil čelovkou přímo do ksichtu.

„Piggy!?“

V ten moment jsem začala ječet jak siréna a dala se na zběsilý útěk, abych získala trochu času, než se vzburcuje celý tábor. Samo, že se za mnou hned rozeběhlo víc kluků z našeho střediska, aby mě umlčeli, ale to jsme vám neřekla, že jsem i velká sportovkyně a běhání mám v krvi. Se sportovní podprdou je to přece jen lepší, za světla ještě lepší, na rovince vůbec nejlepší a ještě nejlepší je u toho nekřičet poplach a nesnažit se vyrazit sekeru ze špalku, symbol zahájení tábora. Nečekala jsem však, jak jsem byla ještě trochu oslněná, že mi přímo někdo skočí do cesty a srazí mě brutálně na zem a začne mě celou válet po trávě, jak jsem se bránila a snažila se dostat ze sevření.

Tehdy už začalo hromadné vylézání ze stanů a tee-pee a přepad dostal nový rozměr. Začalo braní zajatců a já byla hned po hlídce první na řadě. Bránila jsem se jak lvice Piggyce, ale ačkoliv jsem pěkný kus, na dva borce jsem nestačila. Jeden mě chytil za nohy a druhý dost nevybíravě objal pod cecoury, ale abych se mu lépe nesla, dlaní mi zmáčkl jeden cecek. V ten moment mi to bylo jedno, to je jasný jak facka, zápal boje a tak, ale vzpomínám si na to teď. V podstatě si mě osahával.

Byla jsem divoká a dost náruživá. Na místě rukojmích však měli problém, nestihli nám ukrást lana, takže tam se mnou musel zůstat jeden kluk a s hlídkou další dva, než přinesou něco na svázání nebo než to celé skončí nějak diplomaticky nebo mě holky vysvobodí.

Nejsem taková bojovnice, když vím, že o nic nejde, tak jsem na rozdíl od hlídkující skautky přestala tolik vyvádět a hrála roli zajatce tak, abych zaměstnala toho kluka, ale abych si víc neublížila, protože mi na prdeli začal určitě modrat pěkný modrák, jak mě srazili.

Ten borec se mnou byl ten, co mi osahával cecoury, to jsem už říkala? Ne? Byl to pěkný prasák. Držel mě na zemi v silném objetí stále přeš prsa jednou rukou a druhou za břicho. Když však zjistil, že nekladu odpor, pomalu povolil. Ruch přepadu k nám doléhal a boj holek vedle se zdál tak tragicky zbytečný, že jsem jim chtěla pomoct, ale sotva jsem se trochu zavrtěla, opět mě silně chytil. Opět povolil stisk kolem břicha a ruku nechal volněji položenou v mém klíně.

Srdce mi tlouklo jak zběsilé, ale i přes to jsem ucítila, jak mi jemně masíruje stehno. Ani jsem nedutala, čekala jsem, co se z toho vyvrbí. Tma, bitky, adrenalin, křik a já úplně mimo z předchozích zkušeností.

Pevněji mě chytil za cecoury, přesto tak nějak jinak, příjemněji, rafinovaněji. „Jsi vlhká?“

Jak to asi mohl… no jasně! Ta moje pochcandíra v prvních chvílích přepadu pořád ucvrkávala a mně to prosáklo i legínama. Do psí prdele, tohle mohl být hrozný trapas. Místo toho se to zvrhlo v něco nečekaně perverzního. Neodpověděla jsem, jen lehce vzdychla, jak jsem se uvolnila a vzdala naděje na útěk. Nebylo by pro mě asi těžké se bránit, vím, že by toho nechal, ale já asi chtěla. Tam někde pobíhá Stuha v tangách… totiž brazilkách… a možná mě hledá, jenže nenaplněná touha ve mně dřímala právě teď.

Prsty mi sevřely cecour přes mikinu a tričko a druhá ruka prozkoumala vlhký klín. Vlhký chcancem nečekance, šlemík hleník si sotva uvědomil, co se děje. Pod rouškou noci a křiku mi začal hladil celý rozkrok a mačkat cecky.

„Nevadí?“ zeptal se ohleduplně.

Nechtěla jsem mluvit, tak jsem mu radši sevřela dlaň rejdící blízko chlupodíry a víc si ji natlačila na ten správný bod.

„Neutečeš? Nebo je to nějaká lest, jak zdrhnout?“

To jsem už nevydržela. „To bych byla pěkně pitomá se nechat jen kvůli takové hlouposti!“ prskla jsem netrpělivě.

