Byla zima a pršelo. Když dorazila na smluvenou benzínku, nemohla najít místo k parkování. Všude samé kamióny. Nakonec zastavila u nějaké hromady štěrku a vypnula motor. Chvíli váhala a pak poslala zprávu: "Jsem tady."
Pípnutí mobilu ho probudilo z polospánku. Měla zpoždění. Podíval se na telefon, zda je to skutečně ona. Zkontroloval vybavení připravené na palubní desce a pak vytočil její číslo.
Zvedla po třetím zazvonění.
- "Zaparkovala jsi dobře?" ozval se mužský hlas.
- "Ano." odpověděla bez dalších podrobností.
- "Vystup z auta a zamkni."
Vystoupila a zamkla auto.
- "Vidíš na opačném konci parkoviště šedou budovu s nápisem 'Hotel Jurášek'?"
- "Ano, vidím."
- "Vedle něj jsou dva mycí boxy na auta. Běž k nim."
Foukal silný poryvový vítr a pršelo. S nakrčenými rameny pospíchala k mycím boxům.
- "Vejdi do boxu napravo. Běž až na konec."
S telefonem u ucha plnila instrukce. Vešla do mycího boxu a pokračovala k protější stěně. Všimla si, že je tam nalepená cedulka s jejím jménem.
- "Vidíš cedulku s nápisem Jana?"
- "Ano, vidím."
- "Dojdi až k ní a zastav se. Dívej se stále na cedulku. V žádném případě se neotáčej!"
Zavěsil. Viděl ji přicházet k mycím boxům a vejít dovnitř. Nastartoval motor a vyrazil. Stála přesně tam, kde měla. Zacouval do mycího boxu tak, aby přes auto nebylo vidět dozadu. Vystoupil a otevřel kufr.
Stála čelem ke stěně, byla jí trochu zima. Slyšela, jak do boxu vjíždí auto. Někdo vystoupil. Je sám? Je to on? Otevřel kufr auta. Chvíli bylo ticho. Pak ji někdo silně sevřel dlaní ústa a nos a zároveň jí zajel rukou do rozkroku. Vyjekla.
"Ať tě nenapadne ani ceknout!" zasyčel jí do ucha. Vytáhl z kapsy roubík a nasadil jí ho do úst. Pak jí zavázal oči šátkem. Chytil ji oběma rukama kolem ramen a začal s ní couvat. "Do kufru, čubko!" přikázal. Povalil jí dovnitř. Odhrnula se jí sukně a uviděl, že opravdu nemá kalhotky. Plácnul jí přes zadek a kundu.
Ležela na plachtě na podlaze kufru. Ruce a nohy jí spoutal lepící páskou a přehodil přes ní deku. Zavřel kufr a nastoupil do auta. Nastartoval a auto se rozjelo. Kam jedou? Co s ní bude dělat?
Snažil se jet opatrně, aby v kufru moc nelítala. Napadlo ho, že kdyby naboural, těžko by policajtům vysvětloval, proč veze v kufru spoutanou ženskou. Po čtvrthodině jízdy byli na místě. Vystoupil a otevřel kufr.
Cítila, jak auto zastavilo. Otevřel kufr a vlezl si k ní. Dostala párkrát přes zadek. Snažila se zjistit, kde by mohli být. Když otevřel kufr, vevalil se dovnitř studený vzduch. Jsou tedy někde venku. Slyšela vítr, šumění listí.
Sundal jí pásku z rukou a nohou. "Musíme chvíli počkat, je tady pejskař a dívá se naším směrem," zašeptal. Uslyšela štěkání psa. Klečel nad ní a tisknul ji k podlaze. Pak ji zvedl a pomohl jí posadit se.
"Jdeme!" zvedl jí z kufru a vyrazili po cestičce od auta.
Cítila, že jdou po dlažbě. Foukal vítr. Po pár krocích odbočili doprava na měkký povrch, trávu, jehličí? Několikrát změnili směr chůze a pak se zastavili. "Nastav ruce," přikázal jí. Svázal jí ruce provazem, zvedl jí je nad hlavu a zavěsil na něco nahoře.
Přivázal ji na větev, kterou měla nad hlavou a párkrát ji praštil přes zadek. Celkem blízko procházeli lidé. V jednu chvíli se mu zdálo, že se na ně někdo dívá. Zvedl jí kapuci bundy a přitiskl jí k sobě, aby nebylo vidět, že má zavázané oči a roubík v ústech.
Slyšela hlasy. Co je to za lidi? Jsou tak blízko! Tohle je asi pejskař. A z druhé strany slyší dvě maminky s dětmi. Kde to je? Co se s ní děje? Byl u ní, občas jí k sobě přitiskl, občas jí plácnul přes zadek. Pak ho slyšela, jak odchází. Ne, to ne! Kam jde?
Vytáhl z kapsy kapesní nožík a vyrazil k blízkému křoví. Vybral hezký rovný proutek a uřízl jej.
Slyšela, jak něco řeže. Co to dělá? Chvíli se nedělo nic. Pak dopadla první rána. Au! Měla vyhrnutou sukni a přes punčochy to silně zabolelo. Další rána.
Švihal jí proutkem přes zadek. Díky roubíku nevydala ani hlásku, jen se lehce svíjela. Když skončil, odvázal lano, kterým byla přivázaná k větvi. Ruce jí ale nechal spoutané.
Odvázal jí od kdo ví čeho, k čemu byla přivázaná a ohnul jí v pase. "Tady se drž!" nahmatala dřevěnou desku a oběma svázanýma rukama se jí pevně chytla. Dostala ještě několik ran. Pak bití přestalo. V následujícím okamžiku do ní pronikl zezadu. Pevně se držela a užívala si slast, která jí prostoupila.
Ohnul jí přes lavičku a přikázal jí, ať se drží. Rozepnul si kalhoty a vrazil jí penis do kundy. Pár metrů od nich se procházeli lidé.
Nevěděla, jak dlouho to trvalo. Když skončil, postavil jí znovu vzpřímeně a rozvázal jí ruce.
- "Teď půjdeme na procházku," pošeptal jí do ucha. "Chceš jít se zavázanýma očima, nebo chceš vidět?"
Neodpověděla mu kývnutím ani na jednu možnost.
"Dobře, rozhodnu to já," řekl a strhnul jí z očí pásku.
Vjemy do ní uhodily jako náraz vlaku. Snažila se vstřebat všechno najednou. Jsou někde v parku! Stáli vedle kmenu cedru, který měl větve až k zemi a vytvářel tak zákoutí, do kterého nebylo příliš vidět ze dvou stezek, které obcházely strom z každé strany. Po stezkách co chvíli někdo prošel. Převislé větve poskytovaly soukomí, ale zdaleka ne úplné. Kdo chtěl, mohl vidět.
Spoutal jí jednu ruku za zády, v ústech nechal roubík a vyrazili. Šli po parku okružní cestičkou, až se přiblížili k východu. U východu stálo auto s otevřeným kufrem.
Tak tímhle autem mně sem přivezl! Ale kde to jsem? Park vůbec nepoznávala. Došli až k autu. Sundal jí roubík a rozvázal ruku.
Zavřel kufr auta a pokynul jí, ať si nastoupí na místo spolujezdce. "Znám tu jednu príma kavárnu a kafe nebo čaj nám teď příjde k duhu, co říkáš?"
Přikyvla a nastoupila do auta. Rozjeli se a ona si sklopila sluneční clonu, aby se mohla v zrcátku trochu upravit, než půjdou mezi lidi.
Pak se podívá na mobil, kde to vlastně jsou ...
