Stál jsem nahý před porotou tří dam ve středním věku. Ženy seděly za dlouhým černým stolem, oblečené v úhledných kostýmcích, ve kterých vypadaly jako top právničky nebo manažerky a vrhaly na mě přísné pohledy. Hodnotící pohledy.
Již notnou dobu jsem odpovídal na každou jejich otázku. Otázky padaly skoro jako střely z kulometu. Já je zodpovídal neúnavně a naprosto pravdivě. Tyto ženy postupovaly, jako by byly expertky přes křížové výslechy. Vždy si všimly jakékoliv nesrovnalosti v mém projevu, jakéhokoliv detailu a vrhly se po tom, jako lovecký pes po kořisti a já musel vše vysvětlit. Proto jsem se neodvážil lhát nebo něco zatajovat. Navíc mi lhaní ani nebylo přirozené, takže jsem to raději ani nezkoušel a prozradil jim všechno, co chtěly vědět. Nakonec i takové detaily, se kterými bych se nesvěřil nejbližší rodině. Tohle totiž nebyl obyčejný pohovor. Šlo tu o všechno a já si je potřeboval získat. Nemohl jsem mlžit a vykrucovat se a riskovat, že neprojdu přes pohovor. Chtěly ze mě číst jako z otevřené knihy a já se jim otevřel. Doufal jsem, že si je svou otevřeností získám a taky, že toho nebudu litovat.
Neobnažil jsem jim však jen svou mysl. Vedle mých slov porotu zajímalo i moje nahé tělo. Musel jsem se svléknout, s čímž jsem byl dopředu srozuměn a dobrovolně souhlasil s tím, a ukázat jim své svalnaté atletické tělo čerstvého třicátníka, na kterém svaly jen hrály. Výsledek dlouhého tréninku a extrémní přípravy. Žádaly, abych se jim předvedl v různých pózách, provedl některé cviky. Byl mi kontrolován stav vlasů, množství chlupů i jak mám zdravé zuby. Zajímala je také velikost přirození a erekce. Ačkoliv to vše bylo velmi ponižující, bylo to pro mě zároveň i vzrušující a pomáhalo že porotkyně byly naprosto profesionální a zjevně jsem nebyl první nahý muž, kterého takhle testovaly a prohlížely. Takže neměly žádné blbé pohledy ani trapné vtípky. Hodnocení mého těla byla jejich práce jako porotkyň pro přijetí do BDSM kurzu pro submisivní muže.
Po dlouhých dvou hodinách pohovor konečně skončil.
„Můžete se obléct, pane Šmíde. Porota se teď odebere k finální poradě. Laskavě počkejte zde, výsledek Vám bude sdělen,“ pronesla blonďatá předsedkyně poroty. Od pohledu to byla velmi emancipovaná a atraktivní žena, která mi ale něčím hodně připomínala kobru, která se chystá uštknout.
Dveře práskly a dámy byly pryč. Ocitl jsem se sám v malé kanceláři s jedním oknem, čtyřmi bílými stěnami a velkým stolem, za kterým předtím porotkyně seděly. Nyní jsem tu stál sám a pomalu se oblékal do elegantního tmavě modrého business obleku s bílou košilí, ve kterém jsem přišel. O samotě na mě dolehly veškeré emoce, které jsem předtím potlačoval. Pohovor byl zvláštní, složitý a velmi emocionálně vyčerpávající. A ponižující, ale zároveň i vzrušující. Ke všemu jsem dopředu udělil písemný souhlas a zároveň si vše náramně užíval jako submisivní a k BDSM praktikám velmi přátelsky vyladěný člověk.
Uběhlo pět minut, pak patnáct minut. Čekal jsem dál, ve stoje, přecházel jsem po místnosti sem a tam. V mém nitru se vše postupně uklidňovalo. Došel jsem k oknu a pohlédl na rušnou ulici. Po chodníku proudily davy lidí. Pomyslel jsem si, že jim trochu závidím, že si žijí své nezajímavé životy a nemusí podstupovat podobné těžkosti a zkoušky. Na druhou stranu jsem jim ale vůbec nezáviděl tu šeď a normalitu jejich životů. Já tady aspiroval o něco většího, něco lepšího, něco co mělo posunout hranice mé sexuality směrem do snové BDSM reality.