Přitiskl se ke mně celým tělem tak těsně, že mi bylo krásně teplíčko a hlavu si opřel o mou a zhluboka nasál tu nejženštější vůni vůbec. Určitě to nebylo nic moc, uzenajda nemytá musela čpět dost specificky, ale celé mu to stačilo k tomu, abych mezi náma cítila napětí a tlak něčeho tvrdého na bedrech, jak se mi jeho pinďour snažil naznačit silné vzrůšo z dost nebezpečného počínání.

Podle hlasu jsem tušila, o koho jde, proto jsem byla o kus klidnější a přístupnější. Jen jsem se modlila, aby si nečichl k ruce a nezjistil, že jsem zatím jen pochcandíra pěkná špindíra nemytá, ale mé obavy byly liché, protože se mi věnoval a nebyl čas na nějaké jiné Piggyčinky. Využil vzpouzení holek vedle nás a nenápadně mi vklouzl po legíny, jenže se netrefil až pod gaťky, tak mi hladil bobřindu přes mokrou látku. Chlupy trčící kolem nohaviček mu musely polechtat ruku, zkoumal je a tahal za ně, až vše komentoval nadšeným och. Užít si v dnešní době tak zarostlou vlhyndu pochčindu nebývá standardem.

„Pusť mě!“ zavrtěla jsem se. „Nech mě být!“

Ztuhl, pevněji mě objal a chytil za rozkrok pod hrází, což mi bylo trochu nepříjemné, protože mi přiskřípl pýsklata a já se tak snažila víc vykroutit z jeho sevření, které jen sílilo. Když už měl opravdu strach, že mu vyklouznu, zašeptal podrážděně: „Co blbneš?“
„Nechci se dát lacino,“ odvětila jsem, ale pak dodala, „aby nás neslyšeli.“ Ještě jsem se vzepřela mužské síle cítíc šuldu luldu na zádech, jak je neúprosně tvrdý jako jeho majitel, a nahlas jsem si postěžovala, že je na zemi zima.

Konečně se mi dostal do kalhotek. Byly přivlečeny další dvě holky, tentokrát svázané, takže z nich musel zase ven, protože příchozí svítili jak zběsilí, že jsem sama nic neviděla. Dostali lana a instrukce, ať nás konečně svážou. Nejdřív to vypadalo, že budeme na jedné kupě kožky na kožku špekošku, ale můj obšourníček osahávačníček řekl, že bude lepší Piggy svázat zvlášť. Věděl, jak se jmenuju, takže mě nedráždil jen jako kožku rozhoďnožku tajňošku, ale užíval si přímo mou osobičku, což mě hezky zasvrbělo a zamrazilo na kliťáku. Piggy je prý důležitější, tak ji kdyžtak vymění zvlášť za rukojmí, které pro změnu naše holky získaly během potyčky v táboře. Úplně vidím Kedlubnu, jak někoho zalehává a Mataru dusící vemenama nezkušené skauty.

Byly jsme tedy svázané po dvojicích a já sama od mého nečekaného spojence. Samo, že si mě svázal sám tak, abych byla přístupná pro jeho nenechavé prsty. Ruce za zády a kolem kotníků přivázaná ke stromu jsem čekala, až všichni odejdou vyjednávat a nás nechají po tmě s jediným hlídačem.

„To bylo fakt hnusný! Mám roztrhaný top!“

Zlobilka se stala další obětí mrzkých kluků a nejspíš utrpěla nějaké škody, jak ji znám, mohla si za ně sama, do orvávaček chodila vždycky po hlavě a ne jednou se stalo, že jí na konci hry koukala bradavka z roztrhaného trika, protože byla další z nenosiček podprd.

Já ale z toho nic neřešila, protože si pod rouškou noci za mnou přisedl do spadaného jehličí, kterého jsem měla plné legíny a píchalo mě do prdele, a přitiskl se ke mně jako prvně. Jediný rozdíl byl v tom, že mi mezi svázané ruce vložil naběhlýho luldu. První, kterého jsem ve svém životě opravu svírala. Ne že bych nevěděla co s ním, jen ty svázané ruce… no jasně, že jsem ho jen tak žmoulala a mačkala jak mokrý hadr, ale šlo přece o mě! Bez ptaní začal tam, kde skončil. Prsty za neustálého stěžování ostatních holek vklouzly pod gaťky a ztratily se v temném pralese nepříjemného tahání a skřípání kožky pyskožky, dokud se hezky v mém hnízdě neuvelebil a nezvykl si na tropické mikroklima žhavě vlhké pindy.

„Krásně voníš,“ zašeptal mi do ucha a já věděla, že si čichl k prstům a nechápala, že nepoznal chcanec.

