📖 Půlnoční překvapení 🎆

... takový test jestli ta divizna načuhuje ...
Všem ostatním přeji, ať i vám moje jubilejní povídka přinese špetku tajemství, trochu dobré nálady, hodně optimismu, smělých plánů a spoustu naděje a odvahy.

******

Že budu pozvaná na její křest knihy, jsem tušila. Že bude stylově 29. ledna 2024 se přímo nabízelo. Ale ne. Ve středu, první pracovní den po svátcích mně přisvíští zpráva o třech větách, že v pátek ve 14 hod TO vypukne v divadle v Ústí nad Labem. P. S. Zkus nepřijít !
Se posrala, ne ? Odjíždím na víkend na hory a opačným směrem. Mám dovolenou, abych vyjela dřív, nikdy jsem tam nebyla. To jí nemůžu udělat, ušla takový kus cesty. Chci ji vidět, obejmout, pogratulovat. Nahlas si povzdechnu, objednávám kytici na druhý den s dovážkou do práce a dívám se, kde je divadlo, protože jsem tam byla jen v kině.

V pátek v poledne pořádně vyvenčím psy, oblékám si pohodlné oblečení. Pak budu sedět několik hodin v autě a nemíním se nikde převlékat. Ani se nezmínila jak to pojala, jestli je dress code, nic. Díky povánoční době je snadné zaparkovat i v tak velkém a rušném městě. Stahuji trochu okénka a na palubku za volant pokládám lísteček s mým jménem, telefonem a kde jsem. Čumáci spí, nejsou ani vidět, jak jsou přikrytí. Je to prevence, aby mi někdo nerozflákal sklo ve snaze zachránit psa, který by následně bránil svůj pelíšek na kolečkách a nemuselo by to dopadnout dobře.

U vchodu nikdo nestojí a ani ve foyer divadla. Jdu dál a vidím letáček Křest knihy s obrázkem Ledňáčka. Dveře do sálu, vedle promítacího, jsou otevřeny a zábava v plném proudu. Kouknu na hodinky, je 15 hod. Můžu se zdržet max. hodinu. Nikdo si mě nevšímá. Vyhledám očima Januar, počkám až se odtrhne od hloučku lidí a jde stranou ke stolům s aperitivy. Vypadá úchvatně. Partner má na ní dobrý vliv. Nikomu jinému by se nepodařilo navléct ji do šatů. Jsou tak pěkně zelené, neotřelé. Nechala si narůst delší vlasy a v nich je zasunutá zelená čelenka s bílým květem živé lilie. Kouknu na pugét, který pro ni mám. Je z lilií. Ničemu se nedivím.

Přistoupím k ní a nahlas, protože nás nikdo neslyší, se ptám:
"Zdravím, prosím kde najdu tu děvku, co se vydává za spisovatelku ?"
Otočí se, je jí to jasné a se zářivým úsměvem s ohnivými plamínky v očích, položí skleničku a otevře náruč.
"Moniko ?" To jsi ty ? Málem bych tě nepoznala !!" přehrávám.
"Viď ! Už se těším, až to slíknu a rozhodně nebudu čekat na 22 hodinu." směje se.
Objímání nebere konce, chichotáme se, předávám kytku a v tom přichází muž jejího života a pozorně přebírá pugét.
Jak se jenom jmenuje ? Bažant ? Mirek Bažant ? To je jedno, však se to dozvím.
"Myško, ráda bych ti představila Mílu." říká. Tak nedozvím.
Míla druhou volnou rukou, bere tu mou a políbí mi hřbet ruky a nepouští ji. No jo, málem bych zapomněla, že jsem mezi uchyláky, směji se v duchu.
"Miláčku, tohle je Ela. Slavná El." představuje nás a využiji té chvilky a ruku vysmeknu.
"Nee, slavná jsi ty. Pořád tě někdo hledá. Lituje, že tam nejsi a vzpomíná." ohrazuji se.
"A co jim říkáš ?" ptá se zájmem slavná povídkářka, jež svého koníčka dotáhla do konce. Já jenom na koníčka ... no nic.
"Že jsi se nevrátila z dovolené v Dubaji, svedla sultána a žádná z manželek si už neškrtne a ..." snažím se mluvit vážně.
Monika se směje a povídá:
"Sultán je v pohádce, ty romantičko. V Dubaji jsou šejkové a ti šukají jinou ligu.."
"Aha, no já tam nikdy nebyla, tak nevím."
"Pojď se napít. Zlejeme se jak zahrádky."
"Moni, já nemůžu. Mám venku psy v autě a jedeme na víkend na hory do psího penzionu kvůli Silvestru, víš ? Lidi jsou retardi a pořád rádi petardy. Bohužel i nám a psům pod nohy, mají z toho srandu. Kdyby to trvalo chvíli jen jako půlnoční překvapení pro děti nebo oslava starého-nového, nic proti tomu nemám. Ale zkouší to od Mikuláše a nikdo nekupuje tichý ohňostroj, asi je drahý pro zábavu prostoduchých."
"A ty je nemůžeš zabít, protože držíš a klidníš psa, chápu."

