Bylo to zrovna těsně po rozchodu s Nikol. Výzva byla celý den souhlasit se vším.
"Tak do toho jdu!" řekl známý, který si zrovna procházel rozvodem.
"Bezva nápad!" Řekl kdosi, koho jsem ani neznal.
"Ale musí to být někdo cizí a nesmí jít o prodej po telefonu!" Upřesnil známý.
"Nemáš dvacet korun?" Ovalo se za mnou v osm ráno, když jsem čekal na zastávce.
"Ale jistě!" Řekl jsem a podal tomu divnému pánovi minci.
"Dík! Neměl bys dalších dvacet korun? Bylo by na chleba!" Řekl drze pán.
"Ale jistě!" Řekl jsem a podal mu dalších dvacet korun.
"Proč tomu bezdomáčovi dáváš peníze?!" Okřikla mně nějaká paní, která seděla opodál.
"Nevím, co je vám do toho? Já taky nekafrám, že krmíte holuby." Řekl jsem drze.
Ona si povzdechla.
"Na, tady máš kousek chleba a pojď je radši krmit taky!"
"Tak, jo!" řekl jsem rozespale. Vzal jsem kousek chleba a krmil s tou divnou paní holuby.
"Proč jsi dával tomu bezdomáči peníze?" Zeptala se mně mezi řečí.
"Jen tak!" řekl jsem.
"To ty peníze dej radši mně. Umíš si představit, kolik by se za ně dalo nakrmit holubů? Řekla ta paní drze.
"Tak jo, kolik chcete?" Otevřel jsem peněženku.
"Měl bys tam dvěste korun?"
"Bezďák chtěl ale korun dvacet, pardon čtyřicet."
"Já to mám přece pro holuby!"
"Tak jo!" Řekl jsem a podával paní bankovku. S tím, že se pomalu zvednu.
"Nechápu, proč krmíš ty holuby, vždyť to jsou krysy velkoměst! Všude nechávají samý bordel. Měl by sis ty drobky uklidit!" Okřikl mně pán z technických služeb.
"Tak jo! Řekl jsem. A tím toho pána zaskočil. Vyfasoval jsem koště a nechal si ujet dva autobusy zametáním ulice. Pak jsem se rozloučil a vlezl do autobusu.
"Mohla by jste s těma křupkama trochu brzdit?" Okřikl jsem jednu korpulentní paní, která zabírala celou čtyřku. Což o to, byla to její věc, ale brala bagrem křupky tak vehementně, že lítaly po celém autobuse.
"Až se se mnou dosytosti pomiluješ zlato!" Řekla ta dáma.
"Tak jo! Řekl jsem až plačtivě.
"Poslyš, jsi docela střízlík, já bych na tebe asi měla brát ohled!" Řekla, když mi ho v křoví nedaleko autobusové zastávky začala kouřit. Asi bych vybral nějaký hotel, nebo tak. Ale to by paní neměla navrhnout, že třeba tady. Vadl mi.
"Mám ti ho trochu profackovat, to prý pomáhá!" Navrhla mi.
"Tak jo! Řekl jsem a úpěl bolestí, protože to docela přeháněla.
"Tak já si zkusím na tebe nasednout, třeba to pomůže!" Řekla, když jí přestalo bavit mi do něho bušit pěstí.
"Ach, oooch, aaach! To se ti nelíbí? Mám zkusit něco jiného?" Ptala se a mně docházela fantazie, co by tak chtěla ještě zkoušet.
"Chro? Chrooo, chroo, chrooo!" Začala vydávat povážlivé zvuky. Asi bych se smíchy neudržel, kdyby to nebylo se mnou. Ale začal se mi z ničeho nic stavět ocas, což mně trochu znejistilo. "To se ti líbí? Hahahaha!"
"Že jsi to ty, tak to bude za dva litry hele (plus chrochtání grátis)!" Řekla něčekaně.
"Tak jo!" Řekl jsem a podal jí peníze doufaje, že... "Hele, já už se najezdila dost, asi už půjdu domů."
"Tak jo, jo, a ještě jednou jo!" Pomyslel jsem si.
"Bydlím tu nedaleko, tak bych si domů skočila jen pro okurku a lubrikant!" Řekla.
"Tak jo!" Řekl jsem. A jako vůl tam čekal deset minut. Přinesla si i další křupky.
"Hele, ty asi budeš na stejné pohlaví nebo co, tak aby si z toho něco měl!" Řekla mi, když mi narvala okurku do zadku. "Auuu, auuuu, aaaaa"
"Dostanu další tisíc!" Řekla si
"Tak jo, ale nemám už!" Ukázal jsem jí prázdnou peněženku.
"To nevadí, tak mi doma umyješ nádobí, vyžehlíš a vyluxuješ!" Řekla ta paní rázně.
"Tak jo!" Řekl jsem. Docela mi to trvalo kvůli tomu nezvyku.
Překvapil mně ve dveřích statný chlap, kterého zarazilo, že mu doma uklízím nahý.
"Ještě mi řekni, že mi děláš do starý" Spustil na mě.
"Tak jo, dělám vám do starý!" Řekl jsem další věc, co jsem v té situaci říct nechtěl...