Nemohla jsem plýtvat slovy, na znamení cudného díky jsem mu radši víc sevřela přirození a na to se mi dostalo krouživého masírování pindy pochčindy. „Měly jste víc chodit kolem tábora, my vám to pořád říkáme,“ dobírala jsem si svázanou hlídku hledíc do tmy na jejich nejasné siluety a snažíc se mluvit jasně a bez toho porno zastřeného hlasu nebo pisklavého, abych neupozornila na probíhající Piggyčinky a naopak je hezky maskovala. Všimla jsem si, jak sebou skaut za mnou trhl, když mu zarezonovaly mé hlasivky do jeho opřené hlavy o můj labutí krk.

Rukou mi zajel i pod mikinu a našel si cecoury. Bez slitování mi mačkal bradavky a dával si záležet, abych se musela přemáhat s každým slovem v debatě s holkama, do které jsem se zase namočila, ačkoliv jsem si chtěla jen tajně užít… co to se mnou bylo, nevím. Snad noc, nadržení, jeho vůně, zastydlé panenství, které chtělo už taky něco zažít? Prsty mi rejdil v údolíčku mokré propasti svlažené z nitra mindy. Šimrání kliťáku se změnilo na prachsprosté cukání a elektrifikující svrbění, že jsem zašeptala: „Kapucku!“

„Cože?“

„Ale říkám, že lituju, že nemám mikinu s kapucí, je mi zima na hlavu,“ odvětila jsem tázající se skautce s vlhkými prsty drtícími mezi palcem a ukazováčkem kapucku s citlivou špičkou. Už jsem byla nejen prochcaná ale regulérně mokrá. Minda se mi svírala v pravidelných stazích vzrušení a při každém jsem cítila, jak mi mezi pýsklaty uniká můj ženský výron slasti. Jen maličko, přesto tak pod tlakem, že jsem se bála, aby to svištění odstříkávající Piggy někdo neslyšel. Teplo a vlhko se mi rozlilo už i po zadku. Až skončí, budu se cítit zostuzeně, to jsem věděla už tehdy, ale copak tomu šlo vzdorovat?

Prohnula jsem se v zádech, jakože se protahuju, ale ve skutečnosti jsem si dělala víc dobře a jemu lépe sevřela už také šťávu ronící úd. Prsty jsem měla celé ulepené, ale oproti jeho jsem si připadala pořád jak na poušti. Amazonka se protrhla a tekla jak zdivočelá. Začalo se mi zase chtít na záchod. Čekala jsem, že je to ze zimy, ale tenhle příznak se začal nějak vkrádat do mého malého tajemství, že jsem cítila strach i odevzdané toužení po vrcholu zároveň. „Ne, dovnitř ne!“ musela jsem ho šeptem zastavit, aby mi mindu vlhyndu neprstil, ačkoliv bych chtěla, jenže jsem se bála možnosti, že mě ručně odpaní. Hlava se mi točila vzrušením. Jeho dech mi ovíval šíji a strniště škrábalo kožku citlivošku divošku. Chlupy mokré jak při sprchování se mu pletly do cesty, přesto nepřestával v mém ukájení a já rezignovala na to jeho, protože se blížil závěr…

„Piggy, jseš fakt dobrá, žes vzbudila celý tábor.“

„Jo!“ vyklouzlo mi mezi rty a jen jsem se modlila, jestli to neznělo moc divoce. Minda se mi začala svírat a stejně tak jsem sevřela stehna a uvěznila mužskou ruku v mokré kobce.

„Udělali by nám v zásobováku a jídelně hrozný bordel, jak minule.“

„Udělali!“ Zamrkala jsem, dělaly se mi hvězdičky před očima a nedopatřením jsem zmáčkla koule masturbače ukáječe.

„Ale náhodou mě přepady baví. Je to lepší jak noční hry, ty jsou takové o ničem, tohle je hrozně super.“

„Je to super!“ Minda mi zapulzovala vzrušením a začala dávkovat to, o čem jsem doufala, že by tentokrát nastat nemuselo. Mohutné výstřiky plnily kalhotky a podlévaly dušenou bobřici chčici další šťávou. Nepřestal mě ukájet jak Stuha a já dál stříkala a ruku mu topila v horké povodni. Cecoury mi svíral k sobě, cítila jsem jeho živočišné teplo, žár! Minda zažila nemožné, úplně se vyšťavila a ponořila se do vlastního láku rozlévajícího se do celých kalhotek i legín.

„Můžeme udělat příští rok na kluky?“

„Uděláme,“ přisvědčila jsem pomalu přicházející k sobě, „to víte, že jim ho taky uděláme.“

„Tohle asi neuschne,“ zašeptal mi do ucha pobaveně a já se málem propadla hanbou.

