Do konce týdne to utíká tak nějak zvláštně. Po návratu do firmy a elektrizujícím přivítání s Martinou, po kterém jsem večer dlouho nemohl usnout, to bylo takové, jak to nejlépe popsat, šedivé. Pokud jde o práci, té bylo opravdu hodně. Za ten týden co jsem byl v Mexiku se mi nahromadilo dost úkolů, které prý samozřejmě nepočkají a je třeba je vyřídit hned. Taky musím zpracovat agendu, kterou jsem přivezl a zapracovat ji do nového projektu.
Pokud jde o Martinu, kvůli které jsem se do práce následující den tak těšil, vyhlížel jsem ji marně. Jelikož jsem byl v kanceláři celý den přikovaný k počítači a doháněl jsem resty, nedostal jsem se ani k tomu, abych zašel jakoby náhodou do hlavní kanceláře a alespoň ji zahlédl. Asi má taky moc práce, říkal jsem si, snad ji uvidím na obědě. Doufám, že bude mít čas alespoň na kávu, to se opravdu těším. Jak se blížil čas oběda, myšlenky mi k Martině utíkaly čím dál častěji. Copak má asi dnes na sobě? Spíš než u počítače se vidím na kávě v kuchyňce. Kouknu na hodinky a pokouším se trochu posunout čas. No konečně, je 12, čas oběda. Odhlásím počítač, zavírám dveře kanceláře a jdu do kuchyňky. Otevřu dveře a vcházím dovnitř, očima přelétnu po místnosti. Poleje mě vlna zklamání, tmavovláska nikde. Jen od stolu vzadu na mě mává Radek, ať si přisednu. Kývnu mu na pozdrav, beru si tác s obědem a sedám si k němu. Probíráme fotbal, politiku a spoustu dalších věcí a já pohledem kontroluji dveře, abych nepropásl okamžik jak Martina vchází do dveří. Uplyne půl hodiny, oběd dojedený, všechna témata s Radkem probrána a tmavovláska nikde. Kdepak se touláš, říkám si. Vstávám od stolu, uklízím nádobí a vracím se zpět do kanceláře. Zkouším se znovu ponořit do práce, ale moc se mi to nedaří. Podívám se na telefon a pohrávám si s myšlenkou, že ji napíšu. Ne, vždyť ani nevíš jestli je v práci, co kdyby si to přečetl její manžel? Tedy pokud je vdaná. Tohle o ní vlastně ještě nevím. V šest hodin konečně dodělám porci úkolů. Které jsem si vyhradil na dnešek, vypínám počítač a jdu domů. Hodím na sebe sportovní věci a jdu si zaběhat, potom sprcha a knížka. Když večer usínám, hlavou se mi honí myšlenka na to, jestli zítra uvidím svoji tmavovlásku. Přece, je pátek a další dva dny bez pohledu na ní by byly dlouhé.
Ráno vcházím do kanceláře a začíná další rutinní den. Zapnout počítač, projít emaily, tak jako každý den. Tmavovlásku jsem zatím nezahlédl. Copak se děje? Nepřehnal jsem to u té nástěnky? Snad se mi nevyhýbá. Kouknu na mobil, co kdyby alespoň napsala? Nic, žádná zpráva. Nojo, povzdechnu si a ponořím se do práce, ještě není konec dne.
Najednou cinkne zpráva. Rychle beru telefon do ruky a kontroluji messenger. Není to ona, hlavou mi proběhne vlna zklamání. Píše Richard, prý je v sobotu u nich v klubu nějaký koncert, jestli s Alicí nepřijedeme. No, to nezní zle, mohli bychom zajít. Napíšu Alici, snad bude mít čas a nějak si to zařídí. Zpráva od ní přijde za chvilku, prý ano, že se těší. No, to já taky, usměju se, když si vzpomenu na tu noc u nich. Mimochodem, ty kalhotky které tam Alice zapomněla Richard ještě nevrátil. Potvrdím to Richardovi a trochu mi to zvedne náladu. Na obědě opět vyhlížím Martinu, ale zase nic. Kdepak jen jsi? Z práce dnes odcházím v pět, je přece pátek.
V sobotu ráno mě budí cinknutí zprávy. Ospale sahám po telefonu, co se děje. Píše Alice, prý večer nemůže přijet, něco doma. Že jí to mrzí. Ach jo, to snad není pravda! Vypadá to, že smolné dny jen tak neskončí. Ale co, Richardovi už jsem to slíbil a koncert bude určitě dobrý. Vyrazím sám. Den strávím tak nějak na volnoběh. Dopoledne uklidit, potom si pustím film na Netflixu a blíží se večer. Takže sprcha, píšu Richardovi že vyrážím a sedám do auta. Za necelou půlhodinu už parkuji před klubem a vyrážím najít Richarda s Markétou. Vidím je jak postávají kousek ode dveří, mávám na ně. Markétě to dneska sekne. Černé lesklé legíny, vysoké boty, tyrkysové triko a přes něj jen lehké sako. No, teda, to bude večer. A Alice je někde doma, lehce si povzdechnu. Zdravíme se, samozřejmě se ptají proč jsem sám, že je to škoda. Nojo, to já moc dobře vím, odpovídám. Tak jdeme dovnitř, bude to super i tak.