Upíjím ze skleničky nealko Bohemku sekt a jsem představena různým lidem, které jsem nikdy neviděla a už nikdy neuvidím. Moniky asistentka, vydavatel, její dcera, kolegyně z bývalé práce, kolegové ze stávající práce a pedikérka Zdenička. Na tu si pamatuji. Z povídky. Samy dvě vcházíme do malého salónku, který je trochu potemnělý. Za stoly stojí asi šest číšníků, samí mladí pěkní kluci a mají před sebou taky obložené talíře jako v sále, ale nic jiného a nikdo jiný tu není. Monika na mě spiklenecky mrkne a usměje se.
"Ochutnej, El. To ty přece ráda." popostrčí mě dopředu.
Koukám, co mám ráda. Mořské plody. Fuj, to mě teda nezná. Zeleninu ? No dejme tomu. Vajíčko. Dám si vajíčko. Chci nabrat dvěma prsty půlku vejce politého majonézou a zakousnout si k tomu páreček. Jen tak jako chuťovku bez pečiva. Už ho skoro držím a v tom ... co to tam leží za ... rolku ? Pane Bože ! Vyjeknu a uskočím.

Monika má záchvat smíchu. Nahlas se řehtá jako blázen. Dostala mě.
"Co to ... co to .. kdo je to ?" rozhazuji rukama, nemůžu se vymáčknout a koktám.
Ta ďáblice bere moje prsty od majonézy, strká si je do pusy a olizuje mi je.
"To jsou subíci. Moje fanouškovská základna."
"Moniko, nemůžeš přece ... to je ... co kdybych blbě viděla, brejle nemám a chtěla kousek uříznout v domnění, že je to párek ! " nemám slov.
"Jsou tu dobrovolně. Dokonce mě o to prosili. A tebe očima prosí, aby sis je vzala a aspoň ochutnala. Pokousala. Ber a ber rychle, za chvíli se sem přemístí ostatní."
No tě buh. 6 párečků na asi padesát lidí .. to se kluci dlouho nevyčůrají. S patřičným odstupem si prohlížím dnešní menu. Subíci jsou oblečeni jako číšníci a mají položený povětšinu povadlý penis nebo ne povadlý, ale standby režim v předkožce, takže zepředu vážně vypadá jako rolka. Stoly s ubrusy jsou v jejich výšce. Někdo ho má vedle vajec, někdo obložený pokrájenou zeleninou, další v rozkrojeném rohlíku pokapaný hořčicí. Hot dog. Měla bych už jít. Vymluvím se na horké psy. Totiž, že bude psům v autě horko.

"Myško, pojď. Chci tě ještě někomu představit. Vyprávěla jsem mu o tobě a rád bych tě poznal."
"Moni, ne. Já nechci chlapa do konce roku vidět."
"Dobře, já mu to vyřídím."
"A po dnešku, nebudu snad ani nic jíst. Musíme jet. Check in byl ve tři a bude brzy tma."
"Dobře." říká a vycházíme ze salonku mezi lidi a pak mi šeptá:
"Pořád si nerada středem pozornosti ?"
"Moniko, co chceš ... ? Moniko, nee !" děsím se.
Januar zatleská a zvolá:
"Přátelé, vážení, prosím o pozornost. Tahle osoba, která bydlela několik let pár kilometrů ode mě, si nikdy nenašla čas, aby mě ..." významně se odmlčí. Zdenička na mě upírá oči. Ne, prosím ne. Jestli řekne slovo VYLÍZALA, tak tady umřu. Tady na místě a ve stoje hanbou umřu.
"...aby mě ukázala svoje psy a tak ji jdu doprovodit k autu a hned se k vám zase vrátím." na někoho mávla, zavěsila se do mě a šly jsme ven.
"Ty potvoro."
"Taky tě miluju."
U dveří nás dohnal muž a podává Januar knihu a pero. Paní spisovatelka Januar29 aka Ledňáček do ní cosi píše. Nejspíš věnování. Už chci být pryč. Tohle není pro mě. Muž se usměje a poodstoupí. Monika těch pár řádků pofouká, aby inkoust uschl. Luxusní pero. Jsem ráda, že má konečně někoho (ne, nenapíšu s luxusním pérem) kdo se o ni postará nejen v posteli. Zaklapne knihu a položí na stolek vedle nás, kde jsou letáčky upozorňující na dnešní akci.
Obejmeme se. Krásně voní. Pohladím ji po vlasech a popřeji, ať má příští rok ještě lepší než tenhle, který pozítří končí.
"Ráda jsem tě viděla."
"Já tebe taky a dobře dojeďte."

Stavím u první benzínky. Když chci vzít pistoli ze stojanu, abych natankovala, ozve se za mnou:
"Dovolíte ?"
Strašně, ale strašně se leknu. Vedle mě stojí a za hadici tahá (tu s benzínem, ne tu víte jakou) ten pěkný chlap jak ... já tam nechala tu podepsanou knížku ! Do prdele !!
Ustoupím a čekám co řekne. Tankuje a řečnicky se ptá:
"Tak vy - ty nechceš chlapa do konce roku vidět ?" dotankuje a sáhne do vnitřní kapsy a podává mi ji. "Ani za tohle ne ?"
"Za tohle vám - ti moc děkuji. Už docela spěchám."
"Slyšel jsem. Kam máš namířeno ?"
"Jedu na Šumavu. Přátele mi doporučili penzion U studeného psího čumáku. Je to dog friendly a majitel bude nejspíš srandista."
"Šťastnou cestu a jen samá příjemná překvapení ať se dějí."
"Díky, tobě taky."

V sobotu jsme spali celé dopoledne. Psy jsem venčila v pyžamu mezi dveřmi a pak šla rovnou na oběd. Na baru jsem poprosila o kávu a zaplatila celý víkendový pobyt s plnou penzí.
Šli jsme na dlouhou procházku a po večeři jsem si nalila sklenku vína a četla povídkovou knihu od Januar. Ta holka je vážně dobrá. Její psaní mi chybělo.

V neděli jsem pomohla se silvestrovskou výzdobou, poděkovala za dárkový pamlskový balíček a šli jsme zase ven. Koupila jsem si láhev vína na pokoj a v objetí několik tlapiček a ocasu mezi nohama (aspoň nějaký) jsem přemítala, jaký jsem měla rok. Byl bezesporu zajímavý i úspěšný. Podařilo se mi, co jsem chtěla. Myslím to, co záleželo na mně. Můžu být spokojená a jedno vím jistě. Do Nového roku vstoupím sama jen se psy. Vstala jsem, přikryla je a šla se osprchovat. Vzala jsem si na sebe delší triko pod zadek a chtěla zalézt do druhé postele, abych měla víc místa, když slyším zaklepání na dveře. Kouknu na mobil. Je minuta po půlnoci. Tady je vážně takový klid, že není nic slyšet ani ze vsi. Paráda. Jdu otevřít dveře v domnění, že si tady hosté asi přejí.

???
"Ty se mi snad zdáš. Co tu děláš ?"
"Už dvě minutý není "do konce roku". Můžu tě štípnout, abys věděla, že se ti nezdám anebo ... nebo ti můžu udělat něco jinýho."

******
A s kým vstoupíte do Nového roku vy ? 🍾
Mrkněte do mého profilu na fotku a napište mi to do komentáře, prosím. Ať se pobavíme.
Šťastný a veselý PF 2024 ! 🥂