"No, počasí je trochu pod psa, co?" Honza se zeptal při pohledu na oblohu a oba jsme se srdečně zasmáli. Ale naše situace nám opravdu nepřipadala k smíchu. Byli jsme na horské túře, kterou jsme si naplánovali jen pro nás dva, pár zkušených outdoorových nadšenců. Ale teď jsme s sebou táhli dvě napůl zmrzlé holky. Za těchto povětrnostních podmínek bychom si brzy museli přiznat, že se jedná o skutečnou vánici. Měli jsme tři hodiny zpoždění za plánovaným tempem.
"Za půl hodiny bude tma jako v pytli a viditelnost je na hovno," řekl. "Nechci vědět, jaký je vítr na hřebeni před náma," pokynul hlavou a já přesně věděl, co má na mysli. Byl jsem odhodlaný mu to rozhodnutí usnadnit.
"Ten hřeben je při tomhle větru vyloženě nebezpečný a zdá se, že se jen tak nezklidní. I kdybychom ten hřeben přešli, půjdeme na severovýchod s vánicí v zádech a riskneme, že se ve tmě ztratíme. Představoval jsem si teplé jídlo a vyhřátý pokoj v horské chatě. Ale v tuhle chvíli musíme najít jiné řešení." Podíval jsem se na něj a on s těžkým povzdechem přikývl.
Nebylo pochyb o tom, co musíme udělat, horská chata, do které jsme mířili, byla za současných podmínek téměř nedosažitelná, ale přímo pod hřebenem se nacházel přístřešek, postavený, myslím, přesně pro tyhle situace. My dva už jsme podobné chvíle zažili, ale věděl jsem, že Honza cítí zodpovědnost za děvčata. Když jsme výlet plánovali, byl svobodný, ale teď měl čerstvý vztah a oběma se nelíbila vyhlídka, že budou na prodloužený víkend od sebe. Rozhodli se tedy, že s nimi pojede jeho přítelkyně Anna, a protože se chtěla vyhnout trapným situacím typu "třetí kolo u vozu" (ať už z mé, nebo z její strany), vzala s sebou kamarádku. Simona byla krátkovlasá a roztomilá, drobná modrooká brunetka, která, jak jsem docela zklamaně zjistil, nebyla svobodná a s turistikou neměla žádné zkušenosti. Víkend se pro nás všechny vršil zklamáními a Honza si připadal jako uprostřed velkého průseru.
Dívky přijaly návrh strávit noc v provizorním přístřešku překvapivě dobře. V tu chvíli musely být dost vyděšené a vyhlídka na to, že v dohledné době uniknou větru a sněhu, zněla prostě skvěle.
Přístřešek však nebyl zrovna útulný. Byl vyroben z přepravního kontejneru, který sem před desítkami let přivezl vojenský vrtulník. Vyřízli do něj okno a dveře, dovnitř hodili dvě dřevěné lavice a označili ho za přístřešek, ale uvnitř bylo alespoň sucho a byl chráněn před větrem. Místo toho teplého jídla, po kterém jsem toužil, jsme jedli sendviče a banány.
"Lehká večeře napomáhá příjemnému spánku spolu s našimi pohodlnými postelemi," zažertoval jsem a plácl jsem sebou na hrubou lavici. Všichni se zasmáli, konečně jsme byli pryč od živlů a naše nálada se zvedala. Simona měla nějaké problémy se zipem na spacáku a já se nabídl, že jí pomůžu. Všiml jsem si, že má lehký spacák do letního počasí, který by byl ve vytápěné chatě v pořádku, ale s plechovými stěnami jako jedinou věcí, která nás dělila od předčasné říjnové vánice, byl spacák na nic. Aby toho nebylo málo, zip se v půlce zasekl, a když jsem se ho násilím snažil uvolnit, ten zatracený krám se utrhl. Teď jsem si připadal opravdu šikovný.
"Moc se omlouvám, vezmi si prosím místo toho můj," nabídl jsem.
"Ne, ty za to nemůžeš, stejně by se mi stalo to samé," trvala na svém, "a když si vezmu tvé, co budeš dělat?"
"No, to není problém, já prostě…" stál jsem tam jako blbec, držel jsem její tašku a uvědomoval si, že nemám co chytrého říct.
