Za sedmero řekami a devatero horami, nebo možná obráceně, ale to není zas tak důležité. Zkrátka tam někde za kopci a vodou se nachází království, kde spokojeně žijou všichni obyvatelé, protože král s královnou vládnou opravdu moudře a spravedlivě. Lidé platí daně tak akorát, aby jim ještě celkem dost zbylo na vlastní hospodaření, šlechta se chová celkem slušně (v rámci možností) a hlavně kvete obchod a funguje soudnictví, takže darebáci bývají spravedlivě potrestáni a kdo se vysloveně nefláká, má se celkem dobře.
Král s královnou mají syna, a jak už to bývá, chystají ho oženit, aby se ujal vlády a pokračoval v rodové linii. Odmalička se snažili, aby měl co nejlepší učitele a co nejširší vzdělání. Synek se jim zkrátka vyvedl, není hloupý a taky je to pořádný kus chlapa, za kterým se každá služebná na zámku vždycky ohlédne. Princ je nejenom chytrý, ale taky milý a laskavý. A nutno podotknout, že ke vzdělání šlechticů patří i to, jak co nejlépe uspokojit ženu.
Tahle část školy prince vždycky bavila nejvíc ze všeho a je pravda, že mnohdy si v tomto směru bral domácí úkoly navíc. Každá mladá služebná měla už minimálně jednou možnost ochutnat, jaký je princ milenec. A některé i vícekrát. A taky musely uznat, že princovo milostné umění je opravdu skvostné. A to je mu teprve dvacet let.
Král o všech princových eskapádách pochopitelně věděl, ale protože byl opravdu moudrý, nechával to být. Sám nebyl jiný a i jeho občas některá služebná potěšila. S manželkou měli oddělené lože, a tak to nebyl zas takový problém.
Princ samozřejmě tuší, že ho rodiče budou chtít oženit, ale svobodný život se mu líbí a do chomoutu se moc nežene. Takže se mu celkem úspěšně daří oddalovat svoje námluvy už od nějakých osmnácti let, kdy tahle myšlenka zazněla z úst jeho rodičů poprvé. Ale taky je mu jasné, že to nepůjde dělat donekonečna.
A tak při jedné rodinné večeři asi tak před měsícem princ slavnostně pronesl: „Maminko, tatínku, myslím, že je na čase se oženit.“ rodiče se na mladého prince podívali a král viditelně potěšen hned spustil: „Vladimíre, mám ohromnou radost, co tak najednou?“ Královna neříkala nic, jen se usmívala a po tvářích se jí koulely slzy štěstí. „Myslím, že teď je ten správný čas. Máme tady jaro a cítím, že je nejpříhodnější doba vybrat si nevěstu,“ dodal princ a zdvihl sklenici s vínem k přípitku. Celá královská rodina si přiťukla na tu šťastnou událost a od té chvíle začaly přípravy na námluvy.
Princ to samozřejmě měl dobře vymyšlené. Když mu došlo, že se námluvám nevyhne, a po pravdě řečeno, na tohle by přišel i mnohem hloupější princ než náš Vladimír, řekl si, že si to celé užije. A tím užije, myslel se vším všudy. Princezny z okolních království znal všechny už odmala a rozhodně žádná nepatřila k jeho favoritkám. Nebyly sice ošklivé, ale superkrasavice taky ne a hlavně žádná z nich nebyla opravdu chytrá. A to byla jedna z věcí, kterou princ u své budoucí ženy zkrátka nechtěl oželet za žádnou cenu. Ale smířil se s tím, že budoucí královna nemusí být profesorkou matematiky, že jejím hlavním úkolem je rození královských potomků.
Nedoufal, že na námluvy dorazí i některá princezna ze vzdálenějších královských destinací. V duchu už se rozhodoval mezi Eliškou a Barborou ze sousedních království, protože ty dvě se dostaly do nejužšího výběru, když si v duchu projížděl seznam možných kandidátek. S žádnou z nich nikdy nic neměl, i když se s nimi potkával dost často, ale riskovat válku kvůli sexu, o němž ani dopředu nevíte, jaký bude, fakt nemá cenu. Jak znal jejich královské tatíky, ti by určitě válčili i kvůli mnohem menší blbosti, než by bylo zprznění jejich dcer. A tak se rozhodl, že spojí příjemné s užitečným a vyzkouší si jednotlivé nápadnice při námluvách.