Ačkoliv jsem zjevně odmítala se svázanýma rukama mu dráždit šuldu, zůstal se mnou do konce přepadu a těsně se ke mně tiskl. To bylo velké plus, ale naprosto nevyvážilo gigantické mínus vlhkosti kalhotek a legín od chcankošlemu. Přepad se táhl jak sopel a už po několika minutách mi na zemi zábla minda i prdelajzna a chlad se rozlíval i do stehen a celkově celého těla. Pomalu se mi do mysli i slov vkrádala beznaděj a frustrace, až jsem byla vyloženě uštěpačná a hnusná a borce, co mi způsobil takový pindotrysk, jaký jsem zatím nezažila, mi bylo po tom líto, jak se ho fúrie Píggie snažila ke konci odstrčit a kousavě mu řekla, že jsou pěkně trapní, když nás přepadávají a ani se neumí pořádně skrývat.

„Mrzne mi zadek!“ vyjekla jsem zoufale. „Můžu si aspoň stoupnout?!“

Tehdy konečně pochopil, o co jde a pomohl mi na nohy, a navíc mi hodil přes boky jeho vlastní mikinu, kterou mu zanedlouho tak zamokřím, že nejspíš své galantnosti bude brzo litovat.

Tolik ke krásnému a zároveň nejhoršímu zážitku tábora. Nakvašeně jsem pomohla uspat malé holky, protože to je celá Piggy starostilvice, ale nějak jsem se v tu noc už nedokázala usmát, takže bylo celé ukládání trochu strohé a kvapné, ale myslím, že si toho nikdo nevšiml.

S mokrou prdelí jsem si konečně ve stanu s plesknutím stáhla prochcané prádlo. Zapařené vlhko vystřídal na chvilku příjemnější chlad do bobřindy a ve světelném kuželu baterky bylo i jasně vidět, jak se mi páří z pindomindy, kterou jsem si i s prdelajznou vytřela starší utěrkou na obličej a hodila ji do pytle na špinavé prádlo. Ani jsem si neuvědomila, že Stuha ve stanu není, asi ještě někde poletovala, ale byla jsem ráda za chvilku soukromí a úplně na ni vlastně zapomněla, dokud se její hlava neobjevila ve škvíře špatně zavázaného stanu.

„Můžu dál?“ usmívala se a mluvila tichounce, aby ji nikdo nezmerčil, že za mnou leze.

Seděla jsem na kraji postele v tričku na spaní a v čistých a hlavně suchých kalhotkách s jednou nohou v teplákách. „Ježiš, Stuho!“ vylekala jsem se, protože mi hlavou běželo milion myšlenek a žádná o mladé rádkyni. „Dneska to bylo náročné,“ vypadlo ze mě diplomaticky, aby si šla po svém, ale to bylo na takovou holku asi moc složité.

„To teda bylo. Celou dobu jsem se těšila, až to skončí a…“ rozhlédla se po venku, jestli někdo nejde. „Dneska je fakt zima, těšila jsem se, až se schoulíme do spacáku a zahřejeme se.“

Rezignovaně jsem svěsila ramena. Už skoro připravená na studenou noc, pára mi šla tentokrát od huby, a mentálně naladěná na spánek jsem chtěla jen lehnout a chcípnout v houští. „Nevadilo by ti…“ povzdechla jsem si a zatěkala po rozzářeném obličeji dívky, s kterou mi na táboře začal netradiční románek. „Nevadilo by ti, když budu dneska ležet u stěny? Minule mi prdel málem sklouzla dolů.“

„Nevadilo!“ řekla bez otálení Stuha a už se nasoukala do stanu a bez okolků se svlékla úplně do naha. Výhled mi zastínilo její tmavé strniště, které s každým dnem jen houstlo. „Nevadí?“ otázala se, když viděla můj umučený výraz a myslela si, že je to kvůli její nahotě.

„Ne,“ zněla moje odpověď tak cize a unaveně, „vůbec ne.“

„Nebude ti v tom horko?“ zeptala se Stuha zaskočeně, když mě viděla se soukat oblečenou do spacáku a stydlivě si zakryla kozičky rukama s husinou, jak jí rozrazila zima.

Zarazila jsem se a unaveně si povzdechla. „Jsem hrozně unavená,“ vyšlo ze mě zkroušeně, ale nakonec jsem si tričko svlékla a na svět vyskočily dva bezvadné cecoury. Teplé tepláky mi stáhla Stuha skoro sama, prsty zajela pod gumu a já jen nadzvedla prdelajznu lejnošku lenošnou.

Světlo zhaslo a mi se ponořily do trapného ticha lepíc se k sobě kožkou zpocenožkou, rukoškou i kozoškou. Obě jsme byly lepenky upocené, smradlavé uzenky od táboráku a já vlhynka chlupolepka, ale naštěstí kalhotky mi zůstaly a většina ženských pachů v nich.

„Piggy?“ začala opatrně Stuha, když jí bylo konečně jasné, že je něco špatně.