Spát v napůl zavřeném letním spacáku nepřipadalo v úvahu a brzy bylo jasné, že zbývá jediné ... dva lidé se budou muset podělit o jeden pytel. Jasné by to bylo pro Honzu a Annu, ale Honza byl obrovský frajer, který se už tak sotva vešel do jednoho spacáku. Anna se nabídla, že se podělí o svůj pytel, ale ten byl jednak tenký, jednak vypůjčený, takže i toto řešení by si vyžádalo přehazování pytlů. Všichni jsme se teď kolektivně snažili najít tu správnou kombinaci.
"Hele, oba jsme štíhlí, takže nejrozumnější řešení je, abychom se o tvůj pytel podělili spolu," obrátila se Simona ke mně, "tedy pokud ti to nevadí.”
Všichni jsme si srolovali bundy jako polštáře a vycpali si lůžka náhradním oblečením, které jsme měli. Použili jsme Simonin rozbitý spacák jako matraci, aby nám poskytl určité pohodlí na dřevěné lavici. Do mého vaku se dalo nacpat jedině tak, že jsem do něj vlezl první a do půlky cesty zavřel zip. Pak se dovnitř vplížila ona a dotáhla ho celý.
Pokusil jsem se lehnout si na bok, abych jí poskytl víc místa, ale ona viděla, že takhle nemám moc šanci spát, a řekla mi, že je v pořádku, když ji obejmu kolem ramen. A tak jsem tam byl, velmi těsně přitisknutý k dívce, kterou jsem znal velmi krátce. Bylo mi to poněkud nepříjemné, ale lhal bych, kdybych řekl, že to nebylo vzrušující a hřejivé. Byl jsem už dlouho sám a mazlení s hezkou a příjemně vonící ženou mi připomnělo, co mi v životě chybí. Když jsme zhasli baterky, chvíli jsme si všichni povídali, než jsme se rozhodli, že je čas jít spát. Pocit trapnosti se rychle rozplynul.
"Tohle všechno se stalo tak nějak jinak, než jsem plánoval. Cítím se za to zodpovědný a je mi to moc líto..." řekl Honza.
"Ne, počasí se nedá naplánovat. Ale vy jste oba nad věcí. Prostě mi to připadá jako dobrodružství," přerušila ho Anna.
"Ano, s vámi se cítíme v bezpečí," dodala Simona a jemně mi stiskla zápěstí ruky, kterou jsem měl nad ní. To prohlášení a stisk se mnou něco udělaly a já si uvědomil, že se mi krev začala hrnout do míst, kde jsem ji rozhodně nepotřeboval. Snažil jsem se před kamarádkou ze spacáku skrýt rostoucí erekci tím, že jsem co nejvíc zatlačil boky dozadu. Ale její zadek se jakoby pomalu a nenápadně posunoval dozadu a stále se přibližoval. Brzy se přitiskla k mé erekci, která se pochopitelně rozjela naplno. Teď už to bylo venku, nemohl jsem to nijak skrýt, a tak jsem jen ležel dokonale nehybně a do tváří mi pumpovalo horko z rozpaků. Snažil jsem se chvíli dělat, že tam nejsem, že jsou to klíče v kapse, nebo že to rozhodně není tak, jak to vypadá. Pak se její zadek pohnul proti mému péru pohybem, který jsem se rozhodl interpretovat jako vzkaz: "To je v pořádku, nedělej si s tím starosti." A pak už jsem měl těchto myšlenek plnou hlavu. Zdá se mi to?
Pak se zase nepatrně pohnula. Velmi jemným a pomalým pohybem boků se její zadek vozil nahoru a dolů po mém ztopořeném nástroji. A znovu. Pohybovala se dost pomalu na to, aby na pozadí hluku větru a zvuku plechových stěn, praskajících v chladu, nevydávala moc hluku. Přivádělo mě to k šílenství, a to už jsem si byl zcela jistý, že si se mnou úmyslně hraje, takže jsem se ještě pevněji přitiskl k jejímu tělu a čekal na reakci. Pevně stiskla mou ruku.
Všiml jsem si, že se jí zrychlil dech. Zavedla mě rukou pod svůj flís a tričko. Poddal jsem se jejímu vedení a vplížil se dovnitř, ucítil její teplou, hladkou kůži a pak jsem přejel po horkém bříšku a hrudním koši a našel pár malých, ale pevných prsou. Její rozkošná ňadra měla přesně takovou velikost, aby se dala obejmout dlaní. Bradavky ztvrdly, jakmile jsem se jich dotkl. Usilovně jsem se snažil vytvořit si v hlavě obrázek podle toho, jaké byly na omak ve tmě. Snažil jsem se určit velikost jejích dvorců a představit si možnou barvu bradavek. Nakonec jsem si jeden z jejích prsů uhnízdil v dlani a jemně stiskl bradavku mezi prostředníčkem a ukazováčkem.