Každá dostane tři stejné úkoly, a která je splní nejlépe, stane se jeho ženou. O jaké úkoly půjde, si nechá pro sebe. Ale jak známe prince, můžeme tušit, že to budou úkoly veskrze speciální.
A tak se naše království chystá na velkou událost. Princ poprosil rodiče, aby na zámek pozvali jen princezny Barboru a Elišku. Dobře si promyslil, že pro chystané úkoly nemůže sezvat davy nápadnic, protože by nebyl fyzicky schopen si mezi nimi vybrat. Bára i Eliška byly holky k světu a obě si uměl představit jako svoje manžely. Ošklivé nebyly a rozumu pobraly tak akorát, aby se s nimi dalo mluvit i o něčem jiném než o poslední módě.
Rozhodl se tedy, že vyzkouší, jak jim to jde v posteli. Ať vyhraje ta lepší a ta se stane jeho ženou. Po úvodním přivítání a večeři si vymínil, že se chce setkat s princeznami o samotě a probrat s nimi úkoly. „Obě jste urozené a já si musím vybrat, pochopte, že jinak to nejde,“ vysvětluje všem přítomným u jídla princ.
Jako místo setkání byl vybrán altán v královských zahradách. Obě princezny dorazily na místo, princ už na ně čekal, a když se usadily na připravené židle, rovnou spustil: „Mám pro vás připravené tři úkoly. Přijdete za mnou do mé komnaty a já budu mít zavázané oči. Po celou dobu nebudete smět promluvit. Já vám sdělím váš úkol a to bude vše, co si řekneme. Dokonce ani nesmím vědět, která z vás právě plní úkol, abych nebyl ničím ovlivněn. O úkolech spolu nesmíte mluvit, jinak budu nucen si vybrat někoho jiného. Rozumíte mi?“
Princezny jsou evidentně zaskočené, ale obě kývou, že tomu rozumí. „O vašem pořadí při plnění úkolů rozhodne los, o němž se já nesmím dozvědět,“ dodá ještě princ. Pak se ukloní, a ještě než odejde, pronese: „První z vás čekám dnes večer při západu slunce ve své komnatě. Potom každý další večer následujících pět dní, dnešek a zítřek bude vyhrazen pro první úkol, pozítří a popozítří budete plnit druhý úkol a zbylé dva dny připadnou na úkol třetí. Los rozhodne, jestli se budete střídat, ale pořadí úkolů je dané tak, že mě můžete navštívit jen dvakrát za sebou. Před mými dveřmi vás bude čekat můj sluha Matěj, který vás ke mně vždy přivede a pak vás po zaklepání na dveře zase odvede. Aby ani on nevěděl, která z vás plní úkol, mějte prosím vždy šaty se závojem. Dámy, bylo mi ctí.“ Princ se ještě jednou ukloní a pak odchází směrem ke královskému zámku.
S Matějem se znají odmala a ví, že se na něj může spolehnout, ale bude lepší, když ani on nebude tušit, kterou pouští k němu do pokoje. Jistota je jistota.
Princezny nelosovaly. Eliška řekla Barboře, že ji přenechá dnešní úkol a ta prostě souhlasila. Pak se obě rozešly do svých pokojů. Bára začala s přípravami a společně se svými komornými vybíraly šaty a závoj na dnešní večer.
Eliška na to šla úplně jinak. Nechala si zavolat všechny služky a rovnou jim nařizuje: „Vyberte mi na zítra šaty se závojem a teď můžete jít, zůstane tady jen Karolína.“ Všechny služebné okamžitě opustily místnost a Eliška zůstala jen s komornou Karolínou. Karolína byla její komorná, chůva, důvěrnice, zkrátka nejbližší osoba, kterou měla. Byla o patnáct let starší než princezna a v podstatě ji vychovala. Eliščiny rodiče se jí ujali, když osiřela. To jí bylo patnáct a zanedlouho se královně narodila právě Eliška. Karolína se o ni začala starat prakticky od narození a zůstala s ní až dodnes.
