Tak přesně tohle si říkám dlouho, hodně dlouho. Dařilo se mi to i přes drobné zádrhely vcelku dobře i dodržovat. Sem tam nějaký flirt, koketování - o.k. - ale víc nic.
Nemám zájem o pozdější divné pohledy, vyhýbání se, trapné mlčení.
Jak říkám, dařilo se mi - doteď.
Řekněte si, je to v klidu, firemní akce - bowling, večeře, nic dramatického. Vlastně se vám tam ani moc nechce.
Večer příjemně plyne, nic nenasvědčuje tomu, že by něco mělo být jinak, než že se v rozumnou hodinu později všichni rozejdete do svých domovů.
No, řekni Bohu své plány a vysměje se Ti. V hlavních rolích je má maličkost a kolega - říkejme mu třeba Kuba.
Odcházíme z bowlingu, první zádrhel v podobě přecpaného metra, kam se horko těžko dostáváme - ale časovou rezervu máme dostatečnou, takže zatím žádná panika.
Přijedeme na večeři, místo v pořádku, lavinka vína, skvělé jídlo l zábava nijaká, ale s tím se počítalo. Tak alespoň legrácky s kolegyní, vtipkování s kolegy.
Dlouholetý kamarád, nikdy by mne nenapadlo nic kromě vtípků a věřím, že jeho také ne. Ani nejsme typem toho druhého.
Na cigárku padne hláška právě Jakuba: „Jel bych do bordelu." Protože zná mou minulost i přítomnost, odpovědí mu je prosté: „A co swingers club?"
Chtěla bych to svést na množství alkoholu, ale nebylo to jen tím.
Společnost se pomalu rozcházela a u stolu jsme zůstali už jen tři.
Já, Jakub a kolegyně Monika.
„Tak jedeme?"ptá se Kuba a já nejdřív nechápavě jen zírám. „No, na tu swingersparty." osvětlí mi své myšlenkové pochody. Monika se na nás jen nechápavě dívá (Kuba totiž dlouho miluje naší vedoucí a my se je snažíme všichni dát tak nějak dohromady).
„No jasně, volám Bolta a jedem." odpovídám a hned mi je jasné, že je to jen jedna z jeho legrácek - na téma kolem sexu se bavíme vcelku dlouho - čeština je přeci tak hezky a košatý jazyk.
„No, tak jedem".
Monča nevěřila vlastním uším, byl ten šok znát i na její tváři. Já tu svou nechala kamennou, přece nedám najevo, že jsem připosraná strachy - ne z klubu, tam to znám a vím, co můžu čekat. Z toho, že tam chce jet se mnou, říkal, že jen že zvědavosti. Stejně tak ale z toho, že jedna z největších drben byla svědkem společného odchodu a domluvy odjezdu na místo hříchu.
O.k., stále trochu v šoku, ale už smířená ho zasvěcuji do pravidel. Není to stejné jako v bordelu a vím, jaký umí být. Bezprostřední, vtipkující až za hranou, hlasitě komentující dění kolem sebe. Zkrátka jsem se bála, aby nějak nepošramotil mou pověst v klubu.
Bolt se nakonec nekonal, zavěšení jeden do druhého (tohle můžu naprosto s určitostí přisoudit alkoholu a nebezpečně se lesknoucímu chodníku) jsme všichni tři vyrazili směrem metro. Podle mých propočtů za 20 minut jsme tam.
Rozloučili jsme se s Mončou, která nám popřála pěknou zábavu. Ode mne dostala nakázáno, aby hlavně mlčela. I když jsme věděla, že si to nenechá jen pro sebe.
V metru jsem stále čekala, že ho kuráž přejde, že to byl jen žert. Nebyl. Takže za tíživého ticha se přibližujeme k zážitků, který bude koncem přátelství.
Po příjezdu na místo dění, přišlo podivení, že nás pustí jen po telefonickém ohlášení.
