Kapitola 16, Návrat do práce

A zase tu máme nový týden. Budím se chvilku před tím, než mi zazvoní budík. Ospale rozlepím oči. Nechce se mi z postele, ještě bych se nejraději otočil na druhý bok a ještě hodinu si pospal, to asi to počasí. Venku leje jako z konve. Ale myšlenka na to, že konečně snad v práci zase uvidím moji tmavovlásku mě spolehlivě vytáhne z postele. Když se mi před očima vyjeví vzpomínka na to, jak jsem ji viděl na parkovišti před Globusem, z postele skoro vyskočím. To, že mi okamžitě ztvrdl penis, o tom ani nemluvím. Vezmu ho do ruky a stisknu, ale potlačím v sobě touhu udělat si to. Vydrž to, počkej si na večer, poručím si. Místo toho se zabývám myšlenkami na to, co bude mít dnes tmavovláska na sobě. Teda pokud bude v práci, což doufám, že ano.
Dám si sprchu, upravím si vousy, dávám si záležet. Chi abych se líbil vždyť já se tak těším až zase uvidím ty její oči. Tedy, nejen ty, usměju se sám pro sebe. Vyberu si tmavě modré kalhoty, červenou proužkovanou košili a tmavě červenou kravatu. Trochu parfému, poslední pohled do zrcadla a hurá do práce.
O 30 minut později už parkuji před firmou a očima přejedu parkoviště, hledám její auto. Mohl bych počkat jestli ji uvidím u stolu až vejdu do hlavní kanceláře, ale nedokážu si pomoct. Na kraji parkoviště zahlédnu její červený Cooper a na tváři se mi objeví úsměv. Tak jo, super, je v práci. Rychle si čipovkou označím příchod a vejdu do své kanceláře. Cestou ještě křiknu pozdrav na Radka. Kontrola pošty mi zabere necelou půlhodinu, potom vstávám od stolu a jdu si ke kávovaru v hlavní kanceláři uvařit kávu. Ne, že bych na ní neměl chuť, ale ten hlavní důvod je trochu jiný, chci vidět Martinu. Jasně, mohl bych ji napsat, ale tohle bude přece jen lepší. Zajímá mě, jestli se jí rozzáří oči, až mě uvidí. Beru za kliku dveří, otevírám je a vcházím do kanceláře. Ahoj, nahlas pozdravím všechny uvnitř a hned otáčím hlavu ke stolu, kde sedí Martina. Sedí tam, na sobě tmavě modré šaty, vlasy stažené do culíku. Otočí na mě hlavu, vesele mi odpoví na pozdrav a já se topím v jejích očích. Dá mi trochu práce se od nich odtrhnout a dojít až ke stroji na kávu bez zakopnutí. Stisknu tlačítko a mlýnek ve stroji začne vrčet, jak drtí kávová zrna. Za sebou ucítím závan parfému a když trochu pohnu hlavou, vidím jak do kuchyňky vchází Martina. Postaví se vedle mě a znovu mě pozdraví. Ahoj, jak jsi se celou tu dobu měl? Zeptá se. A jak jsi nakoupil v Globusu? Teď už jí v očích hrají veselé ohníčky, jak se mnou flirtuje. Moc dobře ví, co to se mnou v autě dělalo, když si se mnou tak pohrála. No, copak já, ale co ty? Odpovím. Takovou dobu jsi tu nebyla, ani se neozveš. Copak tohle se dělá? Odpovídám a směju se. Nemohu si pomoct a oči mi sjedou po její postavě. Prsa se jí pod šaty dmou a potom ty její nohy v silonkách, to je pohled. Tak trochu si dávám záležet, aby si toho pohledu všimla. Takhle si povídáme asi čtvrt hodiny, ale potom už se otáčí a odchází ke stolu. Dlouho tu nebyla, má toho dost co dohánět, říká. Dívám se za ní jak odchází a očima se vpíjím do jejího zadku. Tedy, a že je co se dívat. Jaké máš asi kalhotky, říkám si. A už zase sedím v kanceláři a buším prsty do klávesnice, dodělávám jeden úkol. I když, dalo mi dost práce se odtrhnout od myšlenek na Martinu a její kalhotky a soustředit se na práci. Chvíli před obědem mi na mobilu cinkne zpráva. Že by Alice? Očima zkontroluji displej a vidím ikonu oznámení zpráva od Martiny. Okamžitě beru telefon do ruky, otvírám Messenger a čtu. Prý jestli bych jí mohl s něčím pomoct. Je vzadu v archívu. Jasně, rychle odepisuji, už jdu. Jdu zadními dveřmi, v hlavní kanceláři přece nemusí vše vědět. A už otevírám dveře do archívu. Místnost je plná regálů s dokumenty a krabicemi všeho možného. Martinu vidím stát u jednoho z nich a něco hledá. Pomalu k ní přijdu a