Málem jsem usnula, ale tohle mě vytrhlo ze spánku. Ležící na zádech jedna vedle druhé jsem nějak přestala fungovat. „Hmm?“

„Mám tě nechat samotnou?“ zeptala se suše a zklamaně.

„Ach… Stuho… já se ti omlouvám, jsem úplně kožka tuhožka.“

„Můžu za to já?“

Co jí to napadlo za blbost? „Ty? Jak bys mohla?“

„Já… nevím, třeba tě unavuju, jak tě tu otravuju a nemáš dost místa na posteli a…“

Pobaveně jsem se zasmála jejímu nepochopitelnému obviňování se. „Ale vůbec ne. Stuho, vůbec nic jsi špatně neudělala. Hele, já ti to povím, jen mi dej pět minut, jo?“

„A mám mlčet, abych tě nerušila?“

Lehce jsem se k ní natočila a položila jí ruku na horké a tak krásně ploché bříško, že mi moje špeky závistivě zašprudlovaly hladem. „Pověz mi, jak jsi prožila přepad.“

Stuha hned začala vyprávět, jak se v tom zmatku dostala ven z mého stanu jen v brazilkách a tričku, protože jí kalhoty někam zapadly. Hned z kraje někomu skočila na krk a nepouštěla ho, tak díky ní se holkám podařilo získat prvního zajatce, ačkoliv má prý pěknou modřinu na boku, což mi připomnělo můj bolavý prdelus maximus. Jenže pak letěla jak poplašená pomoct k umývárkám, že nám tam vypouštěli vodu, a nohou zahučela do jímky pro koryto a málem se pozvracela, jaký humus měla na noze.

„Fůj! A teď mi tu ležíš ve spacáku? Ty čunče!“

„Jsem se umyla! Piggy, nejsem prase!“

Během vyjednávání si posteskla, jak se Žvanilka pořád předváděla před klukama v tangách, až jí bylo za ní stydno a radši si šla dát jiné kalhoty. Stejně jí už byla zima, ale hlavně jí přišlo blbé se tam tak producírovat s vyšpulenou prdelí. „Se tu začínám zabydlovat, mám u tebe pomalu víc věcí, jak u sebe.“ Máša prý musela vzbudit Kedlubnu, která spala jak dřevo, ale prý jen vylezla ven, šla na latrínu a vrátila se do stanu.

„Ta potvora!“ vyletělo ze mě. „Beztak o něm věděla.“ Jak by taky ne, od jisté příhody se zákonem si přepady nahlašujeme a vždycky by o něm měl vědět aspoň vůdce tábora, což mi nějak do té doby nedošlo, ale to, jak měla celou věc Kedlubajzna hajzlbajzna na háku, mě pěkně vytočilo a pobavilo zároveň. Úplně ji vidím, jak se rozespalá kolébá bojujícím táborem a ani ten nejstatnější skaut nemá dost odvahy ji skolit, aniž by nezůstal zavalený ležet na zemi pod kámoidou.

Víc jsme se zachumlaly do spacáku. Těsněji se objaly. Cítila jsem její horký dech na mé tváři a lechtavými dotyky mi hladila a škrabkala záda. Cecoury se mi přilepily na její kůzlata a ztichlé jsme si jen tak užívaly chvilky klidu, než se zeptala: „A co tvůj přepad?“

„Inu…“ styděla jsem se, ale nakonec mi přišlo správné se jí svěřit. Tohle jsem Kedlubně říct nemohla, určitě ne v následujících pěti letech, koneckonců mi udělal dobře asi tak metr od skautek. Bylo to pěkně nezodpovědné a perverzní a hrozně vzrušující. Stuha ani nedutala. Nehty mi zaryla do kůže a stále se snažila své stehýnko vměstnat mezi má stehniska, až mi to nedalo a dovolila jsem jí to a ona se mi natlačila na mindu. Během vyprávění se mi přestávalo chtít spát a chtěla jsem si víc povídat. „Stuho, já na to teď nemám chuť. Jsem celá špinavá, ulepená a smradlavá. Těšila jsem se na noc s tebou, ale celé se to pokazilo, nezlob se, prosím.“

„Nezlobím se,“ odvětila suše.

„Ale mrzí tě to. Můžeme se aspoň pomazlit…“ mlasknutí utlumil spacák. „Jsi první, s kým jsem se políbila,“ řekla jsem zvesela hladíc rádkyni po tváři. „Líbala ses někdy se ženou?“

„Ehm… jo?“ odpověděla tázavě.