Zábava plyne dobře. Hudba skvělá, atmosféra taky, bavíme se. Když vidím Markétu jak tancuje, nemohu od ní odtrhnout oči, snad to šero v klubu a nějaký ten alkohol co jsme vypili schovají. Markéta jde na záchod a Richard mě zve k baru. Prý se těšil na Alici a je škoda že nepřijela. A se smíchem říká, že jí chtěl vrátit ty kalhotky. Jen se zasmějeme, dáme si panáka a už se vrací Markéta, jde se zase k pódiu. Když ji před sebou vidím tančit a, asi náhodou?, se o mě otře zadkem, jsem tak nadržený, že bych ji nejraději strčil ruku mezi nohy. Možná to dělá ten alkohol, ale přijde mi, že se mnou před Richardem trochu flirtuje.
Najednou jsou dvě hodiny ráno a je konec. Klub se pomalu vyprazdňuje a my se trochu přiopilí přesouváme k Richardovi domů. Už se vidím v posteli a dopoledne hurá domů. Napíšu potom Alici, jestli se nestaví, nechat si vyprávět o co přišla. To, že mám chuť ji ošukat, to jí psát nebudu, to stejně moc dobře ví.
Když dorazíme k nim a zapadnou za námi dveře, Markéta mi ukáže pokoj, prý už ho stejně znám a už je ustláno. Potom odkráčí do kuchyně a slyším jak mluví s Richardem. Pomalu se přesunu do koupelny na rychlou sprchu a vyčistit zuby. Zavřu za sebou dveře, oblečení shodím na hromádku na zem, vejdu do sprcha a poutím vodu. Zavřu oči a vychutnám si ten osvěžující pocit. To, že mi pták trochu tuhne, to je po tom večeru tak nějak samozřejmé. Přetáhnu předkožku, umyju žalud, tuhne mi ještě víc. Najednou mě probere cvaknutí dveří. Otevřu oči a přes sklo sprchového koutu koukám na dveře. Dovnitř vejde Markéta a jako bych tam nebyl ze sebe stáhne triko i legíny a jen v prádle se postaví k umyvadlu. Prý ať se nenechám rušit, že si jen vyčistí zuby, než bude volná sprcha. To jako vážně? Jak se nemám nechat rušit, když vidím jak tam stojí jen v modrých tangách? Ocas mám už jako kámen a nemůžu z ní odtrhnout oči. Ona to ví, hraje si se mnou, nebo jsme jen oba trochu opilí? Je trochu rozkročená a mírně nahnutá nad umyvadlo, v zrcadle vidím, že mě zvědavě pozoruje. Možná za to může ten alkohol, nebo si vzpomenu na to jak mi Alice řekla, že jí Richard psal, jestli si nechce přijet pro ty kalhotky. Otočím kohoutkem a vypnu sprchu, vyjdu pomalu ven. Ocas mám jako kámen, naše oči se v zrcadle potkají. Vidím jak se jí ruka s kartáčkem zastavila v puse a kouká co se bude dít. Možná mi to jen přijde, ale vidím jí na očích že je vzrušená. Pomalu k ní dojdu a zezadu se k ní přitisknu. Rukou jí chytím za vlasy a přitáhnu si její hlavu, kartáček jí vypadne z ruky. Chtivě jí políbím její jazyk mi zajede do pusy. Druhou rukou jí zajedu do kalhotek a dvěma prsty rovnou do kundy. Je neskutečně mokrá, jen se prohne. Divoce se líbáme a její ruka sevře mého ptáka, pomalu ho honí. Šukám ji dvěma prsty, slyším jak to mlaská, oba se chvějeme chtíčem. Ale ve chvíli když odhrnu kalhotky a chci ho do ní zajet, tak mě odstrčí. Stojíme kousek od sebe, divoce oddechujeme. No panečku, říká. Jdu do sprchy a ty by jsi měl jít do postele. Stáhne si kalhotky a udělá krok do sprchového koutu. Stojím tam jako sloup, neschopný pohybu. To snad ne! Chtíčem se mi úplně klepou kolena. Nejraději bych za ní do té sprchy vlezl a ošukal ji, ale přece jen mě brzdí její odmítnutí. Na zemi vidím její kalhotky, pořádně oslintané od její mokré kundy. Sehnu se pro ně, beru je do ruky a začnu si to nad nimi dělat. Dívám se jí při tom přes sklo do očí. Přestala se mýt a očima se na to hypnotizovaně dívá. Jsem tak nadržený, že stačí chvíle a proud horkého semena stříká na kalhotky. Musím se rukou chytit umyvadla, abych se uvolněním nezamotal. Kalhotky hodím na zem ke sprše, oblékám si tričko a boxerky a jako ve snách se odpotácím do pokoje. Když za sebou zavírám dveře, slyším jak se vypíná sprcha. Padnu do postele a během chvíle usínám.
