Malý motoráček pomalu supěl po klikaté lokální trati kdesi v pohraničních horách. Zastavoval na každé zastávce, občas někdo nastoupil, jindy vystoupil, celkově však byl vůz spíše prázdný než plný. A tak nebylo divu, že mezi některými zastávkami převažovala vlaková posádka nad počtem cestujících. Průvodčí Jaruška po většinu času lelkovala u dveří a dívala se ven na notoricky známou krajinu. Nevýrazná blondýna, ani krásná, ani ošklivá, ani mladá, ani stará, prostě taková ve všech ohledech průměrná. Jezdí tady skoro tři desítky let a je přesvědčena, že na této trati zůstane až do důchodu. Stala se jejím osudem.
Na nejbližší zastávce vystoupili všichni tři cestující, a nastoupil jediný. Průvodčí ho nechala usadit, zapískala, mávla terčíkem a vlak mohl vyjet. Novým cestujícím byl sotva dvacetiletý tmavovlasý mladík s batůžkem a sluchátky na uších. Jaruška ho znala od vidění, občas tudy jezdíval. „Do Nové Vsi, jako obvykle?“ zeptala se.
„Jojo,“ přikývl a podal průvodčí několik mincí. Cenu jízdného znal.
Průvodčí mu podala lístek a vydala se zase na své obvyklé místo. Po několika krocích se zastavila, ohlédla se, několik vteřin váhala a pak se vrátila k cestujícímu. Posadila se vedle něj, což jej donutilo vyndat si sluchátko z ucha, aby slyšel, co mu chce říct.
„V Nový Vsi budeme za dvanáct minut. Nechtěl bys během tý doby zažít malý dobrodružství?“ zeptala se ho a dívala se mu přímo do očí.
„Já nevím,“ odpověděl poněkud rozpačitě. „Jaký dobrodružství? A proč?“
„Jen tak pro pobavení,“ usmála se a rukou se dotkla jeho kolena. Lehce mu sjela po stehně k rozkroku a mladíkovi okamžitě došlo, jaké dobrodružství má průvodčí na mysli. „Stačí, když si rozepneš kalhoty a budeš ticho, aby nás fíra neslyšel.“
Mladík zrudl studem, ale neprotestoval. Možná ho její přímočarost natolik šokovala, že nebyl schopen cokoli říct. Trvalo několik vteřin, než ze sebe sundal její ruku a vstal. Myslela si, že se na ni rozzlobí, bude si chtít odsednout, ale mýlila se. Rozepnul si poklopec u kalhot a stáhl trenky. Ukázal hustý neudržovaný porost svého rozkroku.
„Posaď se,“ zašeptala průvodčí a klekla si před něj. Počkala, až se pohodlně usadí, roztáhla mu nohy a přisunula se těsně k němu. Osvobodila z kalhot jeho mužskou chloubu… No, zase taková chlouba to nebyla. Malý, měkký ptáček v hustém chlupatém hnízdě. Je teď na ni, aby v něm probudila život. Vzala jej do ruky a stáhla z žaludu předkožku. Hm, hochu, chtělo by to si ho častěji mejt, pomyslela si, ale neodradilo ji to. Několika rychlými tahy penis pohonila a ucítila, jak se zvětšuje a tvrdne. Pozvedla hlavu a pohlédla mladíkovi do tváře. Byl rudý a vypadal neklidně. Poslala mu na dálku drobný polibek a sklonila hlavu k jeho rozkroku. Jazykem objela žalud, ale neměla čas na dlouhou přípravu. Strčila si ne zcela ztopořený penis do pusy a začala jej kouřit. Snad to bude po letité přestávce ještě umět. Ale tohle umění se prý nezapomíná. Mladíkovo vzrušení ji utvrzovalo, že vše dělá jak má. Penis měl brzy tvrdý jako kámen.
Jaruška vyndala mladíkovo mužství z pusy a vstala. Vykasala si sukni, stáhla kalhotky a opatrně na mladíka nasedla. Přidržela si jeho penis a opatrně jej do sebe zavedla. Užívala si každý centimetr jeho průniku. Začala pomaloučku, aby se ujistila, že do ni vklouzl správně. Pak intenzitu přírazů stupňovala a za chvíli na mladém cestujícím divoce rajtovala. Jeho výraz byl vzrušený a vyděšený zároveň. To je dobře.
Starý naftový motor rachotil a tlumené vzdychání užívající si dvojice zcela přehlušoval. Vlak funěl do kopce a každou vteřinou se přibližoval k cíli. A nejen vlak. Průvodčí cítila, že i ona by mohla dosáhnout vrcholu. Ještě přidala na intenzitě. Mladík sebou několikrát trhl a s hlasitějším zasténáním naplnil Jarušku pořádnou dávkou semene. Dvě minuty před Novou Vsí.
Průvodčí pochopila, že ona už vyvrcholení nedosáhne. Opatrně slezla z mladíka. Natáhla si kalhotky, vůbec ji nevadilo, že z ní trochu vytéká jeho sperma. Alespoň na něj bude mít chvíli vzpomínku. Pak vytáhla papírový kapesník, aby se on mohl utřít…
Vlak zastavil v Nové Vsi. Mladík vystoupil ještě s poloviční erekcí a rudý studem. Průvodčí se za ním dlouze dívala. Otočil se a mávl ji na rozloučenou. Mírným posunkem mu odpověděla a dala pokyn k odjezdu. Pak prodala nově přistoupivším jízdenky a odešla do kabiny strojvůdce.
„Jak to jde?“ zeptal se ji bez zájmu plešatý padesátník. Klasická otázka, když si není co říct.
„Jo, jde to,“ řekla a s úsměvem se zadívala na strojvůdce. Jezdí tady s ním od začátku. A nejen to. Už dvacet let s ním sdílí i společný život. Vstávají spolu, spolu jdou do práce i z práce, večer vedle sebe uléhají. Kdysi s nadsázkou řekl, že by mu ani nemohla být nevěrná, když spolu tráví 24 hodin denně. Jaruška se při vzpomínce na manželova slova začala hlasitě smát…