Eliška nebyla zrovna roztomilé dítě a velmi často si vybíjela zlost právě na Karolíně. Ta to však snášela vždy klidně a s pokorou. Čím byla Eliška starší, tím byly záchvaty vzteku horší. Právě teď hrozilo, že jeden takový vypukne: „Co si to ten namyšlenej zmetek dovoluje?“ syčí Eliška, „jestli si myslí, že mu budu plnit úkoly, tak na to ať krásně zapomene.“
Karolína jen klopí zrak a trpělivě čeká, až se princezna vyvzteká. Následuje řada nadávek, kterou by těžko vyslovila nejposlednější děvečka, natož princezna, a tak je raději z naší pohádky vypustíme.
Ale najednou princezna Eliška dostane nápad. Podívá se na Karolínu a jen se uchechtne: „Já mám mít závoj a on zavázaný oči, to je jednoduchý, půjdeš ty,“ a ukáže prstem na svou komornou. „Já, paní?“ špitne Karolína a zahledí se na princeznu. „Jasně že ty, splníš za mě všechny úkoly a hotovo,“ dupne si princezna. Karolína jen pokrčí rameny a dál už nic neříká. „A teď už můžeš jít, budu tě čekat tady zítra v podvečer,“ zakončí rozhovor princezna a usedne na pohovku.
Karolína se ukloní a tiše zmizí ze dveří. Nepřemýšlí o tom, co ji zítra čeká, je zvyklá brát život, jaký je, a na nic si nestěžovat.
Princezna Barbora přijde před princovy komnaty vyšňořená do nejkrásnějších šatů se závojem. Matěj ji uvede dovnitř a zase si stoupne před dveře, aby se dovnitř nikdo jiný nedostal. Netuší, jaký úkol na princezny čeká, ale buď je to něco jednoduchého, nebo rychlého, protože první princezna bouchá na dveře téměř hned, jak tam vešla. Matěj otevírá dveře a princezna kolem něj proletí jako vítr. Za chvíli se otevřou dveře a v nich stojí princ Vladimír: „Matěji, tak nevím, jestli jsem neudělal chybu,“ vypadne z něj a pak za sebou zase zavře dveře.
Princezna Barbora mlčí jako zařezaná, ale zámkem se nese zpráva, že první úkol nedopadl úplně dobře. Šuškanda se samozřejmě dostane i k princezně Elišce a to ji jen utvrdí v tom, že se rozhodla správně poslat tam za sebe komornou.
Večer vyžene z pokoje všechny kromě Karolíny a ta si obléká princezniny připravené šaty se závojem. Po západu slunce se vydá směrem k princovým komnatám. Matěj se ukloní a vpustí ji dovnitř. Karolína vstoupí a přes závoj matně zahlédne postavu, která sedí na posteli. Přistoupí blíž. Přes závoj nevidí moc dobře, ale zaregistruje, že princ má zavázané oči. Ví, že nesmí nic říkat, a proto čeká na zadání úkolu.
„Princezno, udělej mi to rukou,“ ozve se princův hlas a pak se rozhostí ticho. Karolína byla připravená na všechno, i k ní se samozřejmě donesly drby o nesplněném úkolu z předchozího dne, ale tohle pochopitelně nečekala. Ale jak je zvyklá brát všechno, jak přijde, a taky už má ve svých pětatřiceti přece jen nějaké zkušenosti, poklekne před princem, nahmátne poklopec, rozepne několik knoflíčků, vytáhne princova ptáka a trochu ho pohladí. Během chvíle drží v ruce tvrdou tyč a pomalu ji rukou honí. Občas prsty druhé ruky pošimrá princův pytlík a zajede ještě o trochu níž, aby polaskala i hráz.
Pravačkou stále honí princova ptáka a postupně zrychluje tempo. Je připravená ještě zrychlit a víc stisknout, ale už to není třeba. Z princova hrdla se vydere tlumený výkřik a z jeho pyje se vyvalí proud semene. Karolína vstane, otočí se, udělá několik rychlých kroků ke dveřím, energicky zabuší a hned poté, co Matěj otevře, rychle odkráčí pryč.
