Laborky z biologie (gay)

Jmenuju se Honza a chtěl bych vám vyprávět zvláštní příběh, který se mi nedávno stal. Před časem jsem nastoupil do posledního ročníku gymnázia. Neměl jsem se studiem žádné zvláštní problémy a z předmětů mě jednoznačně nejvíc bavila biologie. Troufám si říct, že jsem v ní byl z celé třídy nejlepší. Měl jsem proto v plánu z ní i maturovat.
V tomto posledním ročníku jsme ovšem na tento předmět dostali nového profesora. Jmenoval se Zdeněk, byl jen o pár let starší než my a taky trochu pořád vypadal jako kluk. Byl černovlasý a měl sportovní postavu. Musím hned na začátku říct, že se mi líbí kluci. A i když mě v tomto směru zaujali samozřejmě i někteří spolužáci, s naším novým učitelem to bylo stejné. Navíc byl vždy příjemný, uměl dobře vykládat látku, nebyl přehnaně přísný a byla s ním celkově pohoda. Přiznám se, že při jeho hodinách jsem na něm mohl oči nechat. Krásný milý kluk, a ještě zrovna učil můj nejoblíbenější předmět… Byl jsem z něho doslova unesený a ani jsem se to nesnažil nějak moc skrývat. Přišlo mi, že on si mého velkého zájmu o něj všiml...
Nepřehlédl ovšem ani můj velký zájem o biologii. Můj plán z ní maturovat rozhodně schválil. A nezůstalo jen u toho…
Když jsme se jednou potkali na chodbě, zastavil mě a pozval mě k sobě do kabinetu. Byl tam sám a vyzval mě, ať si sednu. Tázavě jsem se na něj zadíval. Zeptal se mě, jestli bych neměl zájem absolvovat u něj jednu zvláštní laboratorní práci.
„Jednalo by se o biologii člověka,“ vysvětloval, „výzkum určitých funkcí lidského těla.“
Okamžitě jsem si vzpomněl na minulé ročníky na gymplu i na základku, jaké byly laborky, když jsme probírali člověka. Měření, vážení, vzájemné měření pulsu, krevního tlaku a nevím co ještě… No byla u toho vždycky docela legrace… Ale nebylo mi jasné, proč si kvůli tomu Zdeněk pozval jen mě a proč to projednáváme skoro tajně...
Asi jsem se nezatvářil úplně nadšeně a Zdeněk, jako by četl moje myšlenky, řekl:
„Určitě by se ti to líbilo. Biologie ti jde výtečně, tak by to pro tebe byla taková specialita… Mluvím o tom s tebou takhle stranou, protože je to takové… trochu choulostivé… Proto by do toho asi každý nešel. Ale nemusíš se ničeho bát.“
Zaujalo mě to slovo „choulostivé“. Co tím myslel? No tak jestli si u toho budu muset třeba sundat tričko nebo i kalhoty, tak to přežiju, je to taky chlap, uvažoval jsem rychle. A navíc, před ním bych si klidně sundal cokoliv…
„Já myslím, že ty by ses k tomu hodil přímo báječně,“ usmál se na mě Zdeněk tajemně.
Hned mě napadlo, jestli si nevšiml, že jsem do něho zblázněný… Ale snad ne… V každém případě mě začal vzrušovat pocit, že bych byl se Zdeňkem někde sám, a ještě kdoví za jakých okolností…
Nakonec jsem si dodal odvahu a řekl, že souhlasím. Zdeňka to potěšilo a poprosil mě, jestli mám čas druhý den odpoledne, abych se u něj zastavil. Ještě mě upozornil, že to bude delší, tak na dvě hodiny. Hodilo se mi to a slíbil jsem, že dorazím.
Musel jsem na to neobvyklé pozvání celý večer myslet a dlouho jsem nemohl usnout. Rodičům jsem řekl, že máme nějakou hodinu navíc a že domů přijdu pozdě.
Druhý den po vyučování jsem ve stanovený čas trochu s bázní zaklepal na dveře Zdeňkova kabinetu. Učitel mi otevřel a pozval mě s úsměvem dál. Přešli jsme spolu do biologické laboratoře. Tato místnost se vždy uzamykala, takže nehrozilo nebezpečí, že by nás tady překvapil nějaký student, a vzhledem k tomu, že už bylo dost pozdní odpoledne, byla by obrovská náhoda, kdyby sem nečekaně vešel někdo z ostatních zaměstnanců.