První drink na baru. Provedla jsem ho spletitým zázemím klubu, dopili drink a domluvili se, že půjdeme do sauny.
O.k., no, nejsem žádná stydlivá pipka, naopak, svět SW mi je známý - ale tady jsem rozpaky cítila obrovské.
Měla jsem v plánu se kvapem svléknout u sprch, ale převezl mně - šel za mnou.
No co, však to není nic, co by nikde jinde už neviděl.
V kuřárně jsme narazili na jednu čubku na vodíku, pěkně drzou k tomu.
Náladu to ani jednomu ale nijak nekazilo a přesunuli jsme se do sauny.
Běžně chodím do klubu v oblečku, oholena, připravena. Dnes nebylo nic z toho. A mne to bylo jedno.
„Tam běžně ležím já." prohlásila jsem, když mi zabral místo na horním patře sauny.
„Tak pojď, Ti udělám místo." nabízel džentlmensky. To už jsem ale byla uvelebená na opačné straně.
Dala si ruce pod hlavu a raději zavřela oči, protože jsem věděla, že teď je ta chvíle, kdy si mne bezostyšně prohlíží.
„Co to tady máš?" zatáhl lehce za proužek ochlupení a mně bylo ještě větší teplo. Odpovědí jsem počáteční harašení zahrála do autu.
Vydrželi jsme tam vcelku dlouho, povídali jsme si, teda spíše hlavně já.
Další drink a ejhle, čubka na vodíku by si přála moji společnost.
Po domluvě s jejím pánem jsem nakázala kde, za jak dlouho a v jaké pozici má být.
Byla tam.
To, že nás v první fázi naší návštěvy klubu urazila jsem ji nezapomněla.
Myslím, že její zadnice si to bude pamatovat dlouho, obzvlášť, když si to odpočítala. Stejně jako hrátky s bičíkem, když stála přivázaná ke kříži.
Celou dobu mého představení Kuba ležel na posteli - nevím, co to s ním dělalo v tu chvíli, ale tuto mou tvář z práce rozhodně znát nemůže.
Když jsem tam tu drzou děvku nechala nedodělanou a měla se k odchodu, popadl mě po zavření dveří Kuba za ruku a táhl do protější místnosti.
„Co to děláš?"zděšení asi bylo znatelné, protože ještě zrychlil krok, mrskl se mnou na kruhové pódium a jen stroze oznámil: „Chci, abys z toho dnes taky něco měla, zasloužíš si to."
Než jsme se zmohla na jakýkoli prostest, měla jsem jeho hlavu mezi svýma nohama. I přes množství alkoholu jsem cítila stud, vzrušení, strach. Já, suverénka, jsem se najednou nezmohla na nic a i mé tělo bylo proti mně, když se dobrovolně oddávalo rozkoši, která mu byla nabídnuta.
Ptáte se, jestli zůstalo jen u orálu? Rozhodně ne.
Jen líbání neproběhlo, ani jednomu se do toho nějak nechtělo, nevím jak u něj, u mě by to znamenalo vykročení z komfortní zóny ještě dále za hranici, byl by v tom cit.
Poděkování od přihlížejících, nabídka na další lízačku - ta byla s díky odmítnuta.
„Tohle se nesmí nikdo dozvědět!" pronesla jsem v šatně při oblékání spíše než prosebným tónem s lehkou výhrůžkou v hlase.
„Však se nic nestalo." dostalo se mi odpovědi.
Zaplatili jsme, zavolali si každý svého Bolta.
Ano, viděli jsme se už v práci, skoro spolu neprohodili ani slovo - ne rozhodně více než bylo nutné rámci předání směny.
Jsem divoká, jsem citlivá, jsem nevěrná, jsem mrcha, jsem dominantní i subina. Všechno tohle o sobě vím, nestydím se za to.
Ale takhle to být nemělo. Poprvé ve svém nevěrném životě mám výčitky svědomí. Zradila jsem přátelství.