Abych se tohoto pohovoru mohl zúčastnit, musel jsem toho v uplynulém roce obětovat hodně. Dostat pozvánku bylo extrémně náročné a bylo nutné splnit mnoho kritérií. Nakonec to vyšlo. Pokud vyjde i samotný pohovor, otevře se mi cesta k novému životu, o kterém se většině lidí ani nezdá.
Zatímco jsem takto přemýšlel, čas ubíhal.
Uplynulo půl hodiny a já cítil, jak se pod košilí začínám potit. Místnost asi nebyla dobře klimatizována. Přemýšlel jsem, zda jim to trvá tak dlouho, protože se dohadují o mém přijetí, nebo nepřijetí? Je to těsné? Nezapůsobil jsem dostatečně? Nervozita ve mně rostla.
Po zhruba hodině se dveře konečně otevřely a dovnitř vešla žena. Odhadem jí bylo asi kolem třiceti let a měla nádherné kaštanově hnědé, středně dlouhé a volně splývající husté vlasy.
Tato žena předtím v komisi u pohovoru nebyla. Možná je to asistentka, která mě má vyprovodit ven, protože jsem neuspěl? Ne… na to je moc dobře oblečená. Musí mít vysoké postavení, napadlo mě.
„Mé jméno se Kateřina Nová. Jsem právní zástupkyní Sdružení a budu s Vámi jednat, pane Šmíde,“ pronesla žena příjemným hlasem. Podala mi ruku a vyzvala mě, abych si sednul.
„Za prvé Vám musím sdělit, že jste byl přijat,“ sdělila mi. „Chvilku počkejte, než připravím všechny dokumenty, které si spolu projedeme.“
Paní Nová pak začala z tašky vytahovat na stůl hromadu papírů, takže si naštěstí nevšimla emocí, které mi proběhly přes tvář. Byly to pocity úlevy, radosti ale i napětí, co přijde dál. Chtěl jsem jí něco říct, ale nevěděl jsem co. Děkovat mi přišlo divné. Tak jsem raději mlčel. Ovládl mě pocit euforie, mé tělo se neznatelně chvělo. Byl jsem přijat! Můj sen se stane skutečností!
Právnička konečně dokončila přerovnávání svých dokumentů a pronesla: „Teď s Vámi postupně projdu a podepíšu veškerou dokumentaci týkající se Vašeho přijetí do Kurzu, který provozuje můj klient, Vám již známé BDSM Sdružení pro rozvoj submisivních mužů. Platí, že stále chcete být přijat?“ Po tom, co jsem vyhrkl svůj souhlas, dodala: „Pročtěte si tedy veškeré dokumenty.“
Smlouva týkající se mého přijetí do Kurzu byla dlouhá a zbavovala Sdružení v maximální míře odpovědnosti za skoro vše, co se na Kurzu může stát, jelikož Kurz měl být velmi náročný a intenzivní a měl ze mě udělat nového člověka. Na čtení právních dokumentů jsem byl z práce zvyklý, a tak jsem vše rychle pročetl a pochopil. Nad některými ujednáními se mi ale tajil dech a bylo mi jasné, že rozumný člověk by něco takového asi nepodepsal. Já však nebyl v této věci vůbec rozumný. Zcela mě ovládla touha po sebezdokonalování a touha být lepším mužem, který ovládá svoji submisivní stránku a dovede se oddat dominantní ženě v rámci svobodného BDSM vztahu, kde submisivní i dominantní protějšek dobrovolně rozvíjí jeden druhého.
Jakmile Paní Kateřina viděla, že jsem dokumenty přečetl a že nemám žádné dotazy, vyzvala mě k předložení dokladů k ověření mé totožnosti, což bylo součástí standardní procedury při uzavírání smluv. Po jejich kontrole mi podala propisku a já vše podepsal. Paní Kateřina mi nechala jeden výtisk dokumentů a jeden výtisk si sbalila pro svoji stranu.
„Po uhrazení zálohy ve výši 400.000 Kč na účet Sdružení Vám budou poskytnuty další instrukce. Jen bych chtěla připomenout, že záloha musí být zaplacena do pěti pracovních dnů. Jinak smlouva zaniká a Vy ztrácíte privilegium zápisu do Kurzu. Můj klient odklad platby neumožňuje,“ upozornila právnička.
„A poslední věc,“ dodala „Jelikož jste již podepsal dohodu o mlčenlivosti, jen připomínám, že o čemkoliv v souvislosti se Sdružením máte naprostý zákaz s kýmkoliv mluvit. Porušení této podmínky bude vést k okamžitému ukončení smlouvy, propadnutí zálohy a také Vám bude naúčtována smluvní pokuta spolu s náhradou případné škody. Rozumíte mi?“
Přikývnul jsem.