Naklonil jsem se a jemně stiskl okraj jejího ucha mezi svými zuby, a když jsem to udělal, cítil jsem, jak se jí do plic dere hlubší dech. Otočila hlavu na stranu a mně se podařilo dát jí polibek na bok rtů. Z polohy lžíce jsme se nemohli pořádně líbat a usilovně jsme se snažili nevydávat žádné znatelné šustivé zvuky. Ona však vyplázla jazyk a vrcholky našich jazyků si spolu pohrávaly. Cítil jsem, jak si rozepíná turistické kalhoty, a bral jsem to jako výzvu, abych do nich pomalu vsunul pravou ruku, ale moje ruka minula cestu a skončila v teplém prostoru mezi jejími kalhotkami a kalhotami.
Slyšeli jsme, jak se Anna na druhé lavičce pohnula, a ztuhli jsme. Poté, co zvuky pohybu v přístřešku utichly, moje ruka vyrazila k druhém pokusu. Putovala po malém upraveném kousku ochlupení, které z nějakého důvodu, mělo v mých představách tvar srdce. Jakmile moje ruka našla teplé a vlhké záhyby v samém středu jejího vzrušení, zachvěla se. Abych zmírnil šustivý zvuk, přitiskl jsem dlaň na širokou oblast jejího klitorisu a velmi pomalu jsem s ní pohyboval nahoru a dolů pevným a stálým tlakem.
Zdálo se, že to funguje dobře, protože její vzrušení bylo hmatatelné. Na dolním konci pohybu do ní vklouzával můj ukazováček a já si všiml, že je vlhká. Představoval jsem si, jak se tam dostanu a ochutnám její nektar, což mě přivádělo k šílenství vzrušením. Její chvění zesílilo a každou chvíli jí silně škublo, až se otřásla v základech. Ztěžka oddechovala a už jsme byli v rizikovém terénu, co se týče hluku. Pravidelně téměř neslyšitelně vzdychala a propínala se - silně tiskla svou ruku na mou přes kalhoty a pevně svírala mou ruku stehny, aby zabránila hlasitému zasténání. Přišlo mi to super roztomilé a neuvěřitelně žhavé.
Honza v tu chvíli začal hlasitě chrápat a já za to byl svému kamarádovi vděčný. Uklidnilo nás to, že ještě nejsme dost hlasití na to, aby nás někdo odhalil. Kvílení větru venku zesílilo. Nebylo to nic moc, ale bylo to zlepšení, takže se cítila dostatečně povzbuzená, aby natáhla ruku zpátky k mému tělu. Zdálo se, že chtěla dosáhnout na můj penis, ale uvědomila si, že to ve stísněnosti našeho spacáku není možné, a tak mě místo toho chytila za bok a přitáhla si mé tělo ještě těsněji ke svému. Pak zřejmě přehodnotila svůj plán, trochu se nadzvedla na druhém lokti a stáhla si kalhoty, co nejvíc to šlo, což bylo sotva pod zadeček.
Ten nápad se mi rozhodně zamlouval, a tak jsem stáhl ruku z jejího rozkroku a rozepnul si kalhoty. Levou ruku jsem měl pod hlavou, takže jsem se mohl spolehnout jen na pravou. Zdálo se, že mi trvá celou věčnost, než si rozepnu knoflíky a stáhnu kalhoty tak nízko, abych mohl vytáhnout penis. Žalud jí vklouzl mezi stehna, přičemž většina údu zůstala mezi jejími půlkami. Chvíli jsem dobýval prostoru těsně pod její kundičkou, zatímco jsem jí pravou rukou masíroval klitoris. Oběma nám to přinášelo velké potěšení, ale to už jsme oba toužili po průniku. Ona však byla umístěna o něco níže než já a úhel byl nemožný. I když trochu zvedla nohu a já jsem si prostředníčkem pravé ruky vedl penis, nevklouzl jí pořádně do pochvy, ale zůstal mělce a po několika pomalých přírazech vypadl.
Přitom jsme dělali příliš velký hluk - Honzovo chrápání se měnilo a Annin dech byl příliš jemný na to, abychom vůbec poznali, jestli spí. Uvědomili jsme si, že se musíme vzdát pokusů o proniknutí, hra byla zábavná už takhle, takže jsme prostě brali to, co máme.
