Rolnička

Chodím po horách už spoustu let. S kamarády, s manželkou, někdy sám a poslední dobou se k této radosti snažím přivést i naše děti. Mám prochozené Rakousko, párkrát v mých oblíbených italských Dolomitech, Slovinsko, Švýcarsko a samozřejmě také Čechy a Slovensko. Příběh tento se odehrál před šesti lety, u našich východních bratrů.
V polovině září jsem, ještě s dvěma kamarády, vyrazili do Vysokých Tater. Cestovali jsme nočním vlakem, který nás v 7 ráno vyplivl ve Štrbe. Zubačkou na Štrbské pleso, kindrvláčkem na Starý Smokovec a odtud už po svých přes Hrebienok Malou Studenou dolinou na Téryho chatu, kde jsme měli přespat. Za krásného slunečného počasí jsme zvolna stoupali a rozebírali všemožná témata, jak už to gentlemani na podobných výpravách dělají. Politickou situací počínaje a souběžným mimomanželským stykem konče. Naši konverzaci narušilo cinkání rolničky. Pomalu jsme se přibližovali ke skupince tří žen. Samozřejmě jsme za to hned vzali, abychom se co nejrychleji přiblížili k jejich krásně tvarovaným prdelkám. Stejně, je to hezká móda, ty legíny. Když je teda na sobě nemá chlap. Hned se nám jinak stoupalo. Ale ta cinkající rolnička byla fakt iritující. Děvčata to bohužel pokazila, když si na úzkém chodníku stoupla stranou a naznačila nám, ať je předejdeme. Samozřejmě, že jsme u prvního odpočívadla rozbili výškový tábor. Za nedlouho dorazily i dámy. S dovolením si přisedly a česky zahájily konverzaci. Poté co jsme zjistili, že máme společný cíl, jsme již stoupali společně. Dámy byly tak 40+, nicméně velmi sexy a nikterak vtíravé, či dokonce koketní. My byli věkově od 35 do 43 a také, samozřejmě, nevtíraví. Mě nejvíc dráždila Daniela, a to ne jenom tou rolničkou na batohu. Mimochodem, tu nosí, aby plašila medvědy. Na to jsem jí odvětil, že jestli mě bude tím cinkáním dráždit, nebude medvěd její největší problém. A tady to začalo. Postupné popichování, špičkování až hašteření, které nás doprovázelo až do večera.
Po dosažení cíle bylo ještě do setmění daleko, a tak jsme v okolí 5 Spišských ples strávili příjemné odpoledne. Naše nové kamarádky, stejně tak jako my, neměly rezervovaný pokoj. Společně jsme tedy konverzovali, lehce popíjeli a čekali na policejní hodinu, kdy se odsunou stoly a lavice, rozprostřou se erární karimatky, aby si pak každý mohl vlézt do svého spacáku. Ovšem to bych předbíhal. Kolem osmé hodiny když jsem se vracel z budky (toalety), uslyšel jsem cinknutí. Čekala na mě pod schody do restaurace s rolničkou přivázanou k bundě. Bez jediného slova jsme se začali líbat. Nebylo zrovna nejtepleji a tak jsme se o sebe třeli jak úhoři. S jednou rukou ve vlasech a druhou rukou na jejím pozadí jsem ji k sobě tiskl. Jednu nohu mi omotala kolem stehna a naše klíny se dotkly. Projel mnou nečekaný výboj. Ruce jsem přesunul pod její mikinu a hladil její objemná prsa. Její ruka mačkala přes kalhoty, to co by chtěla pěkně kůži na kůži. Oběma nám už bylo jasné, co chceme. Ten rychlík pádí a nejde zastavit. Kam se vrtnout? Chata byla plná lidí.
„Hele, po dnešku nebudu asi vonět po fialkách!" Procedila skrze jazyk v jejích ústech.
„No, já už vůbec ne! Ale mám řešení. Jsi otužilá?"
„Celkem jo. Teď je to moderní. Ty myslíš jako do plesa?" Trochu vyvalila oči, ale byla v nich i liščí jiskra.
„Já se v něm už jednou svlažil. Je to studené, ale dá se to. A na mýdlo zapomeň."
Chytli jsme se za ruce, ručníky přes rameno a za svitu čelovky vyrazili k Velkému Spišskému plesu. Tam jsme pokračovali v líbání a vzájemném tření. Svršky šly k zemi a my vlezli do ledové vody. Bylo to jen na pár vteřin. Opláchnout podpaží, hruď, bambuli (bambulku), nakonec prdel a rychle ven. Ručník jsme měli oba opravdu jen cestovní. Ale společnými silami jsme se dokázali utřít a hodit na sebe bundy. Tiskli jsme k sobě nahá těla jen v bundách a pohorkách. Kůže na kůži, kunda na ptáka. Nádherně hřála. Bradavky měla jako z všudypřítomné žuly. Když jsme se líbáním a osaháváním opět rozpálili, vložil jsem chladnou ruku mezi stehna. Tam už bylo horko. Zasunul jsem nejprve jeden, pak druhý prst dovnitř a po několika pohybech, polila mou ruku horkou lávou. Musel jsem jí odstrčit ruku z mého ptáka, abych nedopadl jako ona. Klekl si a zabořil nos tam, kde byly ještě před chvílí zvědavé prsty. Musel jsem jí ochutnat, když se kvůli mě umyla. Chutnala jako horská bystřina, která se pod tíhou mého jazyka, vylila jak v předjaří. Lízal, lízal, lízal jsem, tekla mi přes prsa, břicho až na nalitého čuráka.
„Už mě konečně vojeď." Nekompromisně jsem ji otočil. Opřela ruce o skálu. Zajel jsem do mokré mokrým a šukal tu drzou couru. Mlaskalo, čvachtalo a CINKALO to na hony daleko. Cítil jsem však, že ne na dlouho.
„Můžu do tebe?“
„Ani nápad! Nedal jsi mi šanci pocítit tvého horolezce v puse." Sesunula se do dřepu, já ji přidržel za vlasy a nechal se pomalu kouřit, olizovat a honit. Zkušená panička to byla, nádherně u toho předla. Zrychlovala, zrychlovala, dokud neucítila cukání. Přidržela si ho uvnitř, aby nic neuniklo.

Děkuji všem příznivcům, a dle ohlasů odvyprávím pokračování.