„Jo? Vážně? A s kým? Jestli to teda není tajemství.“

„No, ani není, ale nikdo to asi ani neví… Žvanilka. Jednou jsme se po trošce vína vykousaly.“

„Jako fakt? Čekala bych kohokoliv, třeba i Mataru, ale Žvanilka? Kdyť se nesnášíte… teda chtěla jsem říct, že si myslím, že se moc nemusíte.“

„Nesnášíme se. Ona je úplnej magor. Myslela jsem, že to bylo fajn, že třeba si sem tam zablbneme, třeba fakt jen jako kámošky, ale ona tehdy s někým chodila tak jako kdykoliv jindy, protože sotva někomu dá kopačky, tak má v záloze ještě větší lásku. A víš, co mi po tom řekla? Že by žárlila, kdybych si někoho našla já, a proto o tom už nebudeme nikdy mluvit a nikdy se už nemůžeme líbat.“

„Dobřééé,“ protáhla jsem pobaveně, že chápu, ale hlava mi to ani moc nebrala.

„Řekla jsem si dobře, tak to nechme takhle, jenže pak si na mě přestala dělat čas a pořád jen někde píchala, tak jsem se tomu přizpůsobila, našla si jinou kamarádku a… a ona přišla s tím, že jí přijde, že se jí dostatečně nevěnuju, že dávám přednost jinejm a tak prostě… já nevím, přijde ti to normální?“

„Žvanilka je pěkná kecka, takže bych řekla že přijde, prostě taková je. Zájem o tebe nemá a když ho v tobě ztratí, tak by ho chtěla dohánět. Jste obě ještě mlaďošky, není třeba se kvůli tomu rmoutit.“

„Hmm… Piggy… já nejsem lesbička… aby sis nemyslela, že…“

„Já taky ne, ale umím ocenit hezkou holku,“ zarazila jsem ji pohlazením po prdelce. „Jací kluci se ti líbí?“

Nadšeně se nadechla, aby vychrlila: „Já bych chtěla blonďáka, modré oči, vysokého, s krásným úsměvem…“

„Dej pokoj, nějakého árijce? A víš, že už chápu, proč se ti tak líbím já?“ šibalsky jsem naznačila, jaká jsem to ale blondýna sexýna. „Ale čím ti učarovala Žvanilka?“

„Byla jsem opilá,“ vykrucovala se stydlivě.

„A teď jsi taky?“

Mlask!

„Máš sladké rty,“ zašeptala.

„Popraskané a namazané.“

„Piggy?“

„Ano?“

„Mohla bych tě ochutnat?“

„Však to děláš,“ mlask.

„Já myslím tam dole…“

„Tam ne, Stuho, jsem ti říkala, jak jsem špinavá.“ Odtáhly jsme se od sebe a lehly si zas na záda. Přemýšlela jsem, co pro mě znamená takový vztah, který nemá žádnou budoucnost. „Stuho, já bych si chtěla jenom ujasnit jednu věc. Až skončí tábor, skončí i to mezi náma.“ Neodpověděla, mlčela jak hrob a já měla dojem, že popotáhla. „Zítra se umyju a večer ti dám ochutnat, slibuji,“ dořekla jsem a úplně se z toho rozechvěla.

„A nemůžeme být aspoň kamarádky?“

„To víš, že můžeme, ale jsme každá úplně někde jinde. Za celý rok jsme se ani jednou nepotkaly, vidím tě jen na táboře. Prostě jen nechci, aby sis dělala naděje, které není možné splnit. Neříkám, že nechci, jen vím, že to nebude možné.“

„Nechtěla bys mi někdy pomoct na schůzce?“ zeptala se, aniž by snad i přemýšlela o mých slovech a za každou cenu hledala možnost, jak se vídat.

„Těch tvých pár třeštidel přece zvládáš sama. Bylo by to divný a každý by se ptal, proč nepomáhám někde, kde je víc potřeba. Kromě toho… já víc času skautu věnovat nechci. Nechci dopadnout jak Kedlubna, která je před vyhořením.“

Otočila se ke mně zády a celá se chvěla, ačkoliv jsem se začala potit horkem. Něžně jsem se k ní přitulila a pohladila ji po stehně.

„Já to nechci takhle skončit,“ hlesla zklamaně.

„Stuho, na pivo spolu zajít sem tam můžeme, když bude čas, můžeme sednout na kafe a pokecat. A když si najdeš nějakou jinou kamarádku a řekneš mi, že nemáš čas, tak ti to za zlé mít nebudu, to si piš,“ rejpla jsem na odlehčenou do vosího hnízda. „Já jen nechci, aby sis teď něco plánovala a realita bude jiná.“

„Slibuješ, že na to pivo po táboře zajdeme?“ zašeptala o trochu veseleji Stuha, a dokonce se hlavou na mě naklonila.

„Ale, ale, další pivařka. Bacha, leze to do cecourů.“

„Hmm… tak leda do tvých, já po víc jak dvouch bleju.“

Obě jsme se rozchechtaly. „A s nima zvracíš i cecky?“ rejpala jsem a rukou pomačkala její kozičky, které měly do těch mých hodně co v basách nebo sudech dohánět.

