Když jí bič dopadne na záda a vypálí jí do kůže úhledný červený pruh, musí si připomenout, že má křičet, a ne vrnět. Je napjatá - zápěstí má spoutaná a přivázaná ke stropu, aby bylo vidět její nahé tělo. Před sebou má zrcadlo v celé délce, takže může sledovat jeho oči, když ji bije. Vypadá hladově: přesně tak, jak to má ráda.
Je to sexuální hra, kterou hrají každý Halloween: trest nebo odměnu. Napíše tato slova na kartičky, každou vloží do obálky, a když odbijí půlnoc, předá mu obě. On si jednu vybere a řekne jí verdikt: trest nebo odměna. To, že je píše ona, je klíčové - nemohl by jí udělit trest, jaký chce, kdyby neměla kartičky pod kontrolou.
Když napřáhne ruku k dalšímu úderu, znovu si připomene: má to být trest. Rukávy má vyhrnuté, kravatu rozhozenou, jeho velké ruce svírají bičík a ona si vychutnává každý detail, když zhluboka, ztěžka dýchá a je připravena uvolnit se v pronikavém výkřiku, až jí bičík dopadne na tělo.
Když stojí před zrcadlem, vidí všechno, od kroucení jeho rtů, když se namáhá, až po pohupování svých prsou při každém přírazu. Všímá si napětí v jeho paži, když ji bije, a pohledu na znatelný obrys jeho tlustého penisu, který se napjatě tiskne k příliš těsné látce. Stále tvrdší, jak kvílí, a škube sebou s každým dalším úderem biče.
Chce, aby se opravdu uvolnil - aby vládl bičem beze strachu, že zajde příliš daleko. Chce, aby ho samotná námaha při jejím bití vzrušovala. Chce - ne, potřebuje - mít pocit, že je v nesnázích.
Když má kůži v plamenech a její kundička pulzuje, rozhodne se, že je připraven. "Je čas," řekne jí. "Roztáhni nohy. Vezmu si, co chci."
Snaží se nemračit a nezkazit si tu chvíli, ale uvnitř cítí ten kopanec v žaludku, který jí způsobuje chtíč. Všechny dílky, které uvedla do pohybu, jsou na svém místě: její tělo, předložené jemu napospas, atmosféra trestu a drsného zacházení, po které tak zoufale toužila, červené pruhy na zádech, které jí budou zítra připomínat, co se stalo. A samozřejmě jeho skálopevná erekce, vyvolaná jejími pohyby a výkřiky a pohledem na její půlky roztažené před ním. Když rozepne zip, aby ho uvolnil, vystrčí zadeček a bezděčně prosí o to, co jí až příliš ochotně nabízí.
Drží jí hlavičku svého ptáka u žhnoucího vchodu do kundičky a nařizuje jí, aby se prohnula v zádech, zatímco se třese na špičkách před zrcadlem. Velkýma rukama ji uchopí za boky a ukotví ji v ideální vzdálenosti, aby se nemohla úplně roztáhnout a obejmout ho.
Zasténá. Snaží se odstrčit. Ale on ji drží pevně, mírně za svým penisem, a zadržuje to, co tak zoufale touží cítit.
Znovu zakňučí. Prosebně, přes zrcadlo, s vlhkýma očima a chvějícími se rty. Touží po okamžiku, kdy ji naplní - uspokojí touhu, která ji sžírá od chvíle, kdy padl první úder bičem.
Usměje se. Vklouzne do ní a zasune se hluboko dovnitř, zatímco ona se kolem něj sevře. Vychutnává si každý jeho centimetr, který ji roztahuje a naplňuje.
Najednou bez varování vyklouzne ven. Rychle ustoupí a nechá ji sevřenou, lapající po dechu, nenasycenou. Zatímco ona šokovaně lapá po dechu, na jeho tváři se objeví potutelný úsměv.
"Prosím..." žadoní a ještě víc se prohne v zádech. K jejímu zděšení zavrtí hlavou. Přistoupí ke stolu, kam předtím odhodil obě obálky. Jednu z nich otevřenou mrskne směrem k ní, slovo "trest" se míhá stále dokola, jak se karta třepotá k zemi u jejích nohou.
Když zvedne druhou neotevřenou obálku, rozšíří se jí oči. Ví, co bude následovat, nemusí čekat, až ji otevře. Ale když zasune prst pod zalepenou klapku, modlí se, aby se nějak - zázračně - změnil její text.
Nezměnil.
Když přiloží druhou kartu k zrcadlu, přečte si znovu slovo "trest", napsané jejím vlastním písmem.
"Proč se tváříš tak smutně?" zeptá se jí pobaveně a tiše vykročí ke dveřím. "Vždyť jsi dneska žádnou odměnu nechtěla."
