Noční oblohu za okny motorestu U podkovy zahalily těžké mraky a foukal silný vítr, který s táhlým hvízdáním pronikal do pokoje škvírami mezi plastovými okenicemi. Jitka, korpulentní tmavovláska, která před nedávnem oslavila dvacáté narozeniny, se převalovala na lůžku a jako vždy nemohla usnout. Sváděla vnitřní souboj sama se sebou, ačkoli věděla, že už je předem prohraný. Zvykla si v noci tajně loupit v kuchyni penzionu a své vášni dlouhodobě nedokázala odolat. Když nastoupila do penzionu při motorestu jako pomocná síla do kuchyně a na poloviční úvazek i jako pokojská, její vášeň k jídlu se naplno projevila.
Jedla ráda a hodně a v každé situaci. Částečně to bylo způsobeno i tím, že osud se s ní nemazlil, takže jídlo se pro ni stalo útěkem ze složitých životních situací. Byla jedním z prvních dětí odložených do babyboxu, rodiče nikdy nepoznala a odmalička vyrůstala v dětském domově. Po dovršení osmnácti let byla nucena se o sebe postarat sama, takže když dostala místo v útulném motorestu v blízkosti slovenských hranic, měla po právu pocit, že se na ni snad poprvé v životě usmálo štěstí. Navíc, majitel ji nechal bydlet v malém nevyužitém pokojíku v podkroví, takže návdavkem získala i druhý domov.
Po chvíli zvedla hlavu, pohlédla k oknu a rezignovaně vydechla. Pak se opatrně zvedla z lůžka, rozsvítila baterku na mobilním telefonu a pokradmu se vydala ke dveřím svého pokoje. Vykoukla na chodbu a když se přesvědčila, že vzduch je čistý, potichu proklouzla po schodech do přízemí a zmizela za dveřmi kuchyně, vedle níž se nacházela místnost s uskladněným jídlem. Teprve uvnitř dlouze vydechla a slastně nasála okolní vzduch nosem. Byl prosycen vůní koření, masa a sladkostí a ona rychle vybírala, do čeho se pustí nejdříve. A právě tohle noční přejídání mělo za následek, že za poslední dva roky výrazně přibírala na váze. Už během dospívání měla postavu krev a mlíko, ale od doby, kdy začala pracovat v kuchyni penzionu, se její postava výrazně proměnila - k velkým prsům a širokým bokům přibylo i rozměrné břicho, silná stehna a velký zadek. Když dokončila svou trestnou kalorickou výpravu, spokojeně se odplížila zpět do svého podkrovního pokoje.
Nevšimla si však, že ji z povzdálí pozoruje cizí pár očí. A ty patřily Mojmíru Hanákovi, vitálnímu čtyřicátníkovi, podnikateli a provozovateli motorestu. Kuchaři ho už několikrát upozorňovali na to, že přes noc mizí ze skladu jídlo. Sice se nejednalo o velké množství, ale dělo se tak s železnou pravidelností. Hanák nemusel být žádný myslitel, aby pochopil, oč tu kráčí a když viděl, jak mladá pomocnice Jitka přibírá na váze, dal si dvě a dvě dohromady, ale chtěl se o tom přesvědčit na vlastní oči. Teď už svůj důkaz měl a tak si to šel s mladou zlodějkou vyříkat osobně. Před jejím pokojíkem se na chvíli zarazil a pak rázně zaklepal na dveře. Nic. Zaklepal tedy znovu a důrazněji, ale situace se opakovala. Vzal za kliku, bylo odemčeno. Vstoupil rázně do pokoje a na místě zkoprněl.
Nahá Jitka ležela se zavřenýma očima na lůžku a byla právě v nejlepším. Mezi stehna si mechanicky vrážela robertka, hlasitě přitom sténala a on rázem pochopil, proč jeho předešlé počínání zůstávalo bez odpovědi. Na uších měla sluchátka, od kterých vedla krátká šňůra do mp3 přehrávače a jeho původně nasupený pohled se začal postupně měnit. Se zalíbením si ji prohlížel v tlumeném světle malé stolní lampy. Měla husté vlasy černé jako uhel, buclaté tváře a malý nosík. Na první pohled ho upoutalo její obrovské poprsí s tmavými kulatými dvorci a kypré břicho, uprostřed pokryté rudými striemi. Cítil, jak mu tvrdne. V příštím okamžiku Jitka otevřela oči a leknutím vykřikla. Odhodila robertka za postel, přikryla se peřinou a nervózně si strhla sluchátka z uší. "Co tu děláte? Budu křičet!" utrhla se na něj podrážděně. "Tak ty budeš křičet? A co kdybychom radši zavolali policajty?" štěkl k ní Hanák. "Vím, že chodíš krást jídlo do kuchyně!" Jitka horečně těkala očima po pokoji a rozpačitě mlčela. "Já tě tu nechám bydlet a ty takhle? Zítra se pěkně sbalíš a.." "Ne," přerušila ho plačtivým hlasem. "Kam bych šla?" Víte přece.." "Ano, vím," potřásl Hanák hlavou a na chvíli se odmlčel. "Tak jak to teda vyřešíme?" houkl na ni autoritativně. Jitka se na okamžik zamyslela a pak pomalu odložila peřinu stranou a usmála se na něj.
Odkryla mu tak své nahé obliny a lascivně roztáhla nohy. Hanák přemýšlel jen chvíli. Pak se rychle svlékl a klekl si k ní na postel. Vášnivě jí strčil jazyk do úst a přitom sevřel její nahý prs. Byl měkký a příjemně těžký, skoro se mu nevešel do dlaně. Takový cecky v ruce ještě neměl a jeho klacek na to zareagoval téměř okamžitě. Jitka ho poslepu nahmatala a pak se k němu rychle natáhla. Byl dlouhý a tlustý, s předkožkou převislou přes žalud. Pomalu vnořila prstík dovnitř a jemně ho obkroužila. Byl horký a slizký a v příští vteřině ho nechala zmizet za hradbou svých plných rtů. "Panebože", pomyslel si. Sála ho tak silně, až přerývaně dýchal a svíral v dlaních její kyprou zadnici. Tohle byl vážně pořádný kus prdele a překvapilo ho, jak má jemnou a hebkou kůži. "Jituško..," zašeptal vzrušeně. "Ano, šéfe?" protáhla provokativně. "Otoč se." Poslechla ho a on pomalu vklouzl zezadu do její kundy. I přes své rozměry byla Jitka poměrně pružná a odezva jejích boků byla důrazná až agresivní. Roztáhl jí půlky a sytil se pohledem na její řitní otvor. Byl tmavý a pevně semknutý. Neodolal pokušení, naslinil si dva prsty a poté je pomalu vsunul dovnitř. Mladá baculka se nadechla a tlumeně zasténala. Tvrdě přirážela zpět proti němu a Hanák cítil, že už dlouho nevydrží. Šukal ji téměř do posledního okamžiku, pak rychle ucukl, strhl jí za vlasy ke svému ocasu a pak jí napumpoval celou dávku do tváře. Jitka se na něj uculila a prstíky si pečlivě schraňovala zbytky semene k ústům.
"Odteď toho můžeš sníst, kolik chceš," vydechl unaveně a svalil se vedle ní na postel. "No jasně," pomyslela si se sebevědomým úšklebkem. Věděla, že si to do posledního sousta odpracuje na jeho čurákovi.