„Piggy, jsi úžasná, já tě mám moc ráda!“ řekla rozchechtaně a rozněžněle. Bez varování mi skočila kolem krku a silně mě objala, až jsme se v jednom spacáku scvrkly tak, že mi ofouklo záda zbytečným volným prostorem.

Spát na jedné posteli kožka na kožku bylo trošku složité, ale poskládaly jsme se docela dobře. Stuha na zádech a já na boku k ní čelem, abych ji utlačovala ruku cecourama a vlastní rukou ji hladila po těle, kde mě zrovna napadlo. Mazlila jsem ji, až se mi celá pod rukou rozplývala a opět si vzpomněla na má slova: „Vážně mi necháš zítra ochutnat?“

„Jasně, jestli po tom toužíš? Ale jen trošku, abych tě neutopila, kdybych…“

„Kdyby sis ustříkla. Jaké to je?“

Zamyšleně jsem skončila prsty na drobných bradavkách a jemně masírovala nejdřív jednu a pak druhou. Aby to Stuze nebylo nepříjemné, trochu jsem si naslinila polštářky, což se dá považovat za líbání koziček a snažila jsem se nalézt ta správná slova: „Je to vlastně dost nepříjemné. Co jsem tak zjistila, tak nejdřív se mi chce chcát, ale vzrušením to přebiju a pak jen slastně upouštím…“

„Moč?“

„Nechci o tom takhle přemýšlet. I tenhle spacák je mnou prosáklý a přijde ti, že smrdí chcánkama?“

„Jsem na to úplně zapomněla,“ přiznala se a já vlastně taky. Spacák byl stále stejně voňavý ženským tělem jako před tím. „Voní pořád hezky.“

„Propoceně, dole od nohou a tady od našich pindiček?“ sáhla jsem dívce na strniště.

„Voní tebou,“ řekla sladce podbízivě a přitulila se jak malé zviřátko mrdátko.

Já radši dál pokračovala ve výkladu ženské ejakulace: „Prý to moč není, ale ta úleva je jak při chcaní a o to větší, když máš orgasmus. Jenže potom se stydím, všechno je mokré a nechutně oslintané.“

Bez varování mi vklouzla do kalhotek. Chvilku mi v nich něco hledala, tahala mě za chlupiska a když moje sevření stehen nepolevilo, vytáhla ruku ven a já podle tlaku na cecoury věděla, že přivoněla. „Moje mi tak hezky nevoní, je to chlupama?“

„Co to povídáš, proč by ti neměla vonět? Ukaž!“ Tentokrát jsem jí já sáhla na pindu čurindu, ale Stuha se hezky rozevřela, že mi prsty vklouzly hned k vlhké skulince. Ani nevím, jestli to bylo tmou, ale naše prozkoumávání vlastních těl bylo tak citlivě intimní a skutečné, že mě začalo zase svrbět v podbřišku. Já se mohla mazlit se svou táborovou letní láskou, běželo mi šíleně hlavou.

„Takhle ti to dělal?“

Tázavě jsem nadzvedla obočí, což nemohla Stuha vidět, a raději se soustředila nás. Po očichání její vůně, jsem přičichla k mé na jejích prstech. Pokud bych měla porovnat, její byla taková prázdná a spíš svěží. Moje těžká a hutná, prostě mi minda chčinda smrděla chcánkami, pindotryskem a ten den nekonečným vzrušením.

„Postříkáš mi lopatky?“ zašeptala smyslně svůdně.

„Říká se, zahrajeme si na vodní mlejn,“ opravila jsem ji pobaveně. „Já nejsem žádnej pindotrysk na zavolání, Stuho. Měly bychom jít už spát, je fakt pozdě, brzo bude svítat.“

„Když mně se ještě nechce,“ zahuhlala mi na krk a já cítila každý dotyk a spojení našich těl jako šimravé vzrušení sílící v nové touhy.

„A jak bych tě teda měla uspat?“ zívla jsem.

„Pojď si povídat pod spacákem.“

„Vždyť v něm jsme.“

Na to mi ukázala, že se chce ponořit do hlubin naprosté temnoty, zapařené vlhkosti a nekonečné studnice ženské esence tím, že si prostě nad hlavami stáhneme spacák. Kdyby nás někdo viděl, myslel by si, co jsme to za dvě potrhlice skautice. Svíjející se horká těla se o sebe otírala, bradavky nám stály a kliťáky tvrdly. Tiše jsme si vyprávěly a užívaly si vzájemnou hebkost kožek vlhkožek zpocených a slaně lepkavých. Jemné vlasy Stuhy jsem s radostí přehazovala sem tam a občas se zakousla s chichotem do mladé rádkyně, aby mi oplatila štípancem do zádele nebo stehniska.