Nic jsem o Kurzu a Sdružení nikde šířit nehodlal. Normální lidé by stejně nepochopili, o co se jedná a proč chci absolvovat tak náročný a zvláštní Kurz zaměřující se na sebepoznání a seberozvoj muže. Kurz používal velmi neortodoxní metody, o kterých by někdo mohl říct, že jsou moc drsné a nebezpečné, ale byly to metody, co údajně nesly skvělé výsledky. Muži, kteří prošli oním elitním Kurz, byli ceněni u určitého typu žen, konkrétně dominantních žen, po kterých já toužil. Dá se říct, že tohle byl hlavní důvod, proč jsem o Kurz tak stál.
Vše tedy bylo vyřízeno. Právnička mi už jen popřála, ať se mi podaří Kurz úspěšně absolvovat. S tím jsme se rozloučili a já konečně zamířil domů s hlavou plnou představ a očekávání toho, jaký Kurz bude.
***
Když jsem dorazil do svého bytu, byl jsem tak vyčerpán z náročného dne, že jsem ještě v obleku padl na postel. Zároveň se ve mně kromě únavy ale probouzela silná euforie a vzrušení z mé nové budoucnosti. Jen tak jsem ležel a oddával se snění.
Ještě tu noc jsem odeslal zálohu na kurzovné na bankovní účet Sdružení. Nemohl jsem spát, a tak jsem se sklenkou whisky pozoroval z balkonu svého bytu noční Město, užíval si příjemného klimatu letní noci a přemítal jsem, co mě v Kurzu čeká. Těšil jsem se.
***
O několik dní později se v mé poštovní schránce objevil anonymní dopis ve voskem zapečetěné obálce. Na vosku byla zvláštní pečeť s třemi zvláštními navzájem se křížícími čárami, které vypadaly skoro jako překřížené kouzelnické hůlky z jednoho filmu. Ale bylo mi jasné, že tohle to není. Dopis nebyl podepsaný, obsahoval však jasné instrukce. O půlnoci 31. července jsem se měl dostavit na GPS souřadnicemi dané místo u staré kapličky v lese na okraji Města. S sebou jsem si měl přinést jen oblečení, doklady a vypnutý mobilní telefon, jinak nic. Odsud jsem měl být převezen do Kurzu, jehož přesná lokace byla tajná. Vše ve mně vzbuzovalo jisté pochybnosti, ale říkal jsem se, že Sdružení je v okruhu zasvěcených lidí respektovanou institucí, a tedy není důvod k obavám. Jejich postupům určitě můžu věřit, jelikož k nim zcela jistě budou mít dobrý důvod.
Čas plynul dál a konec měsíce s termínem nástupu do Kurzu se blížil. Mezitím jsem si vyřídil všechny záležitosti. Se zaměstnavatelem jsem měl už domluvené zčásti neplacené volno na dobu dvou měsíců. Samozřejmě jsem neudal pravý důvod. Pro rodinu, kamarády a do práce jsem si vymyslel výmluvu, že pro vyčištění hlavy plánuji dlouhou dovolenou v Norsku, kde budu sám rybařit, meditovat a chodit po horách. Kdyby se někdo zajímal, tak jsem pak mohl ukázat nějaké starší foto, které jsem v Norsku nafotil před 2 lety.
Den nástupu do Kurzu pro submisivní muže konečně nastal.
***
Dorazil jsem pěšky na určené místo zhruba o patnáct minut dříve, než byl čas setkání. Svítilna na mobilu mi odhalila starou rozpadající se kamennou kapličku, která kdysi stávala uprostřed mýtiny. Tu však dávno zarostl les a celé okolí tak v nočním lese působilo jako z hororu.
Možná i proto jsem cítil zvláštní strach, který však byl směsicí mnoha obav. Byl to strach z neznáma. Obavy z toho, co na mě čeká v Kurzu a zda budu schopný těžký Kurz zvládat. Nervozita z toho, zda se tu vůbec někdo ukáže.
Zaplašil jsem vtíravé myšlenky. Radši jsem prošel okolí, zda tu někdo není, ale nikdo na místě ještě nebyl. Chvilku jsem jen tak dřepěl a čekal.
Náhle tmu prořízly vzdálené kužely světla mezi stromy. Po nedaleké lesní cestě se sem blížilo vozidlo.
Jakmile automobil dorazil k místu setkání, zastavil. Nikdo nevystupoval. Chvilku jsem zůstal skrytý a čekal jsem, co se bude dít. Pak mi ale došlo, že budu muset udělat první krok, aby neodjeli beze mě.
S bušícím srdcem jsem vystoupil z temnoty lesa do záře předních světel vozidla a zůstal stát. Byl to terénní vůz, starší Range Rover černé barvy.
Přední dveře automobilu se otevřely a vystoupily z nich dvě postavy, kterým jsem neviděl do tváře.
Až přistoupili blíž, zjistil jsem, že řidič je muž, plešatý, mohutné vypracované postavy. Spolujezdec byla drobná žena, která byla oblečená ve zvláštním rouchu, které trochu připomínalo hábit jeptišky, i když střih byl poněkud jiný, velmi elegantní. Vlasy pak měla přikryté černým pláštíkem s bílou čelenkou, na které byl onen zvláštní znak, který vypadal jako tři překřížené hůlky.
Žena ke mně přistoupila a posvítila na mě baterkou a já čekal se zatajeným dechem.
„Pan Šmíd?“ pronesla žena vysokým melodickým hlasem, který zněl velmi sebejistě. Celkově působila klidným dojmem, jako by tato situace pro ni nebyla ničím zvláštním. Řidič jen stál mlčky opodál a nechal komunikovat ženu.
„Ano,“ vyhrknul jsem nejistě.
„Výborně. Svlékni se do naha,“ potykala mi neznámá žena. Jelikož se na mé tváři objevil překvapený výraz, dodala netrpělivě: „Hned.“
Nahého mě následně odvedla k otevřenému prostornému zadnímu kufru auta a vyzvala mě ať si do něj sednu.
„Teď ti budu muset injekčně podat uspávadlo a jakmile usneš, tak tě převezeme do místa, kde se bude konat Kurz. Její lokace je přísně tajná, proto tohle opatření. Navíc jsem certifikovaná zdravotnice a tohle je schválené uspávadlo, takže se nemáš čeho obávat,“ vysvětlila nesmlouvavě žena a jedním dechem dodala: „Jen musím zdůraznit, že tě k ničemu nenutím. Máš právo odmítnout a my odjedeme.“
Dobře jsem věděl, o čem mluvila. Odmítnutí by znamenalo, že už se do Kurzu už nikdy nepodívám. Spolknul jsem proto všechny pochybnosti a rozhodl jsem se zariskovat a vydat se těmto cizincům na milost, jakkoliv špatné rozhodnutí to mohlo být. Zároveň ve mně ale rostlo vzrušení z tohoto dobrodružství.
„Nehodlám z toho vycouvat…“ vyhrkl jsem „Jsem tady dobrovolně a velmi rád, protože miluji BDSM a chci se naučit, jak být správným submisivním mužem pro dominantní dámu.“
Žena se na mě usmála a řekla: „Dobře.,“ a dodala: „Já jsem instruktorka Devátá. Jsem jedna z hlavních instruktorek Kurzu a v Kurzu se ještě uvidíme, i když ne asi hned, ale na pokročilejších lekcích. Budu ráda, když si mě budeš pamatovat.“
„Těší mě, paní Devátá,“ utrousil jsem a připadal si hloupě, protože jsem nevěděl, co jiného říct. Moje jméno už tato žena znala. Bylo mi jasné, že žena mi své skutečné jméno nesdělí a pokud trvala na tom, abych ji tak oslovoval, tak budiž.
Sestra vytáhla lékařský kufřík a z něj injekční stříkačku. Nasadila si rukavice a do injekční stříkačky z lahvičky natáhla neznámou průzračnou kapalinu. Pak mi přikázala, abych natáhnul ruku a velmi dovedně, jako pravá zdravotní sestra nebo lékařka, mi vpravila látku do žil.
Téměř okamžitě jsem pocítil malátnost. Z dálky jsem ještě slyšel, jak ta podivná instruktorka něco říká řidiči, ale už jsem nerozuměl. Pak přišel úplný blackout.
Každopádně o mě čtenář nemusí mít strach. Probuzení mělo přijít o několik hodin později. To, kde jsem se pak ocitl a co jsem tam zažil, to je příběh pro jiné vyprávění.