Zdeněk mi znovu řekl, ať se ničeho nebojím. Na začátku „výzkumu“ jsem si opravdu připadal jako na obyčejných laborkách. Zdeněk mě nejprve změřil a zvážil. Potom mě požádal, abych si sundal triko. No vida, už je to tu, řekl jsem si… Myslím, že nemám tak špatnou postavu, takže jsem si triko s klidem sundal. Neušlo mi, jak si mě Zdeněk pozorně prohlédl. Změřil mi obvod hrudníku a mě hned vzrušilo, jak se mě při tom lehce dotýkal. Pak si vzal stetoskop a změřil mi tep. Následně se na mě usmál s tím, že teď si musím trochu zasportovat. Musel jsem udělat dvacet dřepů a učitel mi znovu změřil puls. Všechny výsledky si zapsal a řekl mi, že se mohu zase obléci, aby mi nebyla zima.
„A teď přijde to hlavní,“ oznámil mi, „doufám, že s tím nebudeš mít problém.“
Rozbušilo se mi trochu srdce. Zdeněk pokračoval a já nevěřil svým uším:
„Jde o to, že bych trochu otestoval tvoje pohlavní orgány. Podíval bych se hlavně, jak ejakuluješ a kolik ejakulátu máš. Souhlasíš?“
Jen jsem nasucho polkl. Co odpovědět? Na jednu stranu jsem pochopil, že se asi o žádný výzkum nejedná a že Zdeněk dělá něco, co je proti všem dobrým mravům. Ale na druhou stranu jsme tady sami a zažít něco takového s tím nádherným klukem bylo přece moje tajné přání.
Nakonec jsem úplně přestal myslet na možné následky a kývl jsem.
„A jak to bude? Mám masturbovat?“ zeptal jsem se nesměle.
„Ne, budu ti to dělat já, dosáhneš lepších výsledků,“ mrkl na mě Zdeněk šibalsky.
Teď už jsem to věděl stoprocentně, že můj učitel je taky na kluky a chce si prostě pohrát se „zajícem“. Ale nemohl jsem si pomoci a tu hru jsem s ním chtěl hrát.
Snažil jsem se po tom neočekávaném překvapení co nejvíc uklidnit. Zdeněk položil jakousi podložku na jógu na jednu z dlouhých lavic v laboratoři a požádal mě, abych si lehl, udělal si pohodlí a stáhl si kalhoty a spodky. Velký stydlín nejsem, chvějící se rukou jsem to tedy udělal a pěkně ukázal svůj penis, teď ochablý, a vzrušeně jsem čekal, co bude. Zdeněk si můj penis se zájmem prohlédl a připravil si skleněnou nádobku na zachycení mého semene. Pak mi ho vzal opatrně do ruky. Zatajil se mi dech. Bylo to poprvé, co mi nějaký kluk na penis sáhl. Zdeněk mi opatrně stáhnul kůžičku a prohlédl si můj žalud. Pak mi asi třikrát přetáhl předkožku sem a tam a pozoroval mě. Jen jsem se slabě usmál. A pak už mi ho začal pomalu honit. Cizí rukou to byl úplně jiný pocit, než jsem byl zvyklý. Po chvíli jsem ucítil, že mi začíná tvrdnout.
„Jen klid,“ řekl tiše Zdeněk, „uvolni se. Budu ti ho tak dlouho honit, dokud se neuděláš.“
Po chvíli jsem se opravdu uvolnil, úplně jsem zapomněl, kde a s kým jsem, zavřel jsem oči a začal jsem si to docela užívat. Zdeněk mi ho jemně honil, až se mi penis krásně postavil. Po pár minutách jsem cítil, že za chvíli vystříknu. Zdeněk to asi taky poznal a na chvíli přestal. Po chvilce v pomalém honění pokračoval. Jakmile se mu zdálo, že se zase blížím k výstřiku, znovu na chvíli přestal a tak to bylo několikrát. Cítil jsem, jak to ze mě vytéká, a užíval jsem si to vzrušení a slast. Občas jsem se neudržel a slastně vzdychl. Asi po dvaceti minutách se Zdeněk rozhodl „experiment“ ukončit a do jedné ruky uchopil nádobku. Druhou rukou mi ho začal honit mnohem intenzivněji a já za moment cítil, že už to na mě jde. Začal jsem vzdychat rychleji, mé tělo se samovolně napjalo a semeno se začalo valit ven. Nádhera! Udělal jsem se, až se mi zatočila hlava… Zdeněk rychle skleněnou nádobku přiložil k mému penisu a pozoroval, jak se plní mým spermatem. Stříkal jsem asi pořádně a dlouho. Když ze mě vymačkal poslední kapku, přelil její obsah do odměrného válce, zatímco já jsem se snažil vzpamatovat z nečekaného zážitku.