Druhý den se princezny potkaly u oběda a smluvily se, že na druhý úkol půjde první tentokrát princezna Eliška.
Večer se Karolína oblékne do jiných šatů se závojem a po západu slunce už stojí před princovým pokojem. Matěj ji pouští dál a Karolína jde rovnou k Vladimírově posteli, na níž opět sedí princ se zavázanýma očima. „Princezno, udělej mi to pusou,“ řekne a Karolína už zase sedí u Vladimírových nohou, odkládá závoj a opět vytahuje princův pyj z poklopce. Jakmile se její ruka dotkne jeho přirození, ví, že je to ta ze včerejška. A taky ví, že je to jeho budoucí choť, protože je prostě skvělá. A to ještě netuší, jaká paráda ho teď čeká.
Karlolína princův ocas jen chvíli podrží v ruce, pak ho celý olízne jako zmrzlinu a potom ho jednoduše vdechne. Nedělá to poprvé, to musíme přiznat, ale umí to báječně. Poté si ho vytáhne z krku a zase ho pomalu celý vcucne. Tak to udělá ještě párkrát, princ se neudrží a všechno to do ní pustí. Karolína celou nadílku poslušně spolkne a jediné, co jí bleskne hlavou, je, že královské sperma chutná jako každé jiné.
Pak zase vstane, nasadí závoj a zmizí stejně rychle jako včera. Princ ještě chvíli sedí na posteli, pak si stáhne šátek z očí a usilovně přemýšlí, jestli se mu to celé nezdá. Pak si uvědomí, že zítra to nejspíš nebude stát za nic a trochu mu to zkazí náladu. Ale jen malinko, protože takhle báječnou kuřbu ještě nezažil.
O fiasku, které se odehrálo další večer, nemá cenu se rozepisovat. Princezna Barbora byla připravena udělat tentokrát cokoli, ale prostě to nedokázala. Zvládla vzít princovo péro do ruky, ale strčit ho do pusy fakt nešlo. A tak i tentokrát po marném pokusu odešla naštvaným krokem z princova pokoje rozhodnuta, že se už do něj nikdy nevrátí.
Královským sídlem se nese zaručená zpráva, že jedna z princezen si vede výborně a druhá o poznání hůře. Stále se však neví, která je na tom dobře a která půjde z kola ven. Služebnictvo se mezi sebou sází, která z princezen je favoritkou, a nutno podotknout, že to vychází tak půl na půl.
Ani Vladimír si není jistý, která z princezen je tou královnou sexu, ale protože je opravdu chytrý princ, začíná tušit, že tady něco nehraje. Takhle božsky šukat musí někdo zkušený, to nemůže být dvacetiletá holka, která chlapa vidí jednou za uherský rok a ještě ke všemu zdálky. Ví, že jsou princezny obklopeny dvorními dámami, strážemi, chůvami a komornými, které z nich nespustí oči po celý den. Tohle musí být někdo, kdo má volnost pohybu a přitom dost vysoké postavení, aby se dostal, kam chce a kdy chce.
„Tak to namyšlený princátko, chce dokončit třetí úkol, i když je jasný, že královnou budu já,“ lamentuje Eliška před Karolínou, když jsou opět o samotě. Princezna Barbora celou situaci všem usnadnila, když se ještě v noci po fiasku s druhým úkolem sebrala a odjela ze zámku do svého království. „Ale co, dnes večer půjdeš a splníš třetí úkol,“ piští princezna a Karolína jen přikývne. Elišku vůbec nezajímalo, jaké úkoly musí její komorná plnit a popravdě řečeno Karolína by si nejspíš něco vymyslela, než aby přiznala, co všechno už musela udělat.