Po několika pokusech zasunout ho dovnitř byl můj penis dobře namazaný od jejích šťáv. Postupovali jsme pomalu a zvláštní potěšení nám přinášely pokusy zůstat diskrétní a nepozorovaní. Každou chvíli jsem zvedal tělo, abych se dostal hlavou nad ni a umožnil našim jazykům hrát si. Při jedné takové příležitosti jí špička mého penisu vklouzla mezi půlky. Bylo mi to neskutečně příjemné, schovat ho tam na chvilku a tak jsem nespěchal pryč. Stahovala hýžďové svaly, když jsem se tlačil dál dopředu, a stahovala je, když jsem se stahoval zpět. Sladil jsem svůj pohyb tímto rytmem. Šli jsme super pomalu, ale dokonale synchronizovaně.
Po několika souložení “naoko” jsme si uvědomili, že by se její zadeček mohl nakonec otevřít natolik, abych do něj mohl vniknout. Bylo jasné, že ji napadlo to samé a ve stejnou chvíli. Zatlačila na své anální svaly a uvolnila se, když jsem na ni přitlačil. Prodlužoval jsem pomalé přirážení udržující tlak mého penisu na její svěrač, dokud jsem necítil, že se uvolňuje. Můj penis byl stále nasáklý jejími šťávami z neúspěšných pokusů o vniknutí do její kundičky. Klouzal ke svému cíli a cestou produkoval nesmírné množství rozkoše.
O pár okamžiků později se přišlo kouzlo a její zadeček se mi začal otevírat. Abych zabránil bolestivému vniknutí penisu dovnitř, pohyboval jsem se nesmírně jemnými a pomalými pohyby, v podstatě jsem jen posunoval žalud o několik milimetrů dopředu a dozadu. A právě tak jsem si uvědomil, že jsem v ní. Byl jsem v extázi a ona také. Když jsem se snažil pohybovat přirážením, syntetický materiál našich dvou spacáků naskládaných na sobě vydával příliš mnoho zvuků, takže jsme metodou pokusů a omylů zjistili, že nejpříjemnější a nejdiskrétnější způsob je kroužit boky v pomalém, ale synchronizovaném rytmu. Nedostatek prostoru jsme také kompenzovali silnými a rytmickými stahy pánevních svalů.
Byl jsem tak zabraný do toho úžasného pocitu, že jsem upřímně netušil, jak dlouho jsme šukali, než jsem ucítil, jak její tělo zaplavily vlny orgasmu. Bál jsem se, že se přestane ovládat a začne hlasitě sténat, ale ona to zvládla jako opravdový profík, těžce dýchala, ale držela hlas pod kontrolou. Bez ohledu na to jsem opravdu doufal, že naši spolubydlící hluboce spí, protože její hluboký dech a tlumené sténání ovládly celý ten náš malý hotýlek. Kdyby se probudili, neměli by pochybnosti o tom, co děláme.
Brzy jsem sám pocítil přicházející lavinu vyvrcholení. Když její dlouhý a pomalý orgasmus dosáhl vrcholu, stisk, kterým její stahující se zadeček sevřel můj penis, byl pro mě příliš silný. Stahovaly se mi svaly v celém těle, abych zabránil hlasitému výkřiku. Když jsem dovolil svému tělu, aby se uvolnilo, cítil jsem, jak se někde hluboko v jejím nitru usazuje obrovské množství mého horkého semene. Zdálo se, že to trvá celou věčnost, vyplavovalo to sílu z mého těla, a jak kontrakce pomalu ustávaly, měl jsem pocit, že se mé tělo rozplývá a splývá s jejím. Držel jsem ji v pevném objetí, mrazil polibkem na zátylku a vdechoval úžasnou vůni jejích vlasů. K mému úžasu orgasmus nepřinesl žádný pocit trapnosti, jen jsem se cítil naprosto sjednocený s touto dívkou, o které jsem nic nevěděl, kromě toho, že na ni doma čeká jiný muž.
"Děkuji," zašeptala, "to jsem potřebovala."
Místo odpovědi jsem jen zastrčil ruku hlouběji pod její tělo a pevněji ji objal. Slova mi připadala úplně zbytečná. Usínal jsem a možná i miloval a mé vědomí bylo příliš slabé a unavené, než abych se tomu bránil.