postavím se těsně za ní. Cítím její vůni a její dech, až se mi z toho trochu zamotá hlava. Stojí tam, ani se neotočí, i když mě musí cítit těsně za sebou. Hlavou se mi honí myšlenky plné touhy a já se je snažím alespoň trochu potlačit. Třeba si vše jen blbě vykládám, nemůžu se jí tu dotýkat. Co když tím vše zkazím a ještě dostanu pár facek? Ale nakonec nevydržím a udělám ještě jeden malý krok vpřed. Rozkrokem se trochu dotknu jejího zadku. Musí už cítit, jak mi tvrdne ocas. Slyším jak se jí trochu zrychlí dech. Ve spáncích mi chtíčem buší krev. Nemluvíme, ale vzduch mezi námi je nabitý chtíčem a touhou. Trochu se k ní ještě přitlačím a boule v mém rozkroku se jí tlačí mezi půlky. Rukou ji trochu odhrnu vlasy z krku a špičkou jazyka jí olíznu krk. Tak a teď se uvidí, zatajím dech. Ale nemohl jsem si pomoct. Už dávno nedokážu myslet rozumně. Martina se zachvěje a zadkem se ke mně víc přitiskne. Bože, taky se jí to líbí. Taky to chce, zní mi v hlavě. Chtíč už mě úplně ovládl. Rukama ji přes šaty stisknu prsa a začnu jí líbat na krku. Slyším jak vzrušeně vydechne. Beru ji za rameno a otočím si ji k sobě, vidím jak jí oči hoří chtíčem, rty trochu pootevřené. Silně ji obejmu, přitisknu jí k sobě až se mi prsy tlačí na hrudník a jazykem ji divoce zajedu mezi pootevřené rty. Začnu jí vášnivě líbat a ona mi vychází vstříc. Líbáme se, jazyky se nám proplétají, chtíč je téměř hmatatelný. Rukama jí sjedu po zádech, cítím pod šaty zapínání podprsenky, pohladím ji po zadku a dlaněmi stisknu půlky. Přimáčknu si ji k sobě. Poprvé se jí dotýkám, poprvé ji líbám. Hlava se mi točí opojením. Ruce mi sjedou níž, až pod lem jejích šatů, na dlaních ucítím materiál silonek. Potom pomalu nahoru, po jejích stehnech až na zadek. Cítím jak se pod silonkami rýsují krajkové brazilky. Bože můj, ocas mi pulzuje, že skoro stříkám. Martina mě objímá, tiskne se ke mně, cítím jak se chvěje. Líbáme se tak divoce, až z toho máme obličeje od slin. Rukou zepředu zajedu mezi stehna a přes silonky ji stisknu kundu. Cítím jak je horká. Začnu ji silně masírovat. Představa jak musí být mokrá mě dohání na pokraj šílenství. Po chvíli mě Martina od sebe trochu odstrčí. Dost, zadýchaně říká. Tohle tady nemůžeme. Obličeje máme kousek od sebe, vidím její oči plné chtíče, rty a brada se jí lesknou od slin. Já na tom budu úplně stejně. Ruce se mi klepou, dýcháme jako divoká zvířata. Martina se ke mně ještě jednou nakloní a dá mi pusu. Chyběl jsi mi, zašeptá. Potom mě odstrčí a začne si upravovat šaty. Snažím se zklidnit dech a pomalu přicházím k sobě. Pohladím ji po tváři. Ty mě taky, zašeptám. Moc jsem se na tebe těšil. Potom opatrně otevřu dveře a z archivu odcházím jako první. Ani pořádně nevím, jak se dostanu do kanceláře.
Sedím u svého stolu, koukám na tmavou obrazovku počítače, ale vůbec ji nevnímám. Před očima mám pořád to, co se stalo v archívu. Bože,jak já po Martině toužím. Musím ji mít! Teď už vím, že chce i ona mě. Táhne nás to k sobě, chemie funguje. Ptáka mám pořád jako kámen, musím si to skočit udělat na záchod. Nejde to vydržet. Jen za mnou zaklapnou dveře kabinky, stahuji si kalhoty a pták vystřelí z boxerek jako pružina. Na boxerkách mám pořádný mokrý flek. To by mě zajímalo, jak mokré kalhotky má Martina. Stisknu si ho, stačí pár pohybů a semeno stříká do záchoda. Zuby si stisknu ret, abych nekřičel rozkoší. Když už zase sedím u počítače, přijde mi zpráva od Martiny. Že prý ani netuším, jak je mokrá. Chvíli si píšeme, zprávy jsou už nabité erotikou. Potom už Martina musí domů a já se přinutím ještě něco dělat. Ale v hlavě teď mám jen jí, už není cesty zpět.
V pět zavírám kancelář, sedám do auta jedu domů. Původně jsem myslel, že napíšu Alici, ale vzdávám to. Dnes ne. Doma sprcha, pustím si nějaký film na Netflixu a brzy jdu do postele. Tedy, to byl den. Uvidíme, co nám přinese zítřek.