Retro souznění 1 Každý příběh je jako recept z kuchařky. Nejdříve je nutné zjistit suroviny, nakoupit a příprava v kuchyni... já toto teď přeskočím, aby čtenářka, ona ví, mohla číst a nebyla zbytečně odtažena od hlavního děje. Psal se rok 1997, mně bylo krásných 21, moje nastávající ještě jezdila na víkend k rodičům a já o sobotách vypomáhal na baráčku mého švagra a sestry mé budoucí manželky. Práce bylo celkem dost, ale také spousta večerního času pro návštěvu hospůdky, což hlavně pro mne byla odměna za provedenou práci. Většinou jsme se švagříkem, říkejme mu Pepa, chodili klábosit o motorech, technologiích a nakonec i ženách sami. Ale jednoho dne se k nám celkem nečekaně přidala i jeho žena, plnoštíhlá, prsatá sympaťanda Jitka. Já v tom neviděl žádný problém, protože naše kecy docela tolerovala a když měla upito, tak se i přidala a sama vyprávěla poměrně zajímavé a někdy i pikantní historky. Nicméně každá hospůdka má svou zavíračku a my tři byli přinucení se odebrat buď do hajan nebo pokračovat v soukromém popíjení do jejich rockové garáže. Dali jsme si ještě nějaké drinky, snažili jsme se trefovat šipkový terč, ale když jsem viděl jak to mezi těmi dvěma začíná jiskřit, rozhodl jsem se rozloučit a nechat jim soukromí. Vlítl jsem do sprchy smýt nikotinový a hranolkový parfém a uvelebil se na gauči v obýváku a během pár okamžiků jsem byl v limbu. Co se událo mezi těmi dvěma v garáži to nevím, ale mě zhruba po půlhodině probudil jakýsi šramot vycházející z jejich podkrovniho pokoje... když se mé uši i oči zorientovali ve tmě, přišlo mi čím dál víc jasné, že ti dva regulérně píchají o patro výš a ještě dle pruhu světla, při ne zcela zavřených dveřích. Nikdy bych na to nepomyslel, nicméně tato situace mne nenechala chladným a já byl během chvilky vzrušený jak nikdy. Napadlo mne, že bych se mohl při těch šukacích zvucich uspokojit, jenže nebylo by to málo? Někdo kdo nechá otevřené dveře, není potichu a ještě svítí... provokace? V žíle ještě koloval alkohol, proto jsem se odhodlal k činu. Pomalu a potichu jsem stoupal schod po schodu jak hlemýžď, protože schody poměrně vrzali a já nechtěl aby to souložící dvojici vyrušilo. Těch dvanáct schodů bylo jak věčnost, dokonce i vzrušení se vytratilo, avšak jen do chvíle, než jsem se ocitl v úzkém paprsku světla pootevřených dveří. Stál jsem kousek od krásného živočišného mrdaní. Mé vzrušení se opět probralo k životu a já se zcela automaticky začal při pohledu na ty dva ukájet. Byl to úžasný pocit vidět, slyšet a i cítit dva lidi, které sice člověk zná, ale oblečené. Bylo znát že jsou také posilněni alkoholem, protože to bylo nejen živočišné, ale i lehce perveznejší. Myslel jsem že mé onanování je celkem v klidu, ale zničeho nic přestali a jejich pohledy zamířili mezi dveře, kde možná již delší dobu cítili přítomnost diváka... něco si zašeptali, Pepa vyklouzl z Jitky a se ztopořeným penisem šel ke dveřím. Myslel jsem že dostanu tečku a vrzací schody namasíruju svým pozadím s polotuhým pérem v ruce. Jak jsem se mýlil, švagr mi s ledovým klidem , avšak zvláštním úsměvem na tváři řekl že jsou jen dvě možnosti. Buď dveře zavře, nebo vstoupím protože když vidím já, chtějí také vidět... a času na rozmyšlenou mám jen do jeho ztráty erekce..