Teď stojí Karolína, oblečena zas do jiných šatů se závojem, před princovou postelí, na níž leží nahý Vladimír se zavázanýma očima. Když uslyší kroky, které se zastaví u jeho lože, pronese jen tiše: „Pomiluj se se mnou.“ Karolína ze sebe stáhne šaty, jak nejrychleji to dokáže a nahá si lehá vedle prince. Začne mu rukou hladit pyj, který se téměř okamžitě postaví. Pak ho chvíli honí rukou a potom si ho vezme do pusy a začne jemně sát. Hraje si s jeho ocasem několik minut a poté na něj zvolna nasedne. Velmi pomalu dosedá a pak se zase zlehka nadzdvihne a opět pomalu dosedne. Princ je na vrcholu blaha a užívá si každičkou vteřinu tohoto skvělého čísla.
Karolína postupně zrychluje, ale k divoké jízdě už se nedostane. Princ jen hekne: „Už budu,“ Karolína se nadzvedne a nechá královský pyj vyklouznout ze své kundičky. Pří výstřiku chytne Vladimír Karolíniny ruce a tak mohutně je stiskne, až do nich zaryje své nehty, pak její ruce pustí a rozpaží je na posteli. Dýchá přitom, jako kdyby rajtoval na nejdivočejším koni ze své stáje.
Karolína se rychle oblékne, ještě jednou se podívá na ležícího prince, přejde ke dveřím, lehce na ně zaklepe a vyklouzne z místnosti tiše jako myška. To víte, že si chtěl Vladimír stáhnout šátek z očí a podívat se na tu báječnou milenku, ale neudělal to, protože budoucí král nesmí podvádět za žádných okolností. A z Vladimíra bude brzy král.
Druhý den se celý zámek vyšňoří do slavnostního a všichni se těší, že budoucí král Vladimír představí svoji budoucí nevěstu princeznu Elišku. Ve velkém korunním sále se sešla honorace z celého království a také princeznu Barboru požádali, aby se dostavila se všemi svými poddanými, s nimiž přicestovala.
V pravé poledne nadešel slavnostní okamžik. Na královských trůnech sedí král s královnou, vedle nich stojí princ Vladimír a přeplněný korunní sál hoří nedočkavostí. Princezna Eliška dorazila se všemi svými poddanými a celou dobu se usmívá.
Princ sejde z malého pódia a princezně políbí ruku. Pak to samé udělá všem dámám, které princeznu doprovází. Poté se vrátí na vyvýšené místo ke svým královským rodičům. V sále je ticho jako v kostele, princ udělá krok dopředu a povídá: „Moji královští rodiče, vážení dvořané, dovolte, abych vám představil svou nevěstu a vaši budoucí královnu.“
Pak sejde zpět do sálu a k překvapení všech mine Elišku, dojde ke Karolíně, vezme ji za ruku a odvede ke svým královským rodičům. „Tato dívka splnila všechny mé úkoly a jako jediná má právo stát se mou ženou,“ pronese. V sále to hučí jako ve včelím úlu. Eliška se otočí na podpatku a s celou svou družinou odkráčí pryč. Ze zámku zmizí tak rychle, že se za nimi jen zapráší. Král vstane, mávnutím ruky umlčí celý sál, přistoupí k Vladimírovi s Karolínou, kteří se stále drží za ruce, a políbí svou budoucí snachu na čelo. Je nadšený, protože Karolína je krásnější než Eliška a její oči prozrazují klidnou a milou povahu, což se o princezně rozhodně tvrdit nedá.
Poté k naší dvojici přistoupí také královna a pronese: „Vítám tě do rodiny, dcero.“ A pak v celém sále a následně v celém království vypukne jásot a slaví se v kuse celý týden. Když večer Vladimír s budoucí královnou zůstanou konečně sami, zeptá se Karolína svého nastávajícího: „Jak jsi na to přišel?“ Princ se jen usměje, vezme její ruku a jemně ji políbí stroupky, které na ní zanechaly jeho nehty. Karolína je chytrá a krásná a jen se usměje: „Tak to tedy dobře dopadlo.“
A že je budoucí královna starší než princ, to nikomu nevadí, právě naopak. V posteli jim to náramně klape a mají spolu tři děti. No a to je vlastně všechno. Král Vladimír moudře vládne se svou ženou královnou Karolínou a všichni obyvatelé království jsou šťastní a žijou si opravdu dobře.
Jen se nikdo nikdy nedozvěděl, jaké tři úkoly musela budoucí královna splnit, aby si získala princovo srdce.