Nebudu tu noc už protahovat. Stuze se nakonec povedlo mě sbalit a my se něžně pomilovaly jako panna pannu. Vlhké polibky si hledaly cestičky po celých tělech, natěšené mindičky vytékaly, že jsem se nechala přesvědčit ke svlečení kalhotek, abych je neměla zbytečně mokré. Přesvědčit? Stuha byla nesmělá, kdykoliv vyřkla směle nějaké přání. Já hrála nedostupnou, abych nebyla Píggoška rozhoďnožka. Netuším, co jsme si chtěly dokázat, ale řekla bych, že se v našem homogenním páru projevoval nedostatek šuldů luldů a Piggoška teplouška se někdy tím šuldem stala a jindy Stuhoška puboška převzala otěže, aby taky věděla, jaké to je mít plandající cancour mezi nohama. Ne že by mi pýsklata dost neplandala, kdejaký mikrolulík by mi určitě záviděl.

Jiskřilo to mezi námi, prsty nám voněly ženstvím i hlubokým poznáváním našich opomíjených a tabuizovaných tělesných zákoutí… myslím tím prsty u nohou, protože mi nějaký parchant komár štípl do místa u palce, kde se snad trefil přímo do nervu a začalo mě to pekelně svědit. Stuha byla opravdu zvláštní a vůbec jí nevadilo, že bych se měla dotýkat na intimních partiích jejího sladkého tělíčka po škrabání nohou. Vrchol však měl teprve přijít.

Stuha s hlubokým nádechem čerstvého vzduchu vystrčila hlavu ven. „Pojďme si zahrát na mlejn, prosím!“

Já tušila, že to nevyjde, ale odporovat se mi nechtělo. Vystrčila zádelku ze spacáku a klekla si na všechny čtyři. Po hmatu jsem prozkoumala, co vyvádí. Omylem… ne fakt omylem jí hrábla mezi půlky, kde mě zašimralo jemné chmýří kolem vláčné avšak také už silně čpící prddírky. Měla jsem jako na dlani oba nevinné otvůrky a já měla na mysli jen to jedno. Udělat Stuhu šťastnou svým vrcholem. Stála jsem nad ní a rozhodovala se, jestli to pustit na rádkyni ve spacáku a vše zas bude mokré nebo…

Nakonec si klekla na nechutnou podlážku, ale ve tmě a vzrušení bylo vše jiné. Hladila si kůzlata a mindičku a čekala na mou hedvábnou bobřindu rozcapindu. Zkusila jsem to ještě jednou, ale tentokrát dravěji. Vlasy jsem Stuze chytila do jednoho ohonu a zatáhla za ně, až si něžně vzdechla a cítila vlhko na krku. Byla mi tak blízko nadržené mindě, že stačilo se otočit a vylízala by mi celodenní marast ženského údělu. V nastalém vzrušení jsem si rozpustila vlasy a divoce s nimi pohazovala za neustálého ojíždění hekající Stuhy. Jen tekoucí řeka a cvrčci nás kryly před odhalením takové Piggyčinky skopičinky.

„Zaliješ mi lopatky?“

„Ach… já… nevím!“ hekla jsem jak utržená ze řetězu a cítila, jak mi Stuha vyšla vstříc a vlnila se jak hadice pindice, aby mi ji vydráždila ještě víc. Chlupy se mi slepily v jednu mokrou hmotu rozetírající chladnoucí šlem po kožce mlaďošce jako nějaká blonďatá houba umývající tabuli. Vrchol se blížil, ale já věděla, že se mi nechce chcát. Ten pocit tam prostě nebyl, ale já jí chtěla udělat radost. Stehna se mi roztřásla jak sulc a celá chvějící se jsem se pohroužila do trhaného orgasmu. Chvilku se nic nedělo, ustrnula jsem v slastné poloze a Stuha se užuž chtěla ptát, jestli je vše v pohodě.

„Ach,“ hekla nadržená, „to je příjemné. Tak horké!“ špitala slastně ve svém vlastním orgasmu s nakloněnou hlavou, aby si dosyta užila novou zkušenost.

Já nad ní stála rozkročená s pindou otírající se o krk a rukou si natahujíc pýsklata, abych lépe ochcávala mladou rádkyni. Orgasmus mi dávno odezněl. S maximálním přemáháním jsem vědomě chcala, nestříkala, své kamarádce na lopatky, aby konečně poznala, co znamená hrát si na vodní mlejn. Chtělo to hodně přemáhání a vypětí sil, abych dokázala překonat blok a pustit chcánky uprostřed stanu na tělo něžné dívky, ačkoliv byla dost zvrhlá, ale zároveň skvěle odvážná. Já bych se nenechala, Píggoška pokrytoška? Dost možná, ale vlezte mi na záda… radši ne!