Saniťák

I neplánovaná cesta sanitou do nemocnice může mít příjemný bonus.
Jedu s maminkou nečekaně do okresní nemocnice. Mamka nám upadla a tak jedeme na kontrolní rentgen umělého kloubu.Samozřejmě se to stalo opět v neděli, aby bylo vše komplikovanější.

Vše probíhá ve velkém stresu, nevím kde mi hlava stojí.Co s sebou do nemocnice vzít a co dřív zařídit. Na rodinné příslušníky se moc spoléhat nedá, ale několikaleté zkušenosti v argumentaci ve vyjednávání se mi ted sakra hodí : Zlatá práce. V neděli večer ještě obvoláváme sanity. Je docela problém sehnat posádku se dvěma chlapy. Maminka potřebuje po úraze židli na kolech a jednoho zepředu a jednoho zezadu.Asi to mám po ní :-)
Jsem docela zvědavá, koho vyšle dispečink dnes, už se nám několikrát stalo, že jela tatáž dvojice.

Nemocnice se nachází dost daleko od Brna, až na samém kopci v lesích a tak mám hrůzu, jak to s mamkou zvládnem, přece jen dé jednička je zrádná a ne právě rovná.Hrůzou skoro nespím.

Ráno už jde vše jako po másle. Přijíždí dva sympoši saniťáci, jeden víc a ten druhý?Co myslíte? Stojím na schodech myslím na to, abych nepomněla podsedák a deku a on stojí pode mnou. Je to chvilička, když už ví předem, že tohle jen u převozu maminky neskončí.

Domlouvají se na ceně/ převozu/ a já jen špitnu na toho , co stojí pode mnou : Nemohl byste nám udělat slevičku ?
Saniťák se usměje a najednou se propadám do charismatického pohledu modrých očí. No, já to nevymyslel .

Maminka už sedí pohodlně uvelebená v sanitce. Nejedeme sami, cestuje s námi sympatický starší pán ve věku mamky, který je usměvavý na to že je na tom daleko hůř. Jezdí na dialýzu. má diabetes a to třetí co myslíte ?Zlomený krček jako maminka.

Přesto vše je moc příjemným společníkem a my se aspoň nenudíme.
Přijíždíme ke stanovišti, odkud naše sanitka vyjela a jeden z našich průvodců vystoupí a hádejte kdo přebírá řízení? Můj sympaťák.

Někoho mi moc připomíná. Někoho, na kom mi moc záleží. Ale to si už nechám pro sebe.
Cesta nám příjemně ubíhá, ale já jsem myšlenkami v kokpitu sanity. Moje fantazie se začíná ubírat zajímavým směrem, tak zajímavým, až se sen později opravdu stane skutečností.

Jsme v cíli, pán na lehátku, pokračující dál i maminka zůstávají v sanitě a my dva jdeme do ambulance. Pro křeslo a vyřídit formality. Cestou po chodbě si uvědomuji, že vlastně nemáme ani žádné papíry. Snad nás nevyhodí. Primář o nás ví.

Otevře se okýnko a hlas sestry nás informuje slovem Moment. Saniťák podá kartičku do okýnka, to se s rachotem zavírá a my čekáme. Docela dlouho.

Saniťák chvilku rekognoskuje terén a můj vnitřní hlas prosím, Otoč se prosím a mluv se mnou je mi hrozně úzko, mám strach z toho rentgenu a celkově všeho. A jakoby mě opravdu slyšel, otočí se se slovy Dáme ji na nosítka nemají tu židli a pak ji přendáme Já říkám neblázni, já nevím jak ji vzít, ona má velké bolesti a nechci jí ublížit ještě víc!Pak si uvědomím, že mu tykám.Usměje se na mě zas těma svýma krásnýma modrýma očima.

Dokonce si všimnu, že je i dost opálený /na grilovačky už počasí je/ a že toho taky asi mnoho nenaspal. Která dračice mu asi dává po nocích do těla?To zvládneš, říká. Jdem.

Míříme k východu a za dveřmi stojí spáné křesílko pro mamku. Jéééééé tady jedno je!! No vidíš a je po problému.Pohladí mě po tváři, víš že máš krásný oči?Ty taky :P

Jdeme zpět k sanitce kde už čekají netrpělivě ti dva, saniťák otevře zadní dveře a vyjede s mamkou se slovy. Tak co žijete ? Máte tady krásnýho kocoura a už vám ho musím odvézt. Vy se tady sbližujete? :P
Jsem mu vděčná za ty vtípky, odlehčují situaci a i vlastně za spolujízdu pána, který maminku celou cestu zabavil.

Saňiťák se skloní k vozíku, aby mamce upravil nohy do záklopek a tak si nechtěně všimnu, že mu trošku vyleze zadek a kousek sexy bleděmodrých slipů. Má fakt krásnou prdelku, jak ráda bych ho po ní plácla :P

Rozloučí se s námi a my se s mamkou ubíráme do nemocnice a saniťák s pánem pokračuje dál.

Obávaný rentgen dopadl naštěstí dobře! Další kontrola v květnu :P
Těším se,tím to ale asi neskončí.