Navštěvuji každý rok tento hřbitov. Hřbitov, na němž je spousta padlých vojáků z doby Rakouska -Uherska, bitev 1. a následně i 2.světové války. Mám rád toto období silné monarchie a kdovíjak by vše dopadlo , kdyby stařičký Franz Josef neskonal dřív, nežli 1.světová válka vůbec skončila. Cítím čest, úctu a uznání ke všem, kteří nesmyslnost těchto vzájemných střetů obou světových válek odnesli vlastním životem.
Procházím od náhrobku k náhrobku, znám Vás už všechny a vždy si vyberu jeden z hrobů, na kterém zapaluji na počest padlého hrdiny svíčku. Dnes se zastavuji u hrobu jistého generálmajora Schwarze. Představuji si jeho osud, za jakých podmínek v bitvě padl – jistě to byl výborný voják, skvělý velitel – na fotografiích je ověnčen spousty vojenskými vyznamenáními té doby – nechybí medaile za statečnost v boji, medaile za zranění – dokonce nacházím i nejvyšší vyznamenání té doby a to samotný řád císaře Franze Josefa udělován jen těm nejschopnějším .
Zapaluji tedy svíčku pod jeho fotkou, chvíli ještě zamyšleně postojím. Pak se otočím k odchodu a najednou na mě kdosi promluví zvonivým hlasem. Prudce se otočím a nevidím na dva metry ode mě nikoho jiného, než právě pana generála Schwarze. Nezmůžu se ke slovu, proto začíná svůj proslov on sám : To je dost, čekám už věčnost na to, že někdo v tento den a v tuto hodinu zapálí svíčku u mého hrobu. A aniž bych nějak reagoval pokračuje. Jsi spasitelem nás všech padlých, kterým se už nestačily splnit jejich erotické tužby, sny a přání.
Je 8.8.1988 22hodin 22minut 22sekund a jen Ty, kdož jsi svíci v tento čas zapálil, můžeš tak činit každý další rok. Každý rok můžeš vzít 10svíček a deseti z nás splníš přání. Ovšem jen ty vybíráš kdo dostane tuto šanci, tak vybírej dobře! Zvyšuje velitelsky hlas. A nezapomeň – svíčka hoří jen po dobu 60 minut, poté zhasne a Tebou vyvolený se musí opět vrátit zpět do záhrobí. A ještě něco – od dnešního dne máš tu schopnost, že kdykoliv přistoupíš před jakýkoliv náhrobek – osud mrtvého vidíš a naprosto přesně a detailně znáš jeho tajné nenaplněné tužby. A co Vaše tužby, pane generále?? Chlapče, podívej se na mě – jsem starý muž, já vše za svého života stihl – proto jsem byl vybrán tlumočit Tobě podmínky propojení mezi námi mrtvými a vámi živými právě já.
A od tohoto roku přesně v tento stanovený čas proto chodím na tento hřbitov, beru deset svíček a plním jejich přání. Maruš, jdeš se mnou zítra večer na hřbitov? Ptám se své mladé současné milenky. Je to takové božské roztomilé stvoření, ale objevil jsem v ní i druhou tvář – tvář všehoschopné ďáblice. Všichni si o ní myslí že je ještě nepolíbenou pannou, hotová světice. Přezdívá se jí svatá panna Maria. Jen já vím své, je mojí milenkou již dva měsíce a splní mi jakékoliv i to nejtajnější přání. Proč ne, usměje se šibalsky a tak ji oznamuji čas kdy zítra vyrazíme.
Objednávám taxi a těsně před 22 hodinou přijíždíme před bránu hřbitova. Vedu ji přímo k hlavnímu železnému kříži, na němž je ukřižován sám Ježíš. Sice není vojákem, ale mám s ním už dávno jisté plány. Marie ví dopředu, proč se mnou jde – se vším jsem ji obeznámil, proto neprotestuje, když ji opírám rukama o kříž tak, že svou hlavou je na úrovni hlavy Ježíše. Stahuji ji legíny pod kolena a na nic nečekaje vrazím ji do kundičky svůj ztopořený penis. Blíží se čas 22minuty stanovené hodiny tak si musím pospíšit.
Mám takový pocit, jakoby Ježíš zvedl hlavu, minimálně přizvedl obočí, ale hlava mu nejspíš vysílením opět padla zpět. Hej kámo, závidíš mi nebo co? Kdyby jsi nekázal tehdy co jsi kázal, nemusel jsi dnes vyset tady na kříži ale mohl jsi si užívat úplně stejně. Prý svatá panna Maria a duch svatý – to jako myslíš vážně? A co tvůj otec Josef? Na toho jsi jaksi zapomněl nebo co – koukám se mu zpříma do očí. Přirážím fakt zběsile a nevnímám ani chudáka Marušku co ona na to – Ježíši, pane Bože – vykřikne v křeči. Nooo, tak ještě ten by mi tu chyběl. V poslední chvíli ho z ní vytáhnu a vystříkám ho na trávu mezi její rozkročené nohy. To víš že jo, bráchu ti teda fakt dělat nebudu – ještě ho taky někdo ukřižuje – doba je stejně zvrácená jako byla ta tvoje /mluvím k Ježíšovi/. Marie v předklonu držíce se kříže zrychleně oddechuje, má stále zavřené oči. Je čas, zapaluji svou první svíčku a rychle mířím k dalšímu hrobu. To jsi teda fakt nemusel!! křičí na mě Ježíš. Když se ohlédnu, vidím ho jak přistupuje k Marii, zakrývá ji svým pláštěm a něco jí vykládá. No, nechávám je o samotě, jistě si mají co říct.
Mířím k dalšímu hrobu. Jistý poručík Nejedlý Antonín. Vidím že byl špičkovým leteckým pilotem, který padl při jednom z mnoha útoků na Berlín. Je to několikanásobně vyznamenaný hrdina své doby, který byl díky své statečnosti velmi oblíbený u kolegů pilotů, ale i u dam všech londýnských nevěstinců, které navštěvoval. Byl to prostě bohém, který musel žít přítomností, protože nikdy si nebyl jistý, který den je jeho posledním. Měl nějaké pletky s mnoha a mnoha dívkami, ale to, co již nestihl mu nyní plním já.
Antonínovi zapaluji svíčky hned dvě, jinak nelze jeho přání splnit. Potřebuji zdvojnásobit čas. Vysvětluji mu jak se věci mají, souhlasí a je zřejmé že je dost natěšený. Vedu ho rychle k taxíku, kterého jsem nechal čekat před branou. Tondo, tady máte 20tisíc a užijte si to. Pročpak tolik? Noo, je rok 2000 , odpovídám. Sice nechápe, ale nastupuje ochotně do taxíku a mizí na adresu, kterou sděluji řidiči. Byl to trochu oříšek, ale najít nádhernou noblesní mulatku mezi erotickými priváty našeho hlavního města nebylo nakonec až tak náročné. Když vše půjde dobře, bude mít poručík celou hodinu, kterou jsem s Jasmínou /tak se dotyčná jmenuje/ domluvil.
Musím rychle zpět. Čas utíká. Další mnou vybraný je vojín Krupička Emil, vedle něho je pochovaná jistá Blanka Slabá. Jsou to bývalí milenci, kteří si ani nestačili říci, jak moc se milují. Po válce plánují svatbu. Emil byl 20letý narychlo odvedený chlapec, který padl ještě dřív, než se stačil na frontě trochu rozkoukat. Jeho smrt byla ale bezbolestná, zasáhl ho nepřátelský odstřelovač přímo do srdce. Když se tuto skutečnost dozvěděla Blanka, neunesla tíhu okamžiku a skočila z mostu. Pochovali je proto pospolu. Zapaluji dvě svíčky a pospíchám k dalšímu pomníku. Když se ohlédnu, vidím milence v objetí, pláčou a vášnivě se líbají. Snad si stihnout vše za 60minut říct.
Musím si pospíšit, na 23 hodinu jsem domluvený s Jarkou u pomníku padlých hrdinů. Jarka je subinka, která miluje snad všechny sadomasochistické praktiky co vás napadnou. Včera jsem byl u ní, vše jí objasnil a do tašky přidal nějaké potřebné příslušenství. Přicházím k pomníku, Jarka už tu přešlapuje. To jsi jako sám? prohlásí zklamaně. Očekává minimálně čtyři kluky kteří ji tu vyšukaj duši z těla – takto to je domluvené. Drž hubu a drž se stanovené role, přikazuju ji, vyndávám bičík a preventivně jím prásknu přes nastavené dlaně. Pouty ji přivážu ruce k lavičce stojící naproti pomníku, nohy zafixuji lanem o smrčky, do pusy roubík a přes oči samozřejmě šátek. Když si ji tak spokojeně prohlížím, vypadá skoro jak ten Ježíš. No ale spíš mi připomíná van Damma ve filmu Kickboxer -))
Přistupuji před pomník. Kluci, je Vás tu fakt moc – vybírám 4 sotva plnoleté kandidáty. Nedojeli ani na bojovou frontu, všichni padli, když vlak, kterým byli přepravováni rozstřílel německý messerschmitt. Všichni jsou panicové, ale se svými specifickými choutky. Zapaluji tedy 4svíčky a posadím se naproti na druhou lavičku. Kluci, je celá vaše. Máte na to hodinu. Jsou docela zbrklí, ale líbí se mi. První hned zaráží svou kládu mezi její roztažené nohy, druhý vyndává roubík připravené Jarky a až po koule ji ho zarazí do krku – slyším dávivé zvuky, líbí se jim to asi oběma. Třetí hošík bere nesměle do ruky bičík a začne prvně opatrně ale když vidí, že se do dotyčné líbí tak pak čím dál silněji švihat přes břicho a kozy ležící ženy – ty kurvo, ty děvko, ty pičo – řve klučík a asi je fakt spokojený. Čtvrtý borec, na toho jsem nejvíc zvědavý. Znám jeho tužby a snad se mu podaří splnit. Stojí jen opodál a honí si ho při pohledu na zadek kamaráda, který hobluje Jarku zepředu. Je do něj zamilovaný ale nikdy mu to neřekl. Má jedinečnou šanci.
Mířím k poslednímu hrobu. Profesor Peterka Josef, učitel jazyka českého – básník. Skládá romantické básně a jeho největším nesplněným přáním bylo být oblíbeným básníkem nebo alespoň básníkem jedné osoby. Padl při nenadálém nepřátelském útoku při rychlém ústupu. Udusil se kůrkou chleba. Není to žádný hrdina, přesto mu chci dát šanci a splnit jeho přání. Zapaluji svíčku.
Učitel stojí přede mnou, ale obeznámen s časovým omezením hned začíná se svou básní, která patřila jeho kolegyni učitelce Ječmínkové. Kde leží pohřbena jeho vyvolená netuším. Je zklamán a začíná : Chci držet tě za ruku, chci líbat tě na krku. Chci hladit tvé broskvičky, chci laskat tvé třešničky. Chci tě furt objímat, chci s tebou usínat. A DOST PROFESORE!!! proč jste to tedy neudělal.
Je zaskočen mou reakcí a táže se, jak bych teda báseň pojal já. Josefe, to fakt nevím ale zkusím přesto něco z patra přednést : tak třeba takto nějak : Jen se krásko podívej, jakou já mám míru. Pojď ke mně a neváhej, roztáhnu ti díru. Ona krátce zaváhá, potom ale zmizí, to co teďka zahlédla, je jí dosud cizí. Večer ovšem pod dekou, když si honí pičku, myslí na toho pánu, co si leštil tyčku.
Co Vy na to, profesore. Uznává, že to má poněkud větší spád , ale zdá se mu to na svou dobu poněkud odvážné a přesto jsem přece ani já nedosáhl vysněného cíle. Chci mu vysvětlit, že není rok 1945. ale na to není čas. Dobře – tak co třeba tato : Ty moje lásko přemilá, to bude jízda spanilá.. Až skončí válka přijedu, přísahám že tě ojebu.
Nebo pokud byste chtěl být dlouho uznávaným poválečným básníkem : Podej mi bratře náboje, ať vyrazíme do boje. Ustřelíme Němcům hlavy, vítězstvím pak strhneme davy.
Chci pokračovat s verši ale vidím, že profesora zaujal někdo zcela jiný. Přichází Maruška. Je pořád trochu mimo a vykládá nám, že mluvila asi s Ježíšem Kristem. Ptal se jí prý, zda byla někdy v Betlémě a zda nezná nějakého Josefa. Profesor Peterka je silně věřící člověk, bere Marii za ruku ujišťuje ji, že i on s ním za války mnohokrát rozmlouval. Oba odchází mezi náhrobky a slyším, jak jí zkouší přednášet svou báseň.
S profesorem jsem se fakt zdržel, ale snad jsem mu přání taky splnil. Ovšem teď musím rychle za subinkou Jarkou. Úplně jsem na ni zapomněl. Chudák holka, ta teda vypadá. Má opět v hubě roubík, z análního otvoru i z kundy ji trčí dilda, zbičovaná až do krve. Po celém jejím těle se mísí krev se spermatem. Nooo, kluci se zřejmě vyřádili. Jsou již pryč, čas jim vypršel. Vyndávám opatrně Jarce roubík z úst. Ty čuráku, ty debile, víš jak tu jsem už dlouho. Kde jsou ti další hovada??? řve na mě. Úplně vypadla ze své role. Budu vás žalovat, všechny, to si pomatuj, řve přes celý hřbitov, když rychle odchází. Její chůze nejvíc připomíná chůzi kachny domácí. Pomalu se rozednívá, spěchá asi do práce.
V ten samý okamžik potkávám Marušku. Hele, nepůjdeme již domů? Navrhuju jí. Souhlasí. Stále opakuje, že mluvila s Ježíšem a že potkala nějakého divného pána. Byl super, báseň co mi přednesl byla nejlepší co jsem kdy slyšela. Ale pak mi náhle někam zmizel. Tak to je super, prohlašuju a jsem spokojený, že jsem snad i toto přání splnil.
Tak zase za rok, hrdinové. Zavírám hřbitovní bránu a jdeme domů.