„No vidíš, 6,4 ml,“ oznámil mi Zdeněk, „slušný výkon…“
Přiznám se, že mě nikdy nenapadlo měřit, kolik toho ze mě vyjde, ale i tak to bylo zajímavé. Lehl jsem si a oddychoval. Už mi ani nepřišlo divné, že profesor tady vyhonil svého studenta, nějak jsem to bral tak, že si jen dva mladí kluci hrají…
Čekal jsem, že tím ta zvláštní laboratorní práce skončí, ale Zdeněk mě překvapil:
„Teď si tak čtvrt hodiny odpočiň, pak to zopakujeme.“
Už jsem ani moc nepřemýšlel a kývl jsem. Zdeněk odešel do kabinetu a já jsem o samotě zavřel oči a znovu jsem si předchozí zážitek přehrával.
Zdeněk se po patnácti minutách vrátil, zeptal se mě, jestli jsem připraven na „druhé kolo“, a když jsem přisvědčil, připravil si znovu nádobku a dal se zase do díla. Nevěděl jsem, jak rychle se mi penis po krátké přestávce postaví, ale mé obavy byly celkem zbytečné. Byl jsem mladý, nadržený kluk. Po chvíli jsem cítil, jak mi zase začíná tvrdnout. Znovu jsem zavřel oči a nechal se unášet nádhernými pocity. Zdeněk mi ho honil chvíli pomalu, občas zrychlil a několikrát mi zase orgasmus oddálil. Přitom si určitě vychutnával mé vzdychání. Když uběhlo zase asi dvacet minut, Zdeněk se rozhodl, že mě už nebude déle trápit, a hodně zrychlil honění. Cítil jsem, že brzy budu stříkat. Zdeněk už jenom párkrát přetáhl moji předkožku tam a zpět a já začal „pálit“ další dávku semene, kterou Zdeněk zase zachycoval. Když ze mě vyšla poslední kapka, unaveně jsem si lehl na lavici. Zdeněk opět přelil obsah do válce a řekl pochvalně:
„Teď 3,1 ml, dost slušné na druhý pokus…“
Věděl jsem, že napodruhé už toho bude o dost méně. Byl jsem už pořádně vystříkaný, ale Zdeněk se zeptal:
„Snesl bys ještě jedno kolo? Třikrát by to bylo úplně perfektní…“
No zážitků už bylo docela dost, ale odpověděl jsem, že „pro vědu“ se obětuju a snad to ještě půjde. Zdeněk se zasmál a dal mi zase chvíli přestávku.
Po dalších asi dvaceti minutách se dal Zdeněk zase „do práce“. Musím přiznat, že už mi to pár minut trvalo, ale přece jen se mi penis konečně znovu postavil. Zdeněk teď musel honit hodně intenzivně, jinak by to asi nešlo. Ani o oddalování mého orgasmu už se nesnažil. Ale pořád jsem si to docela užíval. Trvalo to docela dlouho, ale nakonec to na mě přišlo a já jsem naposledy naplnil nádobku. Když jsem dostříkal, zase jsem si lehl na lavici a vyčerpaně oddychoval. Zdeněk naposledy změřil objem mého spermatu a řekl:
„Tak teď 1,7 ml, takže celkem 11,2 ml. Stříkáš fakt parádně.“
Od profesora zajímavá pochvala… S námahou jsem slezl z lavice a trochu jsem si otřel penis, který teď fakt nezahálel. Skoro už jsem zapomněl, kolikrát už to mám dnes za sebou...
„Ty jsi na kluky, viď?“ zeptal se náhle Zdeněk, a když jsem nesměle přisvědčil, dodal: „To já docela rychle poznám. Proto jsem si říkal, že by se ti takovéhle „laborky“ mohly líbit.“
Odpověděl jsem, že tohle fakt byly ty nejzajímavější laborky, které jsem kdy zažil. Dokonce bych měl zájem si to i někdy zopakovat…
Samozřejmě jsme si se Zdeňkem slíbili, že vše zůstane mezi námi. Vše probíhalo v pořádku, nemůžu říct, že bych měl potom u Zdeňka ohledně biologie nějakou protekci. Tedy jednu protekci jsem vlastně měl – občas jsme se spolu tajně sešli a pokračovali v jistých „výzkumech